DOGG
Obsahy(1)
Film DOGG predstavuje štyri radikálne autorské poviedkové filmy, ktoré sa vám dostanú pod kožu. Pracuje s emóciou úzkosti, atmosférou bizarnosti a strachom v jeho rôznych formách. Štyria režiséri, štyria scenáristi a štyria kameramani vytvorili bizarnú ilúziu napätia a rôznorodej úzkosti v samostatných príbehoch. Strach z viditeľného aj neviditeľného, jeho schopnosť morfovať sa do stále nových tvarov, je základnou ideou filmu. Poviedka DUET vás konfrontuje s aktuálnou hrozbou narastajúceho terorizmu a naším strachom z neznámeho. V druhej poviedke s názvom OPUS DEI sa ocitáme v hororovom príbehu, v starom opustenom dome, ktorý skrýva temné tajomstvo z čias 2. svetovej vojny. Tretia a najkontroverznejšia poviedka GRASSVATER vás núti odvrátiť zrak od obrazovky – pozeráte sa na výjavy z východného Slovenska, ktoré sú prezentované veľmi expresívne, bez príkras v celom svojom hnuse. Nechýbajú drogy, mafia, intrigy a panoptikum postáv. Posledná, vizuálne prepracovaná, poviedka GAME nastoľuje otázku, kde sa končia hranice televíznej zábavy a kam sme až ochotní zájsť. Vedeli by sme sa zabávať na smrti v priamom prenose? (Continental film)
(více)Recenze (11)
Tak nějak jsem si při zdějších hodnoceních a komentářích říkal, že by se mi to mohlo líbit. Měl-li bych nějak krátce charakterizovat celý film, asi bych použil formuli sociální horror. On totiž celkově pojednává o strachu a hnusu. první povídka je decentní komorní drama právě o sociálním strachu, jeho projevech a následcích. Trochu mi v ní chybělo větší ponoření do hloubky, tak nějak to vastně jen sklouzlo a zůstala pachuť nenaplněného potenciálu, ale na úvod to není nijak špatné. Taky mám hodně rád Moniku Hilmerovou, vždycky se na ní hrozně hezky koukalo a nejinak je tomu i zde. Je to hrozně sympatická herečka (***). Druhá povídka je naprosto skvěle natočený horror, žánrově nejsyrovější a nejčistší z celého filmu. Výborná atmosféra, výborné herectví (z Judith se klube hodně dobrá herečka). Dobrá alegorie kolobehu života - zatímco jeden život začne, jiný skončí. Když se objevil parašutista, padla mi brada. Jedinou výtku bych měl jen k absenci výraznější pointy, vyvrcholení. (****). Třetí povídka je místy docela eklhaft psycho o bílém odpadu, lidech, z nichž se vám prostě bude dělat psychicky i fyzicky špatně. Ale i to je odstín horroru (znechucení, odpor, hnus). Je to psycho natolik, že si v tom někdo nemusí nic najít. (2.5*). Poslední povídka je vizuálně akční kombinace Očisty a klasických televizních reallity show. Vizuální hrátky tomu dost pomáhají, dokážou až uchvátit a člověk přemýšlí, jak byl kde který záběr vlastně vytvořen. Největším horrorem v tomhle příběhu je reklamní pauza. (***) DOGG je zajímavým pohledem hned na několik odstínů strachu, každý příběh, byť má společný jmenovatel, je pojat a natočen jinak, odlišně, což se mi docela líbilo. Chápu ale, že příznivce klasických horrorů může tento film zklamat. Asi to ale nebude jeho problém. 3.5* ()
Slovenský povídkový film „DOGG“ je spletencem čtyř filmů, které mají společné v první řadě to, že jsou všechny tak trochu psychedelické, jako kdyby tvůrci v něčem trochu jeli, anebo se minimálně snažili vytvořit iluzi, že na něčem jedou postavy a v jejich hlavách to nemusí být vždy v pořádku. V tomhle smyslu je nejpodivnější třetí povídka. Bohužel je spojuje také to, že z hlediska hororu jde místy o hustou atmosféru, která ani v jednom případě nedojde většího naplnění. ()
1* 2* 4* a 4* ()
Takto. Vôbec to nie je zle natočené alebo zahrané a nepovedal by som ani, že koncepty sú zlé. Len som sa hlasno smial a hlavnú tému strachu som vôbec necítil. Prvá poviedka vyšumela do stratena, fádne bububu s koránom je pre mňa úsmevným cringeom na aktuálne veci ktoré desia bielu privilégiu. Druhá mi popravde učarila a dostal som od nej absurdný evildeadovsky plot twist za ktorý by sa nehanbila akákoľvek čierna komédia. Tretia poviedka je nielen efektívne náučné video o drogách pre školy, ale aj celkom fajn natočená ukážka totálneho ľudského dna slovenského whitetrashu s absurdne zábavnou zápletkou. Zo štvrtej sála inšpirácia "battleroyalov" a "blackmirrorov", vizuálne by skoro človek ani nespoznal že to je natočené v strede blavy a je ľahko stráviteľná a možno o pár minút dlhšia než treba. Experiment, do ktorého treba ísť s ľahkou hlavou a nie pripravený nenávidieť. ()
