Kamera:
Karel DeglHudba:
Jaroslav KřičkaHrají:
Václav Vydra st., Antonie Nedošinská, Zdeněk Hora, František Havel, Jaroslav Vojta, Míla Mellanová, Zlata Hajdúková, Jindřich Plachta, Jan W. Speerger (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavními postavami jsou dva bohatí sedláci a současně členové obecního představenstva v Honicích, nejbohatší sedlák a současně starosta Dubský a první radní Bušek, kteří neustále soupeří o prvenství. Jejich rivalita zasahuje nejen do osudů jejich rodin, ale i celé vesnice, v níž se tak každý, byť sebemenší problém, vše, co představenstvo projednává, stává kolbištěm dvou rivalů. A zdaleka nejde jen o to, kdo bude, kvůli množícím se krádežím jmenován ponocným. Zda vysloužilý voják Bláha, kterého navrhuje Dubský, nebo krejčí Fiala, jehož chce prosadit Bušek. Jde také o lásku Václava, syna Dubského, a Verunky, dcery radního Buška. Přestože se mají rádi a chtěli by se vzít, jejich otcové, zejména rozzlobený Bušek, který prohrál bitvu o ponocného, odmítají dát souhlas. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Horší technická kvalita, ale pěkné provedení. ()
Co k tomuto snímku podle slavné hry od Ladislava Stroupežnického, nesčetně reprízované i na prknech ND ještě více dodat...Opravdu se jedná o velice pečlivě zvolený přepis této klasické předlohy s více než dobrými řekl bych že přímo sugestivními hereckými výkony citlivě zvolených představitelů všech rolí. Především pak trio Vydra st. (starosta Dubský), Vojta (první radní Bušek) a Plachta jako vysloužilec. Rivalita těch dvou prvních zmiňovaných opravdu nebrala mezí a konců, jejich vynalézavost, vzájemná vychloubačnost, vtip a namyšlenost coby těch nejbohatších ve vsi, zasahovala do osudů celé vesnice a pak zejména do osudů dvou mladých lidí- jejich dětí, kteří se chtěli vzít. Co je zde vtipného, a nebo to alespoň z dnešního pohledu tak vypadá, tak to bylo to členstvo obecního představenstva v Honicích, které rozhoduje de facto ani neví o čem-kdyby si to ze zákona nepřečetli-:)) Podobně jako dnes-:) Vynikající byl i furiant Bláha jak vojenský vysloužilec-tolik jsem mu k tomu ponocnému fandil-dokonce se chtěl i poprat což zejména u něj bylo ojedinělé, ale měl pravdu za kterou si vždy velmi vehementně stál. Jeho kamarád Habršperk (Pištěk), byl lišácky mazaný a podpantoflák Šumbal (Trégl), je tu také k nepřehlédnutí zvláště v scéně v hospodě u karet, a poté kdy to chtěl zahrát tzv. do autu se svou ženou, ale pak i třeba v zasedání v radě. Poslední na koho bych si tu vzpomněl byl krejčí a Bláhův soupeř o ponocného František Fiala (Kovářík), otec sedmi dětí věčně žadoniví že nemůže uživit svou početnou rodinu, a hostinský Marek-žid, který mluví jak se mu to hodí především pak pod taktovkou starosty nebo prvního radního. To lepší z druhé poloviny třicátých let bezpochyby 3,5/5*. ()
Stroupežnického Furianti posloužili českým filmařům v době vrcholící krize jako vhodná záminka k utužení národní hrdosti. Vančurou režírovaný film plný patetických výkřiků a vznešeného jazyka samozřejmě jen stěží obstojí vedle mladších, mnohem zdařilejších a veskrze moderních zpracování (např. legendární Macháčkovo nastudování z konce sedmdesátých let), jeho význam by tím ale neměl být snižován. Ve své generaci znamenal nepochybně mnoho. ()
