poster

Mlčenlivý souboj

  • Japonsko

    Shizukanaru ketto

  • Japonsko

    静かなる決闘

  • anglický

    The Quiet Duel

Drama

Japonsko, 1949, 95 min

Režie:

Akira Kurosawa

Scénář:

Akira Kurosawa

Hudba:

Akira Ifukube
  • VanTom
    ****

    Zodpovědný lékař (v brilantním podání Tošira Mifuneho) svádí svůj osobní, tichý souboj s vleklou nemocí (a vnitřním rozporem svědomí vs. touha), když tají ponižující (byť "nezaviněnou", z operace pacienta za války) nákazu syfilidou. V některých pasážích působí komorní Kurosawovo melodrama "male a nevýznamně", jinde naopak lidsky a silně, včetně nadějeplného závěru.(8.10.2018)

  • tomtomtoma
    ***

    Mlčenlivý souboj je do značné míry sterilní alegorií válečného traumatu. Lues v současnosti již není jako kdysi strašákem v celé své hrůznosti tělesného rozpadu, ale to není ani modernější virus lidské imunitní nedostatečnosti, a globalizace se přitom přičinlivě snaží. Zástupci politicko-společenské korektnosti musí být nadšeni filmovým baladickým hymnem, emoce jsou zkroceny zodpovědností jedince ke společnosti a smutný hrdina je opravdovým vzorem, hodný následování. Působivé jsou obrazy ticha a bezmoci vnitřního pnutí. Urozenost mučednictví je oslavovanou morální hodnotou, úvaha se věnuje formě ručení mezi jednotlivcem a společenstvím. Ukázkovým hrdinou příběhu je Kjodži Fudžisaki (sympatický Toširó Mifune), příkladně ušlechtilý lékař s nechtěnou osobní tragédií dědictví války. Niterná bolest se uchovává v neústupnosti mlčení. Rozpolcenost z vidiny nenaplněné budoucnosti je projevem slabosti lidského ducha. Není nad osobní příklad! Hlavní ženskou postavou je Rui Minegiši (snaživá Noriko Sengoku), mladá nastávající svobodná matka a zkušební zdravotní sestra. Zodpovědnost se dostává do jejího podvědomí pod vlivem objeveného Kjodžiho tajemství. Platonická láska nemá zvláštní požadavky. Důležitou postavou je Susumu Nakada (Kendžiró Uemura), Kjodžiho pacient v době války a frivolní syfilitik. Apelování na osobní zodpovědnost je bráno za zákeřnou podpásovou ránu a rozhodující zásah přichází šokem. Výraznější postavou je Misao Macumoto (křehká Miki Sandžó), bývalá Kjodžiho snoubenka. Nedokáže se smířit s novou situací odvolaného slibu, na své otázky dostává dávky řezavého mlčení, přesto se doufá v obrat do poslední možné chvíle. Z dalších rolí: Kjodžiho úspěšný otec a přednosta kliniky Dr. Konosuke Fudžisaki (Takaši Šimura), či Susumuva tragicky těhotná manželka Takiko Nakada (Čieko Nakakita). Kurosawa opěvoval čisté lidské duše a obzvláště ty z lékařského prostředí. Gramnegativní bakterie Treponema pallidum znehybňuje mužská těla. Mlčenlivý souboj je velmi dobrým filmem z korektního stanoviska, já dávám přednost jiným variantám oslovení.(31.8.2018)

  • Tom_Lachtan
    ***

    Zajímavé to bezesporu je, hlavní linka je dost zajímavá, jenže... Pokaždé mám problém u filmů, kde je začátek o dvě stě dvanáct stupňů zajímavější a kulervavěji natočenej, než zbytek filmu. Vážně, začátek s minimem slov, operací v polních podmínkách, bubnujícím deštěm a naprosto skvostnym hudebním podkresem je jeden z nejlepších úvodů, který sem kdy viděl. Proto zamrzí, že dialogy které následují jsou místy dost škrobené a prázdné, hromada postav je nesnesitelně jednorozměrná a u žádné z nich mě vlastně vůbec nezajímalo, o čem mluvili a dost možná by to nenapravilo, ani kdyby spolu rozmlouvali o tom, kterak mimozemská civilizace z mnohovesmírného kvadrantu glrlll přilétává na Zem dojit kozly. Sice je to Akira Kurosava s Toširó Mifunem, ale ani tenhle geniální dvojboj nedokáže zajistit, aby výsledek nepůsobil jako laciný příběh pro trafikové časopisy, který se tváří jako hluboká über filosofie jsoucna. Sice je to trochu nefér srovnání, ale...(13.5.2014)

  • Bernhardiner
    *****

    I dobří lidé někdy trpí. Přesto však nechtějí, aby kvůli nim trpěli druzí. Špatní lidé však často netrpí, neboť jejich skutky je netrápí. Žijí svým kazisvětským způsobem a to, že se kvůli nim stanou špatné věci i druhým, jim nevadí... Tenhle snímek mi připomněl mnou dříve viděný Skandál. Stejně jako tam se zde jedná o souboj morálky s pokušením a pravdy se lží. A Kurosawa je navíc toho názoru, že pravda je někdy příliš krutá na to, aby ji někteří lidé slyšeli. S tím by se možná dalo polemizovat, nicméně si musíme uvědomit, že snoubenka čekala celou válku, aby si ji mladý doktor vzal a teď... by měla čekat další roky než se mladý lékař uzdraví..? Kurosawa skvěle vykreslil jednotlivé postavy a herci (především Mifune a Šimura) je perfektně ztvárnili. Tento a jemu podobné Kurosawovy filmy jsou skvělé v tom, že jsou stále aktuální, podobná morální dilemata řeší dnes a denně, například, zda dát přednost životu před smrtí (potrat). 100%(17.4.2017)

  • Martin741
    *****

    Shizukanaru Ketto by som osobne rozhodne zaradil medzi to najlepsie, co natocil japonsky rezisersky velikan Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Velka Legenda Judo/. Krasny film z povojnoveho Japonska, ktoremu vladne Toshiro Mifune /Hell in Pacific, Opily Andel/. Krasne je zobrazeny vnutorny boj cloveka - Toshiro Mifuneho - so zakernou chorobou, dialogy su mimoriadne kvalitne a talentovanu reziu nemozno popierat. A ako je u Kurosawu zvykom, dej plynie mimoriadne pomaly, divak sa musi obrnit trpezlivostou a pritomne je pomale, rozvlacne, ale nie ospale tempo : 92 %(16.4.2016)