Reklama

Reklama

Mlčenlivý souboj

  • Japonsko Šizukanaru kettó (více)

Obsahy(1)

Mladý lékař Kyoji Fujisaki se během války nakazí syfilidou od operovaného pacienta. Po válce se vrací zpět ke své snoubence, ale záhy ji bez vysvětlení opouští. Jeho zdravotní sestra Rui se naneštěstí dozvídá celou pravdu. Když se Fujisaki setkává s mužem, který ho ve válce infikoval, vyvíjí na něj tlak, aby nesl odpovědnost sám za sebe a za svou ženu, která očekává dítě...

Mlčenlivý souboj svým tématem spadá do řady japonských snímků, které se pomocí alegorie vyrovnávají s válečným traumatem. Je také třetí kolaborací dnes již bájné dvojice Mifune-Kurosawa: legendárního herce a neméně slavného režiséra, který hluboce ovlivnil vývoj světové kinematografie a stal se jedním z otců "autorského filmu". (Lavran)

(více)

Recenze (16)

Algernons 

všechny recenze uživatele

Tak tohle byla síla! Silně dramatický příběh o tragickém osudu dobrého lékaře, který chtěl jen pomáhat a žít svůj život, jenže osud se mu vysmál do tváře. To celé je stanoveno ve vynikajícím, atmosférickým a napjatým úvodu, jaký jsem dlouho u filmu nezažil. Je to právě ten souboj ze sebou samým a s pokušením, které tenhle film dělá tak neuvěřitelně poutavý a zajímavý. Toširó Mifune je standardně úžasný a vnitřní konflikt jeho postavy ztvárňuje krásným způsobem a bez něj by to nebylo ono. Přičemž setkání a konflikt s mužem, který stojí za jeho zkaženým životem je to, co tenhle film opravdu dokresluje a obohacuje na vyšší úroveň. Režisérsky se nedá příliš vytknout, ale musím souhlasit s většinou lidí, že se film zbytečně v některých chvíli táhne a svižnější tempo, by dalo prostor ještě hlubšímu prozkoumání tohoto silného konfliktu zodpovědné logiky, proti nezodpovědné lehkovážnosti. Někdy je lepší žít zodpovědně a v utrpení, než se tomu vzpírat, nebrat na nic ohledy a způsobit tak větší utrpení ne jen sobě, ale i svému okolí. ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Zajímavé to bezesporu je, hlavní linka je dost zajímavá, jenže... Pokaždé mám problém u filmů, kde je začátek o dvě stě dvanáct stupňů zajímavější a kulervavěji natočenej, než zbytek filmu. Vážně, začátek s minimem slov, operací v polních podmínkách, bubnujícím deštěm a naprosto skvostnym hudebním podkresem je jeden z nejlepších úvodů, který sem kdy viděl. Proto zamrzí, že dialogy které následují jsou místy dost škrobené a prázdné, hromada postav je nesnesitelně jednorozměrná a u žádné z nich mě vlastně vůbec nezajímalo, o čem mluvili a dost možná by to nenapravilo, ani kdyby spolu rozmlouvali o tom, kterak mimozemská civilizace z mnohovesmírného kvadrantu glrlll přilétává na Zem dojit kozly. Sice je to Akira Kurosava s Toširó Mifunem, ale ani tenhle geniální dvojboj nedokáže zajistit, aby výsledek nepůsobil jako laciný příběh pro trafikové časopisy, který se tváří jako hluboká über filosofie jsoucna. Sice je to trochu nefér srovnání, ale... ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Nemocniční prostředí, rozehraná morální dilemata i jméno režiséra a obou hlavních herců slibovali velký zážitek. Úvodní dlouhá realistická scéna s operací pacienta ho slibovala také a celkově Mlčenlivému souboji určitě nelze upřít mistrovskou režii vybraných scén, stejně jako nadčasovost, pokud jde o obsah. Ale samotné zpracování na můj vkus bylo co do tempa a délky scén poněkud rozvláčné a provázely ho až přehnaně afektované projevy hereček. Akira Kurosawa při tom nejednou ukázal, že umí natočit velké napínavé drama (viz. Skandál či Nebe a peklo) výrazně zbavené i těchto neduhů japonských černobílých filmů, ale 4 roky po válce se teprve rozehříval a největší Kurosawovy snímky měly uzřít světlo světa až později. Několik velmi silných scén úplně nedokázalo zachránit celek, který na mě působil poněkud kolísavým dojmem i v rovině dialogů. [60%] ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Jestliže v případě filmu "Nelitujeme svého mládí" pomáhalo pomalé tempo vygradovat dramatický závěr a u "Krásné neděle" zase bylo součástí snové poetiky filmu, tady mi přišlo poněkud nadbytečné. Nyvé pohledy z okna na měnící se počasí samozřejmě dokládaly plynutí času, jindy pomalý rytmus gradoval dramatičnost té které chvíle,vcelku ale bylo těch zámlk možná příliš. Co mi naopak velmi vyhovovalo je otevřený závěr. Kurosawa taky vlastně primárně "nevypráví příběh", ale spíš ukazuje dva zásadně odlišné postoje. Odpovědnost a profesionalita na jedné straně, lehkovážnost a slabošství na straně druhé. Musím ale říct, že mi celou dobu běželo hlavou "a proč jí to neřekne?"... Samozřejmě vím, že "jiný kraj, jiný mrav" ale stejně. Tohle muselo být pro oba naprosto šílené... Celkový dojem: 75% ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Komorne prerozprávaný príbeh lekára, ktorý sa počas operácie nakazil od pacienta... Akira Kurosawa dáva dôraz na detail, psychologickú kresbu človeka vo vyhranenej situácii. Do hlavnej úlohy obsadil začínajúceho Toširó Mifuneho a voľby to bola nanajvýš vynikajúca. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Ja keď sa raz za čas vrátim ku Kurosawovi, tak vždy v sebe objavím pocit úplného nadšenia. Mlčanlivý súboj je film po Opitom anjelovi a pred medzníkom Rašomonom. Pritom sa nejedná o zlý film. Práve naopak. Človek čo má napozerané nejaké Kurosawové filmy tu môže badať určitú podobnosť s filmami Žijú v strachu, Červenobradáč, alebo Žiť. Nosnou témou týchto sociálnych filmov je stret morálneho s prízemným. Túžby a rozumu. Nádeje a úpadku. Je to hľadanie nádeje a dobrých vecí na mieste, alebo v situáciách, kde by sa možno iným hrdinom hľadali ťažšie. Tu sa znova ukazuje Kurosawová schopnosť vykresliť do detailu svoje postavy. A znova tu máme kráľovskú dvojicu Takaši Šimura a Toširo Mifune, tentoraz v úlohe otca a syna. Kurosawa je v tomto prípade milo úsmevný, morálne čistý a dramaticky zaujímavý. Využíva atmosféry vo svete za ordináciou, kde väčšinou prší, alebo sneží. Inak je film takmer celý interiérový - vytvárajúci emócie v sterilnom prostredí - znova vďaka postavám. Jasný dôkaz toho, že aj ranný Kurosawa sa vyrovná svojim posledným dielam. ()

