Hva vil folk si
Was werden die Leute sagen
Vad ska folk säga
Čo len ľudia povedia
Režie:
Iram HaqScénář:
Iram HaqKamera:
Nadim CarlsenHrají:
Maria Mozhdah, Adil Hussain, Ekavali Khanna, Rohit Saraf, Sheeba Chaddha, Lalit Parimoo, Farrukh Jaffar, Naeem Azam, Assad Siddique, Sara Khorami, Maria Bock (více)Obsahy(1)
Šestnáctiletá Nisha vede dvojí život. Přes den je pokornou a svědomitou dcerou pakistánského imigranta a v noci si tajně užívá s kamarády noční život v Oslu. Jednoho dne otec odhalí Nishinu přetvářku a rozhodne se pro drastickou ochranu dcery před nástrahami západního světa. Snímek s aktuální a citlivou tematikou ukazuje, jak zásadně může být rozdílná jedna kultura. Na jedné straně stojí muslimští teenageři žijící v Evropě a toužící po svobodném životě, na druhé straně jsou jejich rodiče, kteří ctí tradice, ale usilují o lepší budoucnost. Život plný konfliktů, rozdílů a bolesti... Příběh plný empatie a porozumění ukazuje vlastní cestu, jak se ze zdánlivě předurčeného osudu vymanit. (Severský filmový podzim)
(více)Recenze (68)
Inu, co by lidi říkali. Prostě jen: „Táhněte domů, pokrytecká, patologickým náboženstvím vypláchlá nekulturní hovada! Nikdo vás sem, kurva, nezval, vlastních parazitů už máme přebytek. A když už vás nějaké zaslepené, mocenskými klikami k novému multikulti světopořádku cíleně manipulované a pseudotolerantní sluníčkářské mrdky pustí do EU, měli byste být vděčni, že jste mohli vypadnout ze zasvrabovaného středověku, který si doma s Alláhem v zádech i ve 21. století stále tak progresivně budujete, a mít aspoň tu všeobecně očekávanou elementární slušnost plně se podřídit zákonům a kultuře civilizace, na níž jste se rozhodli parazitovat. Ale to vy ne, vy jste jen léty účelových výplachů naprogramovaní šířit agresivní infekční duševní chorobu jménem islám za každou cenu a striktně křivit i své další degenerace k patoobrazu svému, které by možná, pokud by neměli za rodiče vymatlané pičusy, mohli mít i jakous takous šanci vyrůst v moderní, racionálně smýšlející a kulturně adaptabilní jedince.“ Na koprodukční kliku hlavních vítačů překvapivě bez obvyklého akcentu, jak je děsně fajn je tu mít, protože jsme kůl altruisté, netoužíme po ničem jiném, než se nechat islamizovat, s jakou radostí a potěšením přispíváme ze svých daní na výživu tasemnic a jak by katedrálu v Kolíně vytunilo k dokonalosti pár minaretů. Čili jen neslané nemastné nekomentované vyznění, jaké jsou to tmářské jebky bez špetky tolerance a zdravého rozumu, ale aspoň něco a snad první vlaštovka. ()
Celkem síla. Člověk ani nemusí být imbecilní islamobijec s vystudovanou vysokou školou života a odznáčkem SPD, aby uznal, že tenhle film relevanci má. Na problematiku integrace přistěhovalců se dívá bez růžových sluníčkářských brýlí, když ukazuje, jak uchovávání tradičních zvyků a morálky první generací může vést ve zrůdné důsledky, a to i v případě rodiny, která se z vnějšího pohledu integrovaná zdá (ve smyslu pokojného nekriminálního života). ()
