Scénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Josef HrušaHrají:
Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Bořivoj Penc, Jan Hraběta, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Miroslav Táborský, Petr Brukner, Robert Bárta, Petr Reidinger, Václav Kotek, Michal Weigel (více)Obsahy(1)
Divadlo Járy Cimrmana odehrálo svou první premiéru právě před 50 lety – 4. října 1967. Půlstoleté jubileum oslavili jeho členové mimořádným programem, do nějž zařadili dnes již kultovní scény z her autorské trojice Cimrman – Smoljak – Svěrák. Psaní do nebe je dopis, který napsal v souvislosti s půlstoletím existence Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák svému dlouholetému příteli a kolegovi Ladislavu Smoljakovi. Stal se kostrou celého slavnostního večera v Žižkovském divadle. A v rámci tohoto představení pak došlo také na ukázky z inscenací a na řadu dalších věcí. A protože tento večer byl příležitostný a jeho program byl uveden jen třikrát, jsme rádi, že jsme ho mohli pro vás zaznamenat. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Je škoda, že Zdeněk Svěrák sice v průběhu večera říká, že Divadlu Járy Cimrmana šlo vždy hlavně o humor, jakkoliv satirické bylo, ale v závěru to vlastně sám popře, když zabrousí do bahna současné politiky a začne mluvit o přímé volbě prezidenta. Myslím si o tom samém člověku to samé, co on, ale k té veselé pietě mi to zkrátka ani trochu nesedělo. ()
První Cimrmani nesoucí se převážně na smutné vlně. Diváky chystající se ke zhlédnutí by bylo záhodno informovat, že se jedná o čistě vzpomínkovou záležitost obsahující několik kratičkých ukázek z vybraných her. Bohužel zubatá s kosou prozatím číhá na každého a výjimku nečiní ani u divadelních legend, za kterého si troufám zejména pana Smoljaka považovat. Toto představení je věnováno jeho památce a divákům odkrývá poměry a okolnosti stojícími za vznikem samotného divadla, potíže při jeho rostoucí slávě. Dokonce dojde i na odhalení nových tváří a směrem, jakým se divadlo chce řítit v budoucnosti. Proti Táborákovi vůbec nic nemám. Jen mě v kratičké ukázce v roli krátkozrakého neskutečně sral. Možná je to jen otázka zvyku a nechci činit unáhlené závěry, ale za jeho chvilku slávy na parketu jsem si jej zaškatulkoval jako doposud jediného kurvitele divadla. Ten člověk neskutečně přehrává a svým projevem zcela vybočuje z nastoleného trendu, který činil divadlo tak vtipným. Velmi rád bych se mýlil. Určitě dám v blízké budoucnosti šanci nějaké hře, aby moje zaškatulkování nabralo na nějaké hodnotě. S jednotlivými hrami jsem strávil nejednu vtipnou chvilku a moc pánům děkuji za prodloužení mého života. ()
Dá se něco zkazit na průřezu cimrmanovskou tvorbou? ()
"Po prvním představení v roce 1967 jsem manželce řekl, že příště bude ten Akt už lepší, protože už nebudeme tak nervózní. - Neblázni, vy to chcete hrát ještě jednou?" Miluju humor S&S a na psaní do Nebe jsem se velmi těšil. Čekal jsem sestřih nejlepších scének z divadla Járy Cimrmana a taky jsem se dočkal. Zdeněk Svěrák čte dopis svému kamarádovi, který v roce 2010 odešel. Přestože je to zpověď někdy hodně upřímná, stále je to Cimrman, tak jak ho známe a tak jak ho milujeme. Při scénkách se stále směji a Zdeněk to umí stále podat velmi humorně a vkusně. Je neuvěřitelné, kolik cesty už Cimrmanologové ušli. Celých 50.let a stále hrají a stále mají vyprodáno. Moc jim to přeji a doufám ještě v mnoho repríz mých oblíbených her. Psaní do nebe je krásné, vtipné, upřímné a pietní. Tleskám ve stoje. (90 %) ()
Ukázky z her Divadla Járy Cimrmana věnované zesnulému Ladislavu Smoljakovi. Uvádí jeho nejbližší kolega Zdeněk Svěrák. Pěkné a pietní. ()
