Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hlavními postavami jsou dva bohatí sedláci a současně členové obecního představenstva v Honicích, nejbohatší sedlák a současně starosta Dubský a první radní Bušek, kteří neustále soupeří o prvenství. Jejich rivalita zasahuje nejen do osudů jejich rodin, ale i celé vesnice, v níž se tak každý, byť sebemenší problém, vše, co představenstvo projednává, stává kolbištěm dvou rivalů. A zdaleka nejde jen o to, kdo bude, kvůli množícím se krádežím jmenován ponocným. Zda vysloužilý voják Bláha, kterého navrhuje Dubský, nebo krejčí Fiala, jehož chce prosadit Bušek. Jde také o lásku Václava, syna Dubského, a Verunky, dcery radního Buška. Přestože se mají rádi a chtěli by se vzít, jejich otcové, zejména rozzlobený Bušek, který prohrál bitvu o ponocného, odmítají dát souhlas. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (16)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Každý nový film předního levicového spisovatele a scénáristy Vladislava Vančury se stal pro novinářskou a kritickou obec velkou událostí. Vančura patřil mezi tu nepříliš početnou skupinu tvůrců (Vávra, Rovenský, Čáp, Krška), kteří svými uměleckými díly chtěli pozvednout úroveň české kinematografie. Vančura měl v té době za sebou několik filmů, které však diváci přijali spíše lhostejně a proto se rozhodl využít technických znalostí svého přítele, režiséra Václava Kubáska, aby společně připravili scénář k filmové adaptaci populární divadelní hry Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V době příprav a natáčení slavila hra padesáté jubileum svého působení na prknech naší první scény a ani za ta léta neztratila nic ze své aktuálnosti a svěžesti. Vančurův projekt lze do jisté míry chápat i jako tichou podporu k obraně demokratických práv Československé republiky, tehdy už silně ohrožené sílícím nacistickým Německem. Termín premiéry byl proto záměrně odsunut až na začátek března příštího roku. Film se setkal s neobyčejně přiznivým ohlasem u kritiky, která vyzdvihovala přesné zachycení venkovských povah a pietně zachovalé dialogy. Velkou oporou byl i mimořádně hvězdný herecký soubor, složený převážně z předních členů pražských kamenných divadel. Jaroslav Vojta jako tvrdohlavý sedlák a pytlák Bušek podal jeden ze svých vrcholných výkonů, vynikající je Jindřich Plachta jako vysloužilý voják Bláha i Theodor Pištěk coby švec Habršperk. FURIANTI jsou bytostně českým dílem a pro svůj nezaměnitelný charakter zůstanou trvalým odkazem pozdně obrozeneckých tendencí i dílem, jehož obsah a smysl neumlčí žádný z totalitních režimů. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Věřím, že Naši furianti našemu národu již sto let nesou poselství, které jen tak nezapadne do mlh zapomnění. Jen tak nějak nevím, jaké poselství to vlastně je. Asi, že život na vsi není jednoduchý, a na světě je hodně blbů, který hrozně těm ostatním komplikují život. Díky za informaci, dám si na ně pozor! 50% ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Naši furianti, zrcadlo lidu vesnického za starých časů. Tuhle legendární hru mám silně spjatou s legendárními herci z Macháčkovy adaptace (Vala, Munzar, Somr a další...), stejně tak s konkrétními písničkami z dílny Pavla Vondrušky ze zmíněné inscenace. Její záznam mám dost nakoukaný, o to víc jsem se bál, ale taky byl zvědav, podívat se na prastarou filmovou verzi pánů Vančury a Kubáska. Byť jde o podívanou hodně archaickou, v restaurovaném obrazu jsem si užil Stroupežnického hru v autentických kulisách lesíka, staré chalupy, hospody a jedinečná (dobová) atmosféra s rovněž vynikajícími výkony Jaroslava Vojty (pytlák Bošek) a Jindřicha Plachty (vysloužilec Valentýn Bláha) z toho přímo číšela. Pěkné provedení. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Co k tomuto snímku podle slavné hry od Ladislava Stroupežnického, nesčetně reprízované i na prknech ND ještě více dodat...Opravdu se jedná o velice pečlivě zvolený přepis této klasické předlohy s více než dobrými řekl bych že přímo sugestivními hereckými výkony citlivě zvolených představitelů všech rolí. Především pak trio Vydra st. (starosta Dubský), Vojta (první radní Bušek) a Plachta jako vysloužilec. Rivalita těch dvou prvních zmiňovaných opravdu nebrala mezí a konců, jejich vynalézavost, vzájemná vychloubačnost, vtip a namyšlenost coby těch nejbohatších ve vsi, zasahovala do osudů celé vesnice a pak zejména do osudů dvou mladých lidí- jejich dětí, kteří se chtěli vzít. Co je zde vtipného, a nebo to alespoň z dnešního pohledu tak vypadá, tak to bylo to členstvo obecního představenstva v Honicích, které rozhoduje de facto ani neví o čem-kdyby si to ze zákona nepřečetli-:)) Podobně jako dnes-:) Vynikající byl i furiant Bláha jak vojenský vysloužilec-tolik jsem mu k tomu ponocnému fandil-dokonce se chtěl i poprat což zejména u něj bylo ojedinělé, ale měl pravdu za kterou si vždy velmi vehementně stál. Jeho kamarád Habršperk (Pištěk), byl lišácky mazaný a podpantoflák Šumbal (Trégl), je tu také k nepřehlédnutí zvláště v scéně v hospodě u karet, a poté kdy to chtěl zahrát tzv. do autu se svou ženou, ale pak i třeba v zasedání v radě. Poslední na koho bych si tu vzpomněl byl krejčí a Bláhův soupeř o ponocného František Fiala (Kovářík), otec sedmi dětí věčně žadoniví že nemůže uživit svou početnou rodinu, a hostinský Marek-žid, který mluví jak se mu to hodí především pak pod taktovkou starosty nebo prvního radního. To lepší z druhé poloviny třicátých let bezpochyby 3,5/5*. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Tito Naši furianti jsou povedenou filmovou adaptací odlehčeného realistického dramatu Ladislava Stroupežnického. Navíc, scénárista a spolurežisér Vladislav Vančura byl jednou z nejzajímavějších postav československé umělecké scény tehdejší doby. Filmový přepis divadelní hry má jeden výrazný vyjadřovací prvek a tím je sarkasmus. Díky němu se divákům nepodává zidealizovaný obraz života českého venkova, nýbrž jeho skutečná tvář, kterou hýčká v dlani pochopení i svazuje na pranýř výsměchu. Snaží se otevřít oči a nebojácně odhaluje pravdivou podobu čecháčkovství ve tvarech bohatých nafoukanců, sebevědomých povýšenců a společenských pokrytců. Poklesky chudých jsou hnány existencionální nutností a jsou omluvitelné, zatímco poklesky bohatých jsou hnány pocitem nadřazenosti, jsou často nebezpečné, nebo směšné. Průběh děje je hravý a satirický, herecké výkony jsou ozdobou a divák se stále může kochat svěží zábavou, která jen tak nezestárne. Hlavní postavou rozverného příběhu je vrchní furiant a první radní Jakub Bušek (velmi dobrý Jaroslav Vojta) v opojení svého postavení. To on ve snaze se po vyrovnání se nejzámožnějšímu muži obce v povýšenosti zatvrzuje do těch nejextrémnějších poloh a často po něm zůstává zkáza a zvyšující se pocit nespravedlnosti u ostatních. Druhým nejzarytějším furiantem je starosta obce a nejbohatší sedlák Filip Dubský (dobrý Václav Vydra st.), který na gesta moci a bohatství odpovídá stejně horlivou pózou a dětinskostí. Ustrkovanou postavou je vysloužilý voják Valentin Bláha (pozoruhodný Jindřich Plachta) s úpornou touhou po osobní spravedlnosti a zadostiučinění. Rozkošnou postavou je Bláhův kamarád a švec Habršperk (velmi dobrý Theodor Pištěk), který s důvtipem a rozšafnou hrou na furianta zachraňuje vše, co zachránit lze. Vyloženě komickou postavou je sedlák Šumbal (dobrý Václav Trégl), podléhající svodům a třesoucí se strachy před vlastní ženou. Za pozornost stojí i postava krejčího Františka Fialy (zajímavý František Kovářík) a jeho nezáviděníhodná tíživá situace s finančním zabezpečením vlastní početné rodiny. Z dalších rolí: starostova rozumná a soupeření tupící manželka Marie (příjemná Antonie Nedošinská), starostův bezstarostně zamilovaný syn Václav (zajímavý Zdeněk Hora), laskavý čtverák a starostův otec Petr (příjemný František Havel), starostlivá manželka prvního radního Frantina Bušková (Míla Mellanová), veselá a zamilovaná Buškova dcera Verunka (sympatická Zlata Hajdúková), tokající Tomášek (Jan W. Speerger), Šumbalova přísná manželka Marijánka (Hermína Vojtová), Fialova nespokojená žena Terezka (Lola Skrbková), nerozvážná Fialova dcera Kristýnka (Eva Svobodová), zamilovaná a popichující Markytka (příjemná Marie Glázrová), z pátrání po pytlačení vzteklý a podezřívavý lesní (zajímavý Karel Černý), nemocný radní Šmejkal (příjemný František Kreuzmann st.), či úslužný hostinský Marek Ehrman (příjemný Felix Kühne). Film má i vlastenecké znaky, ale především je to stále velmi příjemná zábava s několika potěšujícími hereckými koncerty. ()

Reklama

Reklama