poster

David Gilmour v Pompejích (koncert)

  • Velká Británie

    David Gilmour: Live at Pompeii

Hudební / Dokumentární

Velká Británie, 2017, 114 min

Režie:

Gavin Elder

Hudba:

David Gilmour

Hrají:

David Gilmour
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • LukyKub
    *****

    Ke komentáři uživatele Taffey bych rád dodal následující: Je vidět, že jste na tom koncertě nebyl, protože kdyby tomu tak bylo, nic z toho byste zřejmě nenapsal. V rámci tohoto Gilmourova turné jsem jel na jeho koncert na Vídně... a ad1) koncert trval bez cca 10 minut 3 hodiny, takže tento film je zkrácenou verzí koncertu minimálně hodinu, tzn. že ve filmu chybí některé písně.. možná proto vám skladba písní dává menší smysl. V rámci koncertu byl set-list naprosto dokonalý. ad2) uvědomte si, že v době turné bylo Gilmourovi 70!!!! let.... zamyslete se ještě jednou nad tím, jak v jeho věku zpívá a pak si řekněte, jestli je vůbec normální, aby v 70 letech člověk stále odzpíval to, co Gilmour stále zvládá. ke Guyi Prattovi bych podotkl, že má dle mého názoru prostě radost, jak všechno šlape/hraje a je plný pozitivních pocitu z pódia. Zkuste si pustit koncert Celebration od Led Zeppelin... tam se každou chvíli také někdo z členů kapely "zubí".. a je to myslím naprosto v pořádku. Stručně řečeno... rozumím víceméně vašim komentům (tedy až na poznámku na kvalitu Gilmourova zpěvu), ale naživo to bylo něco naprosto fantastického a nepopsatelného, Davidem počínaje a souborem zpěvaček (a zpěváka) konče... tento záznam je v porovnání s koncertem do značné míry sterilní a skutečně prožít a užít si ho opravdu asi může pouze ten, které na nějakém koncertu v rámci tohoto turné navštívil(14.9.2017)

  • Jaro_slav
    *****

    Vidět to na místě musel bejt životní zážitek, protože i v multiplesku Cinestar Praha Anděl to bylo úchvatný A to i přesto, že vedle mě seděl a neustále se ošíval a dělal brajgl asi desetiletej smrad, kterej se nudil, protože jeho moudrej tatiček měl geniální nápad vzít malý dítě do kina na hudbu Pink Floyd. Odešli před Time a Comfortambly Numb. Dobře jim tak, hlavně fotrovi.(13.9.2017)

  • Sssiksseilor
    *****

    Home, home again; I like to be here, when I can. ~ Dobře, dobře, P.U.L.S.E. je už navždy jenom jeden, ale Pompeje jsou ve stínu Vesuvu v docela těsném závěsu. Sice jsem měl nutkání si po příchodu domů pustit Animals, jelikož se z něho opět neodehrála ani sloka, ovšem jinak až na pár uječených negerských krav a jednoho nevyhrálého saxofonisty, se vše odehrálo s pompézní nádherou a (téměř) dokonale vygradovaným setlistem. Když se pak najednou objevilo i One Of These Days, tak Mne z tranzu probral v kině jen týpek, co si při tomhle skvostu dovolí jít chcát. Samotný Gilmour je opět ve skvělé formě a jak je zvykem, mazlí se s každým tónem a skutečně kdykoliv během koncertu zpíval, tak jsem měl instantně husí kůži po celém těle; ano, tak silně na Mne jeho hlas stále působí. Celkově každému doporučuji kompletní Blu-ray edici, protože i přes drobné nedostatky, se stále jedná o prvotřídní koncert, jenž mohu opakovaně pořád. ~ (95%)(14.9.2017)

  • Deschain
    *****

    Perfektný zážitok, pritom to ešte nemám všetko napočúvané. Absolútne osobné vrcholy - Shine On, Wish You Were Here a Comfortably Numb, ale vlastne celý koncert som bola vo vytržení. Zároveň to bolo asi najhlasnejšie kino, aké som zažila. Občas som sa už bála o svoj sluch a to som ani nebola v multiplexe. Sprostredkovať v kinách koncerty je super nápad a nech sa len drží. To saxofónové sólo na konci Shine On, na to nezabudnem nikdy. (Lumiere - 13.9.2017)(18.9.2017)

  • tim.org
    ****

    A pak že je škoda, že se Gilmour s Watersem rozešli. Kdyby se nerozešli, tak jsou teď v důchodu někde na rybách. Jedině díky jejich rivalitě (naštěstí už nejde o nenávist, ale zdravou soutěživost) můžu posledních 15 let trávit skoro každý rok na koncertu jednoho z nich, případně u nového filmu či alba. Počítám, že tuhle laťku, posazenou hodně vysoko, Waters přebije filmem z turné Us+Them. Jinak co se týče Gilmourova repertoáru pro tento film, vypadalo to spíše jako vzpomínka na turné Pink Floyd z roku 1994 než na Pompeje 1971. Moc se tedy nehodily písně jako Sorrow nebo Run Like Hell, naopak chyběla Fat Old Sun...(14.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace