Hačigacu no kjóšikjoku
Rhapsody in August
Obsahy(2)
SLZY. SMÍCH. NEVINNOST. LÉTO VZPOMÍNEK. Stará žena se po letech dozvídá, že má bratra, který se odstěhoval na Havaj. Její potomci se vydávají navštívit znovunalezeného strýce a babička má opatrovat vnoučata. Vypráví jim o minulosti, o osudech své rodiny, do nichž nesmazatelně zasáhlo svržení atomové bomby na Nagasaki. Fascinující generační výpověď o japonské minulosti i přítomnosti od filmového mistra Akiry Kurosawy! (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
Souhlas se Stubem. Taky si myslím, že to nebylo nutné. Hlavouni se zelenými mozky si prostě chtěli tu "novinku" vyzkoušet v reálu. Uznávám, že jim asi úplně nedocvaklo jak nedozírné následky jejich čin bude mít, protože pro člověka zvyklého na konvenční zbraně musela být představa tak rozsáhlých následků po svržení jediné pumy nepředstavitelná a jejím účinkům úplně nevěřili. Navíc (je to krajně hnusné, ale je to tak), oni si tu "novinku" potřebovali vyzkoušet na lidech. Výsledky testů bez lidí odněkud z pouště už k dispozici v té době měli. SSSR mimochodem při testování téhož o něco později vědomě obětoval stovky vlastních vojáků.
kinej: "...svržení atomových bomb považuji za správné a jediné možné řešení..." - ale fuj, i představitelé u.s. armády už dávno přiznali, že tato tvrzení byla propagandistickými bludy... (i když o něco vyšší ztráty, než bylo obvyklé v jiných zemích, by pochopitelně byly). snaporaz: totéž. sry, pánové (řekl bych, že žena by tohle těžko vyslovila), ale pokud jste s věcmi tohoto formátu vždy hotovi takto suveréně, máte asi dost jednoduchý život. ale nic ve zlém, třeba kinej je jinak jeden z mých oblíbených uživatelů:)
Inu, připisovat mi obdiv a sympatie k USA rozhodně nelze, takže musím zkroušeně konstatovat, že i mistr tesař se někdy utne. Škoda, s výjimkou několika fascinujících záběrů mi tento film nic neříká... Jako angažovaná protiválečná agitka budiž, ale buďme upřímní, pokud by Amíci neshodili ty dvě atomové bomby, protáhla se by se druhá světová válka v Tichomoří ještě o pěkných pár let... A za to vzdávám Harrymu Trumanovi v jeho těžkém státnickém i osobním rozhodování úctu, dík a obdiv. Zachránil tak možná další milióny životů - amerických i těch japonských...
Nasledky a spomienky po atomovom utoku ma v 90' rokoch v Nagasaki kazda generacia ine. Mnohi z najstarsich, ktori to zazili na vlastnej kozi maju trvale zdravotne nasledy. Stale spominaju na svojich bliznych, ktori im pocas vybuchu zahynuli. Stredna generacia vnima skor ekonomicku krizu, ktora ich potom zastihla a zavidia bohatym Americanom a chcu viest proamericky zivot, pricom zabudaju, ze to boil prave Americania, ktori im na ich mesto zhodili bombu. Posledna generacia, deti, o vojne vela nevie. Nastastie deti pod babickinou vychovou vzbudzuju dobru nadej, ze nemusia dopadnut tak ako ich rodicia. Uvedomuju si, kde je ich domov, rodina a ze tu pre nich nie je len velka Amerika.