Les Garçons sauvages
Divosi
The Wild Boys
Režie:
Bertrand MandicoScénář:
Bertrand MandicoKamera:
Pascale GranelHudba:
Pierre DespratsHrají:
Elina Löwensohn, Vimala Pons, Nathalie Richard, Sam Louwyck, Mathilde Warnier, Diane Rouxel, Christophe Bier, Pauline Lorillard, Anaël SnoekObsahy(1)
Začátek minulého století je dobou buržoazní společnosti, jasného určení místa muže a ženy, dlouhých černých rób, svázaného chtíče a alkoholových halucinací. Pět dospívající chlapců se nechá unést a v záchvatu moci, v extázi rozkoše zabijí dámu z vyšší společnosti. A tak jsou poslání k převýchově. Na starost chlapce dostane kapitán, který se s nimi vydává na plavbu s jednou zastávkou na ostrově. Místo je plné tropických rostlin, z nichž tryská sladký nektar, avšak i lepkavých sítí, které jsou odolné vůči lidské síle. Ráj, kde neplatí pravidla z vnějšího světa. Když se však musí posádka vypravit zpět na loď, je o jednoho člena chudší. A nikdo netuší, že dlouhodobé pití sladkého nektaru nečiní tělům jen potěšení. Svébytný avantgardní debut Bertranda Mandica kromě netradičního příběhu vyniká zejména výraznou vizuální koncepcí. (Mezipatra)
(více)Recenze (11)
Ok, vyhlašuju remízu. Líbily se mi některé obrazy a celkový gimmick, ale hodně to oscilovalo na hraně iritující samoúčelnosti. ()
Jako kdyby spolu Gaspar Noé, Nicholas Winding Refn, Harmony Korine, Karel Zeman, Jules Verne a Alejandro Jodorowsky měli orgie – anebo dítě. Francouzský experimentální snímek 'Divoši' je fantasmagoricky pohádková, alegoricky surreálná, formálně překombinová transgender robinsonáda, která vás učaruje svým perverzním sex-appealem a staromódní art-house stylizací, jakou jste v rámci queer cinema ještě neviděli. Bertrand Mandico je snílek. ()
Představte si atmosférické dobrodružné vyprávění ve stylu Karla Zemana s kouzelnou starožitní stylizací (včetně pár výjevů, které tu hodně evokují scény z Cesty do pravěku, Vynálezu zkázy či Ukradené vzducholodi), přidejte si do toho kuriózně zakomponované LGBT motivy, spoustu nechutných bizarností a sexuálních úchylek včetně pohlavního aktu chlapce s rostlinou nebo pomalovaného penisu starého kapitána... ufff, a možná si pak téměř dokážete představit, jak asi ti Divoši vypadají... Vzhledem k tomu, že mají naprosto špičkové vizuální provedení včetně osobitě pojatých kulis ostrova a také skutečně napínavý děj s dobrodružnou plavbou lodí a putování po ostrovu, mě ti Divoši často i bavili. Přestože v nejedné scéně na mě byli až příliš nechutní (třeba ty homosexuální hody na pláži), zároveň z nich často dýchala tajuplná atmosféra a některé bizarní nápady jsem i ocenil (např. vyplavenou mrtvolu kapitána, na níž je pohled groteskní a děsivý současně). Dojde i na pár zvratů, z nichž ten klíčový mě teprve překvapil – jenže i tak mám ještě problém s přehnanou stopáží, kdy zejména v posledních minutách se už film hodně táhne a myslím si, že by mu lépe prospělo prostříhat to na klasickou hodinu a půl. Na jedno zhlédnutí velmi originální zážitek, až natolik, že tomu možná nějakou tu úchylnost v rámci osobitosti občas i odpustíte, ale podruhé si Divochy už určitě nepustím. [65%] ()
