Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera

Zpočátku realisticky pojaté drama se zdá být příběhem o hledání identity ve společnosti, která není příliš přátelsky nakloněna výrazným fyzickým odlišnostem, na něž často reaguje útočně či posměšně, ale od toho film bohužel poměrně rychle upouští a místo toho uniká do mnohem bezpečnějšího prostoru snového, pohádkově imaginativního světa, který se řídí vlastními pravidly, a v němž je smíření člověka se sebou samotným mnohem jednodušší. Hlavními protagonisty filmu jsou třináctileté, předčasně vyspělé a bizarně uvažující děti, které se ale v lecčem chovají jako dospělí, a pohybují se v nesmyslně stylizovaném prostředí poskládaném z nahodile působících motivů, zatímco jim je v patách policie a John Turturro v prazvláštní roli potrhlého kolotočáře. (04.07.2019)

Hodně složité téma natočené přístupně stravitelným způsobem, aby příliš nedrásalo. V dnešní povrchní, konzumní,  licoměrné a značně zcyničtělé době si myslím režisér zvolil optimální cestu, jak své poselství donést co nejširšímu okruhu diváků, hlavně těch mladších, u kterých je ještě šance, že případné zamyšlení nad šikanou jinakosti může mít i nějaký dopad... Takto humánně zaměřených filmů je dnes jako šafránu, o to víc jsou potřeba. (09.12.2023)

Pro mě je tento film velkým překvapením. Jméno režiséra jsem neznala, protože karlovarský festival mě nijak zvlášť nezajímá. Zezačátku jsem si říkala, jaký je to smutný příběh. Děti v pubertálním věku mají co dělat samy se sebou, i když jsou zcela zdravé. A co potom tento chlapec s ochlupením v obličeji, který je vyčleněný z kolektivu a nemá kromě táty nikoho blízkého. A on jako každý se potřebuje někomu svěřit, s někým si popovídat o tom, co ho trápí. Potřebuje kamaráda. Na své cestě za matkou, kterou nikdy neviděl, se setkává mimo jiné s dívkou Aristianou, která ho přijme takového, jaký je. Neposmívá se mu, jeho vzhled ji neděsí. Složitá a dobrodružná cesta mu sice nepřinese sblížení s matkou, ale dá mu odpovědi na mnohé otázky, které si klade. Optimistický závěr filmu nepůsobí násilně. Milý film s krásným hudebním a výtvarným doprovodem. (16.04.2023)

Režisér Krejčí v rozhovoru řekl, že ho mrzí kritické recenze na ČSFD a začal pochybovat o kvalitě svého filmu. Myslím že zbytečně. Člověk, který se liší svým vzhledem, chováním či sexuální orientací od " normálních" lidí to bude mít v životě vždycky těžké, ikdyby byl anděl. Martin Krejčí se za svůj trochu naivně natočený film stydět nemusí. Poctivé 3* (31.03.2022)

Takové mile dojemné drama o odlišnosti a hledání sebe sama v tomto mnohdy hnusném světě. A i díky pohádkovému vyprávění se ten příběh dá zvládnout a pochopit daleko lépěji než kdejaká ždímačka citů, která by se z toho mohla vytvořit. A třešinka v podobě jako vždy sqělého Johna Turturra.  AJo, mě to fuckticky oslovilo a pohladilo na duši. Za mě hladkosrstých 80% (16.04.2023)