poster

Nelitujeme svého mládí

  • Japonsko

    Waga seišun ni kuinaši

  • Japonsko

    わが青春に悔なし

  • Japonsko

    Waga seishun ni kuinashi

  • anglický

    No Regrets for Our Youth

Drama

Japonsko, 1946, 110 min

Režie:

Akira Kurosawa

Scénář:

Akira Kurosawa

Kamera:

Asakazu Nakai

Střih:

Akira Kurosawa
(další profese)
  • Flego
    ****

    Akira Kurosawa si ukrojil príliš veľký krajec, svoj široko koncipovaný príbeh začal v roku 1933, kedy malo rozpínajúce sa Japonsko za sebou vojnové výpady do Mandžuska a ďalších čínskych provincií. Prvá tretina filmu sa venuje týmto udalostiam a treba priznať, že boli faktograficky strohé a sterilné, častokrát s pomocou novinových tituliek. Ďaleko silnejší a pôsobivejší bol režisér pri komornejšej stránke filmu, ktorá našťastie prevažovala. Stredobodom pozornosti je mladé dievča medzi dvomi mužmi, ktorí sa v priebehu pohnutých japonských dejín ( film zobrazuje obdobie vyše 10 rokov ) ocitnú proti sebe. Práve osud mladej Yukie ( vynikajúca Secuko Hara ), ktorá sa z rozmaznanej študentky stala sebavedomou a charakternou postavou, je obdivuhodný. Jej konfrontácia s fašistickým smerovaním krajiny a svojim okolím boli hybnou silou k premene. Kurosawov snímok sa vyrovnal s porazenou krajinou v druhej svetovej vojne a emotívnym spôsobom zaradil k významným povojnovým japonským filmom.(19.11.2017)

  • zelvopyr
    *****

    Kurosawa si mne opět získal a připomněl mi, co je jeho nejsilnější stránka. Vypráví, a nemá problém s obrovským zrychlením a zpomalením děje. Zde je několik míst, ve kterých během dvou střihů děj poposkočí o několik let, a vyprávění drží tempo. Ve vybraných úsecích jakoby shrnuje, co se právě děje tím, že předvádí poměrně banální scény, které dovedou být dlouhé, mlčenlivé. Přitom jsou ale nabité vnitřním napětím, které vypovídá mnohem více než předchozí děj. Herečka v hlavní roli Yukie je naším průvodcem po tom, jak si Japonci prošli postupným upadnutím do válečné morální mizérie. Kdo nechtěl, neměl to lehké. Nicméně Yukie byla zrozena pro to, aby trpěla (citace). Abych tedy shrnul silnou stránku Kurosawy: Dovede vyprávět filmovou řečí místo slov, když ilustruje Yukiinu nevyzrálost, marnivost, nerozhodnost, předtuchu a posléze věrnost, odhodlanost a vnitřní svobodu. Slušně jí pomáhají ostatní herci; milé překvapení pro mne je, že bych těžko hledal výjimku. Potěšil mne charakterní Shimura, obvykle klaďas, v malé záporné roli. Co se týče historické věrohodnosti děje, skutečně je postaven na reálné postavě -- Hotsumi Ozaki -- jasněže Japonci jako hodně zlí váleční štváči potřebovali hned po válce taky nějaký protiválečný materiál. Málo se ví, že v Japonsku před i během války byla dost rozsáhlá opozice, nicméně neměla opravdovou moc něco změnit a omezovala se hlavně na akademické a teoretické kruhy a, paradoxně, na armádní špičky. Ostatní obyvatelstvo, čím méně vzdělané, tím víc podlehlo válečné propagandě (což je ve filmu solidně naznačeno). No a také byli ti, kdo z války vyloženě těžili... Abych uzavřel, pro mne je to nikoli úplně dokonalý Kurosawa (Opilý anděl je formálně o několik let vyzrálejší), ale ke špičce ho směle přiřadím.(26.10.2012)