Dítě samplovaného věku. Opakovaně se mi vracelo, že to je film o mladých pro mladé. A konečně snad trochu chápu (o oprávněnosti jsem v našem prvním světě nikdy nepochyboval) vlnu touhy dnešních náciletých nechat se přeoperovat, vlnu nejistoty, kdo jsem, proti komu revoltovat (než proti sobě), jak se vymezit vůči měkké a lepkavé ústupnosti dospělých. Budoucnost je žena a zázrak. Samo je to celé popík a eskapismus; ale sny jsou kořením života atd. Každopádně: je zde i velká svoboda nakládání s historickým - Mandico si bere cokoliv se mu hodí a něco z toho plácá. K tomu patří i estetika jisté ošklivosti a snadnosti, snad kvasi naivity, kterou ale popírá zase zcela up to date a módní estetika vyfénovaných glamour sedmdesátko-osmdesátek (v barvě je to jak Querelle) a k tomu všemu přiznané tření bitů v každém obraze. Úžasná je kamera - podobné věci jsem naposledy viděl v Trierove Evropě a to je sakra dávno. A jestli se režisér zbaví klamné povlovnosti, kterou zdědil snad ještě z auteurského filmu šedesátek a pak ještě klipovitosti, kterou si každá nešťastná bytost nese snad už dávno od Lost Highway, má podle mě tenhle styl našlápnuto k tomu vyvést z krize to chcípáctví mnohého arti filmu. Moc pěkná zvuková složka, Ninu Hagen bych ale zkrátil. Elina Löwensohn je dvojnice Tildy Swinton (Orlando!) A Pauline Lorillard Hanny Schygully. Obě do tohoto světa taky patří. Napadl mě ještě Benedek Fliegauf, ale Divoši nejsou (naštěstí!) redukcionismus. ()
Popravdě, já bych v tom lartpourlartismus neviděl. Sice zde forma obsah hodně převyšuje a k nějaké myšlence to moc nedospěje (i když...), ale zároveň to nejsou ani samoúčelné vizuální onanie, protože to má příběh a všechny ty bizarní prvky a nápady s ním plně souvisejí. Opravdu tam nejsou jen tak. Jenže i tak s tím filmem mám určitý problém - na jednu stranu je to celé vyloženě o sexu a díky tomu je zde hromada odvážných, dost bizarně nechutných scén, které občas působí perverzně až moc. Ne, že by mě to bůhvíjak šokovalo, už jsem toho viděl skutečně dost, ale zase na druhou stranu, sledovat několikrát, jak tu všichni s chutí žerou šťavnaté ovoce vypadající jako velké chlupaté varle a podobně laděné nápady... no ne vždy jsem to prostě shlédával opravdu zajímavým. Perverzní je tu snad úplně všechno a režisér je podle mě pořádný úchyl, přičemž nejblíž má asi k vyvinutější verzi Jodorowského, která umí své nechutné nápady využít (na rozdíl od něj) a Noému, se kterým má společné i to, že neví, kdy přestat a kdy už je čeho moc. Navíc tu některé scény trvají zbytečně dlouho a znova si to už asi fakt nepustím. Jenže na druhou stranu musím uznat, že vizuál to má naprosto skvělý, působivě natočených scén je zde taky dost, v nápadech je to skutečně kreativní a všechny s příběhem opravdu souvisí, přičemž i ten samotný příběh se vyvíjí dost zajímavě a ten zvrat v závěru mi přišel hodně povedený (nehledě na některé scény, které s ním souvisely) a taky to místy má dost podmanivou atmosféru. A hodně se mi líbila i hudba, v některých částech. Jinak ten film po příběhové stránce ale fakt nemůžu moc kritizovat, protože s ním Mandico pracuje fakt skvěle a všechny podivné nápady v závěru vysvětlí (včetně důvodu, proč do ústředních rolí několika delikventních chlapců obsadit samé ženy). Celkově to vidím na tři, ale rozhodně to pro mě je nezapomenutelný zážitek a rozhodně to není žádný průměr - jen v tom některé prvky šly úplně mimo mě. 3* ()
Mohlo to byť kratšie cca o 10 minút, a ide o ten typ filmu pri ktorom je mi úplne jasné prečo sa ľuďom nepáči. Na druhej strane je to výsostne originálne, audiovizuálne fantastické, mizanscéna je premyslená a celé je to koherentné a drží to pokope. Takisto to prirodzene zapadá do Mandicovej filmografie, je to poplatné jeho štýlu, ktorý rozvíja už nejaký čas. Chápem keď to niekto odsúdi kvôli tomu , že ide o style over substance, ale pre mňa je ten style jedným z najsviežejších, ktoré sa momentálne v kinematografii vyskytujú. Naviac spôsob akým sa tu, podobne ako v zvyšku režisérovej tvorby, využívajú fantasy elementy je úplne podľa mojho gusta - ide o zvláštnu surrealizmom nasiaknutú hommage fantastike nemého filmu, v podobnom duchu ako to robí Guy Maddin, no stále svojsky. Takisto sa tu pristupuje k téme sexuality a jej objavovania úplne inak ako v drvivej väčšine vecí čo som videl - opojný pocit z naplnenia svojich túžob je tu primárny, či už v sexualite alebo aj v tom ako sa chlapci radujú z "odchodu" kapitána. Nejaké racionálne aspekty, respektíve hlbší rozbor toho čo s takýmito túžbami prichádza, sa v tomto filme vôbec nevyskytujú. A to je dobre. ()
