poster

Srpnová rapsodie

  • Japonsko

    Hačigacu no kjóšikjoku

  • Japonsko

    八月の狂詩曲 (ラプソディー)

  • Japonsko

    Hachi-gatsu no kyōshikyoku

  • USA

    Rhapsody in August

Drama

Japonsko, 1991, 98 min

Režie:

Akira Kurosawa

Scénář:

Akira Kurosawa

Střih:

Akira Kurosawa

Kostýmy:

Kazuko Kurosawa
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (48)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $516,431Tržby Celosvetovo $-(16.6.2009)

  • mandes

    rozpočet : ? tržby americke : $516,431(6.1.2007)

  • sportovec
    *****

    Uvědomíme-li si, že film točil stárnoucí režisér na konci své životní cesty jako dílo, určené především pro japonského diváka a to - jak se zdá - se zvláštním důrazem na diváka dětského, pro nějž se půstoletí staré, jakkoliv tragické události mění v omšelý historický fakt, jeden z mnoha, které dláždí historickou paměť, pochopíme snáze zlomovou poetiku filmu, který chce být - a také je - filmem současným. Rafinovaná kompozice obtížně sdělitelných filozofujících pravd je halena do napohled idylického dětského pohledu bezkonfliktního světa, v němž naplno svítí slunce, pučí a sílí rostliny a lidé jsou k sobě milí a hodní. Protože o japonském vyrovnávání se s druhou světovou válkou - podle všeho ještě těžším a obtížnějším než je to německé - víme pramálo, ne vždy rozumíme babiččiným reakcím i nesnadnosti, s jakou hledá vztah k sourozenci, o jehož existenci a autenticitě má v nejlepším případě mlhavé pojetí. Idyličnost většiny děje RAPSÓDIE, vystupňovaná příjezdem míšeneckého synovce a bratrance ze vzdálených Havajských ostrovů, se láme do tradiční režisérovy poetiky v závěru filmu náhlou zprávou o nečekaném sourozencově skonu na Havaji. Skutečnost, že Kurosawa při této příležitosti jakoby náhodou nahlíží za vějškovou fasádu přeslušnělé japonské etikety, aby za ní odhalil běžné lidské ctnosti i nectnosti, může být pro Evropana zvláště inspirující. Jakkoliv je pravda, že film je svým pohledem pro nás na druhé straně planety srozumitelný jen s největším vynaložením pozornosti a dostupných - velmi nečetných - znalostí o japonské společnosti, o jaderné - atypicky nagasakské, méně zmiňované - apkalypse vypovídá mnoho. Země, jejíž bilance je zatížena nepředstavitelným množstvím válečných zločinů, se výbuchy jaderných bomb pro většinu světového veřejného mínění stala vlastně obětí bestiálních válečných hrůz. To, že právě tato fakta a právě tyto souvislosti dokázal ve svém přesposledním filmu japonský velikán podat dětsky bezprostředním - a současně také věcně nemilosrdným -pohledem, nesporné kvality tohoto mimořádně zajímavého díla jen dále násobí a prohlubuje.(25.6.2009)

  • kinej
    ***

    Srpnová rapsodie je jeden z těch slabších filnů od tohoto japonského režisérského giganta. Asi přeci jen mu více sluší velké produkce. Srpnová rapsodie je malý příběh, který sice na začátku slibuje téma vyrovnávání se z atomovou bombou, ale v průběhu se ukáže, že není dost chytlavý. Pro mě je nejsilnějším okamžikem filmu scéna, kdy děti stojí u bombou zdeformované prolízačky. Tento památník totž mluví za vše. Dalším problematickým faktem je, že jakkoliv se neztotožňuji s americkou zahraniční politikou, svžení atomových bomb považuji z správné a jediné možné řešení, byť ohavné. Richard Geere mi zde přijde tak nějak nadbytečný až trapný. Naopak vyzdvihnout musím překrásnou kameru, jako snad u všech Kurosawových filmů.(9.3.2009)

