Sjecas li se, Dolly Bell
Do You Remember Dolly Bell?
Spomínaš si na Dolly Bell?
Obsahy(1)
Šestnáctiletý Dino (Slavko Štimac) prožívá první lásku i zklamání prostřednictvím dívky Dolly Bell, ale i první střet s bolestnou životní realitou, kdy je svědkem nemoci a smrti otce alkoholika.
Nostalgický příběh o nelehkém dospívání mladíka v komunistické Jugoslávii je obrazem neutěšené reality sarajevského předměstí na počátku šedesátých let, v druhém plánu pak osobní režisérovou výpovědí: sám vyrůstal v multikulturním prostředí, ovlivňován otcem marxistou a religiozitou zbytku rodiny. (pm)
(více)Recenze (36)
Emir Kusturica a jeho balkánská debutová zpověď doby. Domy, do kterých by slušný člověk nevlezl. Kolotočáři na rozmáčené a rozblácené louce. Čtrnáctiletí kluci vyhulující u střelnice, zalejvající kouř travaricí, kterou jeden z nich ztopil ožralému fotrovi. To, že je vedro k zbláznění, kamera radši ani neukazuje. Trošku zoufalství, ale po Balkánsku. Takže takové hezké zoufalství. ()
Krásné, vtipné i pravdivé, ale bohužel i poměrně nudné a těch 106 minut ve výsledku působí jako tři hodiny. Nicméně už v Dolly Bell je vidět, že z Kusturici roste vynikající vypravěč! ()
Celovečerní hraný debut Emira Kusturicy se často nese v lehce nostalgickém tónu. Nejednou jsem si vzpomněl na tvorbu české nové vlny, především pak na trojlístek Forman - Papoušek - Passer. Vděčnému tématu dospívání a prvních sexuálních zkušeností se Kusturica ujal pevnou rukou a téměř jako zkušený matador a ostřílený mazák dává divákovi možnost nahlédnout pod pokličku vcelku poklidného života jedné rodiny na předměstí Sarajeva. Co mě na snímku nejvíce oslovilo, nehledě na "vztah" Dina a Dolly Bell, bylo vyobrazení vztahu mladíka a jeho otce. Ač se to na první pohled možná nezdá, oba muže pojilo velmi silné pouto. ()
Věrný snímek socialismu. V roce 1981 to bylo všechno přesně tak šedivé, nudné, bezútěšné a hloupé, že i přes komediální prvky z filmu čiší, jak slepá ulice celý ten socialismus byl. ()
Nádherné coming-of-age drama a vydařený celovečerní debut, v němž už Kusturica předznamenal většinu rysů svých pozdějších filmů. Mně se vždy strašně líbil už samotný název filmu, který mi vždy přišel prostoupený neobyčejnou nostalgií a univerzální srozumitelností - snad každý přece zná z dospívání nějakou svou vlastní "Dolly Bell", na kterou si občas vzpomene, kde je jí asi dnes konec... Ta Kusturicova, v odzbrojujícím hereckém podání krásné Ljiljany Blagojević, má v sobě všechny atributy toho, aby na ni člověk do konce života nezapomněl - ačkoli herecký prostor její postavy italské kurvičky v tom filmu není příliš velký a opticky ho do značné míry upozaďuje dominantní postava Dinova otce, stihne člověka dokonale okouzlit. Ačkoli to srovnání může znít trochu nepatřičně, zdá se mi, že tak jako má Hřebejk svoje Šakalí léta, má Kusturica svoji Dolly Bell - oba filmy představují celovečerní debuty o dospívání v politicky nelehké době, a v obou hraje výraznou roli hudba (byť Dolly Bell není klasický muzikál jako Šakalí léta, hlavní hrdina Dino zpívá v kapele, jejíž hudební produkce v tom filmu dostává nezanedbatelný prostor). Co se mi na tomto filmu líbilo nejvíc, je to, jak obratně kombinuje dojemné momenty s humornými - jednoduchý filmový děj se mezi oběma polohami pohybuje mimořádně přirozeně, a člověk se zde dočká rozverného smíchu i pohnutého dojetí. Finální panoramatický záběr na nákladní vůz se stěhující se Dinovou rodinou a výstavbu obřího sídliště v pozadí je potom zcela nezapomenutelný a dává tušit, jak bouřlivé změny mají v nejbližší budoucnosti nastat - celkově mi