To tak se sejde Gaspar Noé s Davidem Cronenbergem na pivu. Už jsou lehce opilý, tak si k nim přisedne postarší muž, který se už na ně koukal od té doby, co si dali první rundu. Ten muž je Walerian Borowczyk. Začnou se spolu bavit, všechno vypadá krásně, ale začne zde být nějaké tření, což všichni cítí. Pak se přejde na kokain, který si Noé klasicky přinesl, ten všechny pořádně nabudí. No a pokračuje se u Borowczyka na bytě, kde začne obrovská orgie mezi muži, při které drsně onanuje Nicolas Winding Refn a všem zůčastněným dojde, že vlastně asi jsou ženy. Vše samozřejmě natáčí Betrand Mandico. No a takto bych popsal tento geniální snímek. Připravte se na nechutnou, sexuální a transhomosexuální hrátky předtím, než k tomuto filmu vůbec zasednete. Nebo si o něm nezjišťujte vůbec nic a budeme mile/znechuceně (každý podle sebe) překvapeni. ()
Magie imaginace. Umění pro umění. Proklatě!----------- Boys Keep Swinging. ()
Snové, černobílo-barevné obrazy. Juvenilní zkaženost. Závěrem proměna chlapců v dívky-narostou jim prsa a odpadnou údy. Ale erotika tam není. Trochu rozvleklé, ale jako fantaskní avantgardu lze film ocenit...Odehrává se na ostrově Réunion - dle IMDb. Oceněno: International Cinephile Society Award 2018, MFF Vilnius (dvě ceny): Queer Lion + New Europe. 70%. Arthouse kritika: https://criticsroundup.com/film/wild-boys/ ()
Vskutku interesantní nápad na nápravu křivd působených mužským plemenem na tom ženském. Bájný ostrov a věčný návrat v nápaditém snímku, kde se to hemží mořem umělých penisů a originálních scén a mimosmyslových výjevů. ()
1.4.2023 Já bych osobně řekla, že Mandicův nejnovější snímek After Blue je o něco lepší. Možná je to jenom tou větší mystickou a futuristickou atmosférou, nebo jeho hraním si s vysokou škálou barev a efektů, jelikož tento snímek, Divoši, byl natáčen z většiny, fakt skoro celý na monochromový celuloid. Některé záběry byly ale barevné, k čemuž se v okamžiku dostanu. Celý snímek byl rámován černým tlustým rámem, který měl zaoblené rohy, takže to dávalo víceméně větší atmosféru 20. let (s pomocí natáčení na celuloidový pás).Jako efektivní metodu též použil promítání pozadí v některých scénách, stejně jako vysoký kontrast a expozici ve většině z nich. Nu…zpět k barevnosti, která spolu s 90% použitím monochromu vytváří mezi sebou perfektní dynamiku, která tento snímek a jeho divnost naprosto vybalancuje. Též mám pocit, že barevnost byla často použita v momenty, kde se jednalo o nějakého vůdce, ale to se mohu pouze mýlit. Celkový vizuál který je vysoce kontrastní, bláznivý a částmi i třpytivý je něco typického pro Mandica. Znovu použil lehkou hru s rozostřeným světlem v jednom záběru stejně jako v After Blue. Nebo i lehké podhledy, které jsou tu ale hlavně proto, že pár snímků vidíme ze subjektivity/pohledu další postavy, což je další specialitou, kterou Mandico často užívá. A ani dvojexpozice či víceexpozice nemohli chybět. Teď jsem byla schopna se podívat více pod kůži Mandicových filmů a jeho typických znaků. Samozřejmě tam zapadá i erotickost, které se budu následně později věnovat .A co nesmí v barvě obrazu chybět je barevný vertikální tint, užit u barevných záběrů. ()