Muži, kteří šlapou tygrovi na ocas
Tora no o wo fumu otokotachi
They Who Step on the Tiger's Tail
The Men Who Tread on the Tiger's Tail
Obsahy(1)
Jošitsune, jeden z panovníků, se snaží kvůli rozepřím uprchnout ze země. Jeho bratr Jorimoto ale nechá rozestavět na hranicích zátarasy. Jošitsune cestuje s malou skupinkou oddaných v přestrojení za mnichy, jsou ale prozrazeni. Pokouší se dostat přes hranici s tvrzením, že jsou skutečnými mnichy.
Film byl zakázán japonskou cenzurou a byl zpřístupněn japonské veřejnosti až v roce 1952.
(KrystofD)
Recenze (21)
Jeden z raných filmů známého japonského režiséra vychází z tradičního japonského dramatu divadla Nó - Ataka. Děj snímku se odehrává začátkem období Kamura, kdy rod Minamoto poráží rod Taira a k poměrně slušné lokální moci se dostávají bratři Joritomo a Jošitsune. To se samozřejmě nelíbí císaři Širakawovi a oba bratry lstí rozeštve. Jošitsune je tak donucen se skupinou svých stoupenců uprchnout ze země. Problém nastává v okamžiku, kdy je třeba přejít přes území ovládané jeho bratrem, na němž jsou umístěny zátarasy, které tomuto útěku mají zamezit. A právě v tento okamžik snímek začíná. Akira Kurosawa se spíše než o ryze autorský počin snaží vzdát hold původní hře. Vzdává se tak venkovního prostředí a možností většího rozvinu děje a sází spíše na teatrálnost a interiérové scény. Do rukou se nám tak dostává poměrně zajímavý snímek, kterému se důmyslně daří pojit tradiční japonské drama a filmový průmysl. Nebyl by to však Kurosawa, kdyby hru neobohatil o nějaký svůj prvek. Jak je zde již v několika komentářích uvedeno, jedná se o komickou postavu nosiče, který na sebe neustále strhává veškerou pozornost. Největší problém v režisérově záměru vidím ve faktu, že děj, který je vytržen z kontextu, nemusí být pro neznalé příliš zajímavý. ()
Malý a krátký film ranné Kurosawovy tvorby, je natočený převážně ve studiu. Připomíná spíše televizní filmy. Děj je úplně jednoduchý. skupina sedmi uprchlíků, včetně bratra panovníka, se snaží utéci ze země. V cestě jim stojí hraniční kontrola, která ví o jejich mniškém převleku. Uprchlíci, kteří jsou si toho vědomi se i přesto rozhodnou vsadit na své prozrazené přestrojení a zkusit kontrolou projít. Děj je tedy velmi jednoduchý a celý se vejde do jedné hodinky. Je to kvalitní malý film, který ale nenese žádné hluboké poselství, jak bývá u Kurosawových filmů zvykem. ()
Krátky príbeh z prostredia feudálneho Japonska, sledujúci cestu zemepána menom Yoshitsune, ktorý sa snaží utiecť s hŕstkou verných v prestrojení za siedmych mníchov za hranice. Pomáha im pri tom obyčajný nosič, ktorý nepozná ich skutočnú identitu a zámery, no keď ich odhalí, rozhodne sa napriek nebezpečenstvu im v riskantnom úteku pomôcť. Celý film sa odohráva v komorných, ale celkom pekne vyvedených kulisách, ktoré vyvolávajú dojem televízneho snímku alebo divadla, z ktorého ostatne, ako píše Dudek, film vychádza. Tomu je prispôsobená aj dĺžka, scenár a spôsob, akým herci rozprávajú a aké výrazy používajú. Prestrihy slúžia na klasické členenie do aktov, tu konkrétne troch: 1. cesta k "hradbám", resp. stráženému priechodu, 2. pobyt, udalosti a konfrontácia v priechode, 3. pokračovanie cesty po úspešnom prechode, plus krátky a stručný záver. Dej je veľmi jednoduchý, uspôsobený pre potreby výpravy a možnosti realizácie, a tak prakticky všetka ťarcha spočíva, čo však u Kurosawu nie je nijaká rarita, na pleciach hercov a dialógoch, pričom, ako sa dá očakávať, hrá