Sanjuro

Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. (20.06.2011)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)

Pro mě asi jeden z nejslabších Kurosawových snímků. Vychválit mohu prostředí, Mifuneho, hudbu, závěrečný souboj a myšlenku o nesmyslnosti válčení, ovšem forma tohoto počinu mi příliš nesedla. Naivita některých scén mi vysloveně vadila a časté pokusy o humor prostřednictvím grimas a gest mě také nepotěšily. Osobně mám od Kurosawy nejraději nesamurajského Děrsu Uzala a samurajské Tři zločince ve skryté pevnosti či kultovní snímek Sedm samurajů. (29.05.2013)

Výborný samurajský film, ve kterém exceluje (ostatně jako vždy) Toshirô Mifune! Kurosawa si na nás přichystal hned několik kontrastů – mladickou zbrklost proti rozvážnosti „třicátníka“ nebo hlad po krvi proti touze po mírumilovném řešení problému. Navíc mě mile překvapilo množství vtipných momentů, které bych v tomto filmovém žánru nečekal. (27.07.2011)

Tak prvních 40 minut jsem nevěděl, na kterou stranu mám odvracet zrak od televize, ale poté se to trošičku zlepšilo. Film jsem nakonec doukoukal a žádnou psychickou ujmu jsem nezaznamenal. Toširó Mifune byl fajn a dokonce nebyl vlastníkem naprosto debilní paruky, která mě u ostatních zúčastněných nepopsatelným způsobem vadila a chtělo se mi z ní dokonce i blít. Nakonec jsem v sobě zvratky přeci jen udržel. V noci bych nemohl oka zamhouřit, kdybych si teď nepostěžoval na samurajské „souboje". Akira Kurosawa mě těmito souboji totálně rozesmál. Nevím, zda to šikmá japonská oči vidí jinak, ale tohle přeci nemohl myslet vážně. Něco tak debilního bych se styděl vypustit do světa filmu dokonce i já. S ohledem na ubíjející první čtyřiceti minutovku nemohu dát jiné hodnocení než odpad! p.s. Velmi mi vadilo těch debilních 9 Japonců s kriplovskými sestřihy, kteří se táhli za Toširem, jako smrad za cigánama. (12.04.2013)