kamera v tomto filmu přišla nesmírně zdařilá a spousta záběrů mě naprosto nadchla (nádherně je například nasnímáno první milostné sbližování Dina a Dolly na půdě plné prchu a holubů). Když si vzpomenu, jak jsem byl v roce 2006 unešený z Kusturicova filmu Život je zázrak, kde Slavko Štimac ve svých 44 letech ztvárnil postavu srbského inženýra Luky, mám o to větší radost, že jsem měl nyní možnost ho vidět v tomto starším filmu, kde mu bylo pouhých 21 let - je to skvělý herec a už v tomto filmu mě bavil skoro tak, jako o 25 let později. Marná sláva, Kusturica už asi navždy bude moje srdcovka. Všem lidem, kteří to mají jako já a dosud tento film neviděli, ho lze jen vřele doporučit. ()
Kusturicův debut a zároveň příspěvek k subžánru „vzpomínkového“ filmu – jemně nostalgický obraz dospívání obydlený lidskými figurkami, období přerodu hlavního hrdiny v muže (Amarcord, Rocco a jeho bratři, Sluneční ulice). Nadpřirozené schopnosti hl. hrd. – autosugesce a pohybování s předměty, s příchodem zkušené Dolly Bell se přeskupuje hodnotový žebříček. Sex jako měřítko mužnosti a dospělosti. Vztah s otcem – despotickým alkoholikem, komunistickým teoretikem a zároveň velkým vzorem. ()
kusturica uz vo svojich zaciatkoch ukazoval, ze s nim treba do buducna ratat. dolly bell nie je ziadnym outsiderom jeho filmografie, prave naopak..ako jeden z mala velmi rad pustim plne hodnotenie..nechyba tomu stava, samozrejme dobra hudbicka, vyborni - prirodzene sa tvariaci herci a skvele, nesmrtelne myslienky. ()
Vtipný, krásně natočený jugoslávský film o dětství a prvních láskách od skvělého režiséra Emira Kosturici. ()
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 21.2.1993, v pôvodnom znení s titulkami (30.3.2012) ()
Přímočarý, upřímný malý velký film o trampotách dospívání v Jugoslávské Bosně, i když ono by to mohlo být prakticky kdekoli. A tak "svakoga dana u svakom pogledu sve više napredujem." Geniální je Dinova verze Celentanovy písně 24 mila baci. ()
Autobiografický príbeh o neľahkom detstve autora dáva filmu srdce. Dino zažíva chorobu a smrť otca, ktorý bol komunista, ale rodina zostala aj tak veriaca. Zažíva prvú lásku v osobe jednej dievčiny, pre ktorú sa aj pobije s jej bratom, ktorý ju predáva. Film síce dopĺňa dobrá hudba, ale je tam veľa hluchých miest a veľmi sa tiahne, čo ho robí nudným. Zo samotného detstva tam je iba časť a nedáva komplexný pohľad na život Dina. Kusturica nám ukazuje aj zlé stránky ľudí ako alkoholizmus, zneužitie dievčiny viacerými bosnianskymi chlapcami. Napriek tomu humoru je to celé také šedé, čo vypovedá o komunizme a správaní ľuďoch, ktorí sami robili tie časy takými, akými nakoniec aj boli. To sťahovanie pre mňa aj symbolizuje to, že odvtedy už Kusturica iba napredoval. Toto bol síce priemer, ale ako jeden z prvých jeho filmov bol veľmi na úrovni. Pekný príbeh, pekný film, ja som na jeho filmy a špeciálne na juhoslovanské veľmi náročný, lebo viem, že majú často naviac, ako nakoniec dopadnú, ale keď sa už podaria, stoja za to. Po prehodnotení svojich názorov a dodatočnom pochopení, niektorých motívov ako pochmúrne počasie a iné, dávam s prehľadom štyri hviezdičky. ()
Jeden z nejlepších filmů české nové vlny šedesátých let, přestože není z 60. let ani jaksi moc český :) Pro mě osobně také jeden z filmů, kvůli kterým jsem zatoužil, aby mým zaměstnáním jednou bylo "profesionální filmový divák"... ()
