poster

Žít

  • japonský

    Ikiru

  • japonský

    生きる

  • anglický

    Living

    (festivalový název)
  • slovenský

    Žiť

  • anglický

    To Live

Drama / Psychologický

Japonsko, 1952, 143 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • WANDRWALL
    **

    Pracovat třicet let jako úředník. Klobouk dolů už před takovým výkonem. Jenomže pak mu dojde, že už dalších třicet let nebude úředníkem a je v šoku. Do té doby přehlížel rodinné nesrovnalosti, a najednou toho musí řešit až moc, neb smrt je mu v patách. Co teď? A tak si klade otázky, které dosud neřešil, moc se jimi nezabýval... Ale KAFKA a jeho PROMĚNA je prostě lepší. Myšlenkově, příběhově...(26.7.2010)

  • Ony
    ****

    Tak koukám, že nejsem zdaleka sama, kdo jaksi nenašel pochopení pro poslední třetinu. Nejde o to, že by byl film příliš dlouhý, snad to "sezení" není ani špatně natočené, ale možná pro jiný film nebo na začátek. Po srdcervoucích scénách, které mu tady předcházely, působí přinejmenším vlažně. Ale s houpačkou je to stejně skoro za pět, skoro.(5.9.2007)

  • stub
    *****

    Neuvěřitelně pravdivý a působivý příběh. Někdy vůbec nedovedu pochopit, jak Kurosawa dokázal vystihnout tak širokou škálu odstínů života. Jeho poválečné filmy stojí často, bohužel, ve stínu jeho "samurajské" tvorby, ale patří k opravdovým klenotům. Pro toto tvůrčí období jsou, celkem logicky, typické "obyčejné", uvěřitelné postavy, v jejichž ztvárňování neskutečně vyniká právě Shimura, který se v tomto kousku navíc "nemusí dělit" o divákovu pozornost s Mifunem. Kdybych měl z mistrova poválečného období uvést svou oblíbenou postavu, byl by to nejspíš Kanji Watanabe. Druhá čast filmu (po pohřbu) je naprosto klíčová a rozhodně nemohu souhlasit s tím, že filmu škodí. Naopak, je zcela nezbytná a hlavně: zasazuje myšlenky snímku do kontextu (ostatně, pokud někomu vadí, může film po smrti Watanabeho vypnout:)). Jen závěrečná část má více obsahu, než se vejde jiným tvůrcům do celé filmografie, tenhle kousek je pro mě opravdu 100%, takhle má film vypadat. Dobrý koment má Aidan(23.1.2008)

  • mortak
    ****

    Jak žít a pracovat v japonské společnosti, kde se věta v rozhovoru se zástupcem starosty: "Můžete to prosím ještě zvážit?" stává teroristickým činem? Watanabe byl po celý svůj život zářným příkladem úředníka - neřekl ani slovo, celým svým tělem vyjadřoval podřízenost, neboť mluvit a činit znaméná angažovat se a pracovat, což znamená žít. Možná se nám dnes Kurosawův výkřik zdá zdlouhavý a místy až tezovitý, ale pro Japonce v padesátých letech to musel být úder kladivem.(6.5.2009)

  • tomtomtoma
    ****

    Přepsáno v září 2018. Žít je dalším zdařilým filmovým převodem ruské reality na japonskou. Žít má vícero rovin, obraz si vychutnává své komponování s poetickým předsevzetím. Nejhlasitěji oceňovanou rovinou je humanisticky a politicky korektní vykreslení jednotlivce v závislosti ke společnosti, kamínek po kamínku se buduje jímavý pomník člověku. Nejzdařilejší rovinou je společenská kritika lidem nepřátelského byrokratického aparátu. Zlehčení v lehkém krokovém tanci provádí vznešené ceremoniální obřady etického kodexu společenské zdvořilosti. V dalších rovinách se splývá s rytmem dobových zvuků moderního vývoje. Ochutnává se opojení zábavy a nutných útěků. Pozoruje se střet nového se starým, generační odcizení, rozčarování a ztráta iluzí. Poselstvím je naučit se prožívat vlastní život, byť se na praporci uklání mučednické utrpení. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Hlavní postavou resuscitovaného života je Kandži Watanabe (příjemný Takaši Šimura), zasloužilý vyšší úředník radničního byrokratického molocha. Oznámení brzké smrti ho vytrhává z dlouholeté apatické strnulosti, ale ke vnitřnímu smíření vede dlouhá cesta. Nejdrásavější bolestí je pocit prázdnoty a promarnění, nezkušeně se hledá zapomnění. Cílem je radost ze života s pocit smysluplnosti. Hlavní ženskou postavou je Tojo Odagiri (zajímavá Miki Odagiri), nejmladší členka Kandžiho podřízených. Nejednoznačná pracovní náplň je zdrojem neuspokojení, její upřímná bezprostřednost je nakažlivou nákloností k životu. Je převozníkem k naději. Výraznou postavou je spisovatel (sympatický Yûnosuke Itô), v daný okamžik nejupřímnější Kandžiho průvodce nočním zapomínáním strastí života. Útěk z reality a hřmot zábavy je jedinečnou dobovou sondou života. K výraznějším postavám patří Micuo Watanabe (Nobuo Kaneko), Kandžiho nevděčný syn v nerovné i pochopitelné zatvrzelosti generačního nepochopení. A také jeho manželka Kazue (Kjôko Seki), panovačný hlas Micuovy nespokojenosti se životem vlastního otce. Z dalších rolí: řadový úředník a poslední zbytek lidskosti Kimura (Šin'iči Himori), přitakávající mladí úředníci Sakai (Haruo Tanaka) a Noguči (Minoru Čiaki), na Kandžiho místo trpělivě čekající úředník Ōno (Kamatari Fudžiwara), Kandžiho hříšnější bratr Kiiči Watanabe (Makoto Kobori), jeho manželka Tacu (Kumeko Urabe), povýšenecký místostarosta (Nobuo Nakamura), či výhružně bulvy valící šéf Jakuzy (Seidži Mijaguči). Film Žít reaguje na dynamickou proměnu japonské společnosti tehdejší doby. Společenská kritika se zaštiťuje humanismem a u měsíčku pěje requiem za život. Umění žít, to je, oč tu běží. Provozuschopnost a vstřícnost úřadů nikdo neplánuje.(28.6.2009)

  • - Píseň, kterou zpívá Kandži Watanabe (Takaši Šimura) v baru, je "The Gondola Song" (1915). Pojednává o tom, jak by si ženy měly najít lásku, než jim vyprší čas. (džanik)