Jan Palach

Místy jsem nevěděl, jestli je film o Palachovi, nebo o Lassie... (13.01.2019)

Sedláček je rozhodně jedním ze zajímavých českých tvůrců a postil se do hodně důležité látky, kteoru před ním zpracovala snad pouze Agnieszka Holland pro HBO v seriálové podobě pod názvem Hořící keř, ale na Palachův příběh šla úplně z jiné strany. Sedláček sleduje přímo osobu Jana Palacha se zaměřením na poslední období vysokoškolských studií v Praze až do finálního osudového momentu s výjimkou několika flashbacků do dětství. Technická stránka je na velmi dobré úrovni, pouze jsem měl problém s hereckým obsazením, jelikož jsem si na Viktora Zavadila dlouhou dobu nemohl zvyknout, ale nakonec jsem dal za pravdu panu Sedláčkovi, že neokoukaná tvář posloužila lépe nežli nějaké zavedené jméno. Kvalitně provedené dobové drama o velice významné události, jejíž festivalové ambice sráží fakt, že pro cizince není všechno dění okolo dostatečně vysvětleno. (18.09.2018)

Jan Palach byl nestastny mlady muz, ktery nicemu nepomohl a nic nevyresil. Je smutne, ze urcita skupina lidi u nas hleda hrdiny u takovych lidi... Film je stejne nevyrazny a bez smyslu jako cela tato smutna udalost. Uplne zbytecny film. (27.01.2019)

6/10 (20.01.2022)

Kvalita nízká, obsah příliš zadumaný až papírově učebnicový, téma nadčasové, těžké hodnotit. Do kin ne, v televizi to i tak mělo rezervy, ale vzdělávací rozměr i podněty k přemýšlení v tom jsou. Dramaturgie mi nesedla prostě vůbec. (12.01.2019)

Na tomhle filmu je vidět, že jej režíroval někdo zkušený. Film skvěle zprostředkovává atmosféru, má několik zapamatovatelných scén a že to nebyla úplně levná záležitost, to je také vidět. Není to tak kosmopolitní jako Masaryk, ale i tak je to další dobrý reprezentační historický kousek. (13.01.2019)

Až na několik scén, jejichž smysl mi unikl, má film parádní atmosféru. Snad poprvé za EVER má český film hudbu, která stimuluje a funguje jako vypravěcí prvek. Scéna s příjezdem tanků byla asi to nejsilnější, co jsem kdy v českém filmu viděl. Konec bohužel nějak přichází ve zvláštní moment, protože buď jste ho čekali dřív, nebo trochu později - jako když se špatně vzbudíte. Prostě to k němu málo vygradovalo, protože předposlední čtvrtina filmu silně zpomalí, až skoro nervózně čekáte, kdy už se zas něco bude dít. Skvěle zahráno, vynikající maskérna a výprava a ta titulková skladba mě mrazila až v mozku. I tak je ale malátný prostředek důvod pro "jen" 3,5*. (09.09.2018)

Při tak silném tématu mě vlastně celkový výsledek zklamal. Zavadil v roli Palacha byl trefou do černého Zuzana Bydžovská také! Ta poslední půl hodina byla trochu hrrr. Konec je samozřejmě emotivně nejsilnější. Jen jsem v závěru postrádal ještě zmapování posledních dní Palachova života v nemocnici, reakce jeho blizkýho okolí na jeho čin a aspoň dovětek v podobě titulků, co jeho čin pro tehdejší společnost znamenal. Film nějak extra nenadchne, ale ani neurazí, takže 3* právem. (13.01.2019)

Najít charismatické mladé herce je těžké a od toho se jeví bohužel to ostatní, tedy všednost, absence zvědavosti a chuti sledovat... Úroveň tv inscenace... (14.01.2019)

Je dobré vidět taky civilní formu tohoto dramatu. Politiky a věcí okolo už bylo hodně natočeno, ale osobní příběh tu ještě nebyl. Myslím, že spousta lidí o téhle stránce věci vůbec nic neví a je dobré to osvětlit. A Sedláček znovu ukázal, že viníkem našeho národního neštěstí není vnější nepřítel, ale Češi sami. To je teď myslím dobré téma k nadhození. 80% (18.03.2019)