Vidím v tom linii Kachyni spíš než Formana a spol. Lásky mezi kapkami deště a nejen ty. Stojí a padá to se Štimacem, kozlík je okouzlující. Morálka či mravnost anebo étos toho jako celku jsou bohužel velmi vratké. Vratké jak Hřebejk, kterého tu občas někdo zmiňuje. Překážel mi balkánský vztah k ženě coby věci a balkánští patriarchové a s nimi stále zasuté byť ještě nemilitarizované sebemačo-utvrzení. Za tím vidím už Kusturicu dnešního, zcela zhnědlého. Nejsilnější scény filmu pro mě začátek s kolotočem na kopci a rodinné setkání na dvoře s lidovou písní: zahalená manželka a peroucí se bratři vzadu. Filmové vidění měl Emir silné. ()
Reziser Emir Kusturica /Crna macka, beli Macor/ natocil vskutku posobivy film o dospievani mladeho cloveka v podani Slavko Stimaca /Varljivo leto´68/ ktory sa vyrovnava s problemami dospievania v komunistickej Juhoslavii. Kusturica ukazal rezisersky talent. ()
Kusturica jiz v mladi prokazoval talent prenest na divaka pocit te doby, atmosfery, kterou podpori folklorem... Ten film je pekny, ale co kdyz divaka osudy te rodiny miji? ()
Kusturicuv celovecerni debut mam hodne rad. Pribeh popisujici bolave milostne vzplanuti dospivajiciho chlapce v ne zrovna povznasejicim prostredi na me silne zapusobil a ustredni melodii jsem z hlavy nedostal dodnes... ()
"V každém okamžiku se v každém směru mírně zlepšuji". Toto je životní cíl pubescenta Dina (Slavko Stimac), který v holubníku ukrývá děvku Dolly Bell. Logicky je to jeho první láska a první sexuální zkušenost. Není to ale jen o tom. Dialogy běžné bosenské rodiny v šedesátých letech jsou prostě nepřekonatelné. Rodina trpí po půlnoci stranickými schůzemi, jež svolává opilý otec, titovský aparátčík. Návštěva tety je velký skeč hodný Felixe Holzmana. Tento film má mnoho dalších kladů o kterých je nesmysl psát, nutno vidět. Obávám se, že se stejně jako u Feliniho Amarcordu, Darmošlapech a Tornatoreho Maleně jedná o Kusturicův autobiografický příběh dětství. Ovšem velmi dobrý! ()
S odstupom času temer 40 rokov od prvého a hneď úspešného filmu Emira (Nemanja) Kusturicu by sa to dalo premenovať aj na Spomínaš na mladé časy v Sarajeve Emir ? Film zachytáva život obyvateľov multietnického Sarajeva začiatkom 60-tych rokov 20 storočia, kde sa toho od atentátu Gavrilu Principa v 1914 na arcivojvodu Ferdinanda veľa nezmenilo. Ak, tak len vláda Titových komunistov a pokus o pozdvihnutie kultúry zanietenými propagandistami. Presne v takomto prostredí vyrastal sarajevskýr odák Kusturica. Raz sa jeho matka sťažovala švagrinej na svojho pubertálneho syna,ťažkého záškoláka a odchovanca ulice „Polovica jeho vrstovníkov je buď v base alebo v polepšovni. Čo z neho len bude?!“ Našťastie to dopadlo dobre.Tak je to i vo filme, zapálení komunisti, prostí a veselí Bosniaci,rakija, pospievať si, požartovať a neodmysliteľné dno spoločnosti zlodej a prostitútka.A tú s takými vnadami by nebránil len zamilovaný adolescent Dino. Na Kusturicu málo humoru, dobrej balkánskej muziky, uletených scén. Hlavná postava Dino (Slavko Štimac) je osobitná kapitola. V čase natáčania táto detská hviezda mala už 20 rokov, ale vyzerá skutočne ako 16 ročný. Konečná scéna zachycuje nové panelákové Sarajevo a auto s rodinou ktorá sa sťahuje. Rovnako ako Kusturica s manželkou a deťmi preč zo zapadákova Sarajevo kde ho miestni recenzenti a komunisti šikanovali za scenár k politicky ladenému filmu Otec na služobnej ceste. V roku 1965 som prechádzal 1x Bosnou, cesty od Františka Jozefa, chlapci vyholené hlavy a veľké uši, sem tam hodili len tak po aute kameň. Tam to kľudné asi nikdy nebolo a nebude. Film za 4*a 1* za nostalgiu pravého Balkánu ako si ho do dnes pamätám. ()
... a šestá hvězdička za ten závěr, jak se tam to malé děcko přerazí o teho psa ()
Ani nevim proč, ale tenhle film se mi od Kusturicy líbí nejvíc. ()