Idiot

Filmársky vyspelé, no nie tak pútavé ako majstrove ďalšie snímky. Pomaličké tempo a veľké množstvo postáv je pri tejto stopáži ozaj kruté a Kurosawovi dvorní herci Mifune a Shimura mali naviac naozaj málo priestou sa predviesť. Proti predtaviteľovi hlavnej úlohy sa nedá povedať ani jedno krivé slovo, to nie. Tragického hrdinu, "idiota", stvárnil naozaj vierohodne a citlivo, no u Kurosawu som si už akosi viac zvykol na Mifuneho a Shimuru, ktorí v jeho filmoch proste diktujú. Tuná to tak nieje a citeľne mi to chýbalo. Stále však pôsobivé dielo, ktoré má čo ponúknuť i po stranke obsahovej, tak po stránke filmárskej. (8/10) (11.02.2009)

Se změnou místa a času mám vždycky problém. (14.04.2014)

Film má všechny atributy být plnohodnotným dílem. Námět je klasika. Herci jsou skvělí, Toshiro Mifune, zde opět ukázal zcela odlišnou rovinu svého herectví. Hraje zde nedobrého člověka. Úžasná je kamera, protože přestože se film odehrává vlastně jen v pár místnostech a někdy v exteriérech, dokáže Kurosawa svými záběry a střihy prostě vtáhnout. Jen mám výhrady k dějové linii. Některé postavy z filmu na dlouhou dobu vymizí a pak s objeví až na konci, i když jsou klíčové. Slyšel jsem, že film se zachoval nekompletní, tak to bude asi tím. (10.01.2007)

Pokoušet se o natočení děl pana Dostojoveského v japonských kulisách bylo příliš velkým soustem i pro jinak velmi schopného tvůrce, jakým byl Kurosawa. Společnost ruská (či evropská celkově) a japonská se opravdu velmi výrazně liší, jednání a motivace postav se nedají bez následků jen tak přenášet, chování většiny herců naprosto nezapadalo do prostředí poválečného Japonska. Jediný, kdo se tomu vymyká, je Idiot Masajuki Mori, který brilantně koresponduje s Idiotem knižním. (20.11.2006)

Poválečné Japonsko v zápaďáckém střihu a do toho klasický ruský román. Když jsem v devatenácti Dostojevského Idiota četl, moc se mi to líbilo, ale nikde jsem tam nemohl najít onu "genialitu". Nyní, při sledování Kurosawovy adaptace, mám velmi podobné pocity, jen o něco blíž k pochopení. Pan Kameda je prostě idiot. Postavy Kurosawova filmu a jejich ztvárnění jsou naprosto skvělé, chybělo mi ovšem nějaké jejich duševní pozadí (obzvlášť citelně u Mifuneho postavy). Kameda (Miškin) je ztvárněn sice skvěle, koncipován však trochu nešťastně: historkou o zešílení z popravy (ač samo o sobě dobře dostojevské), při předpokladu, že pan Kameda je prostě takový, to Kurosawa překombinoval. Dostojevského Miškin je, pokud si vzpomínám, prostě těžký epileptik, občas se vynořující z mozkové temnoty. Kamedova povaha - je takovým "odjakživa" nebo až od popravy? Tedy: Je to jeho přirozenost nebo jakýsi pokus? To se neví a je to škoda. Pan Kameda má sice svou dokonalou dobrotou narážet na nepochopení a posměch, ale celou dobu ho tam všichni obdivují. (Ovšem tak, jakoby byl svatým z obrázku a ne živým člověkem.) Pokud jde o řemeslné komponenty, autor opět nezklamal. Na druhou stranu je to první mistrův film, který jsem nedal na jeden zátah a u nějž jsem se chvílemi trochu nudil. V druhé části se to stále zlepšovalo, ale zase tou závěrečnou vraždou to celé pohřbil (z četby už si to nepamatuji, ale myslím, že Dostojevskij to tam nemá). Místy to na mě působilo dojmem sentimentálnosti našich "filmů pro pamětníky". Dávám čtyři hvězdičky, což je na Kurosawu zatraceně málo. (26.06.2011)