Dopozeral som... Nijak obzvlášť zasiahnutý, ale rezonuje to vo mne doteraz. Keď už nie kvôli samotnému Palachovi (na YT je jeho posledný rozhovor s prepisom btw a dosť sila...) Ale skôr všetko to okolo mi dalo akoby pričuchnúť a sprostredkovane pocítiť na vlastnej koži časy minulé. V súčasnosti som zachytil ako na tak populárnych protestoch dezolát huláka "Palach? Obyčajný feťák, čo sa omylom zapálil, keď si šlahal drogy." sa mi chce skoro plakať. "Dúfam, že jedna pochodeň bude stačiť." (01.08.2021)

Hm. Žeby pieta zabránila tvorcom v osobitom prístupe ? Alebo si len nevedeli predstaviť, ako inak to stvárniť - čo by neprekvapilo u 90-ročnej scenáristky, ale celkom hej u  jedného z najzaujímavejších českých režisérov. Bol som na to zvedavý nielen ako na niečo, čomu sa Hulík s Hollandovou elegantne vyhli, ale ako na jeden z najkontroverznejších činov v našej histórií. Ani po rokoch si na demonštratívne samovraždy z politických dôvodov nedokážem vyjasniť názor. A asi nielen ja... - aj preto asi film nejde cestou analytickou a psychologickou, ale deskriptívnou a štandardnou. Lenže ten príbeh je taký silný, že by mu to možno aj bolo na obtiaž. Možno nič viac nepotrebuje ako iba prosté vyrozprávanie. (20.01.2024)

Videorecenze: https://www.youtube.com/watch?v=iQccr_OQfdo&t=1s (24.08.2018)

V rámci ČR to funguje skvěle. V porovnání s tím co teď vzniká v Evropě už to ale značně pokulhává. Je to škoda. Film má svoje silný momenty a Zuzana Bydžovská je prostě skvělá, ale celkově ten film působí tak nějak nesourodě, zbytečně roztaženě a silný momenty zapadají v záplavě scén, který jsou jen těžce průměrný. (02.09.2018)

Přemýšlím, co jsme se díky tomuto filmu o Janu Palachovi vlastně zajímavého dozvěděli. A řekl bych že toho nebylo zas tak málo. Třeba to, že byl vnímavý a měl cit pro spravedlnost (viz zajímavá a zároveň paradoxní scéna z brigády v Sovětském svazu, kde se zastane ruského mladíka a skamarádí se s ním), že měl skvělou milující maminku (Zuzana Bydžovská jako vždy excelentní), že nebyl žádný suchar ale měl i určitý (byť decentní) smysl pro humor a ironii (viz třeba jeho hláška "svět se hroutí a ty myslíš na můj klobouk...") nebo že se v osobním životě pohyboval mezi dvěma ženami. O samotné Palachově cestě, která ho dovedla k tomuto jeho hraničnímu činu se toho žel z filmu zas tak moc nedozvíme. Z části asi proto, že se Sedláček chtěl pokud možno vyhnout čiré spekulaci (pokud za ní nemám považovat třeba trošku zvláštní scénu, kdy Jan vlastnoručně topí a pak i pohřbívá čerstvě narozená psí štěňata) a částečně ale i proto, že v podstatě rezignoval na nějaký bližší psychologický portrét dotyčného. Snad jen scéna z lednového pohřbu svého strýce, při níž mu tečou slzy, je jistou výjimkou. I když i zde můžeme jen čiré spekulovat, zdá pláče z důvodu zármutku nad smrtí někoho blízkého nebo zdá pláče i sám nad sebou. Silně na mě působila i scéna z kostela o vánocích, kdy z úst faráře slyší Jan biblickou zvěst o tom, že ač žijeme či umíráme, Kristus v nás zůstává. Nevím, nakolik byl Palach věřící, to se z filmu úplně nedozvíme. Ale ta zvěst v kontextu toho jeho hraničního (přesto veskrze statečného) činu hovoří sama za sebe... Co mě tedy v tom Palachově příběhu asi mi moc nesedlo, byla scéna z jeho pobytu na brigádě ve Francii, i když to asi svůj smysl mělo, neboť zde je Palach konfrontován s informací, že někdo jiný v Polsku reagoval na okupaci v Československu vlastním sebeupálením. Ale ten střih z dramatické situace v okupovaném Československu byl dost ostrý. Naopak bych v zásadě ocenil poměrně slušné zobrazení tehdejší doby a to zejména pokud jde o období samotné okupace (scény na Václaváku i na Malostranském mostě) či následné stávky studentů. Když člověk vidí, jak rychle se doba zase vrátila tam, kde byla před jarem 1968 (viz policejní zásah vůči studentům s pendreky), není mu z toho dobře po těle. Dobovou atmosféru pak posilují i některé použité dobové písně (od rozjuchaných Jó třešně zrály po depresivní Krylovu píseň Morituri te salutant). Velmi netradiční je i "hudba" (resp. spíše jakási zvuková stopa) při závěrečných titulcích, kdy vedle původní těžkopádné původní hudby Michala Rataje zaznívají kratičké motivy z Modlitby pro Martu a Slunečného hrobu a do toho pak v jakási retrospektivě zní různé dobové zprávy z celého období Pražského jara a následné okupace. Celé to působí na člověka opravu hodně mrazivě. Na plný počet hvězdiček to asi není, ale přesto podle mě jde o velmi důstojné připomenutí Palachovi osobnosti. Sedláček mě v tom směru tak spíš mile potěšil. (07.09.2018)