  • swamp
    ****

    Je až překvapivé, s jakým nadhledem dokáže Kurosawa vyprávět tento příběh, jehož nosníkem jsou události v Nagasaki z roku 1945. Neodsuzuje, ba naopak nastavuje zrcadlo japonské společnosti - zrcadlo je sice kritické, ale ukazuje na japonské společnosti to dobré (děti, které mají zájem), ale i "zlé" (vypočítavost jejich rodičů, kteří raději zatají skon otce při onom osudovém dni, než aby riskovali, že se s nimi jejich bohatý vzdálený příbuzný nebude bavit). Velmi mě zaujala i role Richarda Gerea - zajímalo by mě, zda pro něj byla čest pracovat s Kurosawou, či jestli se jednalo o normální nabídku, kterou prostě přijal. I přes pachuť patosu, která jde místy cítit, nelze než tento snímek ohodnotit velmi kladně.. je třeba si uvědomit, že Japonci jsou zkrátka jiní a jejich kultura také.(26.4.2011)

  • Snorlax
    *****

    Kurosawa se možná trošinku namyšleně sám postavil do role mluvčího japonského národa a z této pozice nabídl Američanům ruku k smíru. Během podávání ruky se chvílemi dopouštěl mírných náznaků sentimentu, ale to se dá přičíst tomu, že Američané sentiment milují a bez něj by možná tu napřaženou ruku špatně vyhodnotili. Kurosawa hrál na city a v mém případě se mu podařilo si přehrát rapsodii celou, neboť jsem u filmu brečela jako stará helmbrechtnice.(20.9.2015)

  • giblma
    *

    Sorry, Akiro, takhle ne. Chybí mi trošku větší plastičnost a uvěřitelnost postav. Fakt nevěřím, že kindři se mezi sebou vůbec nebudou hádat a že ti dospívající budou raději trávit prázdniny s babičkou než s partou (navíc ten starší kluk dělá analýzy, jako by měl doktorát z psychologie). A vůbec nevěřím, že Richard Gere nasedne na letadlo jenom kvůli tomu, že strýc umřel před padesáti rokama v důsledku svržení bomby a on (Richard Gere) jako míšenec (a jenom poloviční američan) bude cítit potřebu, jít se za to omluvit své tetě, kterou nikdy neviděl. Za konec, které Kurosawa umí, odpovídající počet hvězdiček.(16.6.2011)

  • Ilicka
    ****

    Bilancování života pod hrozbou atomové války, generační a kulturní propasti. A jedna omluva Američanů, kterou musel natočit japonský režisér, protože nikdo jiný by to neudělal.(23.6.2011)

  • Xeelee
    ****

    Akira Kurosawa je pro mě něco jako Bůh. Z DVD co u nás vyšly jich mám osmnáct z devatenácti (devatenácté sháním), asi polovinu z toho jsem viděl a tohle je první čtyřhvězdičkové hodnocení. O Srpnové rapsodii se nedá říct, že by byla špatná, ale přišla mi poněkud nudná, vlekoucí se, sentimentální jako současná melodramata ze země vycházejícího slunce a příliš doslovná a vysvětlující. Kurosawa nám tu lyrickou formou předkládá naprosto odlišný pohled tří generací na jednu nemilou událost a konfrontuje s odstupem let Japonce a Američany. Děj je poměrně jednoduchý a v téhle rapsodii (moderní lyrická báseň) o něj ani moc nejde, ale postavy mi přišly moc ploché. Kurosawa ale dokázal podchytit podstatu věci, donutil mě k zamyšlení a vyvolal nějaké ty emoce. Jinak za zmínku stojí japonsky mluvící Richard Gere, kterého jsem si ze začátku moc v jeho roli typově nedokázal představit, ale výsledek dopadl překvapivě nadprůměrně. Po Pretty Woman si odskočil do Japonska na jednu malou sympatickou roličku, aby se pak hooodně dlouho v ničem kvalitním neukázal. Škoda.(17.2.2009)

  • Šandík
    ****

    Srpnová rapsodie je poněkud problematický film. Kurosawa se snaží sdělovat nesdělitené a proto je místy dosti násilný, takříkajíc "tlačí na pilu" a přitom chtě nechtě zůstává u obrazů, které zase promlouvají jenom k tomu, kdo je ochoten či schopen je vnímat... Na druhou stranu má film řadu velmi silných momentů a to nejen pokud jde o reflexi oné děsivé události, ale i čistě z výtvarného hlediska. Z pohledu nejaponského diváka se nepochybně problematickou jeví značná civilnost Srpnové rapsodie. Jednoduše neznáme běžné japonské reálie a mnohé z děje filmu nedokážeme správně číst. Zkusme se však na něj právě proto dívat tak, jako by šlo o reportáž. Možná si při takovém "reportážním" čtení uvědomíme některé podstatné důrazy. Samostatnou kapitolou je závěr filmu s přívalovým lijákem, v němž se rodina snaží dohnat a zastavit k Nagasaki běžící babičku. Kurosawa skrze tuto scénu opět promlouvá v plné filmařské síle. Mistrovský je též výběr skladby, která ve filmu opakovaně zazní jako svého druhu ústřední melodie - Vivaldiho Stabat mater, s atmosférou filmu pozoruhodně souznějící nadčasové hudební dílo... 80%(11.6.2009)