Iram Haq už mě sejmula filmem Jsem tvá a i tady to nebylo jinak, nevím jestli vychází ze svých zkušeností nebo jsou to příběhy z jejího okolí. To co se dělo ty holčině to mě hlava nebere a opravdu mě píchalo u srdce. Neuznávám takovýhle tradice, který devastují jedinečnou osobnost každýho člověka, kde se rodina dokáže chovat k vlastni dceři jak mafianská organizace. Věta "Západní primitivové" je od muslimů a velmi svědčí o jejich schopnosti tolerovat druhý a to do konce i když jsou v jejich prostředí, neskutečný co jsem viděl za příběh. Nisha je pro mě velká hrdinka a hrozně jsem s ní ten její osud prožíval. Moc bych přál všem ženám na světě aby se mohli úplně ve všech oblastech svodně realizovat aniž by se obávali následků dokonce i od svých nejbližších. ()
Drsný příběh o pákistánské puberťačce v Norsku, kterou fotr nachytá s amantem v pokoji po večerce a začne jí rodinné peklo. Film ukazuje zkostnatělost muslimských imigrantů, kteří absolutně nemají zájem žít podle hodnot země, do které přišli a raději by dále drželi ženské pod zámkem. No, nepřál jsem jí to. ()
„JESTLI CHCEŠ ŽÍT JAKO TIHLE ZÁPADNÍ PRIMITIVOVÉ, ZŮSTANEŠ SAMA…“ /// Nisha žije dvojí život – jeden (ten veselej) s kamarády (prostě ji ten západní svět chytnul) a ten druhej, doma, v pákistánský rodině, která se usadila v Norsku. Ovšem opustili „jen“ svoji zemi, zvyky ne. Žádná zdržovačka – 15 minut a máme tady čin, kvůli kterýmu trpí celá rodina…. Hodně to vypovídá o nátuře muslimskejch imigrantů. Ta jejich (NE)schopnost přizpůsobit se bude dráždit nemultikulturní evropský obecenstvo. Následuje parádní návštěva Pakistánu, která opět přináší ukázku jinejch mravů… (víte co? Seberte se, a vypadněte z Evropy do tý svojí zapráskaný divočiny!... soráč. Prostě ty emoce tam jsou…) Tož takový to norský drama, kde ani vejlet do Pákistánu neznamená oteplení. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak se exemplárně trestá parchant. 2.) Stěžuju si na Barnevernet. 3.) Thx za titule „desade“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Citlivé bezvýchodní sociální Drama zaměřující se na život Pakistánské rodiny žijící v Oslu včetně jejich striktních kulturních tradicí a náboženství. Hlavní hrdinka Nisha by ráda žila život jako každý dnešní teenejdžr, tedy párty, alkohohol a sex se svým přítelem, bohužel její rodina a kultura tohle neuznává a když jí otec přistihne v pokoji se svým přítelem začíná pro ní osudné nekončící peklo, které nezná hranic a nemá konec. Vzhledem k tomu, že Nisha je opravdu krásná slečna silně jsem s ní empatizoval a veškeré její problémy prožíval takřka s ní. Je to hodně silné i emotivní a můžeme být rádi za Česko, protože ženy v Pakistánu a celém Islámu vůbec to nemají absolutně lehké. Silný zážitek s psychologickým podtextem. 80% ()
Nádherná ukázka vizuální optiky z rukou Iram Haq. Vtahující taneční scéna, až v pop-art nádechu Xaviera Dolana v doplnění písně Myra - Evig dag, geniální zobrazení vztahů a náboženství - podané tvrdě a otevřeně. Pro zahájení filmového festivalu tímto filmem, je pro mě za dramaturgii Cinematiku po letech příjemným překvapením. Nádherná ukázka, že neherci vyjadřují přirozenější emocionální dopad - zejména Maria Mozhdah. [MFF Cinematik, 2018] ()
Ani nevím, co k tomu říct. Že jsem vděčná, v jaké zemi jsem se narodila? Že mě šokuje, že žít v demokratické zemi nemusí znamenat nutně svobodu? Že si ani nedokážu představit život, ve kterém je rodina mým největším nepřítelem? Iram Haq přesně věděla, jak příběh uchopit a udělat ho naprosto uvěřitelným, aniž by u toho diváka vydírala. Tohle mě opravdu zabolelo. ()