veľkú rolu aj spev, intonácia a výslovnosť, čo sú rovnako faktory divadelnej scény. Dalo by sa povedať, že, podobne ako mnoho iných japonských snímkov z tejto éry, sa jedná o prenos antickej drámy do východných reálií so všetkými potrebnými rekvizitami a obmenami, ale jadro zostáva rovnaké. Stretávame sa tu s klasickými motívmi ako je hrdinstvo, do popredia je stavaná česť a vernosť, ale najmä múdrosť, ktorá je nosným motívom a základom celého príbehu. Ten je, ako je spomenuté aj v iných komentároch, vytrhnutý z celkového kontextu, ktorý je zľahka načrtnutý len v stručnom úvode (aký poznáme aj z ostatných, či už Kurosawových, alebo iných ázijských, prevažne čiernobielych filmov), a to môže niekomu vadiť, pokiaľ však máte aké také poznatky o tomto historickom období, alebo ste videli pár dobových snímok, nemusíte sa báť. Herci sú bez výnimky výborní, i keď sa to neobíde bez tradičných známych grimás, ktoré nenavyknutému laikovi môžu prísť smiešne, no iným, zábavnejším zdrojom humoru je jedna z hlavných postáv, nosič, v excelentnom prevedení komika Ken'ichi Enomoto, a je najvýraznejšou postavou, čo je voči ostatným trochu nefér, no na druhú stranu sa postará o poriadnu dávku skvelého humoru. Scenár aj realizácia majú svoje muchy a medzery, nie je to však nič, čo by divákovi, zaujímajúcom sa o tieto filmy a staršiu ázijskú kinematografiu všeobecne, malo vadiť. Ja som strávil hodinku v skvelej spoločnosti, a neľutujem toho, okrem jedinej veci - mohlo to byť dlhšie a obšírnejšie, pretože v tejto forme by to mohlo teoreticky niekoho aj nudiť. Mňa však rozhodne nie. 75% ()
"Lidé, kteří šlapou tygru na ocas" rozhodně není klasický film a to nikoliv kvůli délce, nýbrž svou formou. Nejen že to je adaptace divadelního představení, a to navíc adaptace která na divadelnost rozhodně nehodlá rezignovat, ale ještě ke všemu je to divadelní představení japonské. Jde tedy divadlo s pevně danými pravidly, důrazem na hercův výraz, na jeho řečovou ekvilibristiku, pracující například i s maskami, s tancem, s doprovodem tradičních hudebních nástrojů atp. A přesně tohle také Kurosawovo přetlumočení obsahuje. Je tu výrazný dramatický herec, sekunduje mu herec komický, celek je rozčleněn na jednotlivé obrazy v nichž, stejně jako v divadle antickém, platí jednota času, místa a děje... Pokud tedy hledáme v tomhle dílku klasické filmové napětí nebo děj, asi budeme zklamaní. Pokud ho ale vezmeme jako skvělou ukázku tradiční japonské kultury, budeme bezpochyby příjemně překvapeni... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Dudek, Madsbender ()
Raná tvorba japonského velikána nie je príliš známa, ale už v tomto prípade je vidieť nesmierny rozprávačský talent. Obrazovo i myšlienkovo skvelé. ()
Výborný komentář má Dudek a je skoro zbytečné cokoli doplňovat. Malé, příjemně osvěžující dílko s hereckým koncertem Denjira Okochiho (mj. skvělý Tange Sazen ve verzi Sadaa Yamanaky); škoda jen, že víc prostoru nedostal můj oblíbený Takashi Shimura. ()
Pôsobí to divadelne. Ako keby sme si na chvíľu odbehli na nejaké predstavenie Nó A hoci to spĺňa takmer všetky atribúty, ktoré neskôr budú robiť historický žáner v Kurosawovom podaní tak pamätným ( chýba tu výraznejšia charakterizácia), ten príbeh je vo svojej jednoduchosti vlastne celkom zábavný. Celé by sa to dalo aj nazvať Očami nosiča. Ten, ako ústredná postava sprevádza a pomôže panovníkovi a jeho ochranke prezlečenej za mníchov. Hudobné, atmosférické a v zásade aj dynamické. Ako celovečerný film to mohlo byť výborné. ()