Naši furianti, zrcadlo lidu vesnického za starých časů. Tuhle legendární hru mám silně spjatou s legendárními herci z Macháčkovy adaptace (Vala, Munzar, Somr a další...), stejně tak s konkrétními písničkami z dílny Pavla Vondrušky ze zmíněné inscenace. Její záznam mám dost nakoukaný, o to víc jsem se bál, ale taky byl zvědav, podívat se na prastarou filmovou verzi pánů Vančury a Kubáska. Byť jde o podívanou hodně archaickou, v restaurovaném obrazu jsem si užil Stroupežnického hru v autentických kulisách lesíka, staré chalupy, hospody a jedinečná (dobová) atmosféra s rovněž vynikajícími výkony Jaroslava Vojty (pytlák Bošek) a Jindřicha Plachty (vysloužilec Valentýn Bláha) z toho přímo číšela. Pěkné provedení. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Zdařilá filmová adaptace jedné z nejvýznamnějších a nejhranějších divadelních her českého realismu mě potěšila již svým originálním obsazením, které některé Stroupežnického venkovské typy osobitě ozvláštnilo – odhalilo jejich osobní tragiku a neoddělitelně ji spojilo i s jejich vlastní komičností. Nových rysů nabyl zvláště Plachtův vysloužilec Bláha, jenž příběhem prochází jako solitér zakusivší hrůzy války, cizinec svého druhu, úsečný i sebeironický. Další zcestovalý, švec Habršperk v podání Theodora Pištěka, má zase rysy klaunské, a dvojtvářný Vojtův Bušek v okamžicích, v nichž podléhá své pytlácké vášni, obnažuje nedbalky svého zlého jáství, které jinak vměšuje právě tak do sebelibého uspokojení jako do ukřivděnosti. Jakkoliv Vančura adaptoval scénář citlivě, tomu, kdo hru zná podrobněji, může ledacos chybět – právě tak jako přebývat. Jde ale vždy o zásahy smysluplné a natolik věrné Stroupežnického mikrokosmu, že je lze pokládat za výsledek scénáristovy exegeze původního znění. Nově odhalenými souvislostmi přispívají k jednotně celku a k svižnosti podání. – Prostě, nakonec si režisér přeci jen mohl říci: „No, jářku, ponocnej, to jsem na ty furianty vyzrál – co?“ ()
Scenar podle Vancury je vyborny. Rozepre a trumfovani dvou sedlaku jsou velmi zabavne. Rezie a technicka stranka filmu je vsak zalostna i na svou dobu, coz je velka skoda. ()
Věřím, že Naši furianti našemu národu již sto let nesou poselství, které jen tak nezapadne do mlh zapomnění. Jen tak nějak nevím, jaké poselství to vlastně je. Asi, že život na vsi není jednoduchý, a na světě je hodně blbů, který hrozně těm ostatním komplikují život. Díky za informaci, dám si na ně pozor! 50% ()
DVD s filmem jsem si koupila, abych si po letech znovu připomněla naše staré skvělé herce ve známé Stroupežnického hře, protože v divadle už dávno nejsou k vidění. Nezklamali a jejich nadšené výkony jsou kladem tohoto snímku. Stáří 75 let je zvláště na technické kvalitě filmu znát a převážně kulisová výprava ukazuje spíše na divadlo i když s početným zvířecím komparsem. Jsem zvědavá, jak by se v dnešní době vyvíjela známá hospodská hádka o to, kdo zaplatí ten punč. Asi by nakonec všichni utekli bez placení. ()
Takova ceska klasika, ktera me proste nejak nepobavila. Problem je, ze na satiru to neni dost kousave, na romanci dost romanticke a na komedii dost vtipne. Herci hraji dobre, obsazeni skvele, ale... ()
Ano, učit se o tom je jedna věc ale zkouknout tento film je věc druhá a skoro nemožná.... Film tak akorát do divadla, nikoliv na filmová plátna. ()
Rozhodoval jsem se mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsem dal dvě. Filmové adaptace divadelních her by měly přinést trošku jiný pohled než klasika v kamenném divadle, tady z toho to divadlo moc koukalo. Zub času nahlodal nejen vizální, ale především zvukovou stránku, některým hercům bylo těžko rozumět, no mohlo za to mé ucho. Příběh je navíc dostatečně známý z divadelního záznamu s hereckou plejádou další generace, tohle bylo o hodně slabší. ()
Pečlivý přepis divadelní hry Stroupežnického s plejádou dobře obsazených českých herců s hlavním problémem: kdo bude ponocným v jedné vesnici nedaleko Písku. ()
Další z verzí známé divadelní hry a opět povedená. ()
Konečně už chápu co znamená v pravém slova smyslu furiantství. Když pominu trošku zmatečný děj tak hodně potěšily herecké výkony především J. Vojty. Trochu je znát ten divadelní původ což kazí lehce celkový dojem. ()