Pohľad “na” pakistanskú “kuchyňu” a “varechu” v nej. Síce sa nám “ťažko rozumie i chápe”, nakoľko čo je pre “tamtých ľudí” normálne, či dokonca úplne bežné, nám dáva jasný signál: “toto určite nikto z nás, primitívov zo západu - nechce”. Čo sa týka filmu ako takého, vzhľadom na závratné hodnotenie, čakal som väčší nárez. ()
Otázky: "Jak se dostat z Pákistánu bez pasu?" "Proč Barnevernet nesebral rodině děti, které zůstaly v Norsku, když měl silné a oprávněné podezření?" V jednom rozhovoru režisérka přiznává, že byla sama rodiči unesena do Pákistánu ve 13 letech a že to byl způsob, jak se se zážitkem vyrovnat a že si po letech o tom byla schopná promluvit s otcem. I o tom, že natočí film. ()
Vyborna zalezitost. Krasne natocena, zahrana a navyse je aj o NIECOM. A takisto je potesujuce, ze to nie je ziadna ar*ova picovina, ale regulerne dobry film. 9/10 ()
Tak to bola silná káva tá vetička, ktorú povedal otec tej nešťastnej dievčine - "to chceš žiť so západniarmi, tými nekultúrnymi barbarmi?" No poviem vám, vzhľadom na to, čo ten otec vo filme stváral a vlastne aj všetci ostatní vrátane známych, je takýto výrok z jeho úst viac ako smiešny. Takýmto niečím si Európa prešla pred 400 rokmi, už je to za nami... no skrátka sranda, ako sa ľudia správajú, keď si myslia, že majú patent na pravdu. Strašné, že sa v 21. storočí niečo takéto ešte stále deje. Na záver som však čakal niečo tvrdšie, takto to bolo síce divácky prístupnejšie a menej na nervy, ale realita by si kľudne mohla dovoliť aj viac, sú aj horšie prípady ako bol prípad nešťastnej Nishi. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Koncu neverím , ale i tak dám plný počet. V starom zmrdovi by sa nikdy nepohlo "europske" svedomie! Nikdy! ()
Od chvíle keď ten ryšavý západný primitív vnikol do izby Nishi, už pokračovanie príbehu nadobudlo zreteľnejšie kontúry. Názor rodiny a komunity, ktorá je uzatvorená do svojich dogiem o cti a o tom, ako sa má správať islamská žena, je viac, ako predstava dospievajúcej dievčiny, akým smerom by sa mal uberať jej život. Konflikty neprestanú, ani keď ju dajú na prevýchovu do rodnej krajiny jej rodičov. A tak uteká a uteká. Ako Iason Bourne. Pre Nórov je príliš pakistanská, pre Pakistancov príliš nórska. Ani z útesu nechce skočiť. Človek bez uspokojivého výsledku rozmýšľa, načo sa trepú do Európy, keď v nej chcú vytvárať pakistanské ostrovčeky. Rodinná a kmeňová spolupatričnosť je v nás ukotvená desiatky tisíc rokov a pokiaľ k nám niekto prichádza bez ochoty splynúť s našim kmeňom, nemôže sa čudovať, že nie je vítaný. ()
"Hva Vil Folk Si" bude asi jeden z najsilnejších filmov roku 2018. Myslím si, že sú v ňom skvelé momentky, veľká dávka úprimnej drámy a napriek tomu, že podľa všetkého rodina je najsilnejšia a je najdôležitejšia, tak tento film ma viac presvedčil o absolútnom opaku. Nesrandujem. Celé to viac pôsobí opačne, než sa Nishin otec snaží povedať. Pretože čo je tu najviac vo filme vidieť je sebectvo. Sebectvo zo strany všetkých okolo Nishy, ktorí absolútne nehľadia na to, čo je úprimné, ani na to, aké hodnoty vyznáva. Na jednej strane tvrdia, že v Európe sú vzťahy povrchné a tie ich sú večné a úprimné. Je to len môj pocit, alebo všetko čo bolo v Nishinom svete úprimné jej vždy bolo iba ukradnuté? V tomto smere mám pocit, že je v tom veľká dávka pretvárky a klamstiev. Vizuálne je to miestami veľmi silné. A ako divák som neustále s Nishou súcitil a v jednotlivých scénkach