Jan Palach
Jan Palach
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (CinemArt)
(více)Recenze (389)
Režiséru Sedláčkovi nelze upřít talent a schopnosti. Navíc se prostřednictvím svých projektů snaží o jakousi osvětu v oblasti historie. To je v době, kdy jsou dějiny 20. století v hodinách dějepisu upozaďovány a mnozí středoškoláci nejsou schopni vysvětlit roky 38 a 68, velmi záslužná činnost. Film o Palachovi by se dal vykládat jako volné pokračování Sedláčkova cyklu "České století", který jsem před lety se zaujetím sledovala. Stejně jako tato série se i "Palach" může opřít o dobré herce a historický základ, ale stejně jako v seriálu si režisér neodpustil "vsuvky", které děj nikam neposouvají a v kontextu celého snímku působí až rušivě - dlouhý záběr na sprchujícího se hrdinu a jeho nahé pozadí, scéna s topením štěněte... proč, k čemu? Neseděl mi ani milostný trojúhelník vyznívající doztracena. Tyto linie jen podporují diváka v takřka nulovém soucítění s hlavním hrdinou a zbytečně natahují stopáž. Na tragické vyústění Palachova příběhu jsem čekala jako na smilování. I přes tyto výtky ale musím znovu vyzdvihnout herecké výkony a řemeslnou kvalitu snímku. ()
Rozumím těm, kterým se film zdál chladný a útržkovitý. Ale velmi oceňuji obsazení titulního hrdiny zajímavým neokoukaným klukem i zachycení atmosféry doby. obzvlášť vydařené bylo zachycení pocitu zmaru z rychlého vystřízlivění z euforie prvních dnů, kterou tak brilantně zachytil předfilm, který byl před filmem promítaný. A pak taky konec, samotný akt upálení, který byl tak soukromý a neokázalý. A přece pro nás všechny celou dobu normalizace svítil do tmy jako memento toho, že my jsme přijali realitu a sklapli uši, ale byl tady někdo, kdo to nedokázal. ()
Klasický životopisný film, který ničím nevybočuje. Tím, že se zaměřil na Palachův život před upálením, kdy se zdánlivě nic neděje, navíc podle mě ztratil na případné atraktivitě. Pojetí, které jsme mohli vidět například v Hořícím keři, se mi líbilo mnohem více. Tam byly emoce... ()
Jan Palach je řemeslně perfektní. Kdyby se podobných filmů točilo více, má naše kinematografie alespoň z části vyhráno. Ano, jsou tam nějaké chyby, ale s tím nic nenaděláme. Snímek završuje potencionální trilogie podobných životopisných filmů, Masaryk (ok), Milada (děs běs) a Jan Palach (síla). Když má film prostý název Jan Palach, čekáte prostě čistý životopis, ovšem uvnitř filmu to jméno kraluje se zlatou korunou. Robert Sedláček s Evou Kantůrkovou nám, na rozdíl o epického Hořícího keře, který jsem bohužel ještě neviděl, nepřinesli umělecký snímek. Nejde o umělecký film. Myslím, že by se tyhle dva filmy neměly srovnávat, ale třeba je sympatické, že tam kde Jan Palach končí, Hořící keř prý začíná, no proč ne, a krásně to na sebe navazuje. Sedláček si na nic nehraje a odvádí poctivé řemeslo a prostě točí co to dá. A tady mu to skvěle funguje. Eva Kantůrková a její scénář to samé. Řemeslně je výborný, i když se paní autorka občas neplánovaně zasní (např. scéna se štěnětem, scéna v hospodě), a podobné scény odvracují jasně daný příběh někam jinak. Ale zase jsou to spíše atmosférické scénky, které nic nepřináší, a zároveň se nedá říct, že by filmu nějak uškodily. Viktor Zavadil v roli Palacha předvádí fantastický výkon, to je bez debat. Ale Zuzana Bydžovská, tak si jde pro lva. Už jen za ty dialogy:-). Ostatní herci jsou též dobří a hrají přesvědčivě. Zejména Denisa Barešová, co by Palachova přítelkyně, hrála hodně hluboce. Příběh posledních měsíců Palachova života dotváří hezká hudba Michala Rataje, a vizualita sama byla velmi dobrá. Výtvarně je to nádherné. Není to životopis hlavního hrdiny. Prostě nám to ukazuje kdo byl Jan Palach a co ho k jeho činu vedlo. Scénář se sice drží typické filmové kuchařky pro současné životopisy, které nepodporuji, ovšem v jiném rozsahu. Jak jsem totiž řekl, nejde o životopis. Film má hlavu a patu, jasný děj a jasný konec. Jan Palach je filmovou vzpomínkou a odkazem pro všechny, kdo tuhle hroznou dobu nezažili. U mě krásných 75%. Ale tady nejde o hodnocení. Že je to nadprůměrný snímek, z něj dělá jeho poselství, a ne hodnocení. Sedláček s Kantůrkovou nám přenesly na plátno jednu velkou vzpomínku, která ze sebe nedělá film roku, ale krásně zaznamenává cestu k činu jednoho člověka:-). Nejlepší scény jsou doma ve Všetatech a pak hrůzné finále. ()
Při tak silném tématu mě vlastně celkový výsledek zklamal. Nedokážu přesně popsat v čem to je, ale působilo to, že Sedláček si od JP drží velký odstup. Snaha o přiblížení přes nejrůznější střípky ze života fungovala snad jen ve Všetatech. Jinak jeho vnitřní pnutí a motivace byly sotva naznačeny. Závěru se nedá nic vytknout, ale přesto žel jen průměrný počin... ()
Po Hořícím keři jsem to vlastně pro sebe nepovažovala za nutné vidět. Ale když to včera dávali v televizi... zkusila jsem to a byla jsem překvapená, jak se to "hladce" sledovalo. Tyto typy filmů na závažné téma většinou bývají křečovitě učebnicové, ale tady nic takového nebylo. Spojení Kantůrková-Sedláček se ukázalo jako šťastné. Spisovatelka dodala maso (informace) a režisér stravitelnou formu (apropó pojmout "dobovku" autenticky a přitom moderně, umí vážně jen málokdo). Ale především to táhla skvělá volba hlavního představitele - Viktorovi Zavadilovi jsem věřila každé slovo i každý pohyb, hrál to tak výborně, že jsem konečně pochopila, že Jan Palach to prostě udělat musel. ()
...smutný príbeh skutočného Jana Palacha - žiaľ úplne zbytočná a krutá smrť,rodina trpela...a dnešní mladí pomaly ani nevedia kto bol....a film ...hmm NIC-MOC :( ()
Scénář místy šustí papírem, vizuálně občas na úrovni "Vyprávěj", ale působivě vygradované rozhodnutí + závěrečné záběry, ve kterých čtu kromě bolesti i pochyby o jeho správnosti. Výsledek 70%. ()
3* na památný den smrti Jana Palacha jsem si pustil film o jeho životě, který před dvěma lety natočil Robert Sedláček, jehož zhlédnuté filmy jsem víceméně ohodnotil průměrnou známkou. Tento nebude výjimkou, ale jsem rád, že jsem se o něm něco víc dozvěděl, protože mezi jeho kladné povahové stránky patřil silný smysl pro spravedlnost a jeho činu si hluboce vážím. Téma nabízelo mnohem větší míru dramatizace a silnější atmosféry, kterou však autor bohužel promarnil na rozdíl od Agnieszky Holland, kdy její Hořící keř mě dostal mnohem víc, takže plný počet hvězdiček ho neminul. Ve výsledku vznikl jen dobrý film, který nemám důvod doporučovat a ani se k němu vracet. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
V detailu působivý film, chvályhodně připomínající velikost jednotlivce. Pěkný v detailu, přesný v reáliích a výpravě, mrazivý v závěrečné scéně. Ovšem na ni se mnohdy doslova čekalo skoro dvě hodiny. Rozhodování Palacha zrálo dlouho - ve filmu tvůrci měli možnost je zkrátit, protože film působí rozvláčně. Děkuji ale za připomínku činu, jenž nesmí být zapomenutý. ()
ty čtyři dávám jen proto,že některé věci a činy by neměly být zapomenuty.Tím spíše v dnešní prdelní době,kdy komunisti bagatelizují svoje činy jakoby o nic nešlo a prezident alkoholik dělá ze všech slušných lidí kterým na něčem záleží pouze nesvéprávnou lůzu.Palach film je hodně silný v jednotlivostech a detailech,ale jako celek mi přišel roztěkaný a po povrchu plující.Vlastně mi nepřinesl nic jiného než oživení "vzpomínky",což ovšem nakonec stačí.Možná kdyby tvůrci vypustili nic neříkající,nebo pro film nepotřebné scény (počáteční ztracené dítě,Palachův "zálet" atd) mohlo to být mnohem lepší.Každopádně pořád je to na český film nadprůměrné dílo,jaké by si zasloužila i bohužel tragická MIlada...70% ()