liquido26 

všechny recenze uživatele

První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Shizukanaru Ketto by som osobne rozhodne zaradil medzi to najlepsie, co natocil japonsky rezisersky velikan Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Velka Legenda Judo/. Krasny film z povojnoveho Japonska, ktoremu vladne Toshiro Mifune /Hell in Pacific, Opily Andel/. Krasne je zobrazeny vnutorny boj cloveka - Toshiro Mifuneho - so zakernou chorobou, dialogy su mimoriadne kvalitne a talentovanu reziu nemozno popierat. A ako je u Kurosawu zvykom, dej plynie mimoriadne pomaly, divak sa musi obrnit trpezlivostou a pritomne je pomale, rozvlacne, ale nie ospale tempo : 92 % ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Své chyby to má. Postavy nejsou moc představené, je to zbytečně rozvleklé a chytré a zajímavé dialogy se tu bohužel střídají s těmi, co vyznívají nerealisticky a někdy i naivně. Ale i tak se jedná o povedené drama, které je naprosto skvěle natočené a zahrané a i přes jistou rozvleklost mě ten příběh zaujal, navíc i dokáže působit do jisté míry silně. Kurosawa má sice lepší díla (i mezi normálními dramaty, která mám teda radši než jeho samurajské filmy), ale i Mlčenlivý souboj se mi celkem líbil a má pro mě víc kladů než záporů. Slabé 4* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Mlčenlivý souboj je do značné míry sterilní alegorií válečného traumatu. Lues v současnosti již není jako kdysi strašákem v celé své hrůznosti tělesného rozpadu, ale to není ani modernější virus lidské imunitní nedostatečnosti, a globalizace se přitom přičinlivě snaží. Zástupci politicko-společenské korektnosti musí být nadšeni filmovým baladickým hymnem, emoce jsou zkroceny zodpovědností jedince ke společnosti a smutný hrdina je opravdovým vzorem, hodný následování. Působivé jsou obrazy ticha a bezmoci vnitřního pnutí. Urozenost mučednictví je oslavovanou morální hodnotou, úvaha se věnuje formě ručení mezi jednotlivcem a společenstvím. Ukázkovým hrdinou příběhu je Kjodži Fudžisaki (sympatický Toširó Mifune), příkladně ušlechtilý lékař s nechtěnou osobní tragédií dědictví války. Niterná bolest se uchovává v neústupnosti mlčení. Rozpolcenost z vidiny nenaplněné budoucnosti je projevem slabosti lidského ducha. Není nad osobní příklad! Hlavní ženskou postavou je Rui Minegiši (snaživá Noriko Sengoku), mladá nastávající svobodná matka a zkušební zdravotní sestra. Zodpovědnost se dostává do jejího podvědomí pod vlivem objeveného Kjodžiho tajemství. Platonická láska nemá zvláštní požadavky. Důležitou postavou je Susumu Nakada (Kendžiró Uemura), Kjodžiho pacient v době války a frivolní syfilitik. Apelování na osobní zodpovědnost je bráno za zákeřnou podpásovou ránu a rozhodující zásah přichází šokem. Výraznější postavou je Misao Macumoto (křehká Miki Sandžó), bývalá Kjodžiho snoubenka. Nedokáže se smířit s novou situací odvolaného slibu, na své otázky dostává dávky řezavého mlčení, přesto se doufá v obrat do poslední možné chvíle. Z dalších rolí: Kjodžiho úspěšný otec a přednosta kliniky Dr. Konosuke Fudžisaki (Takaši Šimura), či Susumuva tragicky těhotná manželka Takiko Nakada (Čieko Nakakita). Kurosawa opěvoval čisté lidské duše a obzvláště ty z lékařského prostředí. Gramnegativní bakterie Treponema pallidum znehybňuje mužská těla. Mlčenlivý souboj je velmi dobrým filmem z korektního stanoviska, já dávám přednost jiným variantám oslovení. ()

VanTom 

všechny recenze uživatele

Zodpovědný lékař (v brilantním podání Tošira Mifuneho) svádí svůj osobní, tichý souboj s vleklou nemocí (a vnitřním rozporem svědomí vs. touha), když tají ponižující (byť "nezaviněnou", z operace pacienta za války) nákazu syfilidou. V některých pasážích působí komorní Kurosawovo melodrama "male a nevýznamně", jinde naopak lidsky a silně, včetně nadějeplného závěru. ()

Bernhardiner 

všechny recenze uživatele

I dobří lidé někdy trpí. Přesto však nechtějí, aby kvůli nim trpěli druzí. Špatní lidé však často netrpí, neboť jejich skutky je netrápí. Žijí svým kazisvětským způsobem a to, že se kvůli nim stanou špatné věci i druhým, jim nevadí... Tenhle snímek mi připomněl mnou dříve viděný Skandál. Stejně jako tam se zde jedná o souboj morálky s pokušením a pravdy se lží. A Kurosawa je navíc toho názoru, že pravda je někdy příliš krutá na to, aby ji někteří lidé slyšeli. S tím by se možná dalo polemizovat, nicméně si musíme uvědomit, že snoubenka čekala celou válku, aby si ji mladý doktor vzal a teď... by měla čekat další roky než se mladý lékař uzdraví..? Kurosawa skvěle vykreslil jednotlivé postavy a herci (především Mifune a Šimura) je perfektně ztvárnili. Tento a jemu podobné Kurosawovy filmy jsou skvělé v tom, že jsou stále aktuální, podobná morální dilemata řeší dnes a denně, například, zda dát přednost životu před smrtí (potrat). 100% ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

Je to veľmi zvláštne. Film natočený v tom istom roku ako Túlavý pes, v dvoch hlavných roliach tí istí herci a pritom výsledok snáď ani nemôže byť rozdielnejší, hlavne čo sa kvality týka. Žiadne hranie sa na detektívku, v ktorej zrejme Kurosawa nie je až tak doma, ale čistá a poctivá psychologická dráma, kde je zase absolútne doma. Ani Mifuneho herectvo hádam nemôže byť odlišnejšie. V Túlavom psovi príšerne teatrálne prehrával, kdežto tu bola radosť sledovať jeho umiernený, ale veľmi presvedčivý prejav. Nesmierne ľudský príbeh o utrpení človeka, ktorý túži po svojej milej a napriek tomu, že ona tiež túži po ňom, musí sa jej vzdať kvôli zákernej chorobe. Jeho zodpovednosť je v priamom kontraste s bezohľadnosťou človeka, ktorý je pôvodcom jeho ochorenia, ale napriek tomu si užíva život a pritom ničí životy všetkým, s kým príde do styku. Nádherne stvárnené plynutie času prostredníctvom pohľadu na ten istý plot, raz obsypaný kvitnúcimi kvetmi, inokedy zasnežený, potom zase s roztápajúcim sa snehom. Kamera je celkovo opäť veľmi silnou stránkou filmu. ()

Reklama

Reklama