Prepis a prenos legendárneho románu do japonského prostredia a inej doby je menej bolestný, ako by sa čakalo. On je takmer bezbolestný, ostrov Hokkaido je rovnako uzimeným miestom, ako Petrohrad a tradičné japonské expresívne herectvo skvele dokumentuje prežívanie postáv. V tých môže mať veľa divákov pomerne zmätok, najlepšie je sa sústrediť na ústrednú štvoricu. Kurosawa sa zameriava na vykreslenie nálad postáv prostredníctvom prostredia, zasnežené exteriéri sú vystriedané v istých momentoch klaustrofobickými tmavými interiérmi. Neviem, ako by vyzerala pôvodná verzia, nezostrihaná štúdiom, ale stráviť takmer tri hodiny s touto adaptáciou nemusí byť pre každého splniteľná úloha. Film pôsobí v prvej časti veľmi ucelene, v tej druhej už menej, to je ale dané samozrejme predlohou a skokom v čase. (04.10.2014)

S celkom zaujímavým Idiotom to mohlo pravdepodobne dopadnúť ešte oveľa zaujímavejšie, nebyť drastického narušenia zo strany filmového štúdia Šóčiku, ktorému sa zrejme nepozdávalo, aby vznikla ucelená autorská verzia o celkovej dĺžke viac ako štyroch hodín (presne sa jedná až o 266 minút !), a tak mu ju tým pádom trochu "oklieštili" , povedzme o dobrých 100 minút, čím sa film ako celok, tým mierne zmrzačil, čo napríklad priam najideálnejšie vidieť na celkovom filmovom rytmuse, ktorý je kvôli tomu miestami narušený, a preto vnímam toto spracovanie, ako jedno z najnudnejších, akými sa v 50. rokoch režisér prezentoval, že už práve teraz to môžem takmer prehlásiť, keďže som si týmto snímkom skoro skompletizoval túto päťdesiatkovú dekádu, kde určite bolo z čoho vyberať... No i napriek predchádzajúcej vlne kritiky, neľutujem, že som zhliadol prostoduchého človiečika Kamedu, ktorý si asi toho zobral na plecia viacej, než bol vôbec schopný uniesť, kedy si zase divák často uvedomoval, že tu skrátka asi niečo dobre nedopadne, však ? Totižto, veľmi obstojne sa nastavila - kompletná línia vzťahov i udalostí, ktoré zvyčajne podtrhovala prítomnosť postavy Taeko Nasuovej, totiž akonáhle sa objavila pred kamerou, tak vtedy bola nefaľšovaná radosť zo sledovania všetkých záberov, v ktorých si fenomenálna japonská herečka Secuko Hara počas trvania filmu zahrala. Mimochodom, kompozíciu obrazu mal na starosti Tošio Ubukata, ktorý si na herečku extra kvalitne posvietil. Neviem, či by si Dostojevskij zrovna takto predstavoval spracovanie svojho románu »Idiot« z roku 1868 do zrovna takejto filmovej podoby, ale podľa mňa sa režisér Kurosawa s touto výzvou popasoval vskutku (nad)štandardne, že opäť pri tom nesmel chýbať ani Toširó Mifune, čo je už typickým znakom tohto režisérsko/hereckého tandemu, že jeden sa absolútne nezaobíde bez toho druhého, teda aspoň týmto spôsobom to nateraz zakaždým funguje. A podotýkam, že vždy je to o niečom úplne inom. (11.02.2022)

