poster

Mlčenlivý souboj

  • Japonsko

    Shizukanaru ketto

  • Japonsko

    静かなる決闘

  • anglický

    The Quiet Duel

Drama

Japonsko, 1949, 95 min

Režie:

Akira Kurosawa

Scénář:

Akira Kurosawa

Hudba:

Akira Ifukube
  • liquido26
    *****

    První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film.(11.8.2010)

  • tomtomtoma
    ***

    Mlčenlivý souboj je do značné míry sterilní alegorií válečného traumatu. Lues v současnosti již není jako kdysi strašákem v celé své hrůznosti tělesného rozpadu, ale to není ani modernější virus lidské imunitní nedostatečnosti, a globalizace se přitom přičinlivě snaží. Zástupci politicko-společenské korektnosti musí být nadšeni filmovým baladickým hymnem, emoce jsou zkroceny zodpovědností jedince ke společnosti a smutný hrdina je opravdovým vzorem, hodný následování. Působivé jsou obrazy ticha a bezmoci vnitřního pnutí. Urozenost mučednictví je oslavovanou morální hodnotou, úvaha se věnuje formě ručení mezi jednotlivcem a společenstvím. Ukázkovým hrdinou příběhu je Kjodži Fudžisaki (sympatický Toširó Mifune), příkladně ušlechtilý lékař s nechtěnou osobní tragédií dědictví války. Niterná bolest se uchovává v neústupnosti mlčení. Rozpolcenost z vidiny nenaplněné budoucnosti je projevem slabosti lidského ducha. Není nad osobní příklad! Hlavní ženskou postavou je Rui Minegiši (snaživá Noriko Sengoku), mladá nastávající svobodná matka a zkušební zdravotní sestra. Zodpovědnost se dostává do jejího podvědomí pod vlivem objeveného Kjodžiho tajemství. Platonická láska nemá zvláštní požadavky. Důležitou postavou je Susumu Nakada (Kendžiró Uemura), Kjodžiho pacient v době války a frivolní syfilitik. Apelování na osobní zodpovědnost je bráno za zákeřnou podpásovou ránu a rozhodující zásah přichází šokem. Výraznější postavou je Misao Macumoto (křehká Miki Sandžó), bývalá Kjodžiho snoubenka. Nedokáže se smířit s novou situací odvolaného slibu, na své otázky dostává dávky řezavého mlčení, přesto se doufá v obrat do poslední možné chvíle. Z dalších rolí: Kjodžiho úspěšný otec a přednosta kliniky Dr. Konosuke Fudžisaki (Takaši Šimura), či Susumuva tragicky těhotná manželka Takiko Nakada (Čieko Nakakita). Kurosawa opěvoval čisté lidské duše a obzvláště ty z lékařského prostředí. Gramnegativní bakterie Treponema pallidum znehybňuje mužská těla. Mlčenlivý souboj je velmi dobrým filmem z korektního stanoviska, já dávám přednost jiným variantám oslovení.(31.8.2018)

  • ScarPoul
    ****

    Ja keď sa raz za čas vrátim ku Kurosawovi, tak vždy v sebe objavím pocit úplného nadšenia. Mlčanlivý súboj je film po Opitom anjelovi a pred medzníkom Rašomonom. Pritom sa nejedná o zlý film. Práve naopak. Človek čo má napozerané nejaké Kurosawové filmy tu môže badať určitú podobnosť s filmami Žijú v strachu, Červenobradáč, alebo Žiť. Nosnou témou týchto sociálnych filmov je stret morálneho s prízemným. Túžby a rozumu. Nádeje a úpadku. Je to hľadanie nádeje a dobrých vecí na mieste, alebo v situáciách, kde by sa možno iným hrdinom hľadali ťažšie. Tu sa znova ukazuje Kurosawová schopnosť vykresliť do detailu svoje postavy. A znova tu máme kráľovskú dvojicu Takaši Šimura a Toširo Mifune, tentoraz v úlohe otca a syna. Kurosawa je v tomto prípade milo úsmevný, morálne čistý a dramaticky zaujímavý. Využíva atmosféry vo svete za ordináciou, kde väčšinou prší, alebo sneží. Inak je film takmer celý interiérový - vytvárajúci emócie v sterilnom prostredí - znova vďaka postavám. Jasný dôkaz toho, že aj ranný Kurosawa sa vyrovná svojim posledným dielam.(27.4.2014)

  • kinej
    ****

    Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon.(24.11.2011)

  • radektejkal
    *****

    Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune.(7.8.2014)