Myslela jsem si, že film bude ... řekněme hlubší. Byl působivý a dojemný, ale za mě bohužel nenaplnil potenciál, v který jsem doufala. Očekávala jsem, že konec bude "dále", že tam bude vyústění toho všeho. Ale když už konec byl takovýto, mně osobně tam chyběl nějaký závěr, ať už třeba i jenom mluvený nebo textový. Ano, u závěrečných titulků běžely nahrávky, ale spíše bych uvítala nahrávky týkající se této konkrétní události, aby film doplnily a uzavřely. (12.01.2019)

Konečně něco z tuzemského prostředí, co dává smysl a metráží válcuje KEŘ V PLAMENECH, z kterého si spousta zdejších uživatelů cvrnkla do kalhot. A co bylo ve filmu nejlepší? Asi hořící pochodeň aka hořící skříň v sirotčinci, kde Tom Rojvol Raddle v mládí přebýval. Ale ani tento film mi nepomohl v tom, abych pochopil myšlenkové pochody studentů studujících filosofii. 70 % (24.07.2019)

Nemůžu tu hodnotit samotný čin ani jedinečného Jana Palache, ale film jako takový. A omlouvám se, ale nijak nevybohučuje. Je to průměrný film naprůměrného člověka. Zasloužil by si o trošku víc i když herec Viktor Zavadil se mi líbil. (12.01.2019)

Začínám chápat proč tolik filmových fandů jako jsem já téměř jistojistě zanevřelo nad novodobou českou tvorbou a věnují se raději jen té zahraniční. Já stále naivně dávám šanci projektům současných tuzemských tvůrců, ze všech loňských zástupců si ovšem nemůžu vzpomenout na kvalitní záležitost. Nejspíše je to tím, jak jsem filmovými předobrazy našich bohatých dějin pěkně přesycený, ale i ta předloňská Milada mě zaujala více než Palachův příběh. Film je ponurý až přespříliš, postavy nechává chladné a nerozvinuté po celé dvě hodiny. Donutí vás čekat jen na moment onoho 16. ledna 1969. Před ním vás snímek absolutně ničím neohromí. (12.01.2019)

Po přečtení včera zveřejněného obsáhlého rozhovoru s Palachovým dlouholetým kamarádem panem Hamrem, kde vysvětluje, že Jan Palach byl extrémní rváč a sebetrýznitel, tak mě ten film naštval ještě o něco víc. (15.01.2019)