Pro mě osobně zatím nejpodivnější Kurosawův film... Jistě je to dáno jak tím že jsem nečetl Dostojevského předlohu tak tím že jde o sestřih provedený studiem bez toho, že by se jej Kurosawa zúčastnil. Z původních 265 minut zůstalo dnešních 166 minut. Zmizely tedy téměř dvě pětiny děje. Kurosawa prý studiu vzkázal že pokud už chtějí film sesříhat, nejlepší by to bylo po délce... Z vysvětlujících popisků v úvodní části filmu lze vydedukovat, že stříhání se odehrávalo především zde. Poněkud zmatečný byl ovšem i závěr... Z filmu díky tomu do jisté míry zmizela logická stavba, rozhodně ale zůstala silná atmosféra. Přiznávám ovšem, že jednání většiny postav mi tak jako tak nepřipadalo úplně pravděpodobné a myslím, že za to už svévolný střih nemohl. Více než o skutečném duševním onemocnění film (a zřejmě i Dostojevského předloha) vypovídá o tom, jak si v dané době lidé duševní chorobu (což mimochodem epilepsie tak úplně není) představovali. Základní paradox duševně nemocného který ve skutečnosti jedná daleko přirozeněji a pochopitelněji než lidé zdraví je ale samozřejmě silný a velmi nadčasový... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, anniehall, kinej, Anderton, ScarPoul, Gwaihir (11.04.2021)

Zasnežené Hókkaidó má niečo do seba. Ten chlad v ktorom sa tento emočný epos odohráva je skvelým kontrastom voči postavám a ich pocitom. Adaptovať Dostojevského nie je asi ľahká úloha. A už tobôž nie keď zmeníme lokácie, mená a prostredie ( hoci si viem predstaviť ten ruský chlad v každom jednom zábere). Kurosawa je ale emočný režisér. Jeho postavy dýchajú a konajú, ako keby boli vystrihnuté zo skutočnosti. Občas je tu mierne prehrávanie a melodramatickosť, ale vo výsledku to nevadí. Takmer tri hodiny sa nám totiž rozkrýva príbeh o láske a túžbe, nenávisti a spoločenskej odmietavosti a každá z postáv tam vlastne hľadá len pochopenie a nehu. Čo je znova skvelý kontrast so snehom a mrazom. Nejedná sa o najlepšieho Kurosawu. Ale neviem si veľmi predstaviť tvorcu, ktorý by tak ťažkú a komplexnú látku dokázal adaptovať tak ľahko a s takým citom pre detail, ako je tomu v prípade Akiru. (10.08.2023)

Skvělá adaptace velice známého románu mistra Dostojevského. Je to skutečně silný příběh válkou otřeseného muže, který je, pro svou jednoduchost, upřímnost a lásku, vtažen do spletitého světa klamu, intrik a nenávisti, což způsobuje postupný rozvrat, jak uvnitř jeho samého, tak v okolní společnosti. Ačkoli je zde velké množství postav, jejich charaktery jsou důkladně vykresleny, samozřejmě s ohledem na jejich důležitost, a je možné se v nich, při trochu větší míře soustředění, celkem snadno orientovat. Svou atmosférou, vytvořenou také díky tradičně nádherné hudbě Fumia Hayasaky, a úžasným citlivým výkonem Masayuki Moriho v roli "idiota", mě tento film doslova vtáhl do sebe a nechal mě naplno prožít svůj tragický děj. 95% (12.08.2009)

winter version...ideální film na hory nebo na zimu nebo na výlet do Japonska nebo kamkoliv jinam...jedno kam. (13.04.2009)

Prave jsem docetl literarni predlohu a bylo jasne, ze tak extenzivni veledilo klasicke ruske literatury musi byt velmi komplikovane transformovat do filmove podoby. Nejde ani tak o nejakou chytlavou pribehovou linku, kterou by bylo mozne sledovat, jako spis o zobrazeni ruske spolecnosti dane doby a zrucne propletenou sbirku pribehu, snu a nazoru autora skrze skutecne do podrobna vykreslenou psychologii charakteru. Uz to, ze cely film je japonskou variaci pusobi zvlastne, ale ma to sve kouzlo a je to i svym zpusobem funkcni, jen v jinych rovinach. Cernobily vizual je super a nektere sceny jsou i pres svou japonskou odlisnost velmi verne predloze. Bohuzel je znat, ze se zde radikalne sekalo. Kurosawa natocil 265min verzi a studio mu ji oseklo o celych 100 minut, je to tedy mnohdy znacne zkratkovite a spousta zasadnich veci je vynechana uplne. Verim tomu, ze puvodni verze by byla excelentni, protoze material, ktery zustal je velmi dobry a 4 hlavni herci jsou skutecne vyborni. Melo to na me velmi odlisny efekt v porovnani s knihou. Film se zameruje na romantickou linku a je temnejsi. Kniha je vic o celkove filozofii a silene psychologii nekterych postav. 6/10 (02.11.2014)

