Sugata Sanširó
Judo Saga
Sanshiro Sugata
Obsahy(1)
Rok 1882, éra Meidži. Mladý Sugata Sanshiro přichází do školy bojového umění judo. Stává se silným, avšak tvrdohlavým studentem mistra Yanoa a brzy se zúčastní turnaje mezi policií a dalšími školami. Prvotina japonského režiséra Akiry Kurosawy. (KrystofD)
Recenze (16)
Sugata Sanširo trpí bohužel tolika nedostatky (z nichž nejmarkantnější je velice ledabyle vyprávěný příběh), že i přes několik pozoruhodných momentů (např. Sanširův souboj s mistrem Muraiem), se jedná o dosti podprůměrný film. Nevidím důvod, proč dávat vysoké hodnocení jen k vůli tomu, že na režisérské stoličce seděl Kurosawa. Spíše naopak. - - - * a 1/2 ()
Tak tohle až zase takový zázrak není. Vlastně je zde toho pro Kurosawu typického málo. Sice je tu na svou dobu neuvěřitelně krásná kamera, ale co je to platné, když nemá co ukazovat. Příběh je dost banální, takových jemu podobých jsou k vidění stovky akčních béček. K dobru přikládám opravdu krásné filmové záběry, které se jjen tak někde nevidí. ()
V zásade je to film, ktorý je predzvesťou väčších vecí. Príbeh možno jednoduchý, ale to nevadí. Na dobu svojho vzniku je to ale veľmi dobre remeselne zvládnuté. Netreba si ale namýšľať, že sa jedná o nedobrý film. Kurosawa už tu ( aj na poli scenáristickom) ukazoval výraznú snahu o hľadaní nejakej styčnej myšlienky. Príbeh síce je o bojovníkoch... A ťažko by sme tam hľadali filozofiu čo zmení život. Ale tá myšlienka o dobre a hľadaní hodnoty u jednotlivca tu je. A bude sa objavovať aj v ďalších jeho dielach. Režijné nápady typu - cez stratenú topánku sledujeme plynutie času, sú už potom len chuťovky. A Takaši Šimura ako jeden z dvorných Kurosawových hercov poteší. Po pozretí prvej časti zvyšujem o 1*. Tie filmy so sebou krásne komunikujú. A tak som sa rozhodol ich brať ako jeden samostatný film. ()
74% ()
Docela hezky natočený film, ale příběh není nic moc a postavy mě také nijak zvlášť neoslovily. ()
Jo, jo tato prvotina reziserskeho velikana Akiry Kurosawu trpi neduhmi, miestnym prechytralym tlchubam chyba vyrazny pribeh, reziserska vycibrenost, hlbokofilozoficke presahy do naruseneho ludskeho - samurajovho - podvedomia a povedomia. No ale ja si Kurosawu vazim, ba dokonca tvrdim, ze to bol velikan svetovej kinematografie. Pochopitelne, este sa rezisersky len hladal, ale uz vidno talent pre reziu. Mylujem japonske realie a fascinuje ma Obdobbie Meidzi - 1868 - jul 1912, meno nesie po japonskom cisarovi Meidzim. Japonske kulisy su na urovni, akurat sa treba dostat do filmu a navnadit sa na Kurosawovu vlnu. Ked sa to filmovemu diviakovi podari, tak dostane slusnu, lahko nadpriemernu podivanu : 70 % ()
Je znát, že to je Kurosawův debut, protože třeba práce s tempem a délkou záběrů zde není moc dobrá a proto se Sugata Sanširó vleče. Příběh je sice jednoduchý, ale mě osobně celkem zaujal, stejně jako většina postav. Kameru ten film má skvělou a třeba závěrečná scéna boje na poli je naprosto mistrná, včetně toho občasného zabírání mraků (btw, Kurosawa na ně při natáčení měl fakt štěstí). Těch zajímavých scén tam je víc, každopádně i přes své chyby, co Sugata Sanširó má, se mi to celkem líbilo a slabé 4* si podle mě zaslouží. Akorát dobrodružný tenhle film fakt není... Slabé 4* ()
Velká legenda Judo je hraný debut nejznámějšího japonského filmového režiséra, který si zaslouží střízlivější hodnocení pravověrným fanouškům slavného tvůrce navzdory. Velká legenda Judo má mnohé nedostatky a samotná stavba příběhu úpí bolestí na vrávoravě chatrných dřevěných špalcích nezkušenosti. Idealismus přesvědčení připouští výraz naivity, duševní poselství se i přes dramatickou polohu neprodere dostatečně přesvědčivě na osvětlené prostranství, patos je vlasteneckou fanfárou správného uvědomění. Velká legenda Judo prokazuje poetický talent starojaponské kaligrafické kompozici a obrazům se vdechuje záměr duše. Pokouší se termín symbolismu, oživuje se obřadní cudností romantického vzplanutí, buduje se pomník národní ušlechtilosti. Nacionalismus se nezlobí, hrdost, či nadřazenost? Obojí. Hlavní postavou národní chlouby je Sanširo Sugata (sympatický Susumu Fudžita), dobromyslný a silou obdařený prosťáček. Psychologie dramatu se nešikovně pokouší uchopit jednotlivce, aby s ním slavila schopnost zprostředkovaného prožitku při střetech různého určení. Judo je pokrok vývoje džiu-džitsu a legenda hledá své správné životní místo a