Reklama

Reklama

Jan Palach

Trailer
Drama / Životopisný / Historický
Česko / Slovensko, 2018, 124 min (Alternativní 119 min)

Obsahy(1)

Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (CinemArt)

(více)

Recenze (384)

verbal 

všechny recenze uživatele

21. ročník festiwalku Kino na granici je zase dost popiči. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že naprosto splňuje veškeré atributy profesionálně zorganizované akce, kde se v odporném bezútěšném prostředí českého a nádherném historickém polského Těšína (bohabojní bezďáci a cigoši se zaplaťsatan do Ojczyzny bojí, tudíž zvratky a chcanky končí před mostem přes Olši) starají o kdejakého kokota jako o vlastního. Jen letos dost školácky manažersky pochybili a zapomněli uzavřít s Ředitelem smlouvu o dodávce počasí. Jistěže je to zřejmá chyba polské strany, protože ta má nahoru přímou linku, avšak nejvyšší Meteorologická entita to pojala nexenofobně a trestá i ateisty, tudíž na obou březích panují klimatické podmínky totálně napiču. Tedy opět pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že tyto neodpovídají normativním standardům posledních let a Žán Pól dvojka zjevně ztrácí pozici oblíbeného náměstka. Naštěstí pořadatelé alespoň částečně vyvážili svou minelu tím, že zvolili otvírák, u něhož se zmoklý a promrzlý divák a priori zahřeje. Abych byl upřímný, já se k ohni moc nehrnul v očekávání Hořícího keře ryloudyt, u kterého se budu muset ze zoufalství, na protest proti trapně kýčovitému morálnímu konzumerizmu a z totální nudy k posrání někdy uprostřed radši polít benzínem a zapálit, abych se tolik netrápil. K mému velkému překvapení jsem však ani neotevřel kanystr, protože se jednalo o scenáristicky i dramaturgicky poutavé, poměrně působivé a skoro nestranné retro s dobrým typologickým výběrem mile nesympatických herců, které se vyhýbalo obvyklému hysterickému glorifikování psychicky postižených dětí s akutním zánětem kategorického imperativu a záchvaty vyššího mravního principu. Sice toho Jeníka vykreslili jako správňáckého pyjonýra, téměř vegana a plachého panice, co nepije a kdo ví, jestli kouří (vzhledem k přitažlivosti jeho obrněné dívky patrně kouřil), nicméně to k psychotikům vcelku sedí, protože jinak by si vážili života a nezarmucovali své blízké pácháním pičoidních gest, pro která, sotva jim přestal stydnout puding v družině, absolutně nemohou mít mimo lability a sebevražedných sklonů jakákoliv objektivní opodstatnění. Něco, jako by se někdo v dneska upálil na protest proti vstupu Endyho Babitche do politiky. Snad větší zlo než Rusáci, to ještě uvidíte, a ta kunda by stejně neodstoupila, ani kdyby najednou protestně blafly dvě střední školy a řeznický učňák, protože je to jen cílená mediální manipulace a někdo proti té demogracyji přece bojovat musí! ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Kdybych byl idealista, utěšuji se tím, že Sedláčkovo skličující, sugestivní a přesto věcné hledání (či ohledávání?) Jana Palacha otevře národu oči. Ve skutečnosti se spíš obávám, abychom se zanedlouho neohlédli za posledními třiceti lety a stejně jako „Jenda“ si nepoložili otázku „Takže ono to všechno bylo jenom jako?“. ___ Vadila mi občasná doslovnost a velká slova nebo nedostatečné využití některých postav (Eva), ale v celku považuji určitou fragmentárnost vyprávění, enigmatičnost hlavního hrdiny (danou právě tím, že jej poznáváme jen z útržků) nebo nadřazení faktů emocím za výborný tah. Vyprávění je zprvu svižné, eliptické, podobně uvolněné jako doba, ve které se příběh odehrává. S tím, jak se Palachovo vnímání skutečnosti zužuje (vyjma několika scén se celý film svědomitě drží jeho hlediska), čas vyprávění a čas vyprávěného k sobě mají stále blíž. Nedochází už k náhlým skokům mezi měsíci, události sledujeme skoro den po dni, v závěru takřka minutu po minutě. O to naléhavěji si uvědomujeme bezvýchodnost situace a nezvratnost dění (k tomu přispívá také navracející se motiv ohně, resp. ohně a vody, kterou zpřítomňuje Helenka, v jejíž moci už ovšem ke konci není Palacha „uhasit“). ___ Podobně mne zaujala nenucenost, s jakou film poukazuje na přijetí nových pořádků, resp. návrat do zajetých kolejí. Bojový zápal, nutící lidi vrhat se pod kola tanků, poměrně záhy střídá apatie, blbá nálada (viz např. prodavač pomerančů) a odvracení hlav. Komedie běžící na Vánoce 1968 v televizi vyznívá úplně jinak než groteska s Laurelem a Hardym, kterou ústřední pár během pražského jara sleduje v kině. Nevzbuzuje totiž úlevný smích, neboť neodráží náladu ve společnosti, ale působí jako součást snahy odklonit pozornost od závažnějších skutečností (stejně tak hokej), navodit dojem, že se vlastně nic nestalo a život běží dál. Asi žádný polistopadový film nedokázal takhle přesně a přitom vlastně mimochodem vystihnout děsivou samozřejmost, s jakou po srpnových událostech došlo k obnovení pořádku. V tomto ohledu Palacha zároveň považuji za nadčasového, protože určité vzorce (stádního) chování, činící demokratické principy mnohem křehčími, než jsme si ochotni přiznat, se nemění. ___ V neposlední řadě jde o film skvělý nacastovaný a zahraný (zejména Viktor Zavadil a Denisa Barešová), s nanejvýš autentickou výpravou. Přestože si po celou dobu udržuje určitou komornost a nijak se nevyžívá ve velkých celcích a davových scénách (opět důsledek navázání hlediska na protagonistu), rozhodně se jej vyplatí vidět a zažít na plátně. S větší pravděpodobností vám z něj naskočí husí kůže, s větší pravděpodobností vás po doběhnutí titulků a odchodu z kina zarazí podivná netečnost okolního světa. ___To nejzásadnější, ne-li nejlepší, co u nás bylo po listopadu natočeno. 90% ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Jan Palach, osoba stejně jako film, má svoji sílu a opodstatnění, jen ten film je tak životopisně klasický, že v ničem nevybočuje z ostatních podobně encyklopedických biografií. Že by to bylo Evou Kantůrkovou? ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Já mám s Robertem Sedláčkem, prakticky pořád stále jeden a ten samý problém. On je naprosto skvělej v jednotlivých scénách i tady můžu jmenovat, scénu kdy rusák vyhání Honzu Palacha z mostu, emotivně silnou i když nenápadnou scénu s pani Bydžovskou při smažení kaprů a samozřejmě závěr, to je prostě mistrovský. Jako celek to na mě působilo hrozně rozlítaně, nemělo to vyprávěcí kontinuitu, to šoupání v čase bylo na mě moc hrr. Já navíc pořád v případě Roberta Sedláčka vnímám příliš velký odstup od hlavních postav , co si mám myslet o scéně s topením štěnětě, milenka, vztah Jana s maminkou, jak to vlastně měl s přáteli. Jediný co mě film dal za názor na Honzu, že to byl hodně citlivý kluk směrem ke spravedlnosti. No a tím se dostávám k nefilmové části mého komentáře, ten věnuji nejodpornějším z odporných, komunistům. Soudruzí jste hnusný kreatury, vy nejen, že na vlastní národ pozvete cizí vojska, popravíte ženskou, válečný hrdiny, doženete mladýho kluka k bolestně smrtícímu činu, terorizujete a vydírate vlastní obyvatelstvo, ale především máte tu drzost, tu neuvěřitelnou drzost dneska tyhle svoje odporný zločiny bagetelizovat, zpochybňovat, zesměšnovat. Mě je úplně jedno jak moc vám v dnešní době narostl hřebínek, že Havlem počínaje a Babišem konče s vámi každej politicky mocnej dělá politickej deal. Pro mě jste, byli a budete navždy zločinci, gauneři a šmejdi a to zlo v tomhle filmu, tak to jste vy v plný kráse. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kdyby mi Jan Palach, coby Čechovi, nebyl tak blízký tématem, tak bych filmu vrazil tři hvězdy. Věřím, že pan Sedláček byl natolik precizní, že co se ve filmu děje týče, má vše založené na základě skutečností, které se dozvěděl, kde se dalo. Včetně samotné Palachovic rodiny. Nicméně jsem se chvílemi ztrácel v určitých momentech, které mi v kontextu celého filmu nedávaly smysl. Proč topil v té strouze to štěně? Proč tam byla ta milenka? Jsou to takové momenty, které příběhu a Palachovi samotnému nic moc nepřidají, protože se nijak nedovysvětlí a spíš to nasere. Prostředí, dobu a atmosféru tu nicméně režisér ztvárnil hodně věrně. Závěrečná scéna, na kterou divák čeká celý film, mi pak přišla poměrně rychlá a strohá, ale co u ní vlastně vymýšlet…Jan Palach je bezesporu zajímavý film. Skrývá v sobě mnoho myšlenek a ukazuje dobu, kterou bych nikdy nechtěl zažít. Komunisti vždycky byly svině, ale když to pak vidím ucelené ještě v televizi, je mi z toho hodně zle. Nechápu, kdo po tom všem dnešním komunistům opravňuje být součástí aktuální politické situace v naší zemi… ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Lidská pochodeň číslo jedna, hrdina českého národa Jan Palach, rozvíjející onu seběobětovací linii aktu hrdinství, jejíž nejvýraznější personou byl Jan Hus, Palachem ve filmu přímo zmiňovaný. Škoda, že většina filmu je jen čekání na neobyčejně silnou a sugestivní závěrečnou scénu...scénář Evy Kantůrkové je až příliš plakátový...emocí prostý...jak by asi vyznělo, kdyby si scénář opět napsal sám Robert Sedláček s Pavlem Kosatíkem, jako tomu bylo v případě Českého století...takhle v přímém srovnání u mne vyhrává na plné čáře komplexnější a mnohem dramatičtější Hořící keř, produkt komerční HBO...a Agnieszka Holland je coby režisérka taky trochu v jiné lize... ()

Fr 

všechny recenze uživatele

„ODPUSŤ MI TO. JENDA...“ /// Životopis, kterej u diváků (v kinech) propadl. Proč? Copak nectíme historický postavy? Ctíme, ale utrácet za politicky inspirovaný skutky se nám nechce. Navíc spousta lidí dodnes nechápe, proč vyjádřil svůj odpor zrovna takhle... A přitom film je to dobrej! Jsem překvapenej, že z filmu je cejtit potřebná atmosféra... třeba tý svobodný doby. Nebo srpen 1968 a okupace. Výborně předvedenej je i samotnej akt „zážehu“. Ten film prostě není jen o Palachovi... Mám rád polskou kinematografii, protože se kromě současnejch témat fajnově věnuje i svý historii. A Jan Palach je natočenej v podobným duchu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Připíjel jsem na zrušení cenzury. 2.) Před návštěvou Václaváku se stavuju na pumpě. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Asia_Power 

všechny recenze uživatele

"Jako já mám jít protestovat, jo? Celej žhavej, vole !!" I tak by se ve zkratce dalo popsat co se dělo, když se tenkrát Palachovi zapálily lejtka a šel zapáleně za svým cílem až se z něj kouřilo. Neberte mě zle, chápu že pro někoho je hrdina, mučedník a co já vím co ještě, jen mám prostě hrozně ráda černej tumor a když si dělám prdel i ze svého tumoru, co mi zasadil semínka v mozkovně, tak Vám asi dojde, že holt na mě, tyto gesta dojem nedělají ani u Palacha ani u Husa, jehož cesta byla dlouhá, ale konečně došel na hranici. K filmu - K mému velikému, převelikému smutku se mi dočista vykouřil z hlavy, jelikož sem u něj několikrát klimbla, což bude asi tím, jak moc mě zaujal. Každopádně chápu, že lid zdejší ho asi vesměs ocení, já jakožto přivandrovalec z Vietnamu holt nemám ten správný zápal a navíc lidi, kteří dobrovolně páchají sebevraždu, i když mají dost důvodů pro které by mohli žít, prostě nepochopím. Včetně toho, že absolutně serou na své blízké a na to, jak se se ztrátou milované osoby, vyrovnají. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Nejvíc mě překvapuje (vlastně jediné, co mě překvapuje a co mě na tomhle filmu překvapovat může), jak bezpečně je natočený, jak málo vybočuje z představy, jak "má" vypadat film o Janu Palachovi. Sedláček si udělal celkem jméno na subverzivních výkladech českých dějin, zde postupuje dětskými krůčky (a v chodítku) tím jediným směrem, který je před ním vytyčený, a vypráví sošný dojímavý příběh o sošném dojímavém člověku tak dlouho, dokud ho neodvypráví. A pak je konec. Podařilo se mu to nepokazit, ale to je vše. ()

Psema 

všechny recenze uživatele

Film, který nese jméno člověka, o kterém toho ve výsledku řekne smutně, až plakátově málo. Na vše ostatní je tu pak vytříbenější a vrstevnatější Hořící keř. Navíc mám problém věřit Sedláčkovi přístup k tématu látky, když se otevřeně paktuje s prokremelským dobytkem. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Nevíte, na kterou? Na dvou židlích se sedět nedá, pane kolego.“ Při vzpomínce na výborný Hořící keř mi blesklo hlavou, že se tomuhle filmu vyhnu, neb ho vidět nepotřebuju. Ale po lvích nominacích mě přece jen zlákal. A nijak zvlášť nelituju. Především, Jan Palach končí tam, kde Hořící keř začíná, takže se nejedná jen o jiné zpracování téhož. Podle některých zdejších reakcí jsem čekal, že se v podstatě nedozvím nic o Palachovi jako takovém (ve smyslu jaký to byl člověk). Což je bohužel do určité míry pravda, ale vnímal jsem to spíš jako snahu ho trochu „odheroizovat“, ukázat, že to byl i „normální“ kluk. Ačkoliv tady šlo hlavně o ducha doby a její atmosféru. A ty se myslím podařily zachytit docela dobře. Škoda jen, že s navozováním emocí to bylo výrazně horší, větší zúčastněnost jsem cítil snad až chvíli před upálením (a po něm měl následovat závěrečný střih, ty poslední cca 2 minuty byly totálně mimo). Nevím, zda se tu dá psát přímo o zklamání, po Pravidlech lži jsem od Sedláčka už totiž nic neviděl. Dohromady mi to ale dává lepší průměr. ()

Mertax 

všechny recenze uživatele

Premiéře filmu na LFŠ předcházelo promítnutí 35minutového filmu Zmatek (1968), který je dokumentem zachycujícím srpnovou okupaci. Nepříliš známé záběry od několika kameramanů dokázaly i při krátké stopáži postihnout nálady a pocity onoho osudového léta. O to silnější pak byl kontrast s hraným filmem, který selhal v každém ohledu. Skromná výprava dává vědět, že peněz nebylo mnoho, avšak i s tím se dá pracovat. Problémem je, že všichni na plátně vypadají, jak kdyby právě vyšli z kadeřnictví a schůzky se stylistou. I sovětští vojáci mají po dlouhé cestě nažehlené uniformy./// Vyprávěním se snaží režisér přiblížit Palacha, který byl zkrátka běžný student, jenž randil, četl a kterého máma peskovala, že si neuklidil pokoj. Nedaří se však vůbec přiblížit vnitřní pochody, které k činu vedly. Palach žádné podrobné vysvětlení nezanechal a dodnes jeho rozhodnutí mnozí nejen nechápou, ale i odsuzují, neboť vnímají sebevraždu jako zbabělost. Ať už je váš postoj jakýkoli, faktem je, že coby diváci sledujeme jen sérii doslovných či zcela návodných scén. Tu jde Palach do kina na grotesku a někdo v ní hoří, poté si čte, jak se upálil mnich. Nic z toho nemá základ v historických pramenech, ale o to nejde, byť se scenáristka snažila vycházet z faktů. Vedlejší linie jsou neuzavřené, a působí tak odbytě. Palach je v podání Zavadila neskutečně topornou postavou, která nemluví, ale deklamuje. Ostatní herci byli očividně vedeni stejně, takže jen koženě prohlašují, co si myslí, a nápadně nás informují o různých historických souvislostech. Scény ve Francii jsou neskutečnou křečí a nejsou jediné. Sedláčkovi jako vypravěči schází rafinovanost, byť se mu nedá upřít, že poslední sekvence, ve které se příliš nemluví, je velmi silná. [LFŠ] ()

Botič 

všechny recenze uživatele

Zatímco Agnieszka Holland mohla svůj Hořící keř opřít o poměrně kvalitní historické prameny, Robert Sedláček si takový luxus evidentně dovolit nemohl. Proto je výsledný portrét děravý a plochý. Nicméně i přesto, že o samotné postavě Jana Palacha Sedláček neřekne tolik, tím více toho dokáže sdělit o době, v které se film odehrává. ()