Pomalé, hypnotické, temné a působivé... obzvláště ve své druhé části, kde vztahové napětí pomalu dostupuje vrcholu. Zajímavé je to i jako setkání s naprosto odlišnou mentalitou. Motivace postav je totiž zásadně formována japonskou kulturou a tradicemi, a proto se nám evropanům může zdát chování některých hrdinů naprosto zvláštní. Ale na působivosti to filmu rozhodně neubírá. (01.04.2017)

Pokud se literární Evropa rozpíná mezi Shakespearem a Dostojevským, pak Kurosawa má zmapované oba "póly", východní i západní. U Shakespeara to tolik nepřekvapuje, jeho příběhy (dramata) nejsou až tak odlišné od samurajských příběhů, v jejichž zobrazování je Kurosawa mistr (viz opus magnum "Rašomón"). Pro adaptaci Idiota použil ale Kurosawa odlišné výrazové prostředky, aby jimi dosáhl téhož účinku a vjemu jako Dostojovskij svým literárním dílem; jeho empatie je skutečně výjimečná. Na závěr parafráze z pop music: "Chcete vidět Nastasju Filippovnu? Tedy vizte, to je ona!" (Jim Morrison, Strange Days). (16.03.2014)

Jo, jo - viem , kto bol Dostojevskeho Myskyn , hoci citaniu romanov a beletrie sa vyhybam ako Cigos lopate. Ked literatura, jedine uznavam slovniky, encyklopedie a kroniky. No ale s5 k filmu. Uvodne tempo je doslova zaspate a priserne nudne, teda taku nudu som este nezazil. Toshiro Mifune to aspon dobre zahral, ale jeho dalsie veldiela ako Opily andel su jednoducho vyssie ako tento film. Secuko Hara /Tokyo Boshoku, Nelitujeme sveho Mladi 1946/ v strede film podla mna prehravala a ako -tak sa dal zniest aj Masajuki Mori /Ukigumo 1955, Rashomon/. Rezia je vycibrena a filmarsky je to pochopitelne vyborne, ale ako som spominal, Mifune ma daleko lepsie filmy a aj samotny Kurosawa natocil daleko vacsie kulty ako tento film - namatkovo spomeniem Rashomon, Opileho Andela a Dersu Uzala. Rezisersky talent Kurosawu nemozno popriet a ja mam k tomuto reziserkemu velikanovi obrovsku uctu : 70 % (16.04.2016)

Postavy jsou charakterizovány literárním způsobem, což je jako pocta románu pěkné, ale od filmu očekávám řeč filmovou a tento prvek nebyl nijak ozvláštňující. Spíš to vypadalo, jak šetření filmovou páskou. Dialogy, které byly v knize hluboké a monumentální a na nichž je román vystavěn, byly ve filmu zkráceny na pár plytkých replik a do popředí se tak dostalo vyprávění příběhu. Celý film tak na mě působil jako zdařilé převyprávění příběhové linky z Dostojevského románu, ale bez interpretační nadstavby. Zasazení děje do poválečného japonska za velký posun nepovažuji, protože přes všechna kimona je to film "evropský". Těžko říct, jak bych film vnímala, kdybych neznala předlohu; možná jsem se měla pokusit od ní odprostit, ale vzhledem k tomu, jak se film k dílu Dostojevského sám vztahuje a přiznává, nepovažuji za zcestné jej hodnotit na základě srovnání. Slabší 3*. (08.07.2010)