  • kinej
    ****

    Nelitujeme svého mládí nepatří mezi nějaká stěžejní díla Kurosawy. Přesto jde o poměrně kvalitní film. Na dobu vzniku je dosti svižný, což je na rok 1946 zarážející. Příběh je nadčasový a dal by se převést i do jiných dob útlaku. Je o lidské malosti a o těžkém údělu těch, co se staví proti hlavnímu proudu. Je zde sice v několika místech patrná Kurosawova obrazotvornost, ale jinak film nenese jeho typický rukopis. Jeho kladem je poměrně kvalitní příběh, díky kterému neztrácí náboj ani po letech.(20.12.2005)

  • Martin741
    ****

    Dalsi kvalitny film od reziserskeho maga Akira Kurosawu, ale teda film nebol nijako prelomovy - prelom nastal u Kurosawu az filmom Opily Andel z roku 1948. Kurosqwa rozprava pomaly a uvazene, film pekne zobrazuje predvojnove alej aj vojnove Japonsko rokov 1939 - 45. Pomaly styl vypravania nie kazdemu sadne, ale mna si Kurosawa uz ziskal, hoci som sa definitivne stal jeho fundom az pozretim si Opileho Andela. Takasi Simura bol na urovni a Susumu Fudzita /Velka Legenda Judo/ hral velmi dobre. 74 %(12.4.2016)

  • tomtomtoma
    ***

    Nelitujeme svého mládí je především japonské sypání popelu na hlavu po prohrané světové válce. Nic na tom nezmění ani silné téma, ze kterého musí politicko-společenská korektnost chrochtávat blahem. Nelitujeme svého mládí je dramatem jednotlivce, který stojí proti vichru státem preferované politice. Mučednictví je oslavovaným lidským stavem, patos je všeobjímající filmařskou zbraní a nelítostně vydírá. Za davové lynčování se schovávají osobní frustrace a nahromaděné pocity nelibosti za tichého společenského souhlasu krutě trestají všemožné renegáty. Hlavní postavou japonského nacionalistického vyrovnávání se sebou samým je Jukie Jagihara (zajímavá Secuko Hara), dcera uznávaného kjótského univerzitního profesora. Politické vášně se jí nedotýkají, nevměšování zaručuje bezpečnost, přesto je přitahována rozhodným odporem a před chvěním podbřišku se nelze účinně bránit. Zklamání je důsledkem mimikry, krátké vzepětí osudu je příslibem a životním údělem se stává dobrovolné mučednictví, nejvyšší forma lidského bytí v politicky rozjitřených časech. Hlavní mužskou postavou je Rjukiči Noge (sympatický Susumu Fudžita), talentovaný student kjótské univerzity, nespokojený s politickým vývojem země. Boj za akademickou svobodu je na počátku, existenční strázně a následná podzemní činnost jsou plodem intimní zuřivosti. Oslavná píseň se skládá pomníkům lidskosti. K výraznějším postavám patří profesor Jagihara (příjemný Dendžiró Ókóči), otec Jukie a nejrespektovanější hlas univerzitní bouře a společenského života. Obezřetnost je na prvním místě. A také Itokawa (Akitake Kôno), Rjukičiho spolužák a druhý nápadník mladé Jukie. Cesty kamarádů jsou odlišné, Itokawa se z pragmatických důvodů nepouští na tenký led, občas pomůže a sám sebe zlehčuje, aby ho nedohnal rozkladný strach a zostuzení. Z dalších rolí: starostlivá matka Jukie (Eiko Mijoši), prostá a otevřenější Rjukičiho matka (Haruko Sugimura), Rjukičiho zatvrzelý otec (Kokuten Kôdô), či nesmlouvavý policejní komisař Dokuičigo (Takaši Šimura). Nelitujeme svého mládí je vynucenou japonskou odezvou na druhou světovou válku, patos převrací zavedené životní hodnoty a buduje monumentální pomník monstru humanismu. O upřímnosti mě nepřesvědčí, o účelu ano.(28.8.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace