Zlý chlap spí dobře

S týmto filmom mám trochu problém. Ako Kurosawou fanúšik si užívam ďalšiu skvelú spoluprácu Mifuneho, Moriho a Šimuru. Ale táto hamletovská variácia na pomstu zasadená do súdobej spoločnosti zameriavajúca sa na korupciu vo firme je v mojom ponímaní príliš roztrieštená a bez výraznejšej scény. Kurosawa vždy varioval a obmieňal svoje motívy a témy a v tomto prípade to išlo trochu mimo mňa. Tým netvrdím že to nie je herecky a réžijne zvládnuté. Len mám z toho rovnaký pocit ako v prípade Hamlet podniká od Kaurismäkiho. Satóova hudba je ale výborná a celkovo dávam 4 kvôli peknej atmosfére a zohranému tímu. Ale tiež aj z čírej sympatie, kedy Kurosawovi nemôžem vyčítať fascináciu touto témou, ktorá sa v jeho filmografií objavuje takmer stále. Ale na ucelenosť Neba a pekla, alebo vzťahovosť učitel a majster z Túlavého psa to nemá. (04.06.2015)

Je škoda, že u nás, ale i ve světe, je Akira Kurosawa znám především filmy se samurajskou tématikou. Dle momentálního počtu hodnocení (606) na ČSFD je "Zlý chlap spí dobře" řazen prakticky mezi ty nejméně známá (zhlédnutá) díla AK. A je to velká škoda, protože právě díla z poválečného Japonska zvládal světoznámý režisér nejlépe. Film, svým tématem spadající k žánru noir, je výborným vhledem do fungování na trhu etablované firmy, která chce zahladit problamtické stopy. A nejen to, užasný výkon Toširóa Mifuneho a ještě lepší kamera Yuzuru Aizawy tvoří, společně se scénařem, prakticky dokonalou symbiózu, u které se nebudete nudit ani minutu. Intenzivní a napínavé drama, kterému se jen stěží tipuje 151 minut. (12.03.2021)

Téma tohoto skvělého filmu (i když uznávám, že nikoliv Kurosawova nejlepšího) je nanejvýš závažné. Podobně jako Stevensovo Místo na výsluní či Allenovy Zločiny a poklesky se ptá: Existují lidé bez svědomí? Existují lidé, kteří páchají nejhorší představitelné zločiny, a přitom jsou dokonale šťastní a spokojení? Dostojevský a Shakespeare se domnívali, že vědomí viny nakonec člověka dřív nebo později dostihne a zločinec si podvědomě začne přát, aby byl potrestán. Jenže to neplatí zdaleka u každého. Takový Reinhard Heydrich (jako extrémní příklad) byl velice kultivovaný, inteligentní muž, který nade vše miloval svoji rodinu a měl vyvinutý smysl pro čest. Přesto byl masový vrah. A spal dobře. (31.10.2006)

PĚT NA STOLE V JAPONSKÝCH. Velmi aktuální film, jakoby někdo zfilmoval pozadí některé z nedávných českých korupčních afér (nebo že by se na světě, ať už kdekoliv, zase tolik za těch více než 45 let od vzniku filmu nezměnilo?). Do detailů vypilovaný příběh o korupci, jejím zametání, smutné neprůstřelnosti lotrů a o pomstě v poválečném Japonsku připomíná Shakespearova 'Hamleta' a Dumasova 'Hraběte Monte Christa'. Toširo Mifune zde vystupuje zase v jiné roli, než na jakou jsme zvyklí z Kurosawových samurajských filmů (a není to jen tím, že je tentokrát oholený). Za srdce vás jistě chytne melodie, kterou si průběžně pohvizduje a jež přešla i do hudby v pozadí filmu. Tradiční optimistický závěr, přes všechno důvěřující v lidskost, na který jsem si u Kurosawy zvykl a jeho filmy i díky němu zamiloval, je tentokrát dost hořký. (12.01.2007)

Samozrejme, jedným z neodškriepiteľným faktom, prečo Kurosawa bol na západe prijatý najvľúdnejšie pre svoje schopnosti z ostatných japonských režisérov, bol aj jeho západne príťažlivejší spôsob rozprávania východných príbehov. Demaskoval skôr motívy a pohnútky postáv, s ktorým sa západný človek vedel individualisticky lepšie stotožniť, ale stále si uchovával silný rukopis na to, aby ostal nezávislý. V Zlý chlap spí dobre využil hneď niekoľko netypických formálnych vychytávok: umele svetlo (podobný vo Felliniho Sladkom živote), hĺbka obrazu rozpoznateľná z amerických noirov, či shakespearovský námet, z ktorého v celku neobyčajne a nepozorovane vychádzal. Ale dodal mu opäť trochu inší rozmer, zápletka je náročná na okamžité pochopenie a postavy ťažšie "vcucnete". Strieda sa tu typická nátura expresívnosti, spoločenského rozvratu, široké pole mimiky a sklesnutých tvárí atď. Ale akosi som nevstrebal majstrovo dno síl a jeho zámer natoľko, ako v podaktorých jeho dielach, ktoré považujem jednak za vrchol kinematografie (zbytočné všetko menovať), alebo za silno osobné (Dersu). (13.02.2016)