Sjecas li se, Dolly Bell
Do You Remember Dolly Bell?
Spomínaš si na Dolly Bell?
Obsahy(1)
Šestnáctiletý Dino (Slavko Štimac) prožívá první lásku i zklamání prostřednictvím dívky Dolly Bell, ale i první střet s bolestnou životní realitou, kdy je svědkem nemoci a smrti otce alkoholika.
Nostalgický příběh o nelehkém dospívání mladíka v komunistické Jugoslávii je obrazem neutěšené reality sarajevského předměstí na počátku šedesátých let, v druhém plánu pak osobní režisérovou výpovědí: sám vyrůstal v multikulturním prostředí, ovlivňován otcem marxistou a religiozitou zbytku rodiny. (pm)
(více)Recenze (36)
Nádherné coming-of-age drama a vydařený celovečerní debut, v němž už Kusturica předznamenal většinu rysů svých pozdějších filmů. Mně se vždy strašně líbil už samotný název filmu, který mi vždy přišel prostoupený neobyčejnou nostalgií a univerzální srozumitelností - snad každý přece zná z dospívání nějakou svou vlastní "Dolly Bell", na kterou si občas vzpomene, kde je jí asi dnes konec... Ta Kusturicova, v odzbrojujícím hereckém podání krásné Ljiljany Blagojević, má v sobě všechny atributy toho, aby na ni člověk do konce života nezapomněl - ačkoli herecký prostor její postavy italské kurvičky v tom filmu není příliš velký a opticky ho do značné míry upozaďuje dominantní postava Dinova otce, stihne člověka dokonale okouzlit. Ačkoli to srovnání může znít trochu nepatřičně, zdá se mi, že tak jako má Hřebejk svoje Šakalí léta, má Kusturica svoji Dolly Bell - oba filmy představují celovečerní debuty o dospívání v politicky nelehké době, a v obou hraje výraznou roli hudba (byť Dolly Bell není klasický muzikál jako Šakalí léta, hlavní hrdina Dino zpívá v kapele, jejíž hudební produkce v tom filmu dostává nezanedbatelný prostor). Co se mi na tomto filmu líbilo nejvíc, je to, jak obratně kombinuje dojemné momenty s humornými - jednoduchý filmový děj se mezi oběma polohami pohybuje mimořádně přirozeně, a člověk se zde dočká rozverného smíchu i pohnutého dojetí. Finální panoramatický záběr na nákladní vůz se stěhující se Dinovou rodinou a výstavbu obřího sídliště v pozadí je potom zcela nezapomenutelný a dává tušit, jak bouřlivé změny mají v nejbližší budoucnosti nastat - celkově mi kamera v tomto filmu přišla nesmírně zdařilá a spousta záběrů mě naprosto nadchla (nádherně je například nasnímáno první milostné sbližování Dina a Dolly na půdě plné prchu a holubů). Když si vzpomenu, jak jsem byl v roce 2006 unešený z Kusturicova filmu Život je zázrak, kde Slavko Štimac ve svých 44 letech ztvárnil postavu srbského inženýra Luky, mám o to větší radost, že jsem měl nyní možnost ho vidět v tomto starším filmu, kde mu bylo pouhých 21 let - je to skvělý herec a už v tomto filmu mě bavil skoro tak, jako o 25 let později. Marná sláva, Kusturica už asi navždy bude moje srdcovka. Všem lidem, kteří to mají jako já a dosud tento film neviděli, ho lze jen vřele doporučit. ()
2,5 S Kusturicom to mám tak fifty-fifty. Jeden jeho film ma uchváti, druhý ma nudí. Tento patrí do tej druhej kategórie. Pritom námet mi je celkom blízky, prostredie aj doba sú mi dôverne známe, pripomínajú mi detstvo. Bavilo ma sledovať sarajevské špecifiká, jazyk sa dobre počúval, hudba bola fajn. Lenže čo z toho, keď ma príbeh vôbec nebavil a postavy mi boli až na Dina nesympatické? To čo niektoré postavy (otec) stvárali a hlavne čo natárali, tak to bolo na facku. ()
Kusturicův debut a zároveň příspěvek k subžánru „vzpomínkového“ filmu – jemně nostalgický obraz dospívání obydlený lidskými figurkami, období přerodu hlavního hrdiny v muže (Amarcord, Rocco a jeho bratři, Sluneční ulice). Nadpřirozené schopnosti hl. hrd. – autosugesce a pohybování s předměty, s příchodem zkušené Dolly Bell se přeskupuje hodnotový žebříček. Sex jako měřítko mužnosti a dospělosti. Vztah s otcem – despotickým alkoholikem, komunistickým teoretikem a zároveň velkým vzorem. ()
"V každém okamžiku se v každém směru mírně zlepšuji". Toto je životní cíl pubescenta Dina (Slavko Stimac), který v holubníku ukrývá děvku Dolly Bell. Logicky je to jeho první láska a první sexuální zkušenost. Není to ale jen o tom. Dialogy běžné bosenské rodiny v šedesátých letech jsou prostě nepřekonatelné. Rodina trpí po půlnoci stranickými schůzemi, jež svolává opilý otec, titovský aparátčík. Návštěva tety je velký skeč hodný Felixe Holzmana. Tento film má mnoho dalších kladů o kterých je nesmysl psát, nutno vidět. Obávám se, že se stejně jako u Feliniho Amarcordu, Darmošlapech a Tornatoreho Maleně jedná o Kusturicův autobiografický příběh dětství. Ovšem velmi dobrý! ()
kusturica uz vo svojich zaciatkoch ukazoval, ze s nim treba do buducna ratat. dolly bell nie je ziadnym outsiderom jeho filmografie, prave naopak..ako jeden z mala velmi rad pustim plne hodnotenie..nechyba tomu stava, samozrejme dobra hudbicka, vyborni - prirodzene sa tvariaci herci a skvele, nesmrtelne myslienky. ()
Galerie (5)
Photo © Home Box Office (HBO)
Reklama