Bodied

„This muhfucker go online and google "food porn" / As it's known to you...porn.“ Vnímání umění je subjektivní. Všichni vidíme dílo na základě vlastního vnímání, zkušeností, znalostí atd. Proto pochopím, pokud někdo konkrétně tento film chápe úplně jinak než já (nebo jej třeba nechápe vůbec). Bodied totiž v mé osobní TOP 10 nyní nahradí 8. míli (ano, nešikovný překlad názvu, vím), film velice podobného rázu, konkrétně neznámější snímek o battle rap scéně v hlavní roli s asi nejznámějším bílým rapperem všech dob (který na Bodied pracoval jako producent a poradce). Srovnání s 8 Mile se samozřejmě nabízí. V samotném filmu je Eminem několikrát zmíněn, ale spíše jako přeceňovaný vtip. „How your man supposed to be the greatest and he get bodied in his own fictional movie? (…)Then he go body himself for a whole round, you know what I'm saying. Poppa Doc ain't choke... he just knew it was over, so he walked off. Em took his own L.“ Bodied je v tomto ohledu někde zcela jinde. Pokud ale někdo bude srovnávat příběh hlavní postavy Adama s Eminemem, jen protože sdílí v rámci filmů postavení outsidera a barvu pleti, tak... To považuji za velmi povrchní vnímání situace. Adam není Eminem. Adam ani netvrdí, že by Eminem byl. Možná se v něm vidí, ale není jím a sám si uvědomuje, že jeho situace je zcela jiná. Tento film pojednává o milionu věcí. O americkém univerzitním prostředí plném politické korektnosti, o faleši hiphopové a battle rapové scény, o rychlé slávě, o svobodě slova, o síle slova, o významu přátelství a ve velkém tak záleží, z jaké pozice se na film díváte. Protože film, ačkoliv kritizuje stereotypizaci, tak je stereotypů opravdu plný. V to možná také spočívá jeho humor, nicméně záleží. Hlavní stereotypizaci podléhají američtí vysokoškolští studenti, kteří jsou ve své podstatě praví antagonisti tohoto snímku. Je tomu ale opravdu tak? Jistě, ze všeho, co dělají a říkají, prýští určitá forma naivně otravného idealismu, pokrytecké politické korektnosti. Nicméně navzdory tomu, jaké to jsou karikatury, tak často jejich postoje dávají do jisté míry smysl, hlavně vůči protagonistovi Adamovi. To, co hlavní postava filmu dělá, totiž ve své podstatě opravdu není morálně v pořádku, jak se explicitně ukáže na konci. Spousta diváků si stěžuje, že Adamova přítelkyně a její přátelé jsou otravní a kazí film. Jenomže jejich účelem je, aby byli otravní a přehnaně politicky korektní a de facto karikaturní. Aby posloužili autorově účelu, kontrastování prostředí, poukázání na ideové problémy americké společnosti, bla bla bla. Jistě, nabízí se srovnání amerického davového šílenství politické korektností s marxismem-leninismem, ale... tohle je pořád předně film o battle rapu, takže role politiky v tomto filmu je spíše vedlejší. Chci tím jen říct, že ačkoliv se je autor možná snažil vytvořit jako černobílé, tak nemohu souhlasit, že by zcela černobílí byli, jelikož sám film je velice nečernobílý (a důvod, proč se na toto téma tak zaměřuju, je ten, že se sám momentálně v podobném prostředí nacházím, ale to je vedlejší). Zpátky k battle rapu. Adam se skoro přes noc stane slavným, hlavně díky internetu, takže dává smysl, že po pouhých třech bitvách se ocitá na tak velké akci. Jeho charakter je celkem chytře nalajnovaný - neví, co chce, je roztržený mezi hiphopovou scénou a svým starým životem, a to až do konce filmu. Nicméně ale jeho potřeba po tom, aby všechno bylo real, když se hádá s Megatonem o faleši battle rapu, příliš nedává v rámci jeho charakteru smysl. Na počátku přece chápe, že je to celé jen vymyšlené a přikreslené, proč si na to teď stěžuje? Aby na konci filmu ze všeho vyšel jako ještě větší pokrytec? Co se tónu filmu týče, člověk by čekal větší komedii, ale od půlky filmu už praktické jediné vtipy, které uvidíte, zazní v rap battles, přičemž tento humor mnohdy dost zabolí. „But for real, I respect how having a family changed your life's focus / Especially after your kid was diagnosed with cystic fibrosis / That's why you did this battle, to pay for her care with the funds / So you're putting food on her plate. TOO BAD YOU CAN'T PUT AIR IN HER LUNGS!