Jacques Mayol - L'homme dauphin
Dolphin Man
Režie:
Lefteris CharitosScénář:
Lefteris CharitosKamera:
Stelios ApostolopoulosHudba:
Mathieu LamboleyObsahy(1)
Dokument je životním příběhem Jacquese Mayola, velikána volného potápění v 60. a 70. letech, jehož život se stal inspirací kultovního filmu režiséra Luca Bessona Magická hlubina. Pozve nás do Mayolova světa barvitým líčením jeho dobrodružných cest po Japonsku, Evropě, Severní Americe a Indii a zároveň nám umožní pocítit transformační prožitek z volného potápění. Jacques Mayol se narodil v Šanghaji v roce 1927 a potápět se učil od japonských sběraček ústřic na ostrově Karatsu, kam s rodinou jezdil na prázdniny. Po vypuknutí druhé světové války se s rodinou musel vrátit zpět do Francie, a přišel tak o svobodu, kterou si jako malý chlapec v Asii užíval. Po válce ztracenou svobodu opět nalezl, když začal pracovat s delfíny v mořském akváriu v Miami. Ve stejné době se v něm probudil zájem o potápění do větších hloubek a po delší dobu. V roce 1976 se stal prvním mužem, který se na jeden nádech potopil do hloubky 100 metrů pod hladinou moře. Ve volném potápění způsobil revoluci nejen tím, jak dokázal kombinovat jógu se zenovým učením, nýbrž i tím, jak naléhavě prosazoval svou vizi opětovného propojení lidí s přírodou. Komentář dokumentu namluvil v anglickém jazyce herec Jean-Marc Barr, jenž Mayola ztvárnil ve filmu Magická hlubina. Dokument obsahuje vzácné archivní záběry z období od 50. let, doplněné o ohromující podvodní záběry ze současnosti, které společně ilustrují, jak delfíní muž odstartoval revoluci ve volném potápění a obohatil ho o uvědomění si našeho vztahu s přírodou i naším vnitřním já. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Naučit se milovat a udržovat rovnováhu s přírodou, splynout s oceánem a brát vodu jako živel, který je člověku přirozenější než vzduch. To byl Jacques Mayol. Jeho životní filozofie se odráží i v neobvyklém umístění jeho náhrobku. Sice u něj nezapálíte svíčku, ale zase na něj nemohou kálet ptáci.. Člověk si při sledování dokumentu uvědomí, že dostat všechnu tu mystiku a poetičnost do Le Grand Bleu bylo vlastně pro Bessona hrozně jednoduché.. ()
Dokument o bizarně neklidném člověku děvkaři, který dělá dokument zábavným. Jeho tvrzení, že bez lidí by bylo přírodě lépe je axiom, který se nedá vyvrátit, ale lidi k svému vyhubení zdárně kráčí. ()
Homo delphinus bude člověk jenž pochopí že není oddělen od přírody ani od Oceánu. Bude vědět, že nic, ať už je to nejmenší mikrob, nebo Plejtvák obrovský, není nadřazené nebo podřízené. Vše je vzájemně propojené. Moře nevnímám jako novou hranici, kterou je třeba dobýt, ani jako nové území které je třeba vytěžit. Moře vnímám jako prapůvodní živel. Já jsem moře. ()
Nádech jako hlubší vrstva lidské existence...cesta do (vnitřní) hlubiny. Za povšimnutí stojí i jeho povahové nedostatky, to mu však nezabránilo dostat se do zenu, alespoň pod vodou...🐬. Jeho konec úplně tak nekorespondoval z jeho vnitřní filozofií. Světské pozlátko a tíha vlastní existence byla/je zdrcující...78%. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Kanada / Řecko / Francie. ()
Dosť ma ovplyvnila Magická hlbočina. Inak by som dal priemernú známku.. ()
Pozoruhodné a myšlenkově hluboké, podobně jako hlubiny, do nichž se potápěl...(75%) ()
Dokument dvoch tvárí. Miestami nudí, miestami sa chce divák ponárať do magických hlbín. ()
Nepotopím se snad ani ve vaně. Sto metrů je pro mě nepředstavitelné. Dokument zajímavě a kvalitně zpracován s objasněním postupu světových rekordů v ponoru na jedno nadechnutí. Od doby Jacquese Mayola se Freediving hodně změnil. V bezlimitní kategorii byla už hranice pošoupnuta za 200 metrů. Závěr: doporučuji. ()