  • Anderton
    ***

    Augustová rapsódia by mohla mať alternatívny názov Ako nežiť v strachu s odvolaním na jeho film z polovice 50. rokov, venujúci sa téme atómovej bomby. Myšlienkovo so všetkým v tomto predposlednom majstrovom filme súhlasím a evidentne s tým súhlasí aj Gere, keďže túto úlohu zobral. Formálne však Kurosawa vytrháva pozornosť prapodivnými trikovými zábermi, čo ma rušilo už v Dodeska Den a na hranu akceptovateľnosti sa dostáva aj sentiment, ale nepresiahne ju. Na druhú stranu Akira ako Japonec zrejme musel podať na konci kariéry svedectvo o svojej túžbe po zmierení s ťažkým bremenom svojho národa a postavu starej mamy: pamätníčky tak trochu chápem ako jeho filmové alter ego. 70%(5.9.2017)

  • Caelos
    ***

    V podstatě pohled na to, jak se dnešní japonci dívají na američany, druhou světovou, atomovku, atp. Jako u každého filmu páně Kurosawy je zde spoustu nádherných obrazů a lidských citů, nicméně to nějak k sobě nesedí a je to trochu nuda.(27.10.2009)

  • Agatha
    **

    Mám rád vyprávění starých babiček, ale tohle byla prostě NUDA, NUDA a NUDA.(27.4.2020)

  • Mulosz
    *

    Slabota, kyc, nuda, klise aneb jak lze temer ve finale genialni kariery riskovat celozivotni povest takovym paskvilem.(8.5.2006)

  • Turiec
    ****

    Možno práve tento film nám pomôže pochopiť, že vojnové besnenie nie je len strohá správa v novinách ale skutočná tragédia skutočných ľudí. Rokmi môžu spomienky vyblednúť, ale v duši to stále bolí, pretože „pod tým krásnym Nagasaki je iné Nagasaki, ktoré zničila bomba.“ Zo všetkých pamätníkov vybudovaných umelcami a remeselníkmi svojou hrôzou a obraznosťou vyčnieva práve ten reálny neumelý – zvyšky pokriveného železa na školskom dvore. Vzťah generácií k životu je poznačený každodenným životom. Najstaršia generácia vo filme pôsobí tichým, vyrovnaným dojmom, najmladšia svet ešte len objavuje a idealizuje. Stredná generácia je však zaťažená hmotnými starosťami o rodinu. A často pracovná zaťaženosť a starosť o peniaze prehlušia vnútorný hlas. Zahanbia sa však, keď ich zasiahne nevinná detská otázka. Snímka nerieši to, kto je zodpovedný za zhodenie atómových bômb, ani to čo im predchádzalo. Ukazuje len vplyv bomby na život a zmýšľanie ľudí. Nezobrazuje samotné bombardovanie, ale spomienky, ktoré zostali v pamäti. Kurosawa sa opäť prejavuje ako režisér veľkolepých obrazov, ktoré uprednostňuje pred slovami. Film je hodnotený, predovšetkým niektorými americkými recenzentmi, ako nevyvážený a politicky poburujúci, pretože neukazuje japonský podiel na tragédii. Možno práve preto ho často hodnotia veľmi nízko a znižujú jeho hodnotu. Rolu babičky (s prívlastkom senilná) označujú za absurdnú a paranoidnú a samotný film za obyčajný brak. Veľmi silno z toho cítiť urazenú ješitnosť a napriek tomu, že Japonci sa pridali na stranu fašizmu, nič to nemení na tom, že bombu zhodili Američania. Aj oni by mali spoznať odvrátenú tvár svojej histórie i to, že vybombardovanie krajiny „chrabrými vlastencami“ väčšinou nemá s hrdinstvom nič spoločné. Atómové pokusy na ľuďoch sa nedajú zakryť nijakou ideologickou výhovorkou. Je to jednoducho zverstvo. A ja som podľa slov niektorých recenzentov asi senilný naivný paranoidný rasista. ...Ale som nim rád.(19.10.2003)

