Reklama

Reklama

Srpnová rapsodie

  • Japonsko Hačigacu no kjóšikjoku (více)

SLZY. SMÍCH. NEVINNOST. LÉTO VZPOMÍNEK. Stará žena se po letech dozvídá, že má bratra, který se odstěhoval na Havaj. Její potomci se vydávají navštívit znovunalezeného strýce a babička má opatrovat vnoučata. Vypráví jim o minulosti, o osudech své rodiny, do nichž nesmazatelně zasáhlo svržení atomové bomby na Nagasaki. Fascinující generační výpověď o japonské minulosti i přítomnosti od filmového mistra Akiry Kurosawy! (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (52)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v prosinci 2018, Srpnová rapsodie je aktem smířlivého humanismu. Lze zaznamenat poetiku obrazu, ale hovořit o Srpnové rapsodii jako filozofujícím díle může pouze zuřivý zastánce politické korektnosti. Kurosawa byl moralistou a s přibývajícím věkem se jeho nahromaděná životní moudrost drala ven ze všech jeho tělesných otvorů zároveň. V Srpnové rapsodii se věnuje osobnímu i národnímu traumatu pro Japonce neslavného konce druhé světové války. Pocit provinění se mísí se záští. Mlčení je studem poraženého, mluvení je překročením tohoto statusu. Naštěstí již nějakou dobu se pro tyto chvíle počítá s politickou korektností, utrpení je vždy utrpením a humanistické smíření za hlasitého potlesku zúčastněných nabízí nové a světlejší zítřky. Hlavní postavou pietní akce je Kane (Sačiko Murase), babička a tradičně nejuctívanější nejstarší člen rodiny. Osobní zkušenost je obroušena dlouhou řadou let národní prosperity a přirozeným pokračováním života. Výraznější úlohu mají vnoučata Tami (Tomoko Ôtakara), Tateo (Hidetaka Jošioka), Šindžiro (Micunori Isaki) a Minako (Mieko Suzuki) s dostatečným respektem ke stáří. Názory jsou nestálé ve větru proměňujících se slov a názorů dospělých. Ovšem bezelstnost a nezatíženost minulostí je nadějí, byť musí být na správnou cestu vedeni moudrostí starších. Hvězdou filmu je Clark (Richard Gere), ušlechtilý vzor člověka. Nakonec, kdo jiný snáze překoná propast mezi národy, než míšenec? Prostřední generace, babiččiny děti Tadao (Hisaši Igawa) a Jošie (Tošie Negiši) a jejich životní partneři Mačiko (Narumi Kajašima) a Noboru (Čôičirô Kawarasaki), jsou především pragmatičtí. Celý život je to učili, ale i jim je nabídnuto prozření a smířlivě podaná ruka. Srpnová rapsodie je pouze humanistickým gestem, politická korektnost slaví své neskromné vítězství. Naštěstí ztrácím s Kurosawou trpělivost až na jeho konci, pro své výrazové prostředky si většinou zaslouží shovívavost. Pietní akce nejsou tím, čím by se měl film prezentovat! ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Predposledný Kurosawov film pojednáva o následkov dopadu jadrovej bomby na jedno z dvoch japonských miest. O tom, že to nie je iba historická udalosť, na ktorú sa ľahko zabudne v spleti ostatných historických či pritomných udalostí, ale že je to memento, ktoré v časti spoločnosti stále zanecháva hlbokú brázdu, tu vykreslené dosť sentimentálne. Všetko porozprávané tak, aby to bolo bližšie (japonskej) mládeži, čo z neho číní film skôr rodinného charakteru. Týka sa to aj dialógov, ktoré treba prekusnúť. Obsadenie Gereho bolo podľa mňa zbytočné, pôsobilo veľmi umelo až nútene...proste nesedel mi v snímku. Nielen jeho postava, ale aj jeho dialógy pôsobili umelo. Pôsobili, ako by sami Japonci chceli počuť Američana takéto slová hovoriť, nie že by ich nejaký Američan bol schopný vysloviť. Chválim ale, že nebol nadabovaný, ale že sa musel japonské texty foneticky naučiť. ()

Radiq 

všechny recenze uživatele

Nejdřív mě napadlo, že ten památník v té škole je jen nějaké šílené umělcovo dílo, pak že asi představuje bortící se budovu následkem tlakové vlny. Až nakonec mi došlo, že to je dětská prolézačka. Ve filmu se střídají smutné a odlehčené chvíle. Japončíci jsou od přírody takoví, že furt přemýšlí o tom, co si kdo myslí a smějou se nevtipnejm věcem a všeho se bojí a jsou takoví 'haj, hoj, šinšó' - no budiž, je to jejich kultura. Když jsem se dozvěděl, že tam hraje Gere, vůbec mě nenapadlo, že by tam hrál tak málo a navíc, že by mluvil japonsky! Sympatické mi na tom bylo, že to byl film, kde se tak otevřeně mluvilo o atomovém útoku na Nagasaki a o následcích v životech přeživších. Kurosawu jsem nikdy nějak nemusel, ale tento film se mi teda celkem líbil... ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

U Kurosawy jeden předem nikdy neví – některé jeho prověřené klasiky mě nechaly víceméně chladným, zvlášť ty z pozdější doby, a teď mě pro změnu odvaří docela nenápadným pozdním filmečkem, ve kterém polovinu doby sedí babička s vnoučaty nad jídlem nebo na zápraží a jen si tak povídají (atmosféra trochu jako ve Strýčkovi Búnmím, kde se v podobných kulisách taky zjevují duchové minulosti). Přiblížit filmem individuální a současně národní zkušenost s traumatem z atomovky není malý úkol; věci moc pomohl nápad vynechat z toho pro první půlku stopáže střední generaci a začít stavět na čistém dychtivém vnímání party puberťáků toužících poznat to, o čem rodiče pro společenskou nevhodnost nemluví nejen před bohatým americkým příbuzným, ale ve víru každodenních starostí nejspíš ani sami se sebou. Hodně působivé jsou záběry z Nagasaki 45 let poté, žádné barvotiskové pohlednice ani patetická drásavost, ale každodennost viděná očima zúčastněného návštěvníka. Duchem je to japonštější než většina Kurosawových kousků, ale v žádném případě protiamerické, to asi někteří viděli jiný film. Hodně teatrální a snad i tezovité, leč celek sděluje napříč desetiletími i kulturami věci, které bych byl považoval za nesdělitelné. ()

black.mao 

všechny recenze uživatele

Slabší film. Způsobeno zřejmě již pokročilejším věkem mistra Kurosawy. Poněkud kýčovitá kombinace průvodce po Nagasaki, protiválečné agitky a prázdninového dobrodružství čtyř japonských teenagerů. PS: To jsem nevěděl, že Richard Gere má japonskýho otce. ()

Endyis 

všechny recenze uživatele

Pěkné sympatické, poklidné, filozofické a sentimentálně dramatické dílko. Takový zase trošku jiný Kurosawa... Pohledy na válku, bombarodvání, Ameriku a mezigenerační pohledy na dané věci. Ty vždy byli, jsou a budou aktuální a to v každé době. 85% ()

hanagi 

všechny recenze uživatele

Rve mi to srdce na kusy, ale dotek ruky svého oblíbeného režiséra poznávám jen v posledních záběrech příběhu. Nebýt toho poetického a mnohomluvného závěru, zbyl by jen nudný, mentorující a patetický film. Vlastně ani nevím, nakolik si stárnoucí režisér udržel kontrolu nad svými posledními díly. Tím posledním skutečným Kurosawovým filmem tak pro mě nadále zůstává Ran. ()

vendysek 

všechny recenze uživatele

Krásná záležitost, záměrně naivní a vstřícná. Milý Gere a jiná Kurosawova atmosféra. Co drží, je výrazné, až přehnané zhmotnění pocitů, pohnutek a vlastností. ()

VanTom 

všechny recenze uživatele

Název sedí: lyrická báseň vznešeného obsahu (odehrávající se v srpnu :-), sentimentální, generační). Stará babička vypráví zvídavým vnoučatům pár (lehce strašidelných) historek z mládí v Nagasaki, v němž velká část její rodiny, včetně manžela, zahynula po svržení atomové pumy. Děti se pak na ona místa vydávají podívat… a nakonec přiletí i chápavý Richard Gere, aby lámanou japonštinou projevil lítost (ještěže se za Američany přímo neomluvil). Zjevně šlo pro Kurosawu o bezmála osobní terapii, (opětovné, nekončící) vyrovnání se starého muže s nezhojeným šrámem válečné tragédie… která už ovšem pro současnou společnost zůstává pouhou mlhavou historií. ()

misstake 

všechny recenze uživatele

Úžasná výpověď s cílem unudit diváka k smrti. V Kurosawových dřívějších dílech se mu to nepodařilo ani za 3 hodiny, teď to zvládá s přehledem za 90 minut... Ještě, že i na DVD přehrávačích existuje rychloposuv. ()

