Otac na službenom putu
When Father Was Away on Business
Otec na služobnej ceste
Režie:
Emir KusturicaScénář:
Abdulah SidranKamera:
Vilko FilacHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Predrag 'Miki' Manojlovič, Mirjana Karanovič, Mira Furlan, Pavle Vujišič, Slobodan Aligrudič, Emir Hadžihafizbegovič, Davor Dujmovic, Eva Ras (více)Obsahy(1)
Režisér Emir Kusturica ve filmu podává emotivně působivou výpověď o nejúspěšnějších letech Titovy Jugoslávie. Na osudech jednoho oddaného straníka, který nakonec skončí na služební cestě v pracovním lágru, a jeho rodiny předkládá obraz balkánského komunismu se všemi jeho nadějemi, zaslepeností i nezbytnými krajnostmi. Snímek je prost velkých dramatických scén, naopak na diváka působí pečlivou drobnokresbou jednotlivých charakterů a citlivým zdůrazněním detailů příznačných pro zobrazované dvacetiletí. (Levné knihy)
(více)Recenze (62)
Cyklus Emir Kusturica v České Televizi - ocenění ELSA 2003 v kategorii "Zahraniční pořad dramatický (hraný)", udělená Českou filmovou a televizní akademií. ()
Křičel tak, že ho všichni slyšeli: „Radši ruský hovno, než americký dort!“ I za to se zavíralo v Titově Jugoslávii. Takřka nevinně předkládané absurdity totalitních dob okořeněné balkánským prostředím. Život si vždycky najde cestu a nakonec doběhne i ty nejpřesvědčenější.. ()
Tak tenhle Emirův film mě ale vůbec nebavil. Zvykla jsem si na srandičky z jeho novějších filmů, na výraznou hudební složku a tomuhle chybělo oboje. Že snímek úžasným způsobem reflektuje dobu je asi jeho jediným plusem, a pak taky Miki Manojlovic v hlavní roli. Ale jinak teda nic moc... ()
Velmi citlivě natočené drama, s jemným humorem, Kosturicovi vlastním. Viděno v kině v rámci Projektu 100. ()
Druhý Kusturicův "dlouhý" film je v podstatě obdobou našich filmů z 50 tých let minulého století. Tak jako u nás i v bývalé Jugoslávii měla Strana a Vláda vždy pravdu a zavírala nevinné lidi do vězení i za sebemenší přestupek. V tomto filmu se komunista Mežo "dopustil" toho, že se mu nelíbil prorežimní kreslený vtip v novinách. Film je to silný a dobrý, ale trochu v něm postrádám ty fantaskní scény nebo scény se zvířátky, které tolik zdobí pozdější režisérovy filmy. Inu na vtipkování v tomto vážném filmu nebylo místo. ()
Fokus Fest 2017 ()
Raný film Emira Kusturici neobsahuje mnoho prvků známých z jeho pozdějších situací - komické figurky (alespoň ne v takovém množství), absurdní situace, nadpřirozené jevy (možná jediným takovým prvkem je náměsíčnost Malika) a mě to popravdě vyhovovalo víc. Vynikla tak poetika vyprávění a krutost doby v 50. let, kterou jsme zažili i my. Překvapil mě i rozdíl, jakým způsobem političtí vězni žili (přijímali návštěvy, resocializovali se ve vedoucích funkcích někde mimo hlavní město...). Film je spíš smutný a rozhodně by mu neuškodilo zkrácení o takových 20 minut. ()
Emir Kusturica je odborníkem na svérázné snímky, jež vždy okouzlí svou bezprostřednosti a upoutají citlivou drobnokresbou charakterů. Nejinak je tomu i u výletu do Titovy Jugoslávie v těžkých časech 50. a 60. let. V hlavní roli září skvělý režisérův dvorní herec Miki Manojlovic... ()
V tomto filme zreteľne badať vplyv pražských štúdií na Kusturicu, ktorý mieša poetiku československej kinematografie novej vlny s tradične balkánskými prvkami. Samotný príbeh, vyrozprávaný malým chlapcom, ktorého otec zažíva represálie Titovho režimu je veľmi citlivý a osobný, jeho sila spočíva v intímnych scénach a výbornom herectve hlavných predstaviteľov (skvelý Miki Manojlovic). Film sa odlišuje od neskorších Kusturicových filmov, viac ovplyvnených magickým realizmom, hlavne pomalším tempom a väčšou citlivosťou, čo je zapríčinené prítomnosťou detských postáv. Posledná vec ktorú musím na filme vyzdvihnúť je hudba, tá je aj tu, ako to u Kusturicu nakoniec býva, výborná. ()
Drama a komedia v jednom. Alebo tragikomedia. Komunizmus bol hnus! ()
"Nech žije Tito na čele so stranou!" Niekto mi raz povedal, že Kusturica nevie, kedy ukončiť film. Keď ale v takom filme strieda jedna skvelá scéna druhú, tak to vôbec nevadí. ()
Spolu s Tarkovského prvními filmy nejlepší co o této době vzniklo. ()
Takhle nenásilně ze mě vytáhnout několikrát za jeden film tolik emocí, to jeden jen tak často nevidí. Hned jsem si s chutí zavzpomínal na své bezstarostné dětství a vzápětí už se na mě valily křivdy toho dospívání a hlavně nepochopení toho dospělého světa z pohledu malého človíčka. ()
to lepší z cigánov.... kdyby takoví byli v reálu, člověk by je měl i rád. slabší než černá kočka, ale hezky koukatelné. ()
