Reklama

Reklama

Nelitujeme svého mládí

  • Japonsko Waga seišun ni kuinaši (více)

Obsahy(1)

Je rok 1933 a v Japonsku militaristický režim ospravedlňuje svoj postup v prípade Mandžuského incidentu a pripravuje sa ďalšia invázia na ázijskom kontinente. Všetky iné názory ako nutnosť vojny boli marxistické, ľavicové. Aj na kráľovskej univerzite v Kjóto sa profesori a žiaci stavajú proti vojne. Dej filmu sleduje osud profesora Yagihara (Denjirô Ôkôchi), jeho dcéry Yukie (Setsuko Hara) a dvoch jeho študentov Ruykichi Noge (Susumu Fujita) a Itokawa (Akitake Kôno). (Volodimir2)

(více)

Recenze (18)

Algernons 

všechny recenze uživatele

Krásný raný a povalečný Kurosawa, který mapuje předválečné, válečný i lehce povalečné Japonsko a to díky skvělým postavám s politickým přesvědčením a stanoviskem k boji za svobodu. Tohle je nejsilněji prezentováno mladou Yukio (Skvěle zahranou Setsuko Harou) a jejím vztahem a láskou ke dvěma studentům Nogemu a Itokawovi, kteří se napříč roky více a více mění. Už zde Kurosawa projevil velký cit pro filmové médium a jeho rozmanitost ve scénách. Jsou tu velkolepější scenérie, minimalistické chvíle, krása ve všednosti a tvrdé práci a to vše obohacují kvalitně napsané a hloubavé dialogy. Ovšem bez hluboké proměny a cesty Yukio by byl film poloviční. Protože právě to celý příběh skvělý stylem zaštiťuje a tvoří to celé srdce a duši tohoto silného filmu, který je pouhý rok po válce nečekaně hlubokou a kritickou studii posledních let Japonska před jeho natočením, což jen ukazuje jaký byl režisérův postoj a že jen čekal, kdy to ze sebe bude moc vypustit ven. ()

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

Kurosawa si mne opět získal a připomněl mi, co je jeho nejsilnější stránka. Vypráví, a nemá problém s obrovským zrychlením a zpomalením děje. Zde je několik míst, ve kterých během dvou střihů děj poposkočí o několik let, a vyprávění drží tempo. Ve vybraných úsecích jakoby shrnuje, co se právě děje tím, že předvádí poměrně banální scény, které dovedou být dlouhé, mlčenlivé. Přitom jsou ale nabité vnitřním napětím, které vypovídá mnohem více než předchozí děj. Herečka v hlavní roli Yukie je naším průvodcem po tom, jak si Japonci prošli postupným upadnutím do válečné morální mizérie. Kdo nechtěl, neměl to lehké. Nicméně Yukie byla zrozena pro to, aby trpěla (citace). Abych tedy shrnul silnou stránku Kurosawy: Dovede vyprávět filmovou řečí místo slov, když ilustruje Yukiinu nevyzrálost, marnivost, nerozhodnost, předtuchu a posléze věrnost, odhodlanost a vnitřní svobodu. Slušně jí pomáhají ostatní herci; milé překvapení pro mne je, že bych těžko hledal výjimku. Potěšil mne charakterní Shimura, obvykle klaďas, v malé záporné roli. Co se týče historické věrohodnosti děje, skutečně je postaven na reálné postavě -- Hotsumi Ozaki -- jasněže Japonci jako hodně zlí váleční štváči potřebovali hned po válce taky nějaký protiválečný materiál. Málo se ví, že v Japonsku před i během války byla dost rozsáhlá opozice, nicméně neměla opravdovou moc něco změnit a omezovala se hlavně na akademické a teoretické kruhy a, paradoxně, na armádní špičky. Ostatní obyvatelstvo, čím méně vzdělané, tím víc podlehlo válečné propagandě (což je ve filmu solidně naznačeno). No a také byli ti, kdo z války vyloženě těžili... Abych uzavřel, pro mne je to nikoli úplně dokonalý Kurosawa (Opilý anděl je formálně o několik let vyzrálejší), ale ke špičce ho směle přiřadím. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Nelitujeme svého mládí nepatří mezi nějaká stěžejní díla Kurosawy. Přesto jde o poměrně kvalitní film. Na dobu vzniku je dosti svižný, což je na rok 1946 zarážející. Příběh je nadčasový a dal by se převést i do jiných dob útlaku. Je o lidské malosti a o těžkém údělu těch, co se staví proti hlavnímu proudu. Je zde sice v několika místech patrná Kurosawova obrazotvornost, ale jinak film nenese jeho typický rukopis. Jeho kladem je poměrně kvalitní příběh, díky kterému neztrácí náboj ani po letech. ()

pm 

všechny recenze uživatele

Myslím, že je to neprávem opomíjený nebo ne moc známý film, dokumentující výborně dobu a místo ovlivněné historickou zkušeností a politickou situací. Obraz stavu společnosti i člověka, tedy nadčasově platné otázky spojené s osobní svobodou, zodpovědností za své chování a sebeúctou. A skvělá Secuko Harová. Jak jinak. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

