poster

David Gilmour v Pompejích (koncert)

  • Velká Británie

    David Gilmour: Live at Pompeii

Hudební / Dokumentární

Velká Británie, 2017, 114 min

Režie:

Gavin Elder

Hudba:

David Gilmour

Hrají:

David Gilmour
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Isobell
    *****

    Drive bychom si ani nepomysleli, ze budeme jednou stat na koncertech svych oblibenych hudebních idolů z tisickrat prehranych desek a ze si budeme moct vychutnavat live to, co se zdalo neuskutecnitelny. Jestli neco doba prinesla, tak je to prave toto a ja jsem za to rada. Nevynecham prilezitost, kdy je muzu slyset a videt live...a Time ten leti (Ticking away the moments...) Do Pompeji se veslo jen par lidi. Dalsi, kteri by si prali byt u toho, tak ty David Gilmour vic nez potesil. Musim si pripomenout uzasny zazitek z 25.06.2016 Live in Wroclaw, jen par dni predtim, nez zamiril do Pompeji. Prozit si kazdy ton a kazde slovo primo na miste, na fantastickym live koncerte, to se jen tak nezapomene...Set-list byl uplne dokonaly a pri promitani, to bylo zpet! Dechberouci je presny vyraz a kdo to ma, tak vi o co go! Do sestrihu ze dvou koncertu, ve slavnem italskem amfiteatru pod Vesuvem, se vse nedostalo, ale o to vic ocenuji a ocenila bych jakykoliv zaznam z tohoto magickeho mista. Pro me tam bylo vse co jsem si mohla prat, proste to tam bylo! ... Shine on!(15.9.2017)

  • Panel250
    ****

    Z malé části musím, nechtěně, souhlasit s Taffeym. V čem? První dvě písně mi nesedly, od ostatních jako by je dělila pomyslná hranice. Pak už si vše sedlo tak jak má. Prakticky neustálé usmívání se jak bubeníka, tak Gilmoura mě při Wish You Were Here rušilo. Ta písnička si tohle prostě nezaslouží, velká procítěnost tam nebyla a stavte se třeba na hlavu :-) Ten samý pocit jsem měl při začátku druhého sóla v Comfortably Numb, nicméně po chvilce už tam bylo vše, co tam má být a ještě něco navíc. Samozřejmě písničky hrané po tisící nelze vždy zahrát tak, aby si z nich člověk sedl na zadek. Celkově to na mě působilo výborně a mimo několika málo věcí mě osobně nic neušilo. Mám shlédnuty snad všechny koncerty co vyšly, na několika jsem byl i živě (i Roger Waters) a mám s čím srovnávat. Každopádně krásný zážitek a už se těším na blu-ray do sbírky.(14.9.2017)

  • Grellenort
    *****

    Jo - neskutečný a dechberoucí. Setlist možná nedává smysl Watersovskejm fanatikům, který požadujou aby se skladby hrály v závislosti na období kdy byly napsány :-D :-D, ale dramaturgicky je bezchybnej - koncert nikde nevázne, není tu žádná uspávací pasáž, psychedeličtější věci střídá přímočařejší, přirozeně rockový blbnutí (tedy na poměry Gilmoura a PF) a všechno spěje do finále, který prostě nemohlo vypadat jinak. Po stránce muzikantů taktéž lahoda; kdo chce slyšet věci jako z desky, ať si pustí desku. Nejlepší fláky: High Hopes (dohra!!), Sorrow, která nabere v instrumentálních pasážích neskutečný grády a Great Gig, naplno využívající všechny tři výborný vokalisty. Pokud jde o živáče, David zadupal Rogera slušně do země.(13.9.2017)