Přepsáno v září 2018. Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského na japonský způsob byl pojat ctižádostivě. Vzor čisté lidské duše vždy slouží především ke společenské kritice a někdy se neubrání citové přepjatosti. Melodramatická linie se nalézá v existencionalistické rozpolcenosti povznesení a zvířecího pudu základních instinktů. Nejednoznačnost otřásá ostěním lidské duše, vášně v nepřehledné přenici zvýrazňují naléhavost, stud a pocit viny se vykupují dobrovolně přijatým sebetrýzněním. Rozuzlení se zpívá v majestátnosti antických rozměrů a lidská čistota se stává obětí společnosti. Šílenství je symbolem prohrané války, probuzení je nadějí do budoucnosti. Ukázkovým Idiotem je Kindži Kameda (příjemný Masajuki Mori), nejušlechtilejší možný stav lidské podstaty. Nejtěžším protivníkem je nepřekonatelná hradba společenské přetvářky a pokrytectví. Ryzí čistota je povýšena do biblického vzoru Ježíše-spasitele a jednotlivci se v přímém střetu kajícně vyznávají ze svých hříchů. Idealistický cit láska a tělesný chtíč se dostávají do rozpolcenosti společného vzájemného vztahu. Hlavní ženskou postavou je Taeko Nasu (šarmantní Secuko Hara), nemilosrdným soukolím společenských předsudků sužovaná žena. Hříchy se vykupují hmotným statkem, morální bigotnost lynčuje poražené oběti vlastních hříchů. Rozpolcenost duše utíká pod gesto mučedníka a víceznačnost nechává účinku zkázy volné pole působnosti. Třetím melodramatickým vrcholem je Denkiči Akama (pozoruhodný Toširó Mifune), temperamentnější a dychtivější část života. Zpříma se jde vstříc představě vlastního předurčení. Tělesnost demonstruje svou moc, nejednoznačnost potřebuje své osvobozující rozetnutí. Důležitou postavou je Ajako (zajímavá Jošiko Kuga), Kindžiho vzdálená příbuzná. Nenaplněnost osudové křehkosti vzájemné přitažlivosti je největší obětinou neodvratnosti osudu. Výraznější postavou je také Satoko (příjemná Čieko Higašijama), matka Ajako. Starostlivě a s upřímnou účastí poletuje kolem štěstí své dcery a nabádá k opatrnosti. Z dalších rolí: černé svědomí zpytující správce Kindžiho majetku a otec Ajako pan Ono (Takaši Šimura), vykupující se bohatý prostopášník Tohata (Eidžirô Janagi), slabošský Onův sekretář a úplatný nápadník Mucuo Kajama (Minoru Čiaki), jeho sestra s předsudky Takako (Noriko Sengoku), Mucuův otec Džumpei (Kokuten Kôdô), Mucuuova zdvořilejší matka (Eiko Mijoši), Onova mladší a výsměšnější dcera Noriko (Čijoko Fumija), Denkičiho matka v blažené nevědomosti (Micujo Akaši), či malý nevinný poslíček Kaoru (Daisuke Inoue). Idiot se citlivě vyrovnává s patosem, i když občas selže v přecitlivělosti. Široká ruská duše dostává japonskou expresi a povznešení Ježíšova svatořečení. Dostojevský v japonském sněhu uspokojí. (28.06.2009)

U mě trošku slabší film tohoto vekého režiséra, ale přesto mamutí herecký výkon Toshira Mifuneho udrží každý film na 80%... (15.02.2009)

Opet mistrovsky zvladnute dilo Kurosawy. Sice Idiot nepatri mezi top filmy tohoto rezisera, i tak je zde nekolik nezapomenutelnych scen ( dialog u fotky za vylohou, pojidani obetnich susenek, milion jenu v krbu, scena s nozem, vyber manzelky, zaver filmu ). Opet nejvetsi devizou filmu je kamera, rezie, dialogy, hudba a vytecni herci. (04.03.2010)

Naprosto přesný přepis románové předlohy, který neztratil ani kousek myšlenkové hloubky knihy. Jistě, musíme si zvyknout na to, že prostředí je japonské, doba jiná a herci japonští, ač nic z románu nebylo transformováno do nových podmínek, takže japonského vlastně není v tomto filmu skoro nic, ale herci jsou ve svých úlohách vynikající a odpovídají přesně Dostojevského předloze. Je rozdíl mezi láskou, jež se dává a obětuje bez stopy zloby, a láskou vlastnickou, jež chce držet předmět touhy jenom pro sebe a pro ostatní má jen nenávist. (28.12.2009)