V první polovině filmu si člověk pořád říká "jo, je to zajímavé, takové pomalé ale zároveň jasně artikulované a zajímavě podané" a pak se film někde lehce za polovinou zlomí a celé je to trochu jako když vás někdo vytáhne z teplého domova a nechá vás pochodovat v dešti a v blátě. Neskutečné silné a sugestivní... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: zelvopyr, pm, stub, Volodimir2 ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Akira Kurosawa si ukrojil príliš veľký krajec, svoj široko koncipovaný príbeh začal v roku 1933, kedy malo rozpínajúce sa Japonsko za sebou vojnové výpady do Mandžuska a ďalších čínskych provincií. Prvá tretina filmu sa venuje týmto udalostiam a treba priznať, že boli faktograficky strohé a sterilné, častokrát s pomocou novinových tituliek. Ďaleko silnejší a pôsobivejší bol režisér pri komornejšej stránke filmu, ktorá našťastie prevažovala. Stredobodom pozornosti je mladé dievča medzi dvomi mužmi, ktorí sa v priebehu pohnutých japonských dejín ( film zobrazuje obdobie vyše 10 rokov ) ocitnú proti sebe. Práve osud mladej Yukie ( vynikajúca Secuko Hara ), ktorá sa z rozmaznanej študentky stala sebavedomou a charakternou postavou, je obdivuhodný. Jej konfrontácia s fašistickým smerovaním krajiny a svojim okolím boli hybnou silou k premene. Kurosawov snímok sa vyrovnal s porazenou krajinou v druhej svetovej vojne a emotívnym spôsobom zaradil k významným povojnovým japonským filmom. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Akira Kurosawa v tomto filmu citlivě zachytil zrání ústřední hrdinky na pozadí předválečných, válečných a poválečných politických událostí. Yukie Yagihara, dcera univerzitního profesora, již přesvědčivě zahrála Setsuko Hara, vyrůstá z rozmazleného děvčete, stále nespokojeného, vnitřně necelistvého a hysterického, v samostatnou individualitu, silnou ženu, která se po smrti svého muže, popraveného odbojáře, vydává pomoci jeho rodičům (vesnickým rolníkům) a čelí nepřízním doby, inkarnovaným šikanou vesničanů, kteří tyto „vlastizrádce“ vyloučili ze svých řad. Scény, v nichž Yukie pracuje s tchýní na nočním rýžovém poli, patří k nejsilnějším momentům filmu. Na pokraji tělesného zhroucení nabývá vzdor této mučednice až mystického prozáření. Fascinující oslava vnitřní svobody a vzdoru. ()