Ještě že ti lidé nešlápli tomu tygrovi na něco jinýho. To by mohl Kurosawu sežrat a my bychom přišli o Rašomona, Yojimba i Sedmero samurajů, tím pádem taky Sedmero statečných a Clintova muže beze jména a svět by byl hned smutnějším místem. A po této filozofické vsuvce překročíme tygrův zašlápnutý ocas a přejdeme již k filmu samotnému. Jedná se o jednoduchý příběh natočený kompletně v kulisách. První půl hodinu se pořád někam jde a je to pěkná nuda, pak se někam dojde a najednou to začne bavit. Scéna v táboře při přechodu hranice byla úžasná. Konec je totálně divný. Z herců je samozřejmě nejzásadnější ten pošuk :-) ()
Jedným z prológových Akirových diel. Podobný námet, podobné princípy, podobné expresívne štylizácie i tajuplné okolité kulisy, akurát trošku komornejšie poňatie. Neprekážalo mi ateliérové prostredie, i (na jeho schopnosti) umiernenejší a trošku amatérskejší prístup, ale skôr väčšie rozvetvenie, odvážnejšie a zamotanejšie zvraty, pretože dobrodružné filmy mám hodne rád. A najmä tie v čiernobielom spektre (Mzda strachu, Poklad na Sierra Madre), ktoré istú tajuplnosť a mystiku prerozprávaných legiend dokážu umne využiť. A v tom najvyššom leveli sa už potom fantasticky pracuje s psychológiou postáv a formálnou vycibrenosťou, lenže dostať sa na tú úroveň (Rašómon) je dopriate hŕstke vyvolených a našťastie sa to režisérovi neskôr podarilo. Skrátka oproti vtedajšej konkurencii je tento príbeh o skupinke falošných mníchoch slušným priemerom, v ktorom si autor postrážil istú dávku nečitateľnosti a neidealizácii tej či onej postavy. A koniec koncov i storytellingu. Slušný Itôov zorný zjazd, vychytralé štúdiové pozadie v ústraní, škoda možno nedostatku technických možností a nižšieho rozpočtu. ()
6/10 Takovy studiovy kratas - misto pohadky pred spanim - aspon u me to tak fungovalo ;] Nikdo z hodnych nezakalil, serpa "opici kral" se porad pitvoril, napeti bylo misty docela huste, ze by se samurajskym mecem nedalo rozetnout a konec dobry vsechno dobre. ()
Já si prostě nemůžu pomoct - mě to okouzlilo. Vím že to není dokonalý snímek, ale mě se prostě líbil a basta ^^ A propó, rád bych zdůraznil, že film nezakázala japonská cenzura, ale americká okupační cenzura - to jen tak pro pořádek. ()
Reziser Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Rasomon/ natocil pekny film o Yoshitsunem, ktory uteka z feudalneho stredovekeho Japonska, spolu s kumpanmi v prezleceni za mnichov. Dej filmu sa odohrava v obdobi Kamasliepka, teda pardon, Kamakura, kedy jeden tamansky rod porazil dalsich tamanov - prvy tamansky rod sa volal Mynamoto a druhy Taira, pricom zvitazil Taira nad Mynamotom. Pardon, zase naopak. To je jedno, proste SK a CZ porovnavacia baza je Europa, nie Azia a mne xpokojnosti staci, ze viem, ze jestvuje nejake obdobie v Japonsku ako Kamasliepka. Rezia Kurosawu je vyborna, reziser sa pohral s kazdou jednou scenou, dialogy su na urovni a herci boli na urovni - poznal som len Susumu Fujitu /Velka Legenda Judo 1943/ hral vyborne. A typicke pre Kurosawu je pomale plynutie deja a filmu. 80 % ()
Zkrátit to o polovinu a je to super. Takhle je to jen hodně jednoduchý děj roztahaný na hodinu, kterému kvůli tomu chybí pořádná atmosféra, napětí a vůbec nějaké záživnější vedení děje. Líbila se mi kamera, herecké výkony a pár napínavých scén to taky má (hlavně teda tu, kde se ho jeden z nich snaží strážné oblbnout, aby se dostali za hranice + SPOILER ta scéna následující, kde už jsou skoro venku KONEC SPOILERU), ale celkově to ve svém hodnocení nevidím na víc, než na mírňoučký nadprůměr. A moc to nezachránil ani energický a sem tam i vtipný nosič. Lepší 3* ()