Skoro nic nového. 1) Skvělé na největším českém géniovi je už jen to, jak pár velice vtipných nápadů většinou ještě z 60. let dokáže Mistr a jeho následovníci udat i o padesát let později ve vyprodaném představení. 2) Pana Svěráka i Smoljaka mám velice rád a vážím si jich, ale program sestávající z oblíbených scének minulých her mi připadá trochu nezajímavý. K uctění památky Ladislava Smoljaka je to asi vhodné, kdyby za sebou cimrmani neměli představení k předešlým výročím...a že jich bylo... ()
Smutné, leč důstojné loučení nejen s panem Smoljakem. ()
Přes všechna opatření umožnění v pokračovaní hraní v oslabení... :-) ()
Velká příležitost se aspoň pomocí fotek a vzpomínek Zdeňka Svěráka opět setkat s osobností Ladislava Smoljaka a taky zavzpomínat a bilancovat činnost divadla Járy Cimrmana. Kdo má cimrmany rád, nemůže si tuto příležitost nechat uniknout. ()
Scénky v podstatě stejné, jaké byly v Cimrman sobě, akorát v jiném obsazení (zbylí přeživší starci plus ta nová vlna, kteří už jsou také celkem ve věku). Z těch nových mě baví hlavně Marek Šimon, jehož herectví mě fakt baví (tuhle větu jsem vymýšlel fakt dlouho). A ti staří - už jde opravdu vidět, že jsou dost staří. Svěrák často divně artikuluje nebo mi přijde jak nějakej nachlazenej, prostě všichni jsou už poznamenaní věkem. Respekt k nim mám - jejich celoživotní dílo by si zasloužilo ocenění za celoživotní dílo. Ale je mi smutně z toho, že tady je vidět konečná fáze původní generace. Hodně herců pomřelo, tak nám o tom Svěrák nostalgicky povypráví. Je to pěkná vzpomínka a řek bych, že i rozloučení s tou pravou kvalitou. Bohužel na konci, ty kecy o přímé volbě prezidenta, tuhle tečku pěkně poskvrní. ()
Nádherné představení. Smutné, přesto stále krásně cimrmanovsky zábavné. Jsem asi jeden z mála, komu se líbil ten konec, byla to taková pěkná tečka za tím jejich případem. Oslava 50. výročí divadla, ale zároveň už odkazující k nevyhnutelnému. Nádherná pocta. Ukázka s Mirkem Táborským v roli Bystrozrakého. 100%. ()
Milé vzpomínání, ale humoru moc nepřináší. Úryvky ze známých her jsou fajn, ale nic nového. Takže jen taková nostalgická slzička, kterou stačí vidět jednou. ()
Pro mě skvělá práce. Emotivní, veselé, hluboké, vzpomínkové. U mě to asi účel splnilo...naprosto. ()
V titulcích pořadu uvedeno: název Psaní do nebe aneb Půlstoletí s Cimrmanem; režie Rudolf Vodrážka; divadelní režie Zdeněk Svěrák. ()
Cimrmani jsou boží v.č. těch, co už (z jakéhokoli důvodu) nehrají! ()
Je to síce spomienková oslava 50 rokov divadla, no veľmi vydarená vzhľadom na okolnosti. Najlepší bol rozhovor zo záhrobia medzi Svěrákom a Smoljakom.. ()
Souhrn 50 let divadla Járy Cimrmana pomocí dopisu a krátkých scének z oblíbených her. Herci neherci už nejsou nejmladší a občas je věk na jejich výkonech znát, ale také je z nich cítit to nadšení, díky kterému jejich divadlo vzniklo a vydrželo 50 let. Tak snad jim to nadšení ještě pěkných pár let vydrží a třeba ještě objeví nějakou zapomenutou hru českého génia. ()
Hezká pocta jak panu Smoljakovi tak i celému divadlu Járy Cimmrmana. ()
Divadlo Járy Cimrmana miluju už mnoho let a tak jsem si nemohl nechat ujít ani tuto reprízu. Já oceňuji, kromě zajímavých fotografií, hlavně vzpomínky Z. Svěráka a to i dost otevřené. Tedy se dozvíme i to v čem se neshodli či problémy jakým čelili. Z. Svěrák je v dopise až překvapivě otevřený. A pak samozřejmě výběr z jednotlivých her tak, jak bylo nutné postavy přeobsadit či doplnit. Nutno říct, že doma mám všechny hry v původním složení a jsem za to rád. Nově to prostě není tak nějak ono. Navíc se na hercích znatelně podepisuje věk. Ale jak řekl pan Svěrák, divadlo má teorii na to, proč diváci po každém představení vstávají. Asi jsou rádi, že v tomhle věku představení vůbec dohráli. Zkrátka, buďme rádi, dokud tu jsou a užívejme si toho. Je čeho. Svěrák a Smoljak patří bezpochyby k nejvýraznějším osobnostem kultury 20. století. ()
Zábavná pieta - to lze? Po shlédnutí tohoto záznamu lze říct, že ano. Dobře, že je to na záznamu. ()
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)