Toulavý pes

To by nebyl Kurosawa, aby se tam aspoň trošku nefilosofovalo. I když to je poctivá opravdu oldschoolová kriminálka. Nejradši jsem měl postavu protřelého detektiva Sata, který už z principu všechny zločince nenávidí a ospravedlňování nechává spisovatelům. Jeho parťák Murakami je po celý film hrozný ucho, a pochlapí se až úplně na konci. Chvílemi je to v dnešní době možná už trochu nezajímavé (některé scény jsou zbytečně hrooooooozně dlouhé), ale koukal jsem na to přesto zaujatě a nenudil jsem se. A z celého filmu mě vlastně nejvíc šokovalo, že se v japonsku hraje baseball. (26.12.2006)

Tohle je skutecne stara podstiva kriminalka, kde se spis mluvi, nez strili. Akce je tu sice pomalu a dialogu moc a misty to je cely takovy rozvlacny, ale prevazne jsem se nenudil, coz je na tak starej film slusnej vysledek. Toshiro Mifune je tady fakt perfektni, ale postupne tak trochu ustupuje do pozadi, coz je docela skoda. Nicmene, i kdyz jde o dobrou kriminalku, nicim zvlast nevynika a nevidim tudiz duvod, proc davat vyssi hodnoceni. Dat ho jen kuli tomu, ze je reziserem Kurosawa by fakt neslo, s takovym reziserem by spis mel bejt film o tridu lepsi. (01.02.2007)

Klasicky Kurosawův pomalý film - tentokrát černobílá klasická poctivá temná krimi z poválečného Japonska. Mladý vyšetřovatel nejprve hledá jemu ukradený kolt, aby později ve spolupráci se zkušeným kolegou pátral po vrahovi, který tuto zbraň používá, vše za víceméně mlčenlivé spoluúčasti zbytku policejního sboru. Pistole je ukradena za parného dne, atmosféra příšerného vedra se pak táhne celým filmem a přidává mu stresující napětí navíc. Je-li vedro někdy uvolněno lijákem, stane se brzy něco zlého. V předzávěrečné scéně dopadení zločince se zbraní je nejvíce cítit pozdější Kurosawův rukopis - policista a zločinec se dívají do očí, pistole je namířena, žena z blízkého domu hraje na klavír a rozuzlení se blíží. Scéna těžce oddychujících soupeřů pod květy slunečnic topinambur za zpěvu v blízkosti procházejících dětí taky nemá chybu. Trochu mi Mifuneho zodpovědná posedlost nalezením pistole a vraha a všudypřítomné vedro připomněla pozdější Nolanovu Insomnii s Al Pacinem sužovaným bílými nocemi, nespavostí a zodpovědností za své činy. Že by byl Kurosawa i tentokrát inspirací pro pozdější filmaře? Trailer: http://www.sms.cz/film/toulavy_pes/ukazka (06.04.2009)

S Kurosawou mám ten problém, že je na mě moc pomalý. Třeba scéna na baseballu obsahuje tolik pro mě zbytečných záběrů hry, že jsem měl skoro chuť sáhnout po dálkovém ovladači. Toulavý pes má autentickou atmosféru rozpáleného velkoměsta, výtečné obsazení i silnou ústřední myšlenku, ale jeho tempo je pro mě skoro vražedně pomalé. Kdo se na ně dokáže vyladit, bude odměněn. Mně se to dařilo tak napůl. *** 1/2 (18.06.2007)

Základním schématem, zápletkou, linearitou příběhu, ale i dobou vzniku a určitými stylistickými prostředky připomíná Toulavý pes klasické dílo italského neorealismu Zloději kol. Oba filmy nalezly svůj předobraz ve skutečné události (Kurosawa i De Sica, resp. Zavattini vycházeli z novinového článku, který dále rozpracovali), v obou filmech jde o krádež věci, která je poměrně zásadní pro výkon povolání (policista a zbraň vs. lepič plakátů a kolo), následné usilovné hledání zcizené věci, resp. vyšetřování, kde se téměř nevyskytují dějové odbočky. V obou dílech jde přitom o realistický akcent doby, ve které se příběh odehrává, resp. ve které filmy vznikly, tedy krátce po II. světové válce, kdy se Japonsko i Itálie jako poražené země setkávaly s válečnými reparacemi, resp. okupací, která se na nemálo let obtiskla do běžného života obyvatel obou zemí, v podstatě až do poloviny 50. let, kdy země zažily opětovný rozmach. Podobnostních rysů lze samozřejmě nalézt ještě více (točení v exteriérech, výrazný sociální podtext), stejně jako těch, které filmy od sebe odlišují (žánr, (ne)herecké obsazení, závěr a jeho vyznění). (03.05.2015)

Jeden z raných Kurosawových žánrových snímků, na kterém jsou už patrné všechny znaky typické pro jeho tvorbu. Chytré záběry kamery zachytávající detail a polocelek, pečlivý výběr herců a exteriérů, zachycení atmosféry. Velmi dobré zachycení poválečného japonského velkoměsta plného bídy a sociálního napětí a frustrace z prohrané války. V jednom bodu mi ale Kurosawa nesedí. Stopáž je přetažená, kdyby měl snímek 95 minut, bylo by to vzhledem k obsahu snímku zcela adekvátní. Každý jeden záběr kamery je příliš dlouhý, chtělo to odvážnější střih. Jenže tímhle neduhem je poznamenána celá Kurosawova tvorba. Jako detektivka je Toulavý pes jen průměrná záležitost, příběh je příliš jednoduchý a odvíjí se lineárně. Navíc filmový materiál je nepříliš kvalitní... Do nadprůměru film vytáhnou výše uvedené chytré záběry, Kurosawa například umí zachytit polední žár tak, že to dusno cítí divák přímo na sobě. Detailem tváře nebo pohybem je schopný Kurosawa o svém hrdinovi sdělit víc, než jiný režisér v několikaminutové ukecané scéně. Celkový dojem: 65 %. (17.01.2008)

Hodinový zostrihanie tohto filmu by mu s prehľadom vynieslo aj štvrtú hviezdičku, ale pozerať sa znova na túto rozvláčnu kriminálku by som sa už asi neodhodlal. Naozaj nechápem prečo režisér vypĺňal pomerne dobrý námet tak fádnymi scénami. Pozerať desaťminút baseballový zápas, ktorý nemá s filmom nakoniec nič spoločné, ďalších bezúčelných dvadsať minút prechádzok po meste, či vidieku, či nudné naháňačky bez štipky napätia ma naozaj nenaštartovali k vyššiemu hodnoteniu. A pritom námet bol naozaj sľubný. 55%. (06.11.2009)

Bohužel, má očekávání splněna nebyla. Ve srovnání s Opilým andělem (jiný film od Kurosawy zatím neznám) to byla nehorázná nuda. Možná to bylo i proto, že jsem byl už na začátku dosti unavený, a tak jsem taky musel trochu přemlouvat spánek, aby ještě chvíli počkal. Ale na víc než 50% to rozhodně nebude. Dlouhá hluchá místa mi dovolovala nesledovat film a věnovat se věcem kolem, což je u filmu vždy spíše na obtíž, zvlášť u takovéhoto. (02.07.2008)

Kurosawa, Mifune za mlada a poválečné Japonsko v sociálním dialogu s prvky filmu noir, který trochu klame tělem? Funguje to natolik báječně, že jsem v pokušení nadělit i pátou hvězdu! (15.11.2008)

Horúčosťou sálajúca a zároveň skvelá sociálna kriminálka o precitlivenom, nepríliš schopnom mladom policajtovi, ktorý sa nevie spamätať z toho, že mu niekto šlohol pištoľu a zároveň mizerný, neveľa vypovedajúci dokument. Preafektované city v podaní skvelého Toširu Mifuneho. Zopár filozofických múdier v dialógoch so skúsenejším policajtom. Povojnové Japonsko. To všetko je fajn. Lenže prebytočných, ničnehovoriacich záberov, ktoré nie sú zachytením povojnového mesta plného biedy a sociálneho napätia, ale skôr nedotiahnutými polodokumentárnymi zábermi, chaoticky zachytávajúcimi akési trhovisko a následne preplnený mestský štadión je vyše 20 minút. Vo výsledku sú čímsi navyše voči zvyšnému deju, ktorý strádanie a biedu ukazuje skôr v dialógoch aktérov deja, miestami dotvorenými vhodným záberom. 50%. (29.10.2012)

Na Kurosawovi je obvivuhodné, že dokázal vytvořit tolik zcela odlišných filmů vysoké kvality. Ani Toulavý pes není vyjímkou. Jedná se o průměrnou detektivku říznutou noir stylem se sociálním podtextem. Je to právě noir styl a hlavně sociální výpověd, jež film vyzdvihují. To jak hlavní charakter putuje městem v němž divoce pulsuje život připomíná film Muž s kinoaparátem od Dzigy Vertova. Divák si tak může i po letech udělat věrohodný obrázek o životě v poválečném Japonsku. Dále je film doprovázen skvělou hudební kulisou, která podbarvuje výtečným způsobem noir atmosféru. Tradičně skvělý je i Toshiro Mifune jako mladý ukvapený detektiv. Co mě dostalo je skvěle nafilmovaný závěr. Scéna v čekárně na nádraží, následná honička a reakce Zuřivé bestie jsou dechberoucím důkazem filmařské geniality. (22.05.2007)

