Sanjuro

Cynický bezejmenný samuraj z Tělesné stráže se vrací! A je to návrat vůbec ne nezajímavý, ačkoliv je pravdou, že tak poutavý příběh jako v Tělesné stráži se zde nevyskytuje. Kurosawa nás opět (s mistrností sobě vlastní) přivádí do doby, kdy všechny ženy byly krásné, všichni mužové odvážní a znalost šermu byla otázkou života a smrti... (01.11.2005)

Japonská režisérská legenda Akira Kurosawa ve své klasice z roku 1962 opět přivádí na scénu potulného samuraje s tváří Toshiro Mifuneho. Tahle postava ale rozhodně není uhlazeným hezounem ztělesňujícím veškeré lidské ctnosti. Právě naopak, charismatický vousáč v otrhaném kimonu spíš holduje alkoholu, nadávkám a zabíjení lidí. V jádru je to ale vlastně "dobrej" chlap s vysokým morálním kreditem, co krájí zlosyny s elegancí baletního velmistra a ještě sem tam přihodí nějaké to životní moudro. Zápletka není nijak výjimečná a tak je zřejmé, že snímek stojí a padá s hlavním hrdinou, který film dovede až k efektnímu krvavému finále. Po tomhle gejzíru rajčatové šťávy si určitě každý zapamatuje, jak má vypadat správný "samurajský" film. (29.09.2006)

Tak prvních 40 minut jsem nevěděl, na kterou stranu mám odvracet zrak od televize, ale poté se to trošičku zlepšilo. Film jsem nakonec doukoukal a žádnou psychickou ujmu jsem nezaznamenal. Toširó Mifune byl fajn a dokonce nebyl vlastníkem naprosto debilní paruky, která mě u ostatních zúčastněných nepopsatelným způsobem vadila a chtělo se mi z ní dokonce i blít. Nakonec jsem v sobě zvratky přeci jen udržel. V noci bych nemohl oka zamhouřit, kdybych si teď nepostěžoval na samurajské „souboje". Akira Kurosawa mě těmito souboji totálně rozesmál. Nevím, zda to šikmá japonská oči vidí jinak, ale tohle přeci nemohl myslet vážně. Něco tak debilního bych se styděl vypustit do světa filmu dokonce i já. S ohledem na ubíjející první čtyřiceti minutovku nemohu dát jiné hodnocení než odpad! p.s. Velmi mi vadilo těch debilních 9 Japonců s kriplovskými sestřihy, kteří se táhli za Toširem, jako smrad za cigánama. (12.04.2013)

Ako je to už takmer štandardom v Kurosawových filmoch i v tomto je veľmi dobrá kamera. V porovnaní s JODŽIMBOM je v tejto snímke viac násilia i krvi. Niektoré z postáv sa správajú príliš naivne. Naopak v Sandžurovi môžeme nájsť hlbšie myšlienky. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že tento film ukazuje politiku takú, aká vždy bola i stále je. Podliaci vyzerajú navonok príjemne a dokážu oklamať masy (vo filme masu stvárňuje skupinka deviatich mladíkov), naopak ten, kto to myslí naozaj dobre má problém presvedčiť ostatných o správnosti svojich záverov. Samotný Sandžuro, ktorý stvárňuje ľstivého nápravcu krívd, často dopláca na prílišnú horlivosť tých, ktorým pomáha. Tri hviezdičky preto, lebo je to dobrý film, je však o niečo slabší ako predchodca Jodžimbo, ktorý dostal štyri. Každopádne samurajská klasika. (28.10.2003)

Najlepší meč je stále v pošve. Páčilo sa mi to viac ako Sanjurov predchodca Yojimbo (1961). Komediálna a hravá stránka zostala, no pribudlo i pár vážnejších prvkov, pričom hlavný hrdina budí sympatický dojem naoko lenivého a ľahostajného samuraja, ktorý sa navyše snaží preliať čo najmenej krvi. Samozrejme nie vždy sa mu to podarí, potom je zábavné sledovať to jeho bedákanie nad smrťou nepriateľa. Aj samotná kostra príbehu je zaujímavá, ide vlastne o súbor šikovných trikov a úskokov ako potrestať skorumpovaných pánov. Jednoducho Kurosawova lahôdka v odľahčenom šate. Jasný plný zásah. Videné v rámci Season Challenge Tour. (17.09.2015)