Mal kde bývať, čo jesť, čo piť, zdarma zdravotnú starostlivosť, mohol študovať, mal si čo obliecť, bol v zahraničí a mohol cestovať do XY krajín, zrejme netrpel núdzou o peniaze, bol fyzicky zdravý. Zrejme bol aj atraktívny pre ženy a po založení rodiny by dostal byt, ktorý by bol schopný splácať. Kde bol teda problém? Nebol duševne v poriadku! Nikto normálny by sa za takýchto životných podmienok neupálil. Koľko ľudí dnes nemá kde bývať, čo jesť, nemá prácu, alebo ho ženské nechcú, či je invalid a nikto sa kvôli tomu neupáli. Ak by žil v dnešnej dobe, alebo niekde v Afrike, čo by si spravil? Odrezal čuráka a zjedol, a vysielal by to online cez net? Film je to dobrý a pomerne dobre natočený, ale oproti realite tam bolo mnoho vecí cenzurovaných :) a upravených. Ach ta dnešná cenzúra :/ ()
Po tom, co jsem viděla film Hořící keř, který se mi velmi líbil, jsem se na Jana Palacha těšila, bohužel některé recenze mi už vyzradili, že to nebude tak dobrý film, jaký byl očekávala nebo jaký by si Jan Palach zasloužil. Zuzana Bydžovská předvedla skvělý herecký výkon, který by jí mohl přinést i lva za vedlejší herečku a vůbec bych se tomu nedivila. Líbil se mi ale i hlavní představitel Palacha herec Viktor Zavadil, jeho nervozita před slečnami a oddanost státu byla úžasně zahraná. Ve filmu můžeme vidět i několik silných scén, například na Váslavském náměstí, když si občané sednou a zpívají hymnu. Celkově jsem z filmu trochu zklamaná, až moc to přeskakovalo a bylo to moc rychlé. Konec je samozřejmě emotivně nejsilnější. ()
Musím přiznat, že na pomezí 3-4*, hlavně díky skvělé Sedláčkově režii. Každopádně Jan Palach není filmem, který by měl silné dialogy. To ale neznamená, že nemá silné charaktery. Příběh je vyprávěn jako ze staré školy, což spíše svědčí o scénáři (Eva Kantůrková má přece jen již svůj věk). Jan Palach není dvourozměrná postava, jeho vykreslení zde je zbaveno hrdinského patosu. Je to kluk, co neholduje alkoholu, je schopný se schovat za ženskou sukni, dokáže krást či utopit štěně. Prostě normální, i když uzavřený kluk své doby. A ta doba mu bohužel šťastný život nedopřeje, což se rozhodne změnit, ale neúspěšně. Jak tedy postupovat dál? Ve své nelichotivé pozici je jen jedna cesta: demonstrativní sebevražda. Byla hrdinská či ne? Na to už si dejte odpověď sami. Musím nicméně přiznat, že se film snaží být fér vůči všem stranám. Nikomu se zde nestraní. Svině i kladné charaktery jsou na obou barikádách. Robertu Sedláčkovi se skvěle daří budovat napětí a jeho režie ždímá to nejlepší z vedlejších i hlavních postav, tak i z těžké doby roku 1968. Přesto však ona absence silných dialogů nebo naopak chvil, kdy hovoří pouze obraz a hudba bez dialogů jako v Hořícím keři mi zde tolik chyběla. A to je asi ten hlavní argument, proč nepůjdu k maximálnímu hodnocení. Jan Palach je dobrý film. Není výborný, ale špatný též není. Jeho občasné natahování (ty dvě hodiny jsou přeci jen moc) je do očí bijící a ač se toho stane hodně, není toho zas tolik, že by to nešlo ještě zkrátit. 70% ()
Jan Palach je velmi překvapivý snímek, který absolutně předčil očekávání. Ani zdaleka to totiž není rutinní životopisný film, ale dobové drama, které zaujme, spíše než samotným Janem Palachem, znázorněním doby. Tvůrci totiž perfektně vykreslují atmosféru doby plné nadějí a následné zklamání z vývoje, pocity postav a jejich strachy. Ale i Jan Palach je jako postava popsán velmi reálně a uvěřitelně - má svoje chyby, jeho činy i motivace k nim jsou velmi pochopitelné. Jde tady ale zejména o pocity, na které se film soustředí. Jeho pocity i pocity dalších postav výborně podkreslují skvělou atmosféru a jsou velkým tahounem filmu, který těmito klady perfektně funguje jako celek a působí tím pádem nejen jako ilustrace života důležité postavy z českých dějin, ale i jako ucelený příběh, který by se dal sledovat i bez znalosti samotného Palacha. Bohužel se ale z formální stránky jedná stále jedná o průměrný český film, který má na světovou úroveň dost daleko, ale i tak klady rozhodně převažují. 75% ()