učí se způsoby. Hlavní ženskou postavou je Sajo Murai (Jukiko Todoroki), křehká a oddaná dcera mistra džiu-džitsu. Nesmělé první kroky pohádky lásky a lehké zmatení mysli na trase otec-nápadník-láska. Důležitou postavou je Gennosuke Higaki (zajímavý Rjúnosuke Cukigata), Sanširův sebevědomý sok na poli sportovním, společenském i mileneckém. Žárlivost je umocněna během událostí a vše spěje ke konečnému rozhodnutí. K výraznějším postavám patří Šōgorō Jano (příjemný Dendžiró Ókóči), Sanširův moudrý učitel, snažící se svého žáka dovést k hlubokému zamyšlení. A také Hansuke Murai (zajímavý Takaši Šimura), otec Sajo a vedoucí mistr konkurenční školy džiu-džitsu. Ješitnost pozvedává ducha k poslednímu jeho vzepětí a přijmutí životní výzvy. Z dalších rolí: ctihodný policejní šéf a organizátor soupeření Mičicune Mišima (Ičiró Sugai), ctižádostivý mistr džiu-džitsu Saburō Kodama (Jošio Kosugi), či Sanširovu houževnatou vytrvalost povzbuzující starý buddhistický mnich (Kokuten Kôdô). Kurosawově prvotině Velká legenda Judo lze vytknout mnoho, zaujmou patetické tahy štětce a působivé modelování obrazů. ()
Kurosawa se dá už ve své prvotině jednoznačně poznat, třeba až lyrickými náladotvornými záběry počasí reflektujícími rozpoložení postav. Také nikam nepospíchá, což může být v nepříliš dějovém snímku o bojovém umění a turnaji škol napováženou. Samotné judo pak nepatří zrovna k efektním stylům, poskakování v klinči po dódžó a přepálené přehazování oponentů na metry daleko před užaslými diváky mi v těch pár krátkých zápasech připadly přinejlepším kuriózní. ()
Jen z úcty k režisérské legendě a z úcty k judu nejdu v hodnocení níže. Film není špatný, je to konec konců Kurosawa, jedno že jde o jeho prvotinu, film je ale nudný a nezáživný. Kdo očekává něco na způsob Rockyho ze světa juda, jako jsem trošku očekával já, bude zklamán. Když judo, tak anime a manga, mezi filmy snad nic pořádného neexistuje. A je to škoda, judo je králem bojových umění. ()
Mladík Chee prichádza do školy karate, aby sa stal nasledovníkom jedného z majstrov. Mladícka nerozvážnosť a neskôr i láska a neľútostné súperenie škôl karate komplikujú jeho životnú cestu... Film "Veľká legenda Judo" v mnohom naznačuje režisérove umelecké smerovanie. Na jednej strane vychádza z bohatej minulosti "krajiny vychádzajúceho slnka", jeho tradícií a zvykov, čo využil neskôr pri svojich "samurajských filmoch". Na strane druhej neúprosne kritizuje sociálne pomery i ľudské vzťahy novodobého Japonska. Film je po obsahovej i vizuálnej stránke vydarenou prvotinou Akiru Kurosawu. ()
Zatím nejslabší Kurosawův počin, který jsem měl možnost vidět. Přesto dobrá podívaná. ()
Debut světoznámého japonského režiséra Akiry Kurosawy a ihned naprostá pecka. Dějství o počátcích juda je jednoduchý avšak velice propracovaný a seriózní příběh. Má to sice klasickou šablonu o příchodu muže do školy bojových umění s úmyslem stát se mistrem, ale v takovémto zpracování to bortí veškeré hranice. Je vtom určitá filozofie mající sílu i v dnešní době. Obtížná cesta za svým snem, dosáhnutí dokonalosti v řemesle, vyrovnat se s vlastními emocemi a najít si tu správnou cestu. Jedná se o řemeslně povedený film přibližující japonskou kulturu na poli silného příběhu a dokonalé choreografii akčních scén. Film, který se zapsal mezi výjimečné filmové klasiky. A Akira Kurosawa ukázal, v čem tkví jeho síla. ()
Kombinace sportovního a poetického filmu Ozuovského ražení. Kurosawa už od svých filmařských začátků ukazuje cit pro kompozici a zálibu v odhodlaných hrdinech. ()
Na svou dobu velmi zdařilé zpracování dnes už klasického schématu "mladý tvrdohlavý adept školy bojových umění". Z Kurosawova debutu vyčnívá především závěrečná větrná "akční" scéna na louce. Kdo ví, jak by to natočili dnes. ()
Velmi solidní debut. Už ta úvodní jízda kamery ulicí je moc pěkná. Závěrečná bitva mohla být delší a konec mi přišel trošku ustřihnutý. Ale jak říkám, na debut povedené (Kurosawovi bylo v té době už přes třicet a měl za sebou dvanáct filmů jako první asistent režie). Jinak judo na konci 19. století bylo odlišné od toho současného, které se vyvinulo ve dvacátých letech. Ve 30. letech se stalo národním sportem, ale podobně jako všechna ostatní bojová umění bylo jako feudální relikt zakázáno okupačními představiteli. V roce 1950 byla tradice juda obnovena a v roce 1964 bylo judo zařazeno do programu olympijských her v Tokiu. ()