Žít

Je mi ľúto dať takému dobrému filmu, čo má aj výbornú myšlienku také nízke hodnotenie. Tento film má výbornú myšlienku a jeho vyvrcholenie zanechá v človeku určité pocity. No keď sa pozriem na samotný film tak väčšinou proste nudí a to ja by som dokázal prekonať keby tej nudy nie je tak veľa. Veľmi dlhé zábery na tváre jednotlivých hercov sú v celom filme skôr na škodu. Chápem, že čo sa tým snažili ukázať a podobne. Som ochotný prečkať nudu a potom dostať nádherné vyvrcholenie, ale toto už presiahlo túto moju ochotu a zostal vo mne pocit "straty času". Hlavný hrdina nie je veľmi sympatický, ale Takaši Šimura ho zahral výborne. Tento film je aj výborná sonda do chovania ľudí. Ľudia sa snažia zodpovedať otázku s tej strany ako im bola položená a nie vždy úplne pravdivo v tej chvíli totiž veria tomu čo hovoria. Aj tak mám jeho filmy rád. (21.05.2015)

Tak s tímhle filmem jsem se natrápila a opět bohužel musím potvrdit to, co už dávno vím - Kurosawa se mi zatím ne a ne trefit do vkusu. Stejné to bylo i s Kubrickem, který si mě nakonec získal, tak uvidíme, jestli mě podobné "prozření" čeká i s japonským tvůrcem. Opět vidím zajímavou režii, typický styl, zvláštně a netradičně vystavěný příběh, zkrátka a dobře vidím spoustu formálních kvalit, které se netýkají jenom toho, co teď spěšně jmenuju. Jenže tahle celá poetika se opět míjí se mnou jako divákem, neumím se do toho ponořit, neumím si to užít a většinu času se nudím. Tak třeba zase někdy příště. (07.04.2012)

Na samý úvod vám totižto najprv položím úplne jednoduchú otázku typu: „Čo by ste (u)robili v takom prípade, ak by ste sa práve teraz dozvedeli naprosto zdrvujúcu správu, že vám (z)ostáva už iba posledný rok života ?” Ja osobne by som chcel zomrieť v absolútnej nevedomosti, proste, „čo sa má stať, nech sa teda stane” , no bohužiaľ ale toto tvrdenie neplatí pre nášho protagonistu → Kanjiho "Múmiu" Watanabeho, pritom túto bizarnú prezývku, mu vymyslela jeho šarmantná kolegyňa z práce, ktorá si zase koľkokrát nedávala pozor na jazyk ! Nakoniec bude predsa kus pravdy na tom, že sa k nemu táto "nadávka" vskutku dobre hodí, keďže už dobrých 30 rokov pracuje na RADNICI ako úradníček, vhodnejšie povedané, ako „kancelárska krysa” , ktorá momentálne šéfuje "oddeleniu pre verejnosť" , kde v podstate panuje naprosté bludisko byrokracie tak, ako aj v celej budove úradu, vlastne tým pádom → málokedy tu čosi vybavíte... Všetko sa zmení, akonáhle sa hlavná postava dozvie šokujúcu informáciu (diagnózu)→ má totiž nevyliečiteľnú rakovinu žalúdka, kedy si začne uvedomovať najmä to, aký je život veľmi krásny, ale strašne krátky. Ako naloží so zvyškom svojich týždňov na tomto pozemskom svete ? Začne si ešte užívať, t. j. míňať našetrené 💰 alebo totálne rezignovať, t. j. na všetko sa kompletne 😭 či poprípade vykonať dobrý skutok👍? Sú to mimoriadne zaujímavé zistenia, ktoré mimochodom boli zakaždým fascinujúce bližšie spoznávať, čomu napomohli predovšetkým dve kľúčové osobnosti - Herec v hlavnej úlohe → Takaši Šimura, a to ani nehovoriac o Režisérovi → Akirovi Kurosawovi, ktorý ma ani raz nenechal chladným ! Silne existenciálne precítený kinematografický počin. (27.12.2021)

Takto jsem po většinu filmu nebrečela od dob Jmenuji se Sam! Tento film je naprosto a opravdově neskutečně silný a vtahující. Stále stejně nadčasové a fungující ještě plno let do budoucna. Jsem moc ráda, že ho vlastním na originálním DVD, tohle by se mělo pouštět všem úředním krysám a šimlům povinně každý rok jejich působení v úřadě. Ve filmu sice cynicky začínající vystřízlivě těchto lidí, které je pak prakticky až na jeden případ na nic, ale snad by to aspoň někým v tomto státě hnulo, sakra! (19.02.2010)

Příběh úředníka Watanabeho, který už třicet let dělá nudnou práci na úřadě, kde raději než aby něco vyřídili, tak pošlou člověka do jiného oddělení až se dostane zpátky do oddělení, kde podával žádost poprvé, je velmi dojemný obraz toho, jak to je když člověk jen přežívá místo aby svůj život něčemu nebo někomu věnoval. Apatického Watanabeho sledujeme jen chvíli, protože velmi brzo se u lékaře dozví pravdu o svých žaludečních potížích a změní se zoufalého člověka, který se snaží jakýmkoli způsobem ještě něco se svým životem udělat. Film běží velmi rozvláčně a pomalu, ale svým námětem a jeho prezentací dokáže člověka vtáhnout, že dvě a půl hodiny utečou hned a to hlavně díky hlavní postavě a jejímu představiteli. Takaši Šimura zahrál přerod od apatie přes zoufalství až k zápalu pro cíl, který si uředník Watanabe vytyčil, velmi přesvědčivě a zvlášť v posledních scénách a scéně v kavárně s mladou úřednicí. Nakonec se člověk nedovídá nějakou "novou" zásadní pravdu, ale vyznění Watanabeho příběhu a je podáno tak dobře, že to člověka opravdu rozesmutní a zároveň inspiruje a dodá nějakou naději, i když už podobné věci ve filmu byly mockrát. Pro někoho může být ale to pomalé vyprávění docela problém, protože je opravdu hodně pomalé a ani se moc nesnaží nějak diváka vtahovat do děje přímo a je potřeba si na to prostě zvyknout a sledovat pozorně hlavní postavu a děj, protože to za to stojí. (04.12.2010)