Světlo jeho očí

Co do patosu by tezko tento film hledal konkurenci. Pripravte si kapesniky. (25.07.2002)

Sentimentální románek z vyšších podnikatelských kruhů..Červená knihovna jak vyšitá, ale i tak výtečná Zita (který pro tuto svou první roli byla vybrána konkursem) ale to je tak vše, vcelku naivní film připomínajíc spíše pohádku.... (10.05.2006)

Vždycky, když kritizuju filmy z téhle doby za patetičnost, naivitu a amatérismus, připadám si, jako kdybych vytýkala miminu, že se podělává do plínek. Ale holt někdy je obsah těch filmů srovnatelný s obsahem těch zmíněných plen. (02.01.2011)

Červenoknižním odpadem se brodící autorsky nesourodý scénář nedává nenápadité a až příliš odvozené nepůvodní režii ani hercům mnoho šancí k vyniknutí. Podstatná část děje i obsahu zrovna zvoní hluchotou a jalovostí. Na druhou stranu má film i svá silná místa a znamenité výkony (Jiří Steimar a snad ještě více začínající Zita Kabátová, už tehdy uchvacující lepostí své vyvážené a kultivovaně sebevědomé elegance a noblesy; o něco slabší se mi tu zdála jinak tradičně dobrá Růžena Šlemrová). Za zmínku stojí i zachycení Dvorského MELODY BOYS v jejich plném rozmachu a nejvlastnější koncertní činnosti. Z červenoknižního záběru vybočuje i zmínka o propouštění (v republice stále nepříjemně přetrvávala hospodářská krize). Film byl natáčen s nespornou ambiciózností; přes relativní diváckou úspěšnost však muselo už tehdy být zřejmé, že tyto ambice ve svém výsledném tvaru byly víc než nadsazené. (16.10.2008)

Na celém filmu je nejzajímavější jeho recepce skrze soutěž v Hvězdě, tehdejším nejpopulárnějším časopise. Kromě titulní Zity Kabátové film udělal také Nancy Rubensovou (debutující jako Lolu Janečkovou) a Dohnal si tu jen posílil svůj tehdejší milovnický statut. Společně se Steimarem pak jen zopakovali své osvědčené triky z ND. Hvězda dále do filmu dodala trojici čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a R. Bačákovou, které si zahrály menší role Heleny, Micky a lékařky. Dnešní hysterie, které tento film provází zejména díky "poučeným" olomouckým študákům, by zřejmě ráda ustanovila nový pranýř a zavedla staré pořádky a vrátila tak škatulku exemplárních kýčů, ve které by bylo Světlo jeho očí po boku Krbu bez ohně s odkazem na Pytlákovu schovanku. Což je sice pěkná akadamická snaha, ale v momentě, kdy i tato mládež pochopí, že Pytlákovka parodovala zejména filmy typu Plynových lamp a Občanů Kaneů, bude lépe na světě. Čili díky za střízlivý pohled té části diváků, kteří si nehrají na Rádlovu mládež. (16.02.2009)

Takhle jsem se u "vážně" myšleného filmu dlouho nebavil.. Modelový charakter mizerné látky z období českého filmu, kdy se četně adaptovala červená knihovna!! Snímek má několik zásadních (rozuměj nezapomenutelně hloupých) scén - oslepnutí, autonehoda, závěrečné zjištění, že hlavní hrdina je otcem.. Atraktivní milostné peripetie hlavních představitelů neznají mezí!! Vřele doporučuji.. (16.10.2006)

Konečně Dohnal, kterému neodstávají uši, bohužel jen proto, že měl pásku přes oči... (08.01.2008)

Je to hloupoučká limonáda, za kterou by se nemusela stydět ani Rosamunde Pilcher, jenže co člověk nadělá, když má slabost pro Zitu Kabátovou, že. Žádnou újmu mi ten film nezpůsobil, ale ani na něj nebudu příliš vzpomínat. (20.05.2017)

I kdyby se na obrazovce dělo cokoliv jiného, bylo by to stejně neuvěřitelné faux pas. Kromě Šlemrové všichni aspirovali na cenu Zlatá malina. Tramtarará a vítězem ve všech kategoriích se stává Jiří Dohnal a získává titul Zlatý maliník. (20.04.2013)

Kýč jak bič. Uragán konzumní literární komerce, jakým je bezpochyby i stejnojmenný román Maryny Radoměrské, vtrhl na filmová plátna se vší bezpříkladnou zuřivostí a lstivostí, že z toho i těm nejmírnějším kritikům musela vzkypět krev. Mnohem smířlivější postoj ovšem zaujali diváci, v tomto případě spíše divačky, které se mohly v zešeřelých kinosálech nad podobnými příběhy dosyta vyplakat. Dnes, po bezmála pětasedmdesáti letech, je love story obětavé ošetřovatelky a zámožného mladého gentlemana, který se vlastní prostoduchostí připraví o zrak, dávno mrtvou záležitostí. Přesto by nebylo zcela spravedlivé tenhle podřadný film kategoricky odvrhnout jako naprostou šmíru, už proto, že z estetického hlediska (přepychové interiéry, nad nimiž i mnohý současný designista zajásá, anebo přehlídka dobové pánské i ženské módy, za niž budou vděčné mnohé retrosalony) není v zásadě co vytknout. (04.10.2008)