40%.Víc ten film ode mě nedostane. ()
Už jenom s délkou filmu mám problém. Dvě hodiny to prostě neutáhne ani náhodou a tak je to vlastně celé strašně natahované. Jako, co je to za módu, mít nutnost filmy natahovat na dvě hodiny a víc? Jan Palach je tu takový nijaký, na závěr ani člověk nechápe, jestli to mělo vůbec smysl. Kde je kurňa nějaké přemýšlení o tom, jestli to udělat nebo ne? Život je to nejcennější, co máme a jestli si je někdo tak jistý, tak to už jsou psychické problémy, nezlobte se na mě. Navíc celá ta výprava příběhu je taková nezajímavá a veskrze průměrná, ničím neosloví. Ani herci nehrají bůhvíjak skvěle. A závěr mě celkem zklamal, jelikož bych čekal, že se ten film skončí aspoň v tu chvíli, kdy Palach umře.Ne, Palach se zapálí, asi minutu a půl záběr na jeho spálené tělo, konec. Sedláček asi byl dobrý režisér, Pravidla lži jsou skvělý film, ale ukazuje se mi, že je naprosto neschopný film uzavřít. A když se do toho přidá, že tenhle film za moc nestojí, tak Sedláček prostě jenom zapadne do českého filmového průměru. Jo, a sotva u toho závěru sežeru, že když se zapálíte, nebudete křičet bolestí. Tady se totiž Palach na konci zapálí a nic. Hrobové ticho. 2* ()
Jan Palach je poměrně silné téma k filmovému uchopení a docela dlouhou dobu jsem měla během projekce pocit, že to bude zvládnuto zřejmě nadprůměrne. Herecky to bylo na samé špičce, výpravou, kostýmy i kamerou jsem byla potěšena. Co ale zkritizuju je to, že nám nebyla dostatečně dobře vykreslena a nastíněna vnitřní mentalita Jana Palacha a tak nějak mi přišlo, jako kdyby tam pár scén před osudným aktem snad chybělo. Některé scény mi na druhou stranu přišly až zbytečné a nesouvislé. Ten scénář měl prostě několik děr, které se za celou dobu nepodařilo přelepit. Mrzelo mě, že tam nebylo jasně vidět, kdy se to v hlavní postavě zlomilo a jak se vlastně rozhodl to opravdu učinit. Takže řemeslně nemám výtky, ale vykreslení tak důležité a ikonické postavy českých dějin značně pokulhávalo. Viděno v rámci ozvěn Febiu Festu v univerzitní aule Pardubice. ()
Sedláčkovi se velmi dobře podařilo vykreslit dobu před a po okupaci v roce 1968. To se mu skutečně povedlo. Nicméně celou dobu ve mě rostl pocit, že tomu chybí děj, že nikde nejsou zápletky, že se nic neděje. Teprve asi v poslední čtvrtině se dít začalo, kde proběhla rekonstrukce činu. Ale jak může běžný divák pochopit, co se stalo? Kde se dozví, že Palach udělal to, co udělal? Resp. proč? To ve filmu zcela chybí. A nezachrání to ani narážky se zapalovačem nebo prohlížení časopisů, kde se upalují tibetští mniši. Kdyby nás alespoň provázel nějaký Palachův vnitřní hlas, kde se zamýšlí nad situací, jak se v něm mísí pocity, jak se rozhoduje. To by film dostal zcela nový rozměr. Ale nic. Když to všechno sečtu, film zůstal někde v půli nedodělaný. ()
Související novinky
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (více)
26. Český lev – výsledky
Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod… (více)
26. Český lev – Nominace
Česká filmová a televizní akademie oznámila své nominace pro 26. ročník Českých lvů a mezi největší favority se tak zařadil snímek Toman s Jiřím Macháčkem, který získal celkem 13 nominací. Hned za… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018
