Dodeskaden
Dó desu ka den
Dodes'ka - den
Dodes'ka-den
Dodes'ka-den
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Takao SaitóHudba:
Tóru TakemicuHrají:
Jošitaka Zuši, Kin Sugai, Júko Kusunoki, Hisaši Igawa, Džicuko Jošimura, Tacuo Macumura, Acuši Watanabe, Tomoko Naraoka, Kamatari Fudžiwara, Toki Šiozawa (více)Obsahy(1)
I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století.
Film byl natočen v roce 1970. Během pětileté odmlky po filmu Rudovous (v němž naposledy spolupracoval se svým kmenovým hercem Toširóem Mifunem) jen těžko sháněl peníze na další projekt. Nebyl v tom však sám, což nakonec vedlo čtyři nejvýznamnější japonské režiséry Kinošitu, Ičikawu, Kobajašiho a Kurosawu k vytvoření tzv. Projektu Jonkinokai, volně přeloženo jako Sdružení čtyř rytířů, které se mělo vzájemně podporovat a zaštiťovat své projekty.
Prvním filmem a vlajkovou lodí této společnosti se stal film Dodes'ka den. Pro Kurosawu měl tento film v mnoha ohledech zlomový význam. Po dlouhých letech to byl první film, v němž nehrál ani Toširó Mifune ani Takeši Šimura, pro nějž nesložil hudbu Masaru Sató a který nenatočil černobíle. Pro režiséra, který si pečlivě vybíral spolupracovníky, a poté jim zůstával věrný, to byla značně složitá situace. Zůstal mu kameraman, šéf výpravy a především věrný scenárista Hideo Oguni, musel se však vyrovnat se zcela jinými možnostmi barevného materiálu i s řadou dosud neznámých, či málo známých herců.
Film je adaptací románu Šúgoróa Jamamoty a líčí v mozaice osudy obyvatel nejchudší předměstské kolonie Tokia. Lidí, jimž z různých důvodů nezůstalo skoro nic a přežívají jen silou vůle, podobně jako jejich zchátralé příbytky.
Název filmu Dodes'ka den není žádné konkrétní slovo. Vyjadřuje rytmické skandování, jímž retardovaný chlapec Roku čan napodobuje zvuk milovaných vlaků, jež denně míjejí zchátralý slum a pro něj představují zpodobení všeho luxusu a krásy, již je schopen si představit. Podobně jako Roku čan mají i ostatní obyvatelé své sny a naděje uprostřed své dennodenní bídy.
Trudný námět filmu se netrefil do nálady tehdejšího publika, které se chtělo především bavit, a tak, ačkoliv natočil Kurosawa film se sobě vlastní poezií, porozuměním a režijním mistrovstvím, film u publika propadl.
Kurosawa se odmlčel na dalších dlouhých pět let, v nichž se pokusil o sebevraždu, překonal ji a nakonec nabral druhý dech filmem Děrsu Uzala (1975). Ten pak odstartoval Kurosawovo další tvůrčí období, v němž následovaly filmy jako Kagemuša (1980) a Ran (1985), který posbíral dlouhou řadu cen, včetně amerického Oscara.
Tragikomické epizódy zo života obyvateľov žobráckej štvrte v povojnovom Tokiu sú smutnokrásnym vyjadrením lásky a obdivu k ľuďom, ktorým sny pomáhajú v každodennom boji o prežitie v nehostinnom svete. Príbeh posplietaný z osudov viacerých obyvateľov slumu zachytáva retardovaného chlapca, ktorý celé dni riadi imaginárnu električku, deti, ktoré kradnú, aby priniesli rodičom peniaz (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
To, že film propadl je fakt. To, že potom Kurosawa prakticky přestal točit (asi proto že jednoduše producenti měli strach vložit své peníze do nejistého podniku (když, tak to někdo povolanější zkorigujte) - další natočený film je až Děrsu Uzala a to navíc film natočený za ruské, resp. sovětské peníze) taky. Dá se předpokládat, že Kurosawa měl poté existenční potíže. Model "dovršeného díla" to samozřejmě nutně nevyvrací, protože to dílo je opravdu velkolepé a respektované, ale do jisté míry to asi koriguje vyznění té sebevraždy (mimochodem, jsem moc rád, že se mu to tenkrát nepodařilo, protože bychom nikdy neviděli šest posledních filmů a to by přece byla škoda, ne?)
Pojďme se ale v té debatě vrátit k filmu samotnému...
Komerční neúspěch je jedna věc a umělecká kvalita filmu věc druhá.
Kromě silných námětů, skvělých hereckých výkonů, jisté a přesné režie (to všechno je i v Dode's-Ka Den) je pro Kurosawu charakteristické masivní použití plenéru a reálných lokací (pokud to byly ateliéry, tak to rozhodně není poznat). Právě tohle je důležitou složkou mnoha filmů... Dode's-Ka Den se ovšem točil prakticky celý v ateliérech. To zřejmě souvisí s použitím barevného materiálu - asi kvůli menší citlivosti materiálu nebo snad kvůli jeho menší expoziční pružnosti (schopnosti podexpozice a přeexpozice) musel vzít zavděk "skleníkovým" prostředím s přesně odměřenou a dávkovanou mírou teploty, světla a barvy. Kurosawa tím přišel o jeden ze silných výrazových prostředků. Určitá "umělecká stylizovanost" (poměrně silně připomíná divadelní režijní stylizaci) - jakási umělost, afektovanost, vyhrocená estetičnost - může souviset právě s tímhle faktem...