Absurdní drama útočící na city nebohých dam a slečen, které ví, že po ráně dětskou pistolkou do hlavy se slepne a po autonehodě zase prohlídá, děti se rodí z cudného políbení již odrostlé a slepý ignorant nepozná svou milovanou ani po hlase. (23.12.2011)

Tu jednu hvězdičku už vlastně z recese. Ukázkový příklad jak nedělat film. Každopádně na pobavení naprostá paráda. (05.12.2011)

Nesnáším melodramata a taky, kdo se má dívat 80 minut na Dohnala, takže jen a jen za Zitu... (21.10.2011)

Esence prvorepublikánského červenoknihovního kýče. V tomto směru dokonalá a stylotvorná záležitost. (16.01.2011)

Budu mírná, protože mám pro prvorepobklikové filmy slabost, ale k tomuto filmu přece jenom nějaké výtky mám. Bylo tu pár scén, bez který bych se klidně obešla. Přišly mi zbytečné a směšné. Film působí tak, že je jeho stopáž mnohem delší než ve skutečnosti je. Ve své době si musel velmi snadno pohrávat s city žen a dívek. Je to taková přeslazená limonádka. Dívala jsem se na něj především kvůli Zitě Kabátové. (23.04.2013)

Film jsem viděla ve škole, prý vzhledem k Erotikonu, co jsme viděli minule a který je jeden z vrcholů české kinematografie, toto měla být ukázka toho, jak pitomé filmy se také točily... Je roztomile naivní. Scény, které měly být citové, hluboké, jsou dnes k smíchu. Ale v té naivitě je i krása tohoto filmu. (16.06.2013)

Dostatečně pitomé na to, aby to bylo zábavné. (18.11.2010)

Kubáskův film Světlo jeho očí je ukázkovou prací melodramatického žánru a své diváky v tehdejší době naleznul stejně lehce, jako dnešní slaďoučké dívčí romance ala Danielle Steel. Film nemá vyšší ambice, které by přesahovaly rámec daného žánru a obdobný průběh zápletky je stále k vidění v nekonečných formacích latinskoamerických telenovel. Za pozornost stojí rozdílné herectví ženských nováčků a divadelníka Dohnala. To ostatní je jen zhmotnělá dívčí představa o veliké osudové lásce, která musí překonávat překážky a slaví velkolepé vítězství. Navíc je to splnění snů každého chudšího děvčete. Hlavní postavou naivní romance je dědic železářského impéria Frank Nor (sympatický Jiří Dohnal), syn prezidenta železáren. Vrozená laskavost a šlechetnost se perou s jeho zbohatlickou nadřazeností a vzteklou sebelítostí. Ale když je to osudová láska, jsou promíjeny i zvrácené obraty a protimluvy. Hlavní ženskou postavou je soukromá ošetřovatelka Milena Lorencová-Hradilová alias Světla (Zita Kabátová), naivní mladá žena se schizofrenní povahou. Na jednu stranu je obětavá a trpělivá, na tu druhou jsou často její reakce až hystericky neadekvátní a dobrovolně na sebe bere pózu mučedníka. Výraznou postavou je Frankův starostlivý otec a prezident železáren Jan Nor (příjemný Jiří Steimar), hlas lidskosti a rozumu. A také původní Frankova lehkomyslná snoubenka Eliška Davidová (Nancy Rubensová), přelétavé a povrchní děvče bez špetky zodpovědnosti. Z dalších rolí: Eliščina maloměšťácká matka (Růžena Šlemrová), sebevědomý bankéř Burda (Čeněk Šlégl), milovník koňaku a roztržitý Norův sluha Ondřej (příjemný Václav Trégl), zvědavá kuchařka Anna (Anna Prchalová), Eliščiny prospěchářské kamarádky Helena (Mary Šlégrová) a Micka (Lída Ondrová), či rozverní kamarádi Franka a bohémští malíři (Jaroslav Sadílek, F. X. Mlejnek, Oldřich Kovář, Jiří Vondrovič, Karel Šilhánek). Není to žádné významné dílo a také nic nepředstírá a snaží se bavit v rozmezí svého žánru. (17.12.2016)

Laciné prvorepublikové melodrama, které přetéká sentimentem a je patetické až hrůza. Jiří Dohnal mě svým přehnaně afektovaným hereckým projevem bude asi ještě dlouho strašit ve snech. (25%) (28.07.2021)

Sentimentální prvorepubliková limonáda podle červené knihovny odpovídá naivním příběhem, noblesní výpravou i příjemnou hudbou, době svého vzniku. Věřím, že tehdejší divačky, stejně jako moje maminka, která mi o filmu velmi procítěně vyprávěla, nosily do biografu kapesníčky a tento dojemný příběh si užívaly. Vezmeme-li v úvahu, že kino bylo tehdy jediným místem, kde se dalo chodit za filmovou kulturou a zohledníme stáří snímku, tak tvrdá kritika při hodnocení podle dnešních měřítek není na místě. Je příjemné dívat se na staré herce, i když jejich výkony jsou takové patetické, čemuž se s ohledem na scénář není co divit. Příběh není až tak zastaralý. I dnešní vypočítavé ženy obletují bohaté muže, a při prvních problémech zdravotních či finančních, je opouštějí. Je to prostě 77 let starý romantický slaďák s poněkud slabší realizací. (22.04.2013)