Kagemuša
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Šin'ičiró IkebeHrají:
Tacuja Nakadai, Cutomu Jamazaki, Ken'iči Hagiwara, Kaori Momoi, Takaši Šimura, Kamatari Fudžiwara, Micuko Baišó, Daisuke Rjú, Hideo Murota, Hidedži Ótaki (více)Obsahy(3)
V 16. století je neznámý zloděj vybrán, aby se stal dvojníkem umírajícího mocného vládce, kterému je podobný. Podaří se mu získat královskou vznešenost a vést armádu svého pána do bitvy. Film Akira Kurosawy obsahuje monumentální bitevní scény a získal hlavní cenu na festivalu v Cannes. (Guild Home Video)
Recenze (113)
Dejové línie boli na začiatku vykreslené veľmi solídne, prostredie a postavy vykreslené veľmi verne času, do ktorého bol dej zasadený. Japonsko 16. storočia sa mi páči svojou atmosférou. Kurosawa sa ju snaží verne presúvať na plátno. Tomuto easternu sa však v druhej polovici citeľne aj viditeľne vybíjajú baterky. ()
Po Seppuku jde o můj nejoblíbenější japonský hraný film. Poetičnosti a komplexnost tohoto díla je (stejně jako u všech Kurosawových filmů) taková, až je to neuvěřitelné. Film, který se tváří jako příběh o zlodějíčkovi, který se vžije do role knížete natolik, že poté není schopen svého předchozího života, je ve skutečnosti velkofilmem, který velmi věrně dokumentuje změny, které v tehdejším Japonsku probíhali. Rozhodně to není film pro každého, ale jeho kvalita je nesporná. ()
Vypravny historicky velkofilm, ktoreho dlzka vobec nie je prekazkou. Rovnako ako dalsie Kurosawove filmy ukazuje v plnej krase (a farbe:) jedinecnost japonskej kultury a mentality daneho obdobia. Dej filmu bol pre mna mimoriadne putavy. Vrelo odporucam kazdemu milovnikovi samurajov. ()
Krásný Kurosawův film... ()
Človek je len do vtedy prospešný dokiaľ má nejakú hodnotu. Túto hodnotu predstavuje dvojník, vyšinutý blázon, zlodej, ktorý dostal druhú príležitosť, niečo dokázať. Ušetrený zabitiu aby poslúžil vyššiemu dobru. Zlodej sa vžíva do role a musí oklamať všetkých naokolo seba. Osvojuje si pánove zvyky, gestá, rozprávanie. Zmení sa jeho zovňajšok ale vnútro nie. Vnútri zostáva stále vyšinutý blázon, ktorého potláča hlboko v sebe. Vidíme to hlavne na konci. Síce stotožnený so svojou postavou, no však po prezradený je vykopnutý zo sídla. Odchod zo sídla je nasnímané v daždi a šere, kde ho osočujú vojaci. Doslova nám je ho ľúto. Časť filmu je o manipulácii. Najvyššie postavený ľudia ovládajú menejcenných ľudí, ako keby boli figúrkami na šachovnici. Príšerná predstava, nakoľko sa to deje nie len vo filme. Je obdivuhodné ako pomalým tempom je nám predstavovaná ich kultúra. Nikto sa neponáhľa, všetko má svoj poriadok. Prehliadka kultúry, ktorá nám Európanom je cudzia. Aj vďaka tomu má svoju výpovednú hodnotu. Pre súčasného diváka táto estetika je nevšedná a nová, neobkukaná. Je to tak diametrálne odlišné od našej kultúry. Gestá, rozprávanie, oblečenie, správanie a mnohé iného. Nemenné zábery tomu dodávajú len vážnosť a my sa len nerušenou kamerou prizeráme. Miestami mi to prišlo skvelé, ako estetika kamery bola statická a všetko bolo rámované do plochých kompozícií. Hra farieb v priestore je kúzelná na tu dobu a prostriedky. No boli okamihy kedy sa ten obraz mohol aj hýbať. Veľmi som už poznačený americkým štýlom rozprávania. Kde sa všetko musí hýbať a je dynamické. Tu to tak nie je. To možno na mňa miestami pôsobilo nudne. Pokojná kamera, s pokojnými postavami a kľudným rozprávaním vo mne vyvolávalo nepokoj. Mám rád akčnejšie veci. Žiaľ ale taká je poetika filmu. Koniec filmu už len sledujeme ako zlé rozhodnutia vo vojne môžu napáchať škody. Dlhá koláž zdevastovanej armády vo mne vyvoláva žiaľ. Aká nezmyselná je celá vojna. Ľudia zomierajú za iných ľudí. Koláž tisícky mŕtvol sú dych berúce. Ukazujú pravú tvár vojny. 70% ()
Musí být ten film tak dlouhým napadne asi každého. A on musí. Vypovídá totiž o jiné mentalitě a době, a skrze neurozeného dvojníka to zvládne lépe, než leckterý jiný velký biják. Hlavní role tohoto filmu je i z tohoto důvodu hezky vymazlená. A ano, jsou zde někdy až zbytečně masové scény. Pro mě je však jádrem úloha dvojníka, který získá vše, aby přišel o vše. ()
Včerajšia premiéra. Vojnový film bez boja. Teda je vo filme ukazaný boj ale z diaľky a vždy niekto do toho kecá. Očakával som, že to budú jatka ale neboli. Čo je asi aj dobre. Dĺžka filmu, ktorá je 150 min je akurát. Vizuálne je film skvelý. Myslím si, že Japonci niektoré vážne skvelé nakamerované pasáže dali v exteriéri. Ty čo ste videli tento film, tak asi viete na čo narážam. Je to Japonský vojnový veľkofilm, ktorý je dobrá uspávanka. Ak si ľahnete a budete len počúvať príbeh nič vám neujde z príbehu. Čo sa týka vizuálu je to iná šálka kávy. Ten si vychutnáte naplno. Zas ak máte dobrú predstavivosť a stačia vám dialógy a monológy a zvuky prostredia, tak si to užijete aj tak. Takto spravený vojnový film som ešte nevidel. Dá sa to pozrieť tromi spôsobmi a ani jeden z nich vás o nič z príbehu neochudobní. Jednoznačne môžem film odporúčať s menším upozornením nespravíte tú istú chybu ako ja a to, že si to pustite, keď budete unavený pretože inak zaspíte. Celkové hodnotenie za mňa je 90%. Tých 10% strhával za rok, že hrozí zaslanie pri filme. ()
Kurosawu zbožňuji, Kagemuša je už devatenáctým filmem, který jsem od něho viděl, a vůbec prvním, který jsem viděl v kině. Pět hvězdiček je v podstatě samozřejmostí - Kurosawovy filmy totiž vedle běžné filmové produkce působí asi jako opera vedle písniček z rádia. Mezi mé nejoblíbenější ale zřejmě patřit nebude - vykazuje některé typické kurosawovské nešvary - až přílišná dějová rozvláčnost a dialogy, ve kterých se člověk neorientuje (o někom se mluví, ale já si v tu chvíli jaksi nedokáži vybavit, o jaké postavě že je tu řeč). Kagemuša mi přijde podobná jako Ran, ale ten si mi líbí o hodně více. Krásné scény - hned ta úvodní (jeden dlouhý statický záběr, kde je vladaři představen dvojník), dále scéna, kdy dvojník najde mrtvolu vladaře, a pak scény, kdy se dvojník seznamuje se svým novým domovem - se sluhami, a také se souložnicemi... ()
Dodnes si japonští historikové nejsou jistí, zda Shingen Takeda zemřel v důsledku starého zranění, na zápal plic nebo byl zastřelen. Ve filmu je třetí teorie rozvedena do extrému a navíc je doplněna o úžasný nápad s dvojníkem. Chtěl bych ocenit i postavy Nobunagy Ody a Ieyasua Tokugawy. Zvlášť první pán se povedl, zatímco z Ieyasua je sice proklatě chytrý (to souhlasí), ale jinak spíše roztomilý neohrabaný nešika, ačkoliv ve skutečnosti to byl samuraj se vším všudy, který rád plaval a jezdil na koni. Shingen a jeho náhradník jsou výborně ztvárnění Tatsuyou Nakadaiem a tímhle výkonem se určitě vyrovná bývalému korunnímu princi Toshirovi Mifunemu. Panu Kurosawovi měl ovšem někdo říct, ať zůstane u nízkorozpočtových a spíše psychologických filmů s několika (Rašomon) nebo několika více (Sedm samurajů) herci a nesnaží se o velkofilmy. Nefunguje to. Scénáristicky a herecky jde o mistrovské dílo, ale jak se objeví mnohatisícové armády, je to mnoho povyku pro nic. Davy stojí, případně se někam pohybují a padají, akce jen náznakem. Nicméně, závěrečná víceméně věrohodná bitva u Nagashina, kde se na jedné straně pálí ostošest a na druhé utíká/jede a umírá (ono to tak jednoznačné tehdy nebylo), v člověku zanechá silný dojem a na výraz Tsutomua Yamazakiho jako Shingenova bratra nikdy nezapomenu. Důkaz, že asijští herci nemusí být jen uřvaní. Kagemuša byl, jak jsem četl, přípravou na pozdější Ran. No nevím, ale předchůdce se tváří jakžtakž normálně, zatímco Ran je tak megapatetická deklamovaná dráma, že by Kenneth Branagh zíral. A možná se tak i stalo. ()
Není to špatný film, nicméně neshledávám na něm ani nic moc povedeného. Kdo to neviděl, rozhodně nepřišel o žádnou perlu kinematografie, Vzhledem ke stopáži se pohybuje na hranici nudy, příběh není zvlášť zajímavý, ještě to zachraňuje rovina o dvojníkovi, ale válečná rovina je zmatená a nezajímavá. ()
Budem stručný. Tentokrát ma Kurosawa veľmi neoslnil. Často dych berúce scény (áno ešte aj v dnešnej dobe) sú podobne ako celý film zabité svojou prehnanou dĺžkou. Najhoršie na tom je, že napriek tomu koľko sa toho deje, sa zdá akoby sa nič nedialo. Mám z toho podobný pocit ako z Ran. Ktovie možno je to práve tou farebnosťou, kde svedčí viac tá čiernobiela (prosím nebite ma za to). Ale epickosť pádu drží film ešte hore, spolu s hudbou, ktorá podtrhovala atmosféru. Bohužiaľ niečo okolo 7. ()
Já mám obecně s Kurosawovými výrazovými prostředky problém, a v tomto filmu tuplem. Kdybych si přečetl rok vzniku 1950, vůbec by mě to nepřekvapilo - a možná bych ocenil slušné barvy na tu dobu. Z výpravy stříkají peníze na všechny strany a pan režisér nám předvádí středověké divadlo. ()
Syrový pohled na úpadek klanu Takeda a smrt jednoho z mých oblíbenců - Shingena. Určitě doporučuji pro každého, kdo má rád aspoň trochu historie, či japonských filmů bez dnes tolik již oblíbených "hollywoodských" efektů. Film popisuje období, kdy je klan Takeda na válečném tažení proti Tokugawům a jejich dayimjó (kníže,vládce) je postřelen a následně umírá, ale ještě předtím poručí celému svému klanu aby zatajili jeho smrt po dobu tří let. A v tu chvíli přichází na scénu již dříve nalezený dvojník (jap. Kagemuša), který se snaží sžít s rolemi původního vládce klanu. ()
,,Zůstaňte stát!“ Trochu jsem se před projekcí obával, že tříhodinový Kagemuša bude nějakým opulentním těžkým velkofilmem, jehož sledování bude nesmírně náročné. Jak jsem ale byl mile překvapen tím, že je to vlastně velmi osobní příběh jednoho muže, který má hrát stín, dvojníka mrtvého vládce. To je samozřejmě spojeno s mnohými filosofickými otázkami, které tento film pěkně evokoval. Dokonale napodobit druhého člověka totiž znamená se jím stát, změnit sama sebe a nechat se rozplynout v druhém. Nakadai sehrál svou dvojroli naprosto bravůrně, obzvláště pomocí výrazů tváře. Pastvou pro oči byly zajímavě řešené davové scény a práce s barvami, které vůbec nejdou srovnat se západní produkcí. Také pro mě bylo neotřelé zpracování bitevních scén. Kurosawa se s tímto projektem prostě popasoval výborně a tři hodiny mi utekly jako voda. ()
Vládce klanu ve starém Japonsku si pořídí dvojníka (kagemušu), a když je zastřelen, ujímá se dvojník na pár let namísto něj vlády, aby zmátl nepřátele v NEKONEČNÝCH válkách. ()
Já vím, že tohle se o Kurosawových filmech asi moc neříká, ale mě to přišlo jako super zábava. Těch 179 minut uteklo jak voda, což se třeba o Total Recall (2012), který na zábavu cílí,říci nedá. ()
Mistrovské dílo, jež v nevšedních a přesně promyšlených obrazech ukazuje rozklad starobylého společenského systému. Kurosawa tímto velkolepým, výpravným dilem navazuje na své úspěchy předchozích, starších filmů se samurajskou tématikou. ()
Na svoju dobu ide vskutku o veľkolepé filmové dielo, kde sa miesia intímnejšie scény z palácov a siení, s tými z bojísk so stovkami komparzistov. Film je vynikajúci po hereckej stránke, ale kvalitný prežitok poskytuje aj vizuálne spracovanie. Nachádza sa tu množstvo skvelých momentov a obrazov, ktoré pridávajú filmu aj na emočnej intenzite. Zároveň si film človek užije viac, keď má aspoň aký taký prehľad o danej dobe a postavách (desiatky hodín strávených pri Total War: Shogun 2 neboli teda zbytočné:). Časovo je však film veľmi náročný, a to hlavne z dôvodu, že drvivú väčšinu stopáže zaberajú dialógy a iné komornejšie scény. Preto zhruba dve tretiny filmu som mal z filmu ako celku priemernejší pocit, ale následné manévre epických rozmerov a veľmi silný záver vytiahli moje hodnotenie na slušných 75%. ()
Rozmáchlá historická freska, při níž se divák neznalý japonských reálií chvílemi nudí a chvílemi ztrácí. Taky tu chybí lehkost jeho prvních snímků...Přesto je to výjimečný historický opus, který se dívá na nástup Tokugawů z pohledu "druhé" strany. ()
Další Kurosawovo historické válečné drama, tentokrát trochu více utahané a místy nudné. Děj se odehrává během éry Sengoku v roce 1571, kdy se hned na začátku setkává vůdce klanu Takeda jménem Takeda Shingen se zlodějem, kterého přivedl jeho bratr Nobukado. Zloděj měl být ukřižován, ale protože je podobný Shingenovi, tak by se mohl hodit jako dvojník a být využit jako politická návnada. Armáda Takedy obléhá hrad patřící Tokugawovi Ieyasuovi, a povedlo se jí prolomit dvě linie obrany, ale posádka hradu se pořáddrží a v noci hraje na flétnu. Shingen si to jde osobně poslechnout, ale je při tom postřelen. Následně přikáže stáhnout své síly a generálům poručí, aby jeho smrt tajili po dobu tří let. Shingen má několik rivalů - Oda Nobunaga, Tokugava Iwyasu s Uesugi Kenšin a ti přemítají o Shingenově tažení, aniž by věděli o jeho smrti. Nobukado představí zloděje generálům a navrhne, aby se naplno vydával za Shingena. Zloděj o smrti svého dvojníka neví, ale nakonec při pokusu o krádež pokladu najde jeho mrtvolu ve velké váze. Generálové se rozhodnou, že nemohou zlodějovi věřit a propustí jej. Nádoba je vhozena do jezera, a to vidí špioni pracující pro Tokugawu a Odu a mají za to, že Shingen je fakt mrtev. Zloděj je však zaslechne, vrací se k jezeru k Takedovým mužům, poklekne a nabízí se jako kagemuša. Ti to pak celé zahrají tak, že obětovali bohu jezera saké, a špioni jim to sežerou. Po návratu domů kagemuša oklame Shingenovu družinu, protože se chová jako již mrtvý vojevůdce a něco se o něm také dozví. Musí předsedat klanové schůzi, a Nobukada mu dal instrukce, aby mlčel, dokud on sám nepřivede generály ke shodě, načež to kagemuša akorát odkývne a ukončí schůzi. Shingenův syn Katsuyori je rozhořčen z otcova výnosu o tříletém odkladu oznámení jeho smrti, který mu oddaluje dědictví a také vedení klanu. Katsuyori se rozhodne vyzkoušet kagemušu před radou, protože většina přítomných si myslí, že je skutečným Shingenem. Ptá se jej, jaká je další strategie, a kagemušovi se povede odpovědět ve stylu Shingena, což na generály zapůsobí. Přichází rok 1573 a Nobunaga mobilizuje své síly k útoku na Azai Nagamasa, což je pokračováním jeho kampaně v centrálním Honšů, aby si udržel kontrolu nad Kjótem proti opozici. Jednotky Tokugawy a Oda zahájí útok proti Takedům a Katsuyori zahájí protiofenzivu navzdory radám svých generálů. Zaútočí jednotky ohně, lesa a také větru. Kagemuša je nucen vést posily k bitvě o Takatenjin a motivuje vojáky k vítězství, ale díky své velké sebedůvěře spadne z Shingenova temperamentního koně. Ovšem ti, kteří mu přispěchají na pomoc si všimnou, že mu jaksi chybí Shingenova zranění z bitev, a proto je vyhnán a klan konečně přebírá Katsuyori. Síly Oda a Tokugawa zahájí ofenzivu proti domovině Takeda. Povede se mladému Katsuyorimu porazit své rivaly? A nezasáhne do boje na poslední chvíli ten zlodějíček, ze kterého udělali vůdce klanu? Nebylo to úplně špatné, kratší stopáž by tomu určitě prospěla, dlouhé okamžiky, kdy se nic moc neděje mě ubíjely. A také jsem si pořád pletl Kagemušu a jeho bratra Nobnukadu. Ale byl jsem pevný a stálý jako hora, takže jsem to vydržel až do konce. () (méně) (více)