Dalším důvodem propadu filmu je asi i to, že Kurosawa svým způsobem stále točil stejně jako v padesátých letech. To dneska můžeme považovat na klad, protože dokonalost už se přece nedá nijak vylepšit, ale ve své době to mohlo působit zklamání. Mimochodem si všimněte, že frekvence filmů se snižovala už před Dode's-Ka Den...
Tož asi tolik
Eodeon: To se možná tvrdí někde na gymplu. U nás na FF UK jsem nic takového neslyšel a neumím si představit našeho milého profesora Romana Prahla, jak něco takového vypouští z úst. Tedy umím, ale asi by to mělo notně ironický podtext s pauzou na konci. Asi takhle: "O té jeho sebevraždě se taky někde píše, že ji spáchal, jelikož nedokázal namíchat odpovídající odstín žluté..."
tohle je podle mě univerzální zákonitost. obecně je sice třeba sebevražednost vztáhnout ke kultuře a nejen k té, ale umělcova sebevražda, protože se umělecky vyčerpal? to je obecně naprostý nesmysl, ačkoliv se to běžně učí na univerzitách... že se Hemingway zastřelil, protože už neměl o čem psát? he? jistě, hrály v tom roli deprese, ale to není nic, co by zmohlo tak silného ducha, jakým on byl. nebo že si Van Gogh vzal život, páč se mu nepovedlo namíchat žlutou?? a tohle se normálně učí na přednáškách dějin umění! čistě technicky je to tak. ale čistě skutečně je zatím něco úplně jiného, co souvisí se skutečnou uměleckou tvorbou a její podstatou. každý, kdo je toho názoru, že umělec si vzal život, protože už neměl inspiraci, jen dokazuje, že mu zcela uniká, co vlastně uměleckost je. to je můj názor.
Eodeon: V psychologii se neorientuju, ale mám dojem, že s tímto jevem jsem se už setkal u více !japonských! umělců (myslím, že i Jukio Mišima spáchal dost podivnou sebevraždu), ikdyž mi to také přijde vcelku přitažené za vlasy. Jen bych ale podotknul, že ještě donedávna (nevím, jak je tomu teď) bylo v Japonsku chápání smrti dost odlišné od toho západního (smrt tam nebyla vnímána jako nutně vytěsněný protipól). Ale tady bych už spíš odkázal na Honzu, který toho přecijen ví o tématech týkajících se Japonska podstatně více, a proto se radši této diskuze nadále zdržím ;).
osobně si myslím, že hloupější teorie se najít nemůže. v naprosté většině případů sebevraždě žádný racionální kalkul nepředchází a žádný opravdový umělec si nevzal život jen protože měl pocit, že se vyčerpal. to už je lepší i ten nesmysl s krizí po propadu filmu v kinech.
Eodeon: To je otázka na mne? Jestli ano, tak jsem chtěl jen upřesnit to dohadování níže. Mimochodem Donald Richie ve své knize o Kurosawovi naopak interpretuje jeho pokus o sebevraždu jako nikoli akt krize, ale logické završení úspěšného tvůrčího života, (měl pocit, že nic lepšího už nenatočí a proto by měl zemřít).
Oho ... Pravdepodobne doslo k politovanihodne dezinterpretaci meho prispevku. Uznavam, ze chyba je na me strane. Tento kratky text vznikl v dobe me psychicke krize. Cely ten den zacal spatne - rano jsem nesnidal sve oblibene koblihy, neb v potravinach jiz nebyly k dostani a navic jsem si spalil ruku o plotnu, coz mi, povazte, znemoznilo uzit si cely zbytek dne, ale to sem nepatri. Problem vidim ve dvou vecech. 1) Po nahlednuti do knihy Film History Bordwella a Thompsonove jsem presvedcen, ze mam alespon zcasti pravdu. Akira Kurosawa se pokusil o sebevrazdu PRED natocenim filmu Dodesukaden (tuto informaci prijimam jako overenou) a mozna ze i PO natoceni filmu (tuto informaci mam z nejakeho lexikonu a vzhledem k nevalne urovni podobneho typu knih si ji dovoluji povazovat za neoverenou). 2) Kdy se Kurosawa pokusil o sebevrazdu je mi naprosto lhostejne. Ale lhostejne mi nejsou komentare Liuku a jemu podobnych py.... Liuku, kteri tvrdi ze nic o reziserovi nevi ("nic od nej neznam"), ale ve filmu bezpecne rozeznaji autorskou krizi a neboji se dat odpad prestoze Kurosawa "natočil film z prostredi, u ktereho je spolecenske klise nekritizovat" HOSANA.
To je zvláštní, všude jsem se dočetl, že právě neúspěch tohoto filmu byl jednou z příčin Kurosawova pokusu o sebevraždu. Vzhledem k tomu, že Dodesukaden je z roku 1970 a Kurosawa se o sebevraždu pokusil v roce 1971 (snad v prosinci), je myslím zřejmé, že liuk není tím, kdo by si měl ověřovat informace.
Liuk je pyča. Kurosawa samozřejmě natočil tento film až po pokusu o sebevraždu. Jaká tvůrčí krize? Naopak, tento film je "mezníkem" v jeho kariéře. Nikdo ti nebere možnost hodnotit negativně filmařské autority, ale ověřuj si informace.
Související novinky
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)