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Česká jede! Další pořádnej zářez, který opravdu stojí za zhlédnutí, ačkoliv už jsme všichni viděli Hořící keř. V několika momentech setsakra tíživé a dechberoucí. Pachuť na jazyku po skončení zůstává. Tyhle filmy jsou nyní více třeba než kdy dřív. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

To, co zdánlivě chybělo v Hořícím keři, se snaží doplnit Sedláček. Nicméně náhodným obrazům ze života Jana Palacha se skutečně nedaří nabídnout ani hypotézu, natož konkrétní odpověď na tu základní otázku, proč se to zlomilo právě v něm. Osobně bych spíše uvítala filmy o jiných pochodních, například o Ryszardu Siwiecovi. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Zoufale přihlížel tomu, jak se společnost ubírala k rezignaci, jak se smiřovala se znepokojivou politickou situací. V lednu 1969 napsal své matce prostý vzkaz, vhodil do poštovní schránky dopisy, v horní části Václavského náměstí v Praze se načichal přineseného éteru, polil hořlavinou a škrtl sirkou. Tragický čin, který po následující dny, roky a nakonec i dekády nutil přemýšlet o stavu společnosti i hledání příčin. Živá pochodeň, kus historie. Výročím se nevyhneme, navíc rostoucí nechuť k představitelům země je pokaždé aktuální. Divák od začátku ví. Soustředí se tak na detaily, aby pochopili, proč se vysokoškolák ke svému činu odhodlal. Režisér Robert Sedláček vsadil na dobovost a absolutní přirozenost (bohužel je emočně prostý), nijak formálně neexperimentuje, chce, abychom mladíka vnímali jako stydlivého a naivního hrdinu, nikoliv coby nějaké fanatického blázna. Svá tajemství si přesto ponechal, tvůrci vychází ze vzpomínek, z toho, co se povídá, z toho, co se dochovalo. Přesto velká poklona před Viktorem Zavadilem v titulní roli, který emoce dokonale nese v očích. Silný je i jeho vztah s matkou, výtečně zahranou Zuzanou Bydžovskou, ač opakovaně poukazuje na její otevírání jeho pošty, přesto s tím vždy tak nějak počítá. Prostě k sobě mají hlubokou úctu. A my bychom měli mít úctu k lidem, kteří „něco“ udělali. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Řada epizod Českého století se mi líbila více než Jan Palach. A přitom je to dobrý film, akorát mě vůbec ničím nepřekvapil a ani jednou neoslovil tak silně jako Hořící keř. Čekal bych především, že to bude odvážnější podívaná - že se tvůrci nebudou bát trochu zaspekulovat a přijdou dejme tomu s nějakým novým Palachovým motivem (nebo ho alespoň naznačí). Bohužel se to nestalo. Také se mi nelíbila všechna ta lacině působící "vodítka" typu zapalovače, hořících letáků nebo hořícího Hardyho, no a úplně spokojený nejsem ani s tím milostným trojúhelníkem, který tam vůbec být nemusel, nebo měl mít alespoň nějaké pořádné vyústění. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Četla jsem články, viděla jsem několik dokumentů i Hořící keř, říkala jsem si, co mi film přinese nového. Jako pozitivní vidím, že tento film končí tam, kde Hořící keř začíná. Nějaké výhrady bych měla, třeba se rozepíšu časem. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Je nebezpečné, když nám výjevy z dějin, a obzvlášť v jejich osobní a intimní rovině, ilustrují a pastelovými barvami kolorují prostřední umělci bez představivosti a s naprostou absencí citu pro ironii i zázračnou krásu života. Likviduje to v lidech odvahu, radost i touhu žít spolehlivěji než komunistické noviny. *** Zajímalo by mě, kdo si za čas ještě uvědomí, že ta pobledlá kombinace Mirka Dušína s trochu úchylným, samotářským, maminky poslušným, tajemně mlčenlivým až enigmatickým (čím méně to komplikujeme, tím snazší je napsat scénář) hochem topícím štěňátka, který co chvíli v životě náhodou naráží na zapalovače a obrázky ohně a pohybuje se neustále v prostředí, kde všichni od polské brigádnice ve Francii až po univerzitního pedela deklamují typizované a obsahově klíčové fráze jako vystřižené z Jiráskovy Filosofské historie