Reklama

Reklama

Otec na služební cestě

  • Jugoslávie Otac na službenom putu (více)

Režisér Emir Kusturica ve filmu podává emotivně působivou výpověď o nejúspěšnějších letech Titovy Jugoslávie. Na osudech jednoho oddaného straníka, který nakonec skončí na služební cestě v pracovním lágru, a jeho rodiny předkládá obraz balkánského komunismu se všemi jeho nadějemi, zaslepeností i nezbytnými krajnostmi. Snímek je prost velkých dramatických scén, naopak na diváka působí pečlivou drobnokresbou jednotlivých charakterů a citlivým zdůrazněním detailů příznačných pro zobrazované dvacetiletí. (Levné knihy)

(více)

Recenze (59)

Marigold 

všechny recenze uživatele

O životě jednoho oddaného straníka v nelehkých 50. a 60. letech Titovy Jugoslávie očima jeho syna. Kusturica má neobyčejně vytříběný vypravěčský talent, jeho film (jak je ostatně typické) zabírá poměrně dost rozsáhlý dějinný úsek a umožní divákovi prožít komunismus po balkánsku na osudech jedné rodiny. Miki Manojlovič v hlavní roli (Kusturicův dvorní herec) je tradičně bezchybný, režisér netahá z diváka emoce laciným vršením "působivých" scén, naopak, kouzlo Otce na služební cestě tkví v pečlivé drobnohře s charaktery a citlivým pojetím těch opravdu emotivních scén (např. příjezd rodiny za otcem do pracovního lágru). Jako nitka se pak příběhem vine dospívání hlavního hrdiny, a to všechno drží pohromadě až překvapivě dobře. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Titovský gulag byl a zůstal přes všechny dílčí jemnosti - nejen na ruské, ale i na balkánské poměry - gulagem. OTEC popisuje nepochybně jeho jemnější verzi, ne příliš se lišící od budovatelských aktivit industrializace, jak je známe i z našich padesátých let. Ani rozklad rodiny není vlastně tak vyhrocený, jak by se mohlo zdát. Pohled malého chlapce, který vnímá vnějšek rodinné tragédie, aniž by byl informován o tom, co se vlastně děje, bez možnosti chápat a orientovat se, naznačuje, že Titovy postupy na komunistické poměry byly vlastně vlídné a tolerantní. Rozdíl je to však jenom zdánlivý a krize v Kusturicově líčení jen velmi relativně zanedbatelná. Skutečné rány a jizvy lze nanejvýš tušit. Na začátečnický film odvedl Kusturica až nečekaně dobrou práci, prozrazující už tehdy jeho mimořádně nadějný talent. ()

Reklama

B!shop 

všechny recenze uživatele

No tak tenhle film od Kusturici je krapet slabsi, ale porad to je nadprumer. Hlavne me prekvapilo, ze film neni az na par vyjimek moc komickej, precejen 4 dalsi filmy, co jsem od Emira videl, byly dost do komedie. Ale zase se nejedna o naky nervydrasajici drama, i pres vsechny ty tezky situace je film vcelku pohodovej. Opet tu je skvela hudba, pekna kamera a herci jako vzdy skvele prirozeny. Navic ten malej kluk mi krapet pripomnel Kolju. Za tech 130 minut jsem se nenudil, ale krapet zkratit by filmu prospelo. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Druhý celovečerní Kusturicův film se částečně nese v duchu jeho debutu, opět s lehce nostalgickým nádechem. Několik a to vcelku velkých rozdílů tu ale lze nalézt. Film pojednává o daleko závažnějších momentech jugoslávské historie (1948-1952), kdy se nezdolný soudruh Tito neshodl se Stalinem, což vyústilo až k veškerému přerušení hospodářských styků. Příběh o rodině, jíž se politická čistka nevyhla, je zobrazen očima šestiletého Malika. Takto chytře zvolený formální prostředek dovoluje Kusturicovi jemně oscilovat mezi tragickou, komickou a tak trochu magickou notou. Vyrovnávání se s těmito těžkými momenty jugoslávské minulosti je pak dle mě daleko snažší... Zvlášť zajímavě vyzní Mešův (otec Malika) "odjezd na služební cestu". Alespoň tak je dětem otcova absence vysvětlena, divák ale ví, že muž směřuje do lágru, paradoxně ho tam pošle bratr Mešovy manželky, tedy vlastní švagr. Velká škoda, že podobné snímky nevznikají i u nás. Báječná léta pod psa působí oproti tomuhle skvostu jako chudý příbuzný... ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Smutnoveselý príbeh jednej rodiny, s nádychom balkánskej poetiky podávajúci obraz Juhoslávie 50. rokov pod vedením maršála Tita. Nehrozí zahltenie živelnými gagmi s ozlomkrk hrajúcou dychovkou, ktoré v posledných Kusturicových filmoch dominujú. Retropríbeh je o nepoučiteľne neverných otcoch, ktorí vďaka svojim záletom končia na služobných cestách politickej odstávky. Nejednoznačnosť pováh, vyrovnanie sa s hajzlami vo vlastnej famílii, dvojkoľajnosť správania doma a vonku, dojímavé scény prvej veľkej detskej lásky, obetavosť matky nútenej vychovávať deti v ťažkej situácii. Zaujímavosť: Juhoslávia, odchýliaca sa od Stalinovho kurzu sa tiež nevyhla pracovným táborom pre politických väzňov (i keď v špecifický režim na chorvátskom ostrove by sme asi ťažko mohli nazvať gulagom sovietskeho typu). Všetko pohľadom malého chlapca, nepateticky vnímajúceho zvláštny svet dospelých. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (3)

  • Natáčení probíhalo v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. (Terva)
  • Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Canes roku 1985, kde získal cenu kritiků Fipresci a cenu Palme d´Or. (Terva)
  • Podtitul příběhu zní "Historický film o lásce". (Terva)

Reklama

Reklama