  • frashmaker
    ****

    Kurosawa je géniem velkých příběhu vyobrazených pompézně. Tohle je drama odehrávající se v jedné chatce, se slabším scénářem, naprosto příšerným Gerem (I když slyšet ho mluvit japonsky je docela zvláštní). Takže podle mě si zde mistr ukousl trošku velké (myšleno však příliš malé) sousto. Z tohohle víc vykouzlit nešlo. Zklamaný však rozhodně nejsem. Scéna u památníku obětem výbuchu atomové bomby byla hodně moc silná stejně jako všechny děsivé příběhy babičky...(15.5.2011)

  • GodComplex
    ***

    Nechci se nejak dotknout Kurosawa-sana, protoze zatim vsechno co jsem od nej videl bylo super, ale tohle uz zavani tezkou senilitou a je videt, ze je to spis takovy reziseruv dojezd. Cele se to toci okolo retrospektivniho pohledu na dopad nuklearky na Nagasaki, kdy babka s dodnes prismahnutym ucesem od exploze vzpomina na nuklearni casy a vedle ni v generacnim kontrastu deticky, ktere naopak nemaji nejmensi poneti ktera bije. Nic proti tomu, pokud by to trvalo pul hodiny, bylo by to zabavne, ale tohle je tam vesmes roztahnuto na 100 minut, kdy se zde jako jedine obcerstveni v posledni tretine objevi Richard Gere, aby zasaskoval, ohromil nas svou japonstinou, hereckym neumenim a ze v tom filmu pusobi jako totalni pest na oko ocividne nikomu nevadi. Navic to hystericke finale s babkou bezici v desti bylo uz i na me moc. Je to skoda, protoze potencial tu byl a sceny jako atomove upravena prolejzacka pro deti, nebo 2 zamilovane stromy, ktere se rozhodly spachat double-suicide nebyly vubec spatne. 5/10(10.4.2010)

  • Volodimir2
    ***

    Film nám nastoľuje množstvo tém, jednou z nich je téma zaoberajúca sa víťazstvami a prehrami človeka vo svojom živote. Ďalšou bola téma pripomínajúca katastrofu po vybuchnutí atómovej bomby nad Nagasaki ale najdôležitejšou témou je utrpenie ľudí v tej dobe ale prenášajúce sa až do dnešných časov. Film je takým pamätníkom aby sa na takéto udalosti nezabúdalo a pripomína nám, že nie vždy čas musí vyliečiť všetky rany. Tento film nemusel byť o Japonsku, ani o Amerike, mohlo to byť kdekoľvek na svete. Veď bola vojna a aj Nemci aj Sovieti boli blízko cieľa k atómovej bombe. Film je o babičke priameho svedka udalosti zo dňa 9.8.1945 kedy Američania zhodili atómovú bombu nad Nagasaki. Sústreďuje sa na jej spomienky na rodinu a rozpráva svojim vnúčatám príbeh z minulosti. Film umožňuje vidieť túto tragédiu očami detí a cez ich jednoduché a naivné myslenie nám pomôže pochopiť, že vojna sa týka predovšetkým skutočných ľudí.(22.8.2016)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1991 - nesúťažný výber(22.3.2013)

  • Radiq
    ***

    Nejdřív mě napadlo, že ten památník v té škole je jen nějaké šílené umělcovo dílo, pak že asi představuje bortící se budovu následkem tlakové vlny. Až nakonec mi došlo, že to je dětská prolézačka. Ve filmu se střídají smutné a odlehčené chvíle. Japončíci jsou od přírody takoví, že furt přemýšlí o tom, co si kdo myslí a smějou se nevtipnejm věcem a všeho se bojí a jsou takoví 'haj, hoj, šinšó' - no budiž, je to jejich kultura. Když jsem se dozvěděl, že tam hraje Gere, vůbec mě nenapadlo, že by tam hrál tak málo a navíc, že by mluvil japonsky! Sympatické mi na tom bylo, že to byl film, kde se tak otevřeně mluvilo o atomovém útoku na Nagasaki a o následcích v životech přeživších. Kurosawu jsem nikdy nějak nemusel, ale tento film se mi teda celkem líbil...(26.4.2008)

  • black.mao
    ***

    Slabší film. Způsobeno zřejmě již pokročilejším věkem mistra Kurosawy. Poněkud kýčovitá kombinace průvodce po Nagasaki, protiválečné agitky a prázdninového dobrodružství čtyř japonských teenagerů. PS: To jsem nevěděl, že Richard Gere má japonskýho otce.(1.5.2009)