stub 

všechny recenze uživatele

Perla, která ve stínu divácky atraktivnějších mistrových děl bohužel poměrně zapadla. Děj zde přehledně shrnuje vypravěč. V kontrastu se zmíněnou scénou bych si dovolil podtrhnout rovněž jednu, méně nápadnou, ale srovnatelně silnou, která naopak reprezentuje Yukii ve fázi nezralosti. Tu, kdy po Itakawovi žádá, aby se ji vkleče omluvil, on se ptá zač a ona odvětí, že jen tak - když dostane, co chce, rozpláče se jako malé dítě (scéna zároveň dokonale ilustruje archetyp Itakawy). Právě takto skromně zabalené velké obsahy jsou jednou z Kurosawových specialit. Závěrečný motiv, kdy apatický tchán znovuzíská odhodlání postavit se svému osudu, patří naopak mezi nejvýraznější, síla sdělení z něj doslova prýští. Herecké výkony jsou vynikající, počínaje samotnou Setsuko, přes (dnes již téměř legendárního) Denjira Okochiho v roli otce, Haruko Sugimuru jako tchýni a parádního zlouna Takashiho Shimuru (byť jeho role je v zásadě epizodní), dobří jsou i Susumu Fujita a Akitake Kono, jejichž postavy představují dva konce osy vztahu člověka a svobody. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Ten film vznikol veľmi dávno, ale má čo povedať aj dnes. Toto sa mi na Kurosawových filmoch páčilo vždy. Aktuálnosť témy. Dôraz na človeka a jeho snahu niečo dosiahnuť. Je jedno či sa jedná o filmy so sociálnou tématikou alebo o tie samurajské. Funguje to u neho takmer vždy. No Regrets for Our Youth je film predostierajúci cestu Secuko Hary (je tu perfektná) od naivného dievčaťa rozmaznaného životom v dobrom prostredí k sociálnej bojovníčke v čase druhej svetovej vojny a nedôvery, ktorá vtedy panovala všade. Viac vrstvové, uveriteľné a so silnými autorskými perličkami. Šuškanie dedinčanov je spravené dokonale.  Na konci zostáva čarosmutná nálada, ktorá je predzvesťou nádeje. Boli sme na tej ceste spolu s hrdinkou. Rezonujúce, formálne čisté a myšlienkovo bohaté. A to tie veľké diela mali ešte len prísť. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Film je zaujímavý, ako z historického hľadiska rovnako aj ako klasická dráma. Všetky historické udalosti sa skutočne odohrali, tak ako je to podávané vo filme. Len osoby sú fiktívne. Dej filmu začína v období priebehu Mandžuského incidentu a začínajú prípravy na vojnu spojenú s inváziou japonskej armády na ázijskom kontinente. Pochopiteľne, že aj v Japonsku sa našla opozícia, proti zbrojeniu a silnejúcemu militarizmu. Film rozoberá incident na Kjótskej univerzite, kde profesor Takigawa Yukitoki za svoje názory (obhajoval marxistickú filozofiu) musel opustiť univerzitu. Na protest ostatní členovia Právnickej fakulty odstúpili zo svojich funkcii a študenti bojkotovali štúdium. Dej filmu sleduje osud profesora Yagihara (ide o profesora Takigawu) jeho dcéry Yukie a dvoch jeho študentov Ruykichi Noge (ľavicovo orientovaný študent odchádza z univerzity a zapája sa do ilegálnej činnosti) a Itokawa (pokračuje v štúdiu na univerzite). Po vojne sa profesor Takigawa vrátil späť na univerzitu a stal sa jej prezidentom. Cez osobu fiktívneho hrdinu Noge sme sa dostali aj k osudu profesora Hidemiho Ozakiho, ktorý bol popravený za spoluprácu so sovietskou spravodajskou službou , bol informátorom sovietskeho agenta Richarda Sorgeho. Ozaki sa dozvedel, že Japonsko sa chce vyhnúť vojne so Sovietskym zväzom. Tak sa uvoľnilo pre bitku u Moskvy 18 divízii, 17000 tankov a viac ako 15000 lietadiel zo Sibírskeho vojenského okruhu. Ozaki aj Sorge boli popravený za špionáž. Osud profesorovej dcéry Yukie a rodičov jej milenca Nogeho je v skutočnosti osudom pozostalých po profesorovi Ozakim. Aj im sa dostalo zadosťučinenia až po vojne. Film sa nemohol vyhnúť cenzúre a v našom prípade dvojitej. Nakoľko pochádza z roku 1946 tak prvou cenzúrou prešiel cez japonský filmový priemysel ale aj cez okupačný americký. Jeden z tých lepších japonských filmov. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Dalsi kvalitny film od reziserskeho maga Akira Kurosawu, ale teda film nebol nijako prelomovy - prelom nastal u Kurosawu az filmom Opily Andel z roku 1948. Kurosqwa rozprava pomaly a uvazene, film pekne zobrazuje predvojnove alej aj vojnove Japonsko rokov 1939 - 45. Pomaly styl vypravania nie kazdemu sadne, ale mna si Kurosawa uz ziskal, hoci som sa definitivne stal jeho fundom az pozretim si Opileho Andela. Takasi Simura bol na urovni a Susumu Fudzita /Velka Legenda Judo/ hral velmi dobre. 74 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Nelitujeme svého mládí je především japonské sypání popelu na hlavu po prohrané světové válce. Nic na tom nezmění ani silné téma, ze kterého musí politicko-společenská korektnost chrochtávat blahem. Nelitujeme svého mládí je dramatem jednotlivce, který stojí proti vichru státem preferované politice. Mučednictví je oslavovaným lidským stavem, patos je všeobjímající filmařskou zbraní a nelítostně vydírá. Za davové lynčování se schovávají osobní frustrace a nahromaděné pocity nelibosti za tichého společenského souhlasu krutě trestají všemožné renegáty. Hlavní postavou japonského nacionalistického vyrovnávání se sebou samým je Jukie Jagihara (zajímavá Secuko Hara), dcera uznávaného kjótského univerzitního profesora. Politické vášně se jí nedotýkají, nevměšování zaručuje bezpečnost, přesto je přitahována rozhodným odporem a před chvěním podbřišku se nelze účinně bránit. Zklamání je důsledkem mimikry, krátké vzepětí osudu je příslibem a životním údělem se stává dobrovolné mučednictví, nejvyšší forma lidského bytí v politicky rozjitřených časech. Hlavní mužskou postavou je Rjukiči Noge (sympatický Susumu Fudžita), talentovaný student kjótské univerzity, nespokojený s politickým vývojem země. Boj za akademickou svobodu je na počátku, existenční strázně a následná podzemní činnost jsou plodem intimní zuřivosti. Oslavná píseň se skládá pomníkům lidskosti. K výraznějším postavám patří profesor Jagihara (příjemný Dendžiró Ókóči), otec Jukie a nejrespektovanější hlas univerzitní bouře a společenského života. Obezřetnost je na prvním místě. A také Itokawa (Akitake Kôno), Rjukičiho spolužák a druhý nápadník mladé Jukie. Cesty kamarádů jsou odlišné, Itokawa se z pragmatických důvodů nepouští na tenký led, občas pomůže a sám sebe zlehčuje, aby ho nedohnal rozkladný strach a zostuzení. Z dalších rolí: starostlivá matka Jukie (Eiko Mijoši), prostá a otevřenější Rjukičiho matka (Haruko Sugimura), Rjukičiho zatvrzelý otec (Kokuten Kôdô), či nesmlouvavý policejní komisař Dokuičigo (Takaši Šimura). Nelitujeme svého mládí je vynucenou japonskou odezvou na druhou světovou válku, patos převrací zavedené životní hodnoty a buduje monumentální pomník monstru humanismu. O upřímnosti mě nepřesvědčí, o účelu ano. ()

