Disobedience
Disobedience
Neposlušnosť
Disobedience
Disobedience
Disobedience
Režie:
Sebastián LelioKamera:
Danny CohenHudba:
Matthew HerbertHrají:
Rachel McAdams, Rachel Weisz, Alessandro Nivola, Cara Horgan, Allan Corduner, Nicholas Woodeson, Mark Stobbart, Sophia Brown, Lasco Atkins, Rupert Lazarus (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Newyorská fotografka Ronit (Rachel Weiszová) se musí z velkoměsta po letech vrátit do ortodoxní židovské komunity v severním Londýně, kde vyrostla. Přijíždí na pohřeb svého zesnulého otce - rabína, nejvyšší autority této uzavřené, rigidní společnosti. Zde se znovu setká se dvěma přáteli z dětství – nesmělou Esti (Rachel McAdamsová) a zbožným Dovidem (Alessandro Nivola), z nichž se, jak Ronit ke svému překvapení zjistí, mezitím stali manželé. Členové komunity jsou pohoršeni Ronitiným oblečením i způsoby. I přes jejich odlišnosti Ronit znovu zcela propadne povznášející společnosti Dovida a hlavně Esti. Ronitina rušivá přítomnost vystavuje časovanou nálož potlačovaných emocí stále většímu tlaku a hrozí, že zažehne dlouho dřímající vášně a spory. (Cinemax)
(více)Recenze (75)
Je zvláštním odrazem dneška, že film o nejniternějších citových pochodech, otaznících víry a věrnosti a o myšlenkách do kouta zahnaných žen se musí prodávat skrz plakát s polibkem dvou hlavních postav. Nejde o snadnou podívanou, ale naštěstí nejde ani o film o trápení pro trápení. Jakkoli mi téma není blízké, lidské zpracování mi blízké je a já všem zúčastněným fandil, ať najdou společnou řeč - nebo ji alespoň najít zkusí. ()
Na můj vkus je tam až moc protáhlých ksichtů s velkými frňáky. Z tak nechutně ortodoxní skupiny mi bylo celou dobu špatně. Holky se z toho snažily doslova vylízat, ale ani jejich číslo příliš nepomohlo. Natěšeným honimírům bych ještě vzkázal, že kvůli jedné scéně fakt nemá cenu dávat filmu šanci. ()
Ono to tam vlastně tak nějak zaznívá: celý den jen četl Tóru, komentáře k Tóře a poznámky k nim a pak o těch poznámkách debatoval. Do ortodoxní židovské komunity se po letech vrací fotografka Rachel Weisz, aby po smrti otce rabína vyřešila pozůstalost. Zatímco on byl nejvyšší autoritou komunity, ona platí za rebelku, která se dávno vydala do moderního světa bez svazujících pravidel. Tvůrci konzervativní postoje a pevnou víru nijak nehodnotí nebo nezesměšňují, hlavní třenice vkládají do vztahu navrátivší se ženy s bývalou láskou Rachel McAdams, jejíž role se ovšem za tu dobu výrazně změnila. Na zamyšlení zejména v otázce svobodné volby fajn, ale celkově nevýrazné a emočně mdlé. Nebýt obou výborných hereček, diváka by si tohle drama hledalo ještě obtížněji. ()
Kolosální zamilovaná nuda v rádoby dojemné židovské pohádce o dvou poblázněných paničkách. Ani ten zadek a prsa Rachel McAdams mi radost neudělaly. ()
Silné, krásné.. Oběma jsem to tak věřil! ()
Celkem povedené zamyšlení nad možností a nemožností svobodné volby skrze potlačovanou i vybuchující sexualitu. Režijně nijak výrazné a motivačně navzdory silnému hlavnímu tématu chatrné, ale co do psychologie postav a obrazové odvahy uspokojivé až mrazivé. Strašně to táhnou herci v čele s Weisz a hlavně tradičně dokonalou McAdams, která si v mých očích zase upevňuje pozici nejkrásnější a nejnadanější filmové herečky dneška - tuhle její roli jsem si vychutnal opravdu náležitě. :) 70% a více zde. ()