  • LeoH
    *****

    U Kurosawy jeden předem nikdy neví – některé jeho prověřené klasiky mě nechaly víceméně chladným, zvlášť ty z pozdější doby, a teď mě pro změnu odvaří docela nenápadným pozdním filmečkem, ve kterém polovinu doby sedí babička s vnoučaty nad jídlem nebo na zápraží a jen si tak povídají (atmosféra trochu jako ve Strýčkovi Búnmím, kde se v podobných kulisách taky zjevují duchové minulosti). Přiblížit filmem individuální a současně národní zkušenost s traumatem z atomovky není malý úkol; věci moc pomohl nápad vynechat z toho pro první půlku stopáže střední generaci a začít stavět na čistém dychtivém vnímání party puberťáků toužících poznat to, o čem rodiče pro společenskou nevhodnost nemluví nejen před bohatým americkým příbuzným, ale ve víru každodenních starostí nejspíš ani sami se sebou. Hodně působivé jsou záběry z Nagasaki 45 let poté, žádné barvotiskové pohlednice ani patetická drásavost, ale každodennost viděná očima zúčastněného návštěvníka. Duchem je to japonštější než většina Kurosawových kousků, ale v žádném případě protiamerické, to asi někteří viděli jiný film. Hodně teatrální a snad i tezovité, leč celek sděluje napříč desetiletími i kulturami věci, které bych byl považoval za nesdělitelné.(6.11.2013)

  • Endyis
    *****

    Pěkné sympatické, poklidné, filozofické a sentimentálně dramatické dílko. Takový zase trošku jiný Kurosawa... Pohledy na válku, bombarodvání, Ameriku a mezigenerační pohledy na dané věci. Ty vždy byli, jsou a budou aktuální a to v každé době. 85%(4.3.2009)

  • tomtomtoma
    *

    Přepsáno v prosinci 2018, Srpnová rapsodie je aktem smířlivého humanismu. Lze zaznamenat poetiku obrazu, ale hovořit o Srpnové rapsodii jako filozofujícím díle může pouze zuřivý zastánce politické korektnosti. Kurosawa byl moralistou a s přibývajícím věkem se jeho nahromaděná životní moudrost drala ven ze všech jeho tělesných otvorů zároveň. V Srpnové rapsodii se věnuje osobnímu i národnímu traumatu pro Japonce neslavného konce druhé světové války. Pocit provinění se mísí se záští. Mlčení je studem poraženého, mluvení je překročením tohoto statusu. Naštěstí již nějakou dobu se pro tyto chvíle počítá s politickou korektností, utrpení je vždy utrpením a humanistické smíření za hlasitého potlesku zúčastněných nabízí nové a světlejší zítřky. Hlavní postavou pietní akce je Kane (Sačiko Murase), babička a tradičně nejuctívanější nejstarší člen rodiny. Osobní zkušenost je obroušena dlouhou řadou let národní prosperity a přirozeným pokračováním života. Výraznější úlohu mají vnoučata Tami (Tomoko Ôtakara), Tateo (Hidetaka Jošioka), Šindžiro (Micunori Isaki) a Minako (Mieko Suzuki) s dostatečným respektem ke stáří. Názory jsou nestálé ve větru proměňujících se slov a názorů dospělých. Ovšem bezelstnost a nezatíženost minulostí je nadějí, byť musí být na správnou cestu vedeni moudrostí starších. Hvězdou filmu je Clark (Richard Gere), ušlechtilý vzor člověka. Nakonec, kdo jiný snáze překoná propast mezi národy, než míšenec? Prostřední generace, babiččiny děti Tadao (Hisaši Igawa) a Jošie (Tošie Negiši) a jejich životní partneři Mačiko (Narumi Kajašima) a Noboru (Čôičirô Kawarasaki), jsou především pragmatičtí. Celý život je to učili, ale i jim je nabídnuto prozření a smířlivě podaná ruka. Srpnová rapsodie je pouze humanistickým gestem, politická korektnost slaví své neskromné vítězství. Naštěstí ztrácím s Kurosawou trpělivost až na jeho konci, pro své výrazové prostředky si většinou zaslouží shovívavost. Pietní akce nejsou tím, čím by se měl film prezentovat!(4.7.2009)