hanagi 

všechny recenze uživatele

Kurosawa opět nezklamal - přerod jeho hrdinky od zpovykaného a rozmazleného děvčete v silnou a nezávislou mladou ženu s vlastními názory je ztvárněn citlivě a uvěřitelně. Chvíle na vesnici, kdy stojí sama proti celé místní komunitě a zároveň se snaží přesvědčit rodiče svého milého, že se za svého syna nemají proč stydět, jsou velice silné a emotivní. Pokora, ale zároveň i vnitřní síla, víra v dobro, ušlechtilost - všechno to tam je. Jako ostatně ve všech dalších jeho filmech. ()

VanTom 

všechny recenze uživatele

Spolu s lehkomyslnou, zamilovanou dívkou, nerozhodnou mezi dvěma muži, ale ranami osudu dozrávající do samostatné, svobodné ženy, prožíváme více než dekádu přerodu japonské společnosti směrem k fašizmu, v níž bylo protiválečné smýšlení státním aparátem tvrdě potíráno. Kurosawa v pomalém, civilním, mistrovsky zrežírovaném i zahraném dramatu zaujímá neochvějné mírové stanovisko a naději po porážce (i pro zocelení charakteru) vidí v tvrdé budovatelské práci. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

V tomto filme som sa veľkého majstra Kurosawu, môjho obľúbeného režiséra, pokúšal nájsť márne. Príbeh ľudí idúcich proti prúdu je rozprávaný akosi zmätene, je plný politiky (tomu sa ale vzhľadom k téme asi nebolo možné vyhnúť), je príliš melodramatický a ja som sa celý čas nebol schopný naladiť na rovnakú vlnu. Hlavnú postavu hraje Secuko Hara, ktorá svoju rolu silne prehráva a ktorá mi dosť vadila aj vo filmoch Jasudžiróa Ozua. Navyše jej postava sa skoro celý čas správa ako šibnutá. ()

dokktor 

všechny recenze uživatele

film líčí invenčními a, na svou dobu, velmi inovativními prostředky atmosféru předválečného a válečného japonska, přičemž se zaměřuje na pomalu se emancipující postavení ženy v tehdejší stále ještě rigidní společnosti, s čímž také souvisí polemika na téma svoboda. i když je ve filmu velmi dobře patrná příběhová linka, kurosawa se především zaměřuje na psychologii postav a problematiku svobody promýlá ze všech stran. každý má právo rozhodnout se, jakou cestou půjde, jen musí počítat s tím, že ti ostatní mají totéž právo, jen jako masa považují svůj názor za svrchovaný. ()

Porculus 

všechny recenze uživatele

Nádherné, vynikajúco natočené existencialistické dielo, s mnohými veľmi silnými kinematografickými momentmi, s nesmiernou nadčasovosťou a hĺbkou príbehu aj postáv a s excelentnými hereckými výkonmi. Génius Kurosawa. *10/10 ()

Reklama

Reklama