som chcel veriť, že sa veci zlepšia. A že možno bude mať priestor na to zažiť niečo pekné. Lenže výsledne to tak absolútne nie je. Plus musím povedať, že jej otec je absolútne otrasný. Ako mám veriť, že svoju dcéru ľúbi, keď ju unesie do Pakistanu, keď chce utiecť, tak sa jej vyhráža smrťou, chce po nej v jednom momente aby skočila z útesu a okrem toho jej povie: "You´ve ruined my life." V tom asi najviac cítiť tá sebeckosť. Je jedno aká je pravda. Je jedno čo sa stalo. Je jedno čo cíti. Dôležité je to, čo si myslia druhí a to čo si hovoria. A to, že ich už ani nepozývajú na svadby, lebo je to hanba. Možno nie sme v mnohých veciach lepší, ale myslím si, že viac by som sa spoľahol na podporu svojej rodiny, než keby som bol z moslimskej rodiny. Možno je to tu trošku zjednodušené, a neplatí to vždy a všade, no i tak ten pocit tu zostáva. Plus ťažko povedať, či záveru veriť, alebo nie. Istým spôsobom má "sochoking" pravdu. Nemyslím si, že by sa v jej otcovi po tom všetkom pohlo svedomie. Ale minimálne som mal pocit, že chcel pre svoju dcéru lepší život. A zrazu si uvedomil, že všetko čo robia je iba proti tomu, aby mala lepší život. A zrazu to bolo v konflikte s jeho vlastnou myšlienkou. Rozmýšľam čo ešte k filmu povedať, ale už ma nič také zásadné nenapadá. Možno len to, že v Pakistane sa na políciu určite nespoliehajte. Hodnotenie: A- ()
Dúfam, že dievka skončila minimálne na nejakej klinike plastickej chirurgie ako primárka. Naozaj kvalitne natočené, nemám jedinej výtky ... časť v Pakistane veľmi zaujímavá. Herecky tiež uveriteľné. ()
Film rozpráva o mladej dievčine, ktorá má problém s dodržiavaním striktných kultúrnych a náboženských tradícií pakistanskej rodiny v Nórsku. Snaží sa zobrazovať udalosti bez príkras a myslím, že je zachovaná aj značná objektivita. Nastoľuje silné myšlienky a provokuje k debatám o zmiešavaní rôznych kultúr. Filmárske spracovanie je na úrovni, mladá Maria Mozhdah príjemným prekvapením. ()
Na dané téma vznikla už řada intenzivnějších filmů a i médii občas probleskne zpráva o dívkách, které se chtěly vzepřít muslimským konvencím a draze za to zaplatily. Nicméně Iram Haq pojala látku civilněji a netlačila tolik na pilu. Ne že by se vyhýbala scénám, které našinci otevírají kudlu v kapse, ale z mého pohledu to bylo v porovnání s podobně laděnými filmy mírnější. To je ale zároveň silná devíza, protože díky té relativní mírnosti to působilo opravdověji. Podíl má na tom i představitelka hlavní role, která zahrála fantasticky. Jediné, co mi vadilo, byl konec, který z mého pohledu zůstal do určité míry nedořešený. Ale i tak se jedná o velmi slušný kousek. 80% ()
Vedle tradiční konfrontace muslimské stísněnosti a svobody mladé holky příběh přináší hlavně objektivní poselství. Na začátku si slečna totiž neklid rodiny vykoledovala svým přičiněním. Zbytek děje byla vesměs už jen tematická rozehrávka příběhu s nešťastným vývojem událostí. ()
Jak může být někdo tak vyhráblej? Co to je za odpad tihle muslimáci? To ať si praktikujou někde v tý jejich odporný poušti a netahaj to sem. Jo já zapomněl, na to už je vlastně pozdě. Lidi, kteří evidentně nemají problém zavrhnout ba i zabít své dítě, protože je údajně zneuctilo? No a co pro ně asi znamenáme my tím pádem že? Středověk hadr, neskutečný. Film mě iritoval jak blázen, ale co si budeme, dobře natočeno. ()