  • vendysek
    ****

    Krásná záležitost kultury, záměrně naivní a vstřícná. Milý Gere a jiná Kurosawova atmosféra. Co drží, je výrazné, až přehnané zhmotnění pocitů, pohnutků a vlastností. Ale na to sere pes.(8.3.2010)

  • strelenaL
    ****

    Milý a pohodový film. Úchvatil i Richard Gere když promluvil lámanou japonštinou. :-)(9.7.2011)

  • majo25
    ***

    Predposledný Kurosawov film pojednáva o následkov dopadu jadrovej bomby na jedno z dvoch japonských miest. O tom, že to nie je iba historická udalosť, na ktorú sa ľahko zabudne v spleti ostatných historických či pritomných udalostí, ale že je to memento, ktoré v časti spoločnosti stále zanecháva hlbokú brázdu, tu vykreslené dosť sentimentálne. Všetko porozprávané tak, aby to bolo bližšie (japonskej) mládeži, čo z neho číní film skôr rodinného charakteru. Týka sa to aj dialógov, ktoré treba prekusnúť. Obsadenie Gereho bolo podľa mňa zbytočné, pôsobilo veľmi umelo až nútene...proste nesedel mi v snímku. Nielen jeho postava, ale aj jeho dialógy pôsobili umelo. Pôsobili, ako by sami Japonci chceli počuť Američana takéto slová hovoriť, nie že by ich nejaký Američan bol schopný vysloviť. Chválim ale, že nebol nadabovaný, ale že sa musel japonské texty foneticky naučiť.(15.4.2016)

  • hanagi
    **

    Rve mi to srdce na kusy, ale dotek ruky svého oblíbeného režiséra poznávám jen v posledních záběrech příběhu. Nebýt toho poetického a mnohomluvného závěru, zbyl by jen nudný, mentorující a patetický film. Vlastně ani nevím, nakolik si stárnoucí režisér udržel kontrolu nad svými posledními díly. Tím posledním skutečným Kurosawovým filmem tak pro mě nadále zůstává Ran.(15.5.2017)

  • honajz2
    ***

    Mít to jiný konec (SPOILER fakt jsem tak nějak doufal, že tady nikdo neumře a ta babička se s tím svým bratrem skutečně setká KONEC SPOILERU) tak ty 4* dám bez sebemenších problémů. Kurosawa totiž natočil film o velice silném a pro Japonsko dost citlivém tématu, ale natočil ho velmi příjemně a poeticky. A ono to překvapivě šlo dohromady, i na pár silných scén zde došlo a dokonce tady hraje Richard Gere (a mluví většinu času japonsky). I tak to ale nemělo takovou silnou atmosféru, jakou některé Kurosawovy filmy mají a místy mě to nudilo. Škoda jen toho, že to na konci spadlo do klišé. Silné 3*(28.3.2020)

  • misstake
    **

    Úžasná výpověď s cílem unudit diváka k smrti. V Kurosawových dřívějších dílech se mu to nepodařilo ani za 3 hodiny, teď to zvládá s přehledem za 90 minut... Ještě, že i na DVD přehrávačích existuje rychloposuv.(15.12.2009)

  • Davej
    *****

    Výborný film, který rozdhodně stojí za to vidět. Mimochodem první japonský film, který mě dostal. Zajímavá je tu také role Richarda Gera, který skvěle nabourává image pouhého hollywoodského milovníka a možná vás svou kreací také donutí si zjistit, jestli přeci jen nemá nějaké japonské předky.(24.4.2003)

  • DannyBoy80
    *

    Co to mělo být za onanii? Já nic to oni, oni jsou špatní. Kurosawo, je to první film od tebe, co jsem viděl a pěkně ses vybarvil. Škaredí hnusní Američani na Vás schodili bombu (stoprocentně hrůzostrašná věc, souhlasím), ale o tom, že jste byli na straně Hitlera, o Pearl Harboru a dalších zvěrstvech co jste páchali za druhé světové ani slovo co. Strašně tendenční snímek, který absolutně postrádá děj, je nudný a nezachrání to ani střet generací, kdy jedna hrůzy prožila a druhá nemá představu o co jde. Zbytečný film, který by se dal v naprosté pohodě shrnout do 5-10ti minut.(27.2.2009)

  • Alf
    *

    aneb jak ti zlí velcí američani bezdůvodně shodili atomovou bombu na pracovité japonské mravenečky (a pak je ponechali jejich traumatům, zatimco sami...) - trpké zklamání od oblíbenéhoo režiséra - křečovité, hysterické, tézovité až za hrob, závěrečná scéna mě asi bude děsit ještě hodně dlouho svým prvoplánovým symbolismem, škoda, že si zrůdnost USA neuvědomoval režisér dříve, když jedině díky americkým penězům mohl točit své vrcholné filmy - ale třeba ho ti sponzoři předtím odprosili :-)(3.3.2004)

  • Mouzon
    *****

    Děkuji Kurosawovi za to, že to protentokrát nepřeháněl se stopáží, jelikož s tou mám zrovna u jeho snímků docela podstatný problém - přijde mi, že se nezřídka pouze vykecává, aniž by měl skutečně co říci. SRPNOVÁ RAPSODIE je však velmi dobrý film. Mnohovrstevnatost tohoto snímku je jeho velkou předností (každou postavu lze nahlížet odděleně, stejně tak i jejich celkový souhrn a různé jeho podmnožiny, aniž by film vynecháním nebo přidáním některé z těchto možností do divákova zorného pole výrazně utrpěl), stejně jako úžasně napsaná i podaná postava babičky(5.6.2011)

  • kluk z Na
    *

    aneb příběh o senilní babičce(24.3.2009)

  • vojo
    ****

    Štyri hviezdičky skôr z rešpektu k veľkému režisérovi. Ale aj zato, že film obsahuje naozaj silné scény a rieši otázky a postoje k udalosti, ktorú treba mať zarytú v pamäti. Zmenila totiž pohľad na to čo je treba(?) obetovať v mene vyšších cieľov...(3.12.2010)

  • edie sedgwic
    ****

    Zaujimavy pohlad na katastrofu v Nagasaki. Chvilu som povazovala objavenie sa mena Richarda Gerea v uvodnych titulkach za zly vtip ale myslim, ze jeho objavenie sa bolo prijemnym osviezenim v snimku pochadzajucej z Kurosawovej neskorej tvorby. Velmi fajn sa pozera a vynikajuco vykresluje rozdiely medzi troma generaciami. Trosicku ma sklamala zaverecna scena, ale to bol zrejme reziserov zamer.(27.1.2012)

  • gauron666
    ****

    Film, který má velmi silné momenty: umírající stromy, dětská prolézačka nebo babiččiny příběhy, ale i momenty slabší a trochu se sám točí v kruhu. Je ale zajímavé sledovat novodobé Japonsko, které jako by úplně zapomnělo na svou historii a jediné pojítko s ní jsou pomníky a právě staří lidé, kteří prostě do té moderní doby nepatří. Kurosawa velmi dobře vykreslil právě takové protiklady viz. děti, jejich rodiče a babičku, tři generace, ale každá úplně jiná. Četl jsem tady nějaké příspěvky a koukám, že lidé asi moc nepřemýšlejí. Například se tady pozastavují že Kurosawa zamlčuje pravdu, ale o tomhle to přece vůbec nebylo. Nikdo přece nezpochybňuje, že Nippon na tom měl svůj hlavní podíl, ale podívejte se na to očima té babičky, ona o tom absolutně nic nevěděla, protože to se k obyčejným lidem nikdy nedostalo. Vláda jim říkala jenom to co se jí hodilo do krámu, že japonská armáda stále vítězí a osvobozuje lid od útlaku bílých dáblů, ale ve skutečnosti už dávno prohrávala na celé čáře. Když Američané obsadili japonsko, tak obyčejní obyvatelé spáchali sebevraždu a ti kteří nechtěli, tak je japonští vojáci přinutili. Zajímavá je zpověd‘ jednoho chlapce, který byl prý zklamaný, že Američané vypadají jako lidé, vždyt‘ mu přece neustále říkali, že to jsou dáblové s rohy na hlavě, kteří přišli z pekla, tak silná ta propaganda byla. A ta babička vyrostla právě v takové době, pak je logické, že se zdráhala navštívit svého bratra, který žije právě v té oné Americe, ona prostě žila v minulosti. V Japonsku je kontrast mezi generacemi hodně vidět. Mladí o válce nic nevědí a ani je to nezajímá, protože mají jiné priority, střední generace se zase jenom honí za penězi a na vzpomínaní nemá čas a staří lidé jsou vlastně úplně sami jen se svými vzpomínkami. Jinak Kurosawa zahalil film do takového sentimentu a trochu si ho přikrášlil viz chápající mládež, která má prostě v tomhle věku jiné záliby než sedět u babičky a spravovat pianino:-) a to prostě nemusí sednout každému. Ale je vidět, že Kurosawa i na sklonku života stále uměl. PS: Obhajovat atomovou bombu může jenom hlupák, japonsko by beztak padlo. Absolutně vyčerpané zdroje, země totálně zdevastovaná a lidé bez jídla. Cizí provincie osvobozené od Japonců. A to neříkám, že stačilo přitlačit japonského císaře Hirohita, protože on byl v Japonsku víc než bůh a Japonci mu bezmezně věřili. A nakonec se on jediný vyhnul spravedlivému soudu. Američané si prostě chtěli vyzkoušet novou hračku a dodnes si ani neumí přiznat pravdu o atomové bombě a jakýkoliv náznak pravdy obrací od sebe. Jak jednou řekl jeden můj kamarád "Co chceš od země atomových paličů".(5.2.2012)