Rok se s rokem sešel a přichází na řadu rozhodování o nejlepších filmech roku. Tentokrát je řeč o ryze domácích filmech a ke slovu se dostanou pro změnu kritici, dnes byly totiž čerstvě oznámeny… (více)
Mno takto, inspiroval som sa pri pisani cudzim textom, ktory nepochadza z mojej hlavy. Text je Od ABB, tak snad si ale vyjasnime par veci ktore ma seru a tazia a potrebuju von. Jedem teda na to abych to mal za sebou. Lenze otazka /aj s vulgaritou/ znie : Jak kurva zacat ? To je to najtazsie, tak aby text bol zrozumitelny, aby bolo jasne o co mi ide a aby to ostatni pochopili. Taxa teda pokusim postupne odhalovat text kus po kuse - asi ako asyriologovia ked narazili na staroveke hroby, ruiny palacov, tiez postupuju kus po kuse, tehla po tehle, kamen po kameni a prevlada mravencia piplava praca. Preco by mal Palach byt predmetom nejakeho obdivu /u 4 a 5 hviezdickovych uzivatelov evidentne je/ ci ucty ci adoracie? Kedykolvek som cital texty, blogy a clanky o chystanom muzeu Palacha, o filme Horici ker polskej rezisersky Agnieszky Holland, ba dokonca o poslaneckom navrhu v CR /boj o uzakoneni vyrocia Palachovho upalenia ako o vyznamnom dni pre Cesko/, taxom sa vzdy pytal : Je tu kurva nieco zvratene na adorovani cloveka ktory nedokazal celit tvrdej realite a reagoval sebadestrukciou ? Odpoved je : jo, kurva, je. Narody uctievaju vyznamnych stredovekych kralov, vojvodcov, narodnych buditelov /aby som nechodil daleko, taki Poliaci si adoruju Tadeusza Koszcziuszka, a to je v pohode/, silnych a schopnych ludi. Proste ludi co pre narod svinsky vela urobili, zveladili vlast, vydobyli vyznamne miesto vo svete /To Koszciuszko urobil pre polsky narod/. Alebo narod moze adorovat ludi ktori radsej zvolili cestu umucenia, upalenia /mister John Goose, prekladany ako Jan Hus, zil 1370 - 1415/. To jo, to berem. Ale rozhodne neberem adorovanie cinu Jana Palacha, navyse unho ide len o obycajnu sebevrazdu - to je zbabelost, utek zo zivota a neschopnost celit tvrdemu a drsnemu zivotu. Neumrel v hrdinnom boji ani nevelil armadam, nebol vyznamny statnik, politik, uradnik ba ani vojvodca. Ne, vzal si zivot sam, vo vlastnom dusevnom zmatku z toho, ze jeho milovany Sovietsky Zvaz zautocil na malicke Ceskoslovensko. No a Palach sa s tym nedokazal vyrovnat. Jeho cin odmietam adorovat ako vyznamny akt, jednak reformnych komunistov nijak nepodporil, komunisticku totalitu nenarusiil. Nutit – i po 50 rokoch od cinu - ceskemu a slovenskemu narodu Palachovu postavu jako ikonu a priklad novodobého svatca a hrdinu, kodifikovat mytus o jeho údajne vysoko mravnom a odvaznom rozhodnuti ako cin hodny obdivu , uznania a ucty- tak to ja kurva odmietam. Jo, aj s tou vulgaritou, ja to kurva odmietam. Nie je to cin hodny obdivu, ked budem tvrdy a drsny - sam som cechoslovak - jeho cin je naopak utok na cesky narod, ale aj na Slovakov a ich hodnoty. Palacha postavit na piedestal a pririect mu vyznamnu ulohu v modernych suvislostiach v byvalom Ceskoslovensku je naopak vysmechom a pluvancom do tvare vsetkym skutocnym hrdinom, ktori bojovali za vlast /uz zase mozem byt konkretny, ceskoslovenske legie napriklad/. Cin Palacha nemozno brat ani ako apel na burcovanie spolocnosti z letargie, jeho cin bola sprosta rezignacia, utek pred zodpovednostou a zvolenie si jednoduchsej a prijemnejsej cesty pred tou tvrdou a drsnou /usilovna trpezliva dlhodoba praca, piplava praca, ktora postupne prinasa svoje ovocie/. Jak to vsetci vieme - Nic co za to stoji nie je lahke. A ze Palach sa nesmie kritizovat - leda tak hovno, Palach sa bude kritizovat, je na nespravnom mieste a zabera miesto skutocnym hrdinom. A ked sme uz u Poliakov, tak cakam na film o Tadeuszovi Koszciuszkovi : 9 % () (méně) (více)