V žáru zakázané lesbické lásky. Když ortodoxní židovskou komunitu opustí na věčnost významný rabi, je třeba vyhnat pavouky z dámských klínů a uspořádat po letech pořádný vaginální šábes. Produkčně zainteresovaná Rachel Weisz si s kolegyní Rachel McAdams posteskla, že se jim tak nějak poslední dobou nedostává erotických rolí. I nelenily a pustily se do příprav na natáčení, kterým podřídily veškerý svůj sexuální život. Měsíční sexuální půst a vynechaná menstruace, u Rachel už patrně definitivně ukončená, to celé způsobilo, že obě herečky v každém záběru vyhlížejí nadrženě. A co teprve ta stěžejní sex scéna, která následuje uprostřed filmu po letmém ocicmávání. Inkriminovaná scéna probíhala asi takhle: Rejžo, zapomeň na to, že bychom se svlékly, budeme oblečené a divákům musí stačit naše jazyky, a hlavním nápadem je, že já pustím McAdams sliny do pusy. McAdams protestuje, je mokrá až za ušima, ale přesto žádá Weisz, aby si dala mentolku. A po téhle žhavé scéně už film klidně můžete ukončit. Vše intenzivní náhle opadne, už se až do konce nic podstatného neodehraje. Film sice mohl být mnohem lepším než je, nicméně kontroverze jej určitě nemine. Román, z něhož vychází, patrně u nás neměl velkou čtenářskou odezvu, byl-li intenzivnějším než film, nelze určit. Zajímavá změna v repertoáru dvou hvězdných hereček je určitě zajímavá a vítaná. Film je stižen monotonním průběhem, který se nepodařilo odstranit. A samozřejmě nechybí přemíra židovských motivů a židovského smýšlení. To občas koncepčně bylo funkční vzhledem k pohoršující sexualitě mezi stejným pohlavím, občas ta jejich víra ale lezla na nervy. Vzniklo minoritní a poměrně komorní dílo. Výsledek je uspokojivý. 6/10 ()
Pardon, ale tohle je tak hrozně utahané, že to nezachránil ani lesbický sex. ()
"Disobedience" je rozhodne zaujímavým filmom. Má veľmi originálnu tému, má skvelých hrdinov a okrem toho mám pocit, že zvolil aj skutočne vynikajúce tempo, ktoré má za výsledok, že človek si pozrie film, ktorý trvá 2 hodiny a má pocit, že to vôbec tak dlho netrvalo. Nie je tu žiadna scénka, ktorú by som vyhodil a musím povedať, že aj vzťah medzi Ronit a Esti je spracovaný tak skvele, že im to absolútne verím. Obe herečky podávajú bravúrny výkon a musím im zatlieskať. Film okrem toho však výborne ukazuje aj svoju hlavnú myšlienku a aké obrovské rozdiely môžu byť v rámci viery problémy v tom byť sebou samým a naplno prežiť lásku. Najmä ak je to láska medzi dvoma ženami. Čo ale tento film posúva ale ešte vyššie je aj Dovid. Vo väčšine filmov tohto typu by bol asi zloduchom, ktorý sa rozhodne obe ženy potrestať a nejakým spôsobom im ublížiť. Ale nakoľko spolu vyrastali všetci traja, boli nerozluční kamaráti a prechovávajú k sebe určité city, tak na konci ma jeho reč absolútne ohromila a potešila. Pretože za maskou rabína je tiež len obyčajný človek. Človek, ktorý prežíva svoje starosti a musí sa vedieť rozhodnúť medzi manželkou a komunitou, no nakoniec je podľa mňa jeho rozhodnutie správne, dobre oddôvodnené a skvele podané. Už teraz viem, že mám silného kandidáta medzi najlepšími filmami roka a som rád, že ma film nesklamal. Ak vás téma filmu zaujala, doporučujem si ho pozrieť. Ide o veľmi dobrý film Hodnotenie: A ()
Rachel po židovsku ale hlavně zpátky k tomu, co v mládí preferovala. Atmosféra šedé Británie, neměnných náboženských a společenských konvencí a nudy. Obě hlavní ženské postavy dobré, ale byl bych před kamerou odvážnější. ()
Lesbická dráma, v ktorej vrcholom vraj vášnivého vzťahu je, keď jedna lesba začne pľuť druhej do úst. A to vyslovene - Weisz tam v rámci nejakých tých hrátok nakladá Adamsove sliny priamo do hrtana. Miestni odborníci ale tlieskajú, že to je umenie. Okrem toho je to ale neuveriteľne nezáživná dráma zo židovského prostredia, takže o jarmulky a neupravené brady nie je núdza. Avšak ak chcete niečo hektickejšieho o Židoch (nevravím, že zábavnejšieho), radšej si pustite nejaký dokument z druhej svetovej vojny. ()