Strašná nuda, takmer som trpel. Dlhočizné zábery na kadečo od bejzbalového zápasu až po nohy chodiace po ulici a útla zápletka, ktorá sa v tom všetkom tratí. Neporovnateľné so súdobou americkou kinematografiou. (14.05.2020)

KOnečně se Kurosawa pochlapil...kdo by čekal, že mě bude bavit začátek jeho tvorby a ne "vrcholná" díla. Toulavý pes je důkazem toho, jak se z banálního příběhu dá udělat něco velice atraktivního a zvláštního svým způsobem. (10.10.2006)

Poválečné Japonsko, kimona, kravaty, baseball. Sociální úvahy a davové scény. Mladý kriminalista, starý kriminalista, chybějící pistole a jeden vzteklý pes. Nálada. Sem tam jsem poněkud nepochopil návaznost, což ale tolik nevadí. Nejde totiž o "Kurosawovo pojetí kriminálky", nýbrž o jeho použití kriminálky. (26.06.2011)

Kriminálka bez jakýchkoliv zvratů a s velkým logickým kopancem si dala záležet na precizním vykreslení atmosféry, ale nedokázala se oprostit od nesmyslně afektovaných scén, v tomhle filmu nebrečely snad jen neživé předměty. Natočit to někdo jiný, je to průměrný film, v rámci Kurosawovy tvorby je to hodně podprůměrný film. (23.04.2016)

Po většinu času zajímavý noir film s hezky pochmurnou atmosférou poválečného Japonska, který ovšem kazí okamžiky naivních rozhovorů mezi starým Satóem a mladým Murakamim o sociálních otázkách a jak člověk je/není determinován jednou životní událostí. Škoda, Kurosawa má navíc, takhle pouze za silné 3*. (29.10.2009)

Moj prvy Kurosavov film, takze som vobec nemal potuchy, do coho idem. Bal som sa roku vzniku, co je nakoniec aj dovod mojho trochu vyssieho hodnotenia, ako by si film v mojich ociach zasluzil. Som rad, ze v roku 49 v tak vzdialenom svete ako Japonsko (myslene obrazne), dokazal niekto natocit kriminalku, ktora ma bavila aj 60 rokov po jej vzniku. Socialny podtext filmu pomohlo dostat sa na vyssi level ako klasicka mainstreamova krimi. (04.08.2008)

Jestliže se Kurosawa pokoušel natočit film noir, příliš se mu to nepovedlo. Ke klasikám noir žánru má toto dílo příliš daleko. To však neznamená, že se jedná o špatný film. Je to nadprůměrý kriminální film, bohužel však s trošku přepálenou stopáží. Některé scény, hlavně pak v první polovině filmu, jsou až příliš zdlouhavé. V závěru však děj nabírá na tempu a zakončení nemá chybu. Herecká dvojice Shimura - Mifune se opět vyznamenala, i když ne tak dobře, jako ve snímku předchozím. 7/10 (07.02.2008)

Najstarší Kurosawov film, ktorý som videl. Množstvo zaujímavých pohľadov i scén a dvakrát toľko miest a záberov bez výpovednej hodnoty, ktoré film predlžovali až na neznesiteľnú úroveň. Pričom nechuť Kurosawu k strihačským nožničkám je mi známa, Kurosawove filmy pomerne dobre poznám a o týždeň sa teším na jeho Rašómona. Možno som to vnímal tak intenzívne, že bol neskorý večer a teplo bolo pomaly také, ako vo filme. (03.07.2017)

Je to už déle, co jsem viděl Rašómona z roku 1950, a pamatuju si z něj jenom útržky, ale Toulavý pes mi ho navzdory odlišnému zasazení příběhu v čase i prostoru dost připomněl. Hlavně skrze ty aranže scén s Japonci sedícími na zemi (ať už na podlaze nebo v lese) a některé až afektovaně podané emoce. Atmosféru měl film dobře vycizelovanou, působivé bylo vykřeslené dusné horko s vějícími ventilátory, později hustý déšť nebo hraní na klavír za oknem během závěrečného střetu. Vyvrcholení výborné, závěr až trochu dojímavý... i Toširó Mifune patří určitě k zajímavým hereckým zjevům (i když jsem ho paradoxně začal vnímat až díky Johnu Frankenheimerovi a jeho snímku Grand Prix) a v civilních rolích je pro mne naštěstí daleko snesitelnější než jako nějaký samuraj s mečem. Problém u mne nastal se zpracováním příběhu o pátrání po jedném chlápkovi s ukradenou zbraní, celkově to bylo v těch dvou hodinách příliš rozvláčné a některé dlouhé pasáže s touláním po městě mi připadaly v tom minimalistickém pojetí až nekonečné. Staré černobílé filmy mívám rád, ale asi se pohybuju na zcela odlišné vlně než Akira Kurosawa. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (11.11.2019)