“ Zbytek je čisté drama. Adam je hladový mladý hoch, co chce dokázat, co v něm je. Za léta nastřádaná frustrace z neútěšné rodinné situace, útlaku politicky korektní společnosti a chladné přítelkyně z něj udělala v podstatě monstrum, které v sobě uvězněný vztek bez skrupulí vypouští po objevu svého talentu horem spodem. Je toto chování v pořádku? Jistěže ne! Je ale toto chování v pořádku v battle rapu? Ano... i ne. Jak se na konci ukáže, Adam přijde kvůli své prořízlé puse o přátelství Oze AKA Behnem Grymmem, který chce jen uživit rodinu a nikomu vyloženě neublížit. Adam to přežene a zradí tak přítele, Ozova reakce pak dává smysl. „We cool on some rap shit. I respect your artistry. But we ain't friends. You said a bunch of personal stuff about me. Yeah, anything goes in a battle. But you think your words don't have fucking consequences? Everybody calling you out on your shit... my girl. Your girl. The whole Berkeley student body. You keep telling youself that they just don’t understand. So you feel like a good person. What you need to realize: You’re not. You are not a good person. You're a degenerate scumbag. And rap battles is a place where you belong. Now I’m going where I belong. Home. With my family.“ Nicméně Adam si vyslouží respekt ostatních... kdo ví ale na jak dlouho, že ano... Mám pro Adama pochopení, ale jeho chování nemohu schvalovat. Podle mě je de facto antagonistou svého snímku. Vždyť celý film končí tím, že se probudí na lavičce a vybere si své rapové jméno... a pak titulky skočí na My Name Is od Eminema, nicméně Adam není Slim Shady. A i kdyby se jím stal, tak to nebude ani nové, ani zajímavé, ani nejspíš nebude mít úspěch, jaký měl Eminem... Myšlenka filmu by hypoteticky měla být, že battle rap je nade vše a co se řekne na pódiu, zůstane na pódiu... nicméně samotné postavy musí nakonec uznat, že tak to nefunguje, ani fungovat nemůže. A i když se někteří battle rappers dokáží nad to vše povznést, ne všichni to dokáží překousnout. Odpusťte přehnaný tok myšlenek, nyní to již zestručním: Kinematografie filmu je velice specifická, režisér Joseph Khan přeci jen dělá hlavně hudební videa, takže některé grafické efekty a způsob natáčení hudebních i jiných scén působí jinak než ve standardním snímku. Když film září, tak je opravdu božský, prohození rolí v battle mezi černoškou a Korejcem je opravdu geniální nápad, bitvy jsou mnohdy geniálně napsané a je neskutečně zábavné je sledovat. Navíc je skvělé ve filmu vidět nejrůznější rapové legendy, jako je Charlemagne Tha God. Zkrátka a dobře, o tomto filmu by se dala napsat esej, nese v sobě hodně témat, myšlenek a mně se v tomto komentáři zadařilo zachytit jen zlomek, navíc dost zmateně, jak už bývá mám zvykem... Děkuji však za něj.... Rozšířil mi obzory, donutil mě si uvědomit věci a jde s plnou platností do mé TOP 10, jako lepší a inteligentnější verze 8 Mile. „I'm not doing any more battles. Ever again. I'm out. I just lost my girlfriend for good, I got beat up by a vegan, and I'm sleeping on a fucking park bench, all because of battle rap. And you guys don't even take me seriously. Plus, everywhere I go people think I'm some neo-Nazi racist. It's like I'm walking around yelling ‚chink, kike, gook, spic, faggot, raghead‘...“ (03.01.2019) (méně) (více)