Deštivý den v New Yorku

Za mě asi nejlepší Allen od Půlnoci v Paříži. Strašně mi sedla ta lehkost scén a dialogů. Velice uvolněný a úsměvný film, na nic si nehraje, jde si svým tempem a já jsem si to celých 90 minut užila. To, že Timothée je supertalent už všichni víme, ale i Elle v této roli byla velice kouzelná. Ideální film na deštivé odpoledne se sklenkou vína. (13.04.2020)

Z Allenovo novějších počinů mě oslovila trochu jiná Hra osudu, i Bracelona je ucházející, ale Půlnoc v Paříži je jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Romantika v ryzí podobě, úsměvná, laskavá, typicky allenovská, výborně obsazená, navíc s výlety do bohémský časů minulých, vonících inkoustem a barvami. To Allen, v mých očích, těžko překoná. Deštivý den v NY vznikl zase o nějaký ten pátek později, Woody už má své roky, ale mě nezklamal. Už nad samotným obsazením Timothée se mé srdíčko tetelilo, ideální typ do role mladého, kultivovaného, lehce neurotického intelektuála ze snobského prostředí, zahrál to levou zadní. Řekla bych, že ani hrát nemusel, ten kluk to má v sobě a mě děsně baví. Ani zbytek vytříbeně zvolené herecké společnosti nezaostával, jedinou výhradu mám k Elle Fanning. Je sice příjemná a role ji dobře seděla, nicméně se zmiňovanou krásou této slečny to nevidím tak růžově. Připomíná prasátko z kreslené pohádky, ačkoli miloučké, no ale bavila mě. Atmosféra skvělá, romantika taky, vtipné, pěkné, klasický konec. Podle mého gusta. (06.02.2020)

„Proč jsou sakra starší muži pro ženy tak přitažliví? Ježiši, vždyť jsou zchátralí! Co je sexy na ztrátě krátkodobé paměti?! Nikdy nechci zestárnout! Samozřejmě, se svým kouřením budu ve 40 plivat krev.“ Po Kole zázraků jsem doufal, že se Woody vrátí ke komedii. Což udělal, tahle je „šmrcnutá“ i romantikou. A přestože to byl typický Allen, jeho přísady byly o něco slabší než obvykle. Chybělo mi víc trefných životních postřehů, hlášek a povedených dialogových výměn. A víc, než hlavnímu hrdinovi, jsem rozuměl jeho bratrovi (také bych měl s „jistými věcmi“ problém, kdybych zaslechl smích jeho snoubenky). Ale (nejen) povahově mě nejvíc bavila Chan, s jejímž nástupem přišlo i nějaké to jiskření (Selena Gomez jako herecky nejzajímavější?! Čeho všeho já se ještě nedožiju…). Konec byl příjemný, ale přesto u mě převládá trochu zklamání, proto jen slabší 3*. „Ty a můj nejlepší kamarád. Takové klišé. Nemůžu tomu uvěřit!“ - „Nezanevři na Larryho. Zbožňuje tě. Vidí se v tobě.“ - „Já vím, používá mou vodu po holení…a mou manželku!“ (14.06.2020)

Příjemná oddechovka, která po značné době ukazuje již téměř ztracený um barda Woodyho Allena. Celý film stojí a padá na milenecké dvojici Chalamet/Fanning, přičemž Ellie je ve své prostotě rajcovní jako Ginny Weasley v kouzelnickém hábitu od Madame Malkinové. Po celou dobu metráže jsem se nepřestal bavit nekonvenčním filosofováním obou hlavních aktérů zakončené Ellie v prádle spodním. Následné au revoir bylo jen malinou na hoře slazené šlehačky. 80 % Celosvětový příjem ke 2. 3. 2020: $20,810,600, což je 0,83 násobek rozpočtu (04.03.2020)

Woodymu Allenovi se nedá upřít jedinečný styl a především pozoruhodný cit pro přirozené dialogy, pomocí kterých dokáže velmi citlivým a laskavým způsobem demonstrovat pohnutky svých hrdinů. Ačkoliv se jeho poslední film odehrává ve velkoměstských kulisách dnešního New Yorku, je zde neustále přítomna jakási hřejivá retroatmosféra, kterou lze interpretovat jako jedno z Woodyho dalších nostalgických povzdechnutí, anebo jako dobrotivou naději. Naději, že i v dnešní přeexponované době se vyplatí poslouchat hlas svého srdce navzdory společenským tlakům či očekávání od nejbližšího okolí. Deštivý den v New Yorku je vlastně jedním z Allenových nejoptimističtějších filmů. Odehrává se sice v jakémsi hořce melancholickém oparu, ale neobsahuje žádné vyhrocené nebo emočně vyčerpávající konflikty. Prostě příjemný film, který pohladí duši i srdce. (23.08.2020)