Nejhorší film vůbec, jaký jsem mohl letos vidět. Na to, že se mělo jednat povídkový hororový thriller rozdělený na čtyři části, tak ani jedna z nich mě neoslovila a byla to naprostá ztráta času! Možná pár myšlenek zpočátku vypadalo nadějně, ale ve výsledku jsme se ničeho nedočkali. Žádný závěr, žádné završení.. prostě lituji naše sousedy, kteří na to šli do kina a hlavně i sebe. Díky bohu měli tentokrát čestí distributoři rozum a tahle čestná hovadina nás minula. (Bohužel viděno na festivalu Finále Plzeň 2018). ()
Myslim, že pri tomto experimentálnom počine, došlo k hlbokému nepochopeniu zo strany publika. Treba vnimat okolnosti, za ktorých film vznikal a tiež základný umelecký koncept. Na Slovensku sa filmy vo všeobecnosti ľahko netočia, čo musí byt zrejme snáď každému, kto nepristupuje k filmovej tvorbe ako totálny konzument. A aj preto vela dobrých slovenských filmov ani nevzniklo (nerátam samozrejme československé filmy, opierajuce sa o genialnu česku filmovu školu). Navyše sa slovenské filmy potýkajú, okrem remeselneho babractva, aj s bezobsažnosťou, neoriginalitou - keď už nie priamo s plagiatorstvom. Pri DOGGu je (aspon) ista snaha robit veci inak - slobodne, lahko, nekonvenčne. Samozrejme, vela veci sa mohlo spravit lepsie, inak, ale aj tak mam pocit, že vacsina kritiky vyplýva z divackej "lenivosti premýšlať", a nemenej aj z nasej "slovenskej sebanenávisti". ()
Dogg sa radí medzi odvážne počiny na Slovenského diváka. Experiment štyroch tvorcov ktorý každý ma svoj rukopis. To si myslím že je dobre. Taktiež sa mi páčila žánrová pestrosť poviedok. Prvá poviedka bola dráma v ktorej sa riešili ľudské predsudky. Snažilo sa to vyvolávať napätie ale skôr to siahalo do nudného naťahovania s divákom. Oceňujem koniec poviedky. Uškodilo tomu ale televízny výraz a taktiež to čo fungovalo na papieri nefungovalo na obraze. Druhá poviedka bola svojou absurdnosťou komická. Chcelo sa to tváriť ako horor a z nova to čo fungovalo na papieri nefungovalo na obraze. Pekná síce myšlienka, oko za oko a tvoja minulosť ťa doženie však svojim prevedením jednej scény zmenilo zo strachu na smiech. Tretia gangsterská poviedka bola najbizarnejšia. Tam to zase východniarske nárečie obohatilo a zároveň utopilo. Neherci síce boli fajn do tej chvíle dokiaľ nezačali hovoriť. Síce autor chcel ukázať že nie všetko sväté je naozaj tak, ale mnohé iné obrazy som nedokázal odčítať. Asi najzaujímavejší strih z celej vzorky. Štvrtá poviedka bola najdynamickejšia a najviac podarená. Na dnešné pomeri u nás je problematické nakrúcať sci-fi no autorovi sa to podarilo. Vizuálne a strihovo najbližšie mojím obľúbeným filmom. No nezaškodilo keby to malo o pár minút menej. Média nás od začiatku prenosu televízneho signálu pekne manipulujú. Každá jedná poviedka má čosi do seba, ale ako celok to nefunguje. Síce na Slovenské pomery slušné, ale v globále priemerné. 45% ()
Aspoň jedna vec na filme sa mi predsa páčila. A síce, že sám seba výborne reflektuje v 3. poviedke v jednom krátkom a silnom zábere. Bravo a tri krát hurá slovenským filmárom, že hercom z Búrlivého vína neumožnili hrať v dobrom filme. ()
Tak toto mi ani trochu nesadlo. Žiadna poviedka ma nedokázala zaujať na toľko, aby som tejto ohavnosti dal viac hviezdičiek. Tvorcovia si možno zamýšľali, že toto bude niečo, že na Slovensku tu príde nová vec, o ktorej veľké obecenstvo ešte nevidelo a konečne tu bude niečo, čo v našich hlavách ostane dlho. To sa ale očividne mýlili, pretože nakoniec sa z toho stala len lacný, akože napínavý horor s totálne preflaknutým scenárom a lacnými efektmi. ()
Hilmerova a Mitaš hrali v Burlivom víne. ()