a chodí prkenně a chovají se koženě, ať už mají po obrně nebo ne - že ta plakátová postavička mezi ostatními plakátovými postavičkami, která pronáší v absurdních momentech tak absurdní věty jako "Tak z mámy už je babička. To je dobře, těšila se na to. Zas bude mít okolo sebe malé děti, jak to má ráda." - že tahle postavička je od A po Z bezkrevný výtvor páně Sedláčka a nikoli živý, skutečný Palach tak, jak ho neznáme. *** Podle mě nám tímhle televizním dílkem Sedláček skutečnou představu Palacha a celé té doby nevratně zprznil vlastní banalitou a neschopností tak, jako kdyby Verneovky dali ilustrovat Bornovi. Když postavy provolávaly do skličujícího ticha věty jako "Tolik jsem vás zklamal, Jene?" nebo "Já nejsem mrzák! Já nejsem mrzák. Ty ses za mě normálně schoval, Honzo!", střídavě jsem protáčela panenky, skřípala zuby a nadávala Sedláčkovi do mamlasů, ale bylo mi hlavně smutno z toho, jak nám to voře. Klišé na klišé - tímhle se nelze inspirovat, ale hlavně je to tak načinčané, že to nepůjde vyhnat z hlavy. *** A to pomíjím, že Sedláček se ani neobtěžoval naznačit, že není a nikdy nebude úplně jasné, jak to vlastně bylo a jestli to celé Palach vymyslel jako sólo akci, nebo ne, a nějakou skupinu kolem sebe měl. Sedláček svým jednoznačným příběhem v podstatě celý tenhle osudový moment našich dějin a jeho dosavadní interpretace zfalšoval, okradl, a touhle svojí bezduchou vyděračskou bajkou přemazává národu paměť. Ještě nevím, jak to dokážu, abych až budu zase překračovat památník Jana Palacha, myslela skutečně na něho a dostala z hlavy tu unylou Sedláčkovu figuru. *** Dojem, že Sedláček je řemeslný trotl, který svým sotva prostředním intelektem fušuje do dosti složitých výkladů našich dějin, jako by v přírodě betonoval dálnice, jsem získala už z jeho minulých projektů, ale když ještě i zpětně znovu uvažuji třeba o Českém století nebo Bohémě, sílí ve mně pocit, že je našim dějinám, sebeuvědomění a možnosti inspirovat se v historii svým šovinistickým a trivializujícím přístupem vyloženě nebezpečný. V Českém století se spolčil s Kosatíkem a předkládá zpola vykonstruované interpretace klíčových okamžiků, plakátové příběhy, kde ženské byly dobré leda k tomu, aby své velké muže v těžkých chvílích pohladily po zádech a podaly jim kapesník nebo svačinu. V Bohémě opět vynechává řadu ženských postav a podává příběh barrandovských osobností z vypjaté válečné doby tak, že se nakonec všichni zaprodávají, bojí se pohlédnout si navzájem do očí a konec války a nástup komunismu nepřežije ani jediné přátelství. Sedláček musí mít mizerný osobní život, lze-li tak soudit na základě jeho představ o mezilidských vztazích, ať už rodinných, přátelských nebo intimních, jak je ve svých filmech prezentuje. Skutečně blbé ale je, že jeho omezené představy kradou velkodušnost a charisma postavám, které Sedláčka o mnoho řádů převyšovaly, a v očích diváků z nich dělá obyčejné, takové jaksi lidsky pochopitelné figurky. Netřeba dodávat, že lidem se to líbí a v sálech tleskají. *~ ()

Související novinky

Kino na hranici - on-line na konci listopadu

Kino na hranici - on-line na konci listopadu

10.11.2020

Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.…

26. Český lev – výsledky

26. Český lev – výsledky

23.03.2019

Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod…

26. Český lev – Nominace

26. Český lev – Nominace

22.01.2019

Česká filmová a televizní akademie oznámila své nominace pro 26. ročník Českých lvů a mezi největší favority se tak zařadil snímek Toman s Jiřím Macháčkem, který získal celkem 13 nominací. Hned za…

Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018

Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018

03.01.2019

Rok se s rokem sešel a přichází na řadu rozhodování o nejlepších filmech roku. Tentokrát je řeč o ryze domácích filmech a ke slovu se dostanou pro změnu kritici, dnes byly totiž čerstvě oznámeny…

Reklama

Reklama