Film "Lidé, kteří šlapou tygru na ocas" zaujme svou formou tradičního japonského divadla a herecká exprese tak dominuje výrazu vyjádření. Japonsko konce dvanáctého století je našemu prostředí cizí, zachycuje pouze malý okamžik dávného času, vše směřuje k zlehčujícímu fraškovitému vyznění a zaměřuje se na střety slov a touhy jedinců i celku. Hlavní postavou filmového cvičení je Benkei (pozoruhodný Dendžiró Ókóči), bojový mnich a vedoucí muž prchající elitní skupiny. Boj byl každodenní součástí života, rodinné a přátelské vazby jsou bez varování přerušována, rivalita tasí zbraně a lidský život je nevalnou prchavou hodnotou. Záchrana je již na dosah ruky. Komickou úlohu má nosič a průvodce (příjemný Ken'iči Enomoto). Strachy se třese, utíká a prosí. Poskakuje a vehementně vysvětluje. Osvobození vínem přijde v pravý čas. Důležitou postavou je Togaši (sympatický Susumu Fudžita), vrchní strážce hranic, který si zakládá na šlechetném vystupování a všechny pochybnosti postupně odmítá. Nejskrývanější postavou je Jošicune (Hanširô Iwai), ze strachu znelíbený spoluvládce. Lidé, kteří šlapou tygru na ocas potěší svým zpracováním, uchvátí herecké vypětí. Nic více, nic méně. ()
Z mého pohledu přeci jen trochu jednoduchý a poněkud naivní film. V porovnání s vrcholnými mistrovými díly je toto skutečně začátek kariéry. ()
Precizně vystavěný příběh vyzdvihuje odvahu, věrnost a důvtip, a nebojí se ani humoru. Mě vlastně ani nenapadlo, že by mohl raný Kurosawův film nudit, naopak - i na tak malém prostoru dokazuje, jak má všechno dokonale promyšlené. ()
Krátké dobové drama o riskantním překonání jednoho zátarasu 6 samuraji s jejich pronásledovaným pánem (ha, 7!), převlečenými za mnichy a nosiče, mi připadalo jako úryvek z rozsáhlé divadelní hry, a jak čtu komentáře, trefil jsem to přesně. Kromě souvislostí, které textový úvod moc nenahradil, však výsledku hlavně chyběla příběhová pointa, čili mi nedával úplně smysl (pravděpodobně také kvůli špatným anglickým titulkům). ()
Mno, tak toto bylo trošičku slabší. Daleko lépe by to vyniklo na divadle. Film časem hodně ztratil a navíc je poměrně bezdějový - a to spíše v pejorativním slova smyslu. Ovšem, ten chlapík, který si v nepřátelském ležení z fleku vymyslel vlastní buddhistickou sektu, byl docela frajer. Za zmínku stojí ještě postava nosiče, který se neustále bezvadně ksichtí. Tím to ale také bohužel hasne - což mluví samo za sebe. ()
Japonsko, polovina 12. století. Rozzuřil se bratrovražedný boj. Yoshitsune prchá ze země. Jeho bratr, japonský císař, se ho ale snaží zbavit za každou cenu. Na hranicích jsou zátarasy. Yoshitsune se se svými věrnými snaží projít v přestrojení za mnichy. Jejich přestrojení je ale prozrazeno ještě dřív, než na hranici přijdou. Nyní je jen na jeho mazaném rádci Benkeiovi, aby skupinu uprchlíků zachránil z jámy lvové. Rozhodne se pokračovat v tvrzení, že jsou opravdu mniši... Napínavý a svižný film, který se přesně drží scénáře divadelní hry japonského tradičního divadla Nó. Přidává pouze komickou postavu nosiče (který svými škleby strčí Jima Carreyho do kapsy) ... ()
Jednoduchy pribeh o vernosti bajecne odlehceny postavou nosice (Kenichi Enomoto). ()
Související novinky
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)