Z nejakého dôvodu sme my, čo sme vyrastali v 70-tych rokoch považovali Juhosláviu za skoro demokratickú a kapitalistickú krajinu. Isto to bolo skreslené hotelmi pri mori, otvorenými hranicami na západ a podobne. Ale juhoslovanský komunizmus v 50-rokoch bol rovnako obludný ako u nás, aj vrátane popráv. Toto obdobie je majstrovsky zobrazané v Kusturicovom filme rozprávanom z pohľadu dieťaťa. Udávanie aj v rámci rodiny, tvrdé tresty za ideologické prehrešky, vymývanie mozgov komunistickou ideológiou. Film pritom má typickú kusturicovskú poetiku, ako aj s "citlivo" natočené erotické scény, ale hlavne "reálny socializmus" ako protiklad "socialistického realizmu". Jeden z najlepších Kusturucových filmov. ()
Velice povedený film...skvělí herci...je nám zde alespoň nastíněn komunistický režim, jaký prožívali v Jugoslávii... ()
Je rozdíl říct "Tito v čele strany" nebo "Strana v čele s Titem" :) - 50. léta v Jugoslávii nebyla zjevně jednoduchá. Tento film vyprávěný chlapcem má svou šťávu. Některé scény (obřízka) si ještě budu dlouho živě vybavovat. ()
Filmu naprosot sedí titul lidská komedie, protože bezelstným vypravěčem se stává malý chlapec a skrz jeho prosté vidění světa poznáváme různé figurky zlomené "ideou lepších zítřků" v Titově Jugoslávii. I chlapcův otec, jinak celkem zapákený levičák, pocítí díky zášti jiných tíhu "dělnické spravedlnosti", když musí nuceně "odjet na služební cestu." Všechny události v uvozovkou jsou silnou kritikou totalitních režimů, pro kterou však režisér nepotřebuje něajké okaté působivé scény, a i díky tomu stojí jako citelný kontrast vůči jiným situacím chlapcova života (rituální obřízka, první láska, náměsíčnost...) ()
Na můj vkus trochu nudný "historický milostný" film od Emira Kusturici. V podstatě jsem zhlédnul celkem zdlouhavý příběh jednoho nadějného jugoslávského komunisty z pohledu jeho nešikovného, tlustého, zato však hodného a srdečného synka Malika. O tom všichni říkali "Malik, Malik, na hovno balík". Děj se odehrává od roku 1950 do roku 1952. Na začátku vidíme místního opilce jménem Čika Franjo, který během společné vesnické práce na poli zpívá Mexické lidovky. To není náhoda, protože je to bezpečnější, než zpívat písničky, pocházející ze dvou dominantních supervelmocí - USA a SSSR. V Jugoslávii je zrovna celkem dusno a vládne tam paranoidní represivní vnitřní aparát, který hledá nepřátele státu poté, co došlo k rozkolu mezi Titem a Stalinem. Mezitím si místní děti hrají a lozí po stromech, a mezi nimi je také Malik, který je také náměsíčným. Tím je uveden do děje. Jeho otec, stranický funkcionář Meša, měl poznámku ke karikatuře v novinách, na které byl Stalin na portrétu v Marxově pracovně. Meša je ovšem také děvkař a jedna z jeho milenek jménem Ankica je s ním nespokojená - měli spolu menší potyčku ve vlaku, kde jí řekl "drž hubu, děvko". Z pomsty řekne před Mešovým švagrem to, že tato karikatura připadala Mešovi příliš přehnaná. A tak jej jeho vlastní švagr Zijo, bratr jeho manželky a pracovník statní bezpečnosti, pošle do pracovního tábora. Malikovi však jeho matka Sena řekne, že otec jel na služební cestu. Mezitím oba Mešovi synové projdou bolestivou obřízkou, za což je pochválí jejich starý hodný děda. Po nějaké době navštíví otce Mešu Sena s dětmi ve vyhnanství ve městě Zvornik. Otec s matkou spolu chtějí strávit intimní noc, ale synek je hned vedle za zástěrou a všechno slyší. Rodina se spřátelí s ruským doktorem a jeho dcerou Mášou, do které se Malik zamiluje. Společně se třeba koupou ve vaně a Malik se stydí za to, že ho má obřezaného. Máša má však smrtelnou nemoc a Malik ji vidí naposledy, když jí odváží sanitka. Celkem mě pobavila scéna, ve které sedí Meša se svou milenkou v restauraci a pod stolem se osahávají. U toho je přítomen také Malik, a tak si vleze pod stůl a zapálí otcově milence šaty. Otcův trest brzy vyprší a rodinka se v roce 1952 vrací zpátky domů. Koná se svatba druhého Senina bratra jménem Fahro a vypadá to, že vše je už v pohodě. Mezitím také probíhá olympijský turnaj mezi SSSR a Jugoslávií, kteří všichni napjatě poslouchají v rádiu. Otec jako správný děvkař nažene svou milenku do sklepa, kde jí roztrhá šaty, olíže kozi a zprzní, zatímco si venku čutá jeho synek s balonem. Samozřejmě to všechno vidí a moc se mu to nelíbí. Milenka poté pokouší spáchat sebevraždu oběšením na splachovadle od záchodu, což se jí nepovede. Zijah, švagr bonzák, svého činu lituje, ale jeho sestra Sena mu odpustí až poté, co se dozví, že mu byla diagnostikována cukrovka. Jako nebylo to úplně špatné, hrála tam melancholická harmonika, postavy byly vesměs sympatické (až na otce, kníratého hezouna a děvkaře), občas jsem se pousmál a nálada tehdejší doby byla vystižena celkem dobře. Přesto mě to úplně nebavilo a tyto filmy nejsou zrovna mým šálkem čaje. Zkrácení stopáže by také neuškodilo. () (méně) (více)