  • Dr.Cilka
    ****

    Netypicky Kurosawa.. Poeticky natocena vypoved plna myslienok pacifizmu a humanizmu, odohravajuca sa na pozadi prazdninoveho pribehu styroch japonskych deti. Leto travia pri svojej babicke, ktora im rozprava o svojom zivote, kruto ovplyvnenym zhodenim atomovej bomby Americanmi na Nagasaki. Dojemna pripomienka tejto tragedie, a sucasne aj skutocnych ludskych hodnot prezentovanymi vo filme detmi. Film ciastocne sklza aj do politickej roviny, kedy najskor pranieruje USA za svoju "vojnu-chtivost" , a zaverom sa sucasne pokusa o akesi ludske zmierenie bez ohladu na akekolvek predsudky.(12.9.2012)

  • Saur.us
    ****

    Kurosawa vzkazuje: Nezapomínejte tak rychle!(31.7.2013)

  • JimiH
    ****

    Stárnoucí Kurosawa bude pro někoho až příliš sentimentální. Pokud si ovšem divák zvykne na fakt, že ne všechny postavy se chovají odměřeně svému věku, dostane se mu netradičního pohledu na vyrovnání se stigmatem atomové bomby.(18.3.2010)

  • merlik
    ***

    Silné tři hvězdičky skoro tloustnoucí do čtyř. Silné téma.(5.9.2010)

  • Grellenort
    ****

    Moje první zkušenost s japonským filmem. V době kdy jsem ho viděl bych hodnotil za 5*, poté co jsem zhlédl film Ran od stejného režiséra, hodnocení klesá, nic to ovšem nemění na tom, že jde o film velice působivý.(12.9.2004)

  • Akvidizerp
    *****

    samozřejmě je možné tomuto filmu na rozdíl od jiných kurosawů zdánlivě mnohé vyčíst (schematičnost, prkennost postav) avšak důležité je zde něco jiného než příběh a to je sdělení o tragedii - její bagatelizaci a zapomínání ve vnějším společenském smyslu, a její životnosti v srdcích a fantazii lidí - a to je zachyceno jednoznačně a skvěle. na jedné straně fádní nudné velkoměsto, idylický venkov, pár omšelých politických památníků, prakticky a komerčně žijící lidé produktivního věku a důkaz pranepatrný v rohu školního dvorku na straně reality zapomnění, a příběhy a báje prožité babičkou , které dokážou přenést a sdělit a zapsat podstatu do duší vnoučat tak, že v nich zůstanou jako jejich kulturně morální vklad, na straně nezapomenutí(30.6.2013)

  • skok01
    ****

    Velmi kvalitní a velmi povedený film, který nutí k zamyšlení...Co v životě vlastně chceme? Čím jsou pro nás naši nejbližší, když nám nestojí ani za rozhovor, za pár slov? Za čím se stále ženeme? Za lepší a ještě lepší prací?...(15.2.2015)

  • Rattlehead
    ****

    ...zatím nejméně povedený film od Kurosawy, jaký jsem viděl. Daleko lépe se s tématem Hirošimy vypořádal K. Šindó ve snímku Děti Hirošimy (tento film je navíc o dobrých čtyřicet let strarší).(8.5.2010)

  • VMa
    *****

    V českém dabingu jsem film viděl jen jednou - pak už jsem si jej raději pustil v původním znění. A proč - i když japonsky neumím? Prostě mi tak nějak zní lépe než ten český dabing. A jinak? Asi mi nezbývá než souhlasit s uživatelem sportovec.(13.11.2012)

  • asus
    ***

    Trochu ma to sklamalo.očakával som že pojdu na Havaj.no co už(2.9.2015)