Rjúiči Sakamoto: CODA

"We sadly acquired the capacity to destroy ourselves." ... dokument jsem nemohla dlouho najít a dělala si srandu, že ho "zhlídnu až sakamoto umře". a co se nestalo, on umřel. nakonec jsem zapojila všechny své vyhlevávačské schopnosti a našla ho. upřímně, kdybych si tak nevážila sakamotovo práce, tak bych to ani nedodívala. docela nudný pohled do života talentovaného umělce. zmínili dva filmy, kde hrál, pak několik, pro které složil soundtrack a to bylo vše. estetika se mi moc líbila; možná bych přidala víc záběrů z 80. let. (v 80. letech vypadal víc sexy ehm, ehm.) chyběli mi tam kolegové z yellow magic orchestra - haruomi hosono a yukihiro takahashi, nebo i ryuichiho dcera miu sakamoto. nějaký interviews, atd.. jeden záběr z koncertu YMO mi nestačil! věc, kterou jsem nevěděla byla ta, že při skládaní soundtracku pro the revenant bojoval s rakovinou. brutální. myslela jsem si, že budu brečet, ale naštěstí byl v tý době ještě naživu a tak nic nevyznělo melancholicky. teda až na větu, kde ryuichi odhadoval, kolik let mu ještě zbývá... "If I feel strongly about something, I can't look the other way." 🎶 (23.04.2023)

Dovětek umělci, jemuž se ani po smrti patrně nedostane takového uznání, jaké by si zasloužil, neboť obsáhnout veškeré jeho vlivy na dnes masivně populární žánry (nejen) elektronické hudby by samo vydalo na celoživotní pouť. Proto je správným krokem, že se mistrova finální věta vrací k úplným kořenům – samotné podstatě zvuků a jejich místě ve světě protkaném tragédiemi a nejednoznačností. Je tak nejen částečnou poklonou skladateli-virtuózovi, ale hlavně protitezí směšné a překonané ideje, že „umění musí bolet", a to na příkladu umělce na pokraji fyzických sil, který navzdory drsné diagnóze zůstává věrný kráse, přírodě a životu. Až nadosmrti. 100 % (08.04.2023)