Shlédl jsem Naše furianty v asi nejslavnějším záznamu s Donutilem, Štěpničkou a vůbec celou plejádou vynikajících herců, takže nemůžu dát maximum, protože se mi líbil ještě kapánek víc. Ale i tak můžu konstatovat, že je to vynikající film. Vlastně vůbec nechápu, proč se filmaři zastavili na čísle jedna. Tedy jediná filmová interpretace v roce třicet sedm a od té doby nikdo furianty nezfilmoval. Nejvíc se mi líbil výkon Jaroslava Vojty, kterého člověk zná především z pohádek a najednou tady předvádí veliké herectví, před ním smekám. Celkově jsou Furianti skvělí, škoda jen těch studiových kulis. ()
Naši furianti jsou o rivalitě dvou venkovských tatíků, kterou odnášejí jejich rodiny a hlavně ústřední milenecký pár. Tématicky to nebylo nic pro mě. Pánové mě štvali, herecky to moc sláva nebyla a pobavila mě jen rodinka, která si zajišťovala živobytí vytvářením problémů. ()
Co k tomu dodat. Klasika z klasik. Odraz doby. ()
Tito Naši furianti jsou povedenou filmovou adaptací odlehčeného realistického dramatu Ladislava Stroupežnického. Navíc, scénárista a spolurežisér Vladislav Vančura byl jednou z nejzajímavějších postav československé umělecké scény tehdejší doby. Filmový přepis divadelní hry má jeden výrazný vyjadřovací prvek a tím je sarkasmus. Díky němu se divákům nepodává zidealizovaný obraz života českého venkova, nýbrž jeho skutečná tvář, kterou hýčká v dlani pochopení i svazuje na pranýř výsměchu. Snaží se otevřít oči a nebojácně odhaluje pravdivou podobu čecháčkovství ve tvarech bohatých nafoukanců, sebevědomých povýšenců a společenských pokrytců. Poklesky chudých jsou hnány existencionální nutností a jsou omluvitelné, zatímco poklesky bohatých jsou hnány pocitem nadřazenosti, jsou často nebezpečné, nebo směšné. Průběh děje je hravý a satirický, herecké výkony jsou ozdobou a divák se stále může kochat svěží zábavou, která jen tak nezestárne. Hlavní postavou rozverného příběhu je vrchní furiant a první radní Jakub Bušek (velmi dobrý Jaroslav Vojta) v opojení svého postavení. To on ve snaze se po vyrovnání se nejzámožnějšímu muži obce v povýšenosti zatvrzuje do těch nejextrémnějších poloh a často po něm zůstává zkáza a zvyšující se pocit nespravedlnosti u ostatních. Druhým nejzarytějším furiantem je starosta obce a nejbohatší sedlák Filip Dubský (dobrý Václav Vydra st.), který na gesta moci a bohatství odpovídá stejně horlivou pózou a dětinskostí. Ustrkovanou postavou je vysloužilý voják Valentin Bláha (pozoruhodný Jindřich Plachta) s úpornou touhou po osobní spravedlnosti a zadostiučinění. Rozkošnou postavou je Bláhův kamarád a švec Habršperk (velmi dobrý Theodor Pištěk), který s důvtipem a rozšafnou hrou na furianta zachraňuje vše, co zachránit lze. Vyloženě komickou postavou je sedlák Šumbal (dobrý Václav Trégl), podléhající svodům a třesoucí se strachy před vlastní ženou. Za pozornost stojí i postava krejčího Františka Fialy (zajímavý František Kovářík) a jeho nezáviděníhodná tíživá situace s finančním zabezpečením vlastní početné rodiny. Z dalších rolí: starostova rozumná a soupeření tupící manželka Marie (příjemná Antonie Nedošinská), starostův bezstarostně zamilovaný syn Václav (zajímavý Zdeněk Hora), laskavý čtverák a starostův otec Petr (příjemný František Havel), starostlivá manželka prvního radního Frantina Bušková (Míla Mellanová), veselá a zamilovaná Buškova dcera Verunka (sympatická Zlata Hajdúková), tokající Tomášek (Jan W. Speerger), Šumbalova přísná manželka Marijánka (Hermína Vojtová), Fialova nespokojená žena Terezka (Lola Skrbková), nerozvážná Fialova dcera Kristýnka (Eva Svobodová), zamilovaná a popichující Markytka (příjemná Marie Glázrová), z pátrání po pytlačení vzteklý a podezřívavý lesní (zajímavý Karel Černý), nemocný radní Šmejkal (příjemný František Kreuzmann st.), či úslužný hostinský Marek Ehrman (příjemný Felix Kühne). Film má i vlastenecké znaky, ale především je to stále velmi příjemná zábava s několika potěšujícími hereckými koncerty. () (méně) (více)