Je to charakterová studie , která jen občas vybuchne do násilných emocí. Začíná kázáním rabína o svobodné volbě. A pokračuje dramatem o dvou ženách a jejich sexualitě. Nevyhne se to nějakým klišé. Vypadá to, že heterosexualita je v Londýně mrtvá. ()
Film, který se zuby nehty snaží působit děsně kontroverzně, ale než aby šokoval, nebo diváka jinak zajímal, spíše nudí a vyzní do prázdna. ()
V tomto prípade síce mierne nadhodnocujem, ale nemôžem si pomôcť. Tento film si rozhodne zaslúži viac ako 62, i keď náhľad do života komunity ortodoxných židov v Londýne je len slabým odvarom k tomu čo filmári predviedli v Unortodox, ale to nevadí aj tento film mal svoje čaro, ktoré ale spočívalo niekde inde...v jeho myšlienke a prevedení (a teda hlavne v hereckom). Nečakala som takmer nič (zaujali ma len mená hercov a hygienikov komentár - skutočne krásne napísaný) a dostala som aj s prebytkom a to sa cení! ()
Velmi zvláštně natočený snímek, u nějž jsem rád, že jsem si nepřečetl obsah, byť i plakát stačil k tomu, abych si domyslel, kam se bude děj ubírat. Sebastián Lelio se evidentně rád věnuje problematice menšin a jejich ukotvení/neukotvení ve společnosti. V jakékoli ortodoxní komunitě to musí mít menšiny složité, přestože se nacházíme v roce 2018 a některé jednání vůči Ronit či Esti vypadá optikou dnešního liberální společnosti nepochopitelně. Rachel McAdams a Rachel Weisz předvedly nádhernou hereckou souhru a uvěřitelnou zakázanou vášeň. Troufám si tvrdit, že nadchly všechny své mužské fanoušky, kteří by se určitě nezlobili, pokud by si podobné role spolu střihly ještě víckrát. ()
Dvě ne moc povedené herečky v sobě, nic moc, totální nuda. ()
Syrový náhled do zvyků a tradic jedné londýnské židovské komunity, v níž se i přes "ztvrdlou" konzervativnost objevují výkřiky osobního vyjádření, nezdolné touze po svobodě a sexuální individuality. Disobedience si s tímto nosným tématem vcelku nepochopitelně pouze "pohrává", jelikož ve většině případů pouze "klouže" po povrchu této tématiky. Je až k nevíře, že se režisér Sebastián Lelio více nepohroužil do této látky, která nabízí více styčných bodů, více emocionálních odboček a více dráždivých náznaků volnosti každé jednotlivé osobnosti. Takto dostaneme pouze snímek, který je udělán jen tak "napůl". A to je vzhledem k vtahující vrstevnatosti onoho tématu vážně velká škoda. ()
Pokud se zaměřím na obě hlavní herčky, tak nemám co vytknout. Klape jim to, jiskří to mezi nimi a ta jediná lesbická scéna je dostatečně žhavá, ačkoliv je vlastně oblečená. Ono je to dáno i tím, že Rachel Weisz je moje číslo 1. Problém nemám ani s ortodoxní židovskou komunitou, kterou režie nepodává nějakým odsuzujícím způsobem, což považuji za velké plus. Ale marná sláva, strašně se to táhne a pod přetaženou stopáží se rozpadá i psychologie postav, na které to vlastně celé stojí. Co se závěru týče, tak nemám rád projevy před nastoupeným davem, ale tady se podařilo brnknout na tu správnou emoční strunu a o to je větší škoda, že film nebyl o nějakých dvacet minut kratší. 55% ()
Vlastně taková celkem obyčejná romance, která je podkopávána intenzitou víry. ()
Viera je ťažký kríž, ale krásny. Je krásny preto, že keď ju raz máte, aj keď podľa jej pravidiel nežijete, ostáva kdesi hlboko vo vás. A ťažká je, lebo po človeku žiada, aby druhých, či dokonca Boha uprednostnil pred vlastnými túžbami. Ortodoxná židovská viera je veľmi hlboká, poučná a nábožná. Až sa mne, kresťanovi, z toľkej krásy chce plakať. Boh je slobodný, preto striktne rešpektuje slobodu človeka. Občas sa nájdu aj ľudia, ktorí sa mu v tom podobajú. ()