Davej 

všechny recenze uživatele

Výborný film, který rozdhodně stojí za to vidět. Mimochodem první japonský film, který mě dostal. Zajímavá je tu také role Richarda Gera, který skvěle nabourává image pouhého hollywoodského milovníka a možná vás svou kreací také donutí si zjistit, jestli přeci jen nemá nějaké japonské předky. ()

DannyBoy80 

všechny recenze uživatele

Co to mělo být za onanii? Já nic to oni, oni jsou špatní. Kurosawo, je to první film od tebe, co jsem viděl a pěkně ses vybarvil. Škaredí hnusní Američani na Vás schodili bombu (stoprocentně hrůzostrašná věc, souhlasím), ale o tom, že jste byli na straně Hitlera, o Pearl Harboru a dalších zvěrstvech co jste páchali za druhé světové ani slovo co. Strašně tendenční snímek, který absolutně postrádá děj, je nudný a nezachrání to ani střet generací, kdy jedna hrůzy prožila a druhá nemá představu o co jde. Zbytečný film, který by se dal v naprosté pohodě shrnout do 5-10ti minut. ()

Alf 

všechny recenze uživatele

aneb jak ti zlí velcí američani bezdůvodně shodili atomovou bombu na pracovité japonské mravenečky (a pak je ponechali jejich traumatům, zatimco sami...) - trpké zklamání od oblíbenéhoo režiséra - křečovité, hysterické, tézovité až za hrob, závěrečná scéna mě asi bude děsit ještě hodně dlouho svým prvoplánovým symbolismem, škoda, že si zrůdnost USA neuvědomoval režisér dříve, když jedině díky americkým penězům mohl točit své vrcholné filmy - ale třeba ho ti sponzoři předtím odprosili :-) ()

Mouzon 

všechny recenze uživatele

Děkuji Kurosawovi za to, že to protentokrát nepřeháněl se stopáží, jelikož s tou mám zrovna u jeho snímků docela podstatný problém - přijde mi, že se nezřídka pouze vykecává, aniž by měl skutečně co říci. SRPNOVÁ RAPSODIE je však velmi dobrý film. Mnohovrstevnatost tohoto snímku je jeho velkou předností (každou postavu lze nahlížet odděleně, stejně tak i jejich celkový souhrn a různé jeho podmnožiny, aniž by film vynecháním nebo přidáním některé z těchto možností do divákova zorného pole výrazně utrpěl), stejně jako úžasně napsaná i podaná postava babičky ()

edie sedgwic 

všechny recenze uživatele

Zaujimavy pohlad na katastrofu v Nagasaki. Chvilu som povazovala objavenie sa mena Richarda Gerea v uvodnych titulkach za zly vtip ale myslim, ze jeho objavenie sa bolo prijemnym osviezenim v snimku pochadzajucej z Kurosawovej neskorej tvorby. Velmi fajn sa pozera a vynikajuco vykresluje rozdiely medzi troma generaciami. Trosicku ma sklamala zaverecna scena, ale to bol zrejme reziserov zamer. ()

Gastovski 

všechny recenze uživatele

V podstatě se dá film shrnout jako vyprávění ovčí (v tomto případě japonské) babičky. Babička je pamětníkem jaderného holokaustu v Nagasaki a svým vnoučátkům vypráví trampoty kolem této události. Film je to pomalý, vláčný, ale Kurosawa ho dokázal podat tak příjemně zvláštně poeticky, že jsem byl uhranut. Jednoduše hezký filmový zážitek. ()

vojo 

všechny recenze uživatele

Štyri hviezdičky skôr z rešpektu k veľkému režisérovi. Ale aj zato, že film obsahuje naozaj silné scény a rieši otázky a postoje k udalosti, ktorú treba mať zarytú v pamäti. Zmenila totiž pohľad na to čo je treba(?) obetovať v mene vyšších cieľov... ()

Reklama

Reklama