  • OtaPlk
    *****

    Na stare Pompeje si pamatam, jak sem se z odpoledni šichty uvijal do dom, abych si je zapnul na polaku a bylo to maso! Potem eště někdy byli v televizi Flojdi z Benatek a šlus. Komouši se bali, aby im ti zarostli pěruni ze zapada nahodum nězebrali ten socialismus, tak sme akorat mohli slintať po Parplach, Zepelinach nebo Rašach, ale naživo-hovno. Tak sem chodil na naše machry. Katapult, Etc...,Visači, Plastyci, Efekti byli špica. A jak sem viděl Šelingera, tož sem čuměl s otevřenym pyskem. Aji to sladke dřevo se dalo posluchať. Kryl, Merta Hutka a jejich protestsongy. Potem se cynkalo klučama, sudruzi začli podnikať a mohli tu i klunkři z teho prašiveho zapada. Prubli to Rolini a devadesatymštvrtym na spartakyadnim staďasu Flojdi. Vyleza mi husy skura jak na to včil spominam. Po tem koncertu sem byl smutny, bo sem hned věděl, že už nic tak fajneho neuvidim. Ale zpatky k temu filmu. Na novych Pompejach to neni tak bombovni jak na PULZU, ale ani ospale, jak v tym Gdaňsku. Zvuk supr! Ze světlama se vyblbli v pisničce RUN LAJK HEL a že umi David skladat furt dobre songy ukazal na I ANY TONG. S tym zborem to byla pecka jak od Flojdu. A po KOMFORTABLE NAMB Džilmur všeckym ukazal, že furt patři do mladeho železa...(22.10.2017)

  • Taffey
    ***

    Neskutečný a dechberoucí? No, já to vidím kapku jinak. Velmi zvláštní set list, Gilmour skákal z jednoho období na druhé a zpět. Nemělo to jakousi plynulost. Gilmour hrál senzačně, jako vždy, s hlasem na tom je taky dobře, i když některé pasáže už neuzpíval a tak musel s hlasem níž, ale to nevadí, to je, u těchto hudebních dinosaurů normální. Nerušilo to. Nicméně sbor dvou zpěvaček a zpěváka místy nestíhal, obzvlášť v The Big Gig in the Sky to byla úplně jiná melodická linka. To totéž "těleso" v ostravském koncertu Brit Floyd, to bylo o něčem jiném, tam to zvládla jedna zpěvačka celé bezchybně. Vzhledem k tomu, že tato píseň je postavena vyloženě na tomto pěveckém výkonu, podivuji se nad tím, že to Gilmour takto dopustil, obzvlášť, když je to točeno na záznam pro prodej. Těžce mě sral Guy Pratt s kytarou a basou, skvělý muzikant i skvěle si vystřihl i jednu sólovku spolu s Gilmourem. Ale vůbec jsem nechápal, proč se celý koncert smál jako idiot a dělal tam poghyby jako Lancaster s Parfittem. Vůbec se to k tomu nehodilo. David je skvělý muzikant, ale při čtení názoru, že je to nejlepší současný rockový kytarista, jsem si významně ťukal na čelo. Je to mistr dlouhých tónů, ale třeba technických pasážích by si vylámal zuby. A ještě jedna věc. I na tomto koncertu se ukázala skladatelská genialita Rogera Waterse i Ricka Wrighta. Jestli něco stálo za to, tak především jejich věci. Jako skladatel je Gilmouir podprůměrný. Po prvních třech skladbách jsem uvažoval, že odejdu. Pak přišli Flojdi a nabralo to švunk. Ke kometáři LUKYKUB: já hodnotím záznam, který Gilmour podepsal. Je to jeho práce, jeho výběr, nevěřím, že mu do toho nekdo kafral. Co bylo na pódiu jako celek, mě, v tomto punktu, nezajímá. O tom, že ve svém věku zpívá skvěle, jsem psal, to mi nepodsouvejte něcom, co jsem nenapsal. Každopádně ale nepřišel s ničím novým, ty jeho poslední dvě fošny jsou velká slabota, mám co dělat, abych doposlouchal pomyslné první strany. Prostě mě David, posledních dvacet let, nudí. A že měl Guy Pratt radost, že všechno odsejpá? No, to ano, ale udělat z toho tyátr, konkrétně u takové hudby, to se mi nelíbí. Zepoši jsou, přece jen, něco jiného, nehledě na to, že srandičky dělali vždy. Zkrátka mi tam Pratt, přes veškerý jeho kumšt, fakt nesedl. Například Waters má Daveho Kilmkistera a Snowy Whitea a ti jsou mi stokrát příjemnější svým vystupováním. U Pratta bych to bral při závěrečném přídavku, ale u klasických pinkfljdovek to vypadalo hodně blbě.(13.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace