Christopher Robin
Christopher Robin
Christopher Robin
Christopher Robin
Christopher Robin
Režie:
Marc ForsterKamera:
Matthias KoenigswieserHrají:
Ewan McGregor, Hayley Atwell, Bronte Carmichael, Mark Gatiss, Roger Ashton-Griffiths, Adrian Scarborough, Jim Cummings, Brad Garrett, Nick Mohammed (více)Obsahy(1)
Dospělý Kryštůfek Robin dře v zaměstnání, kde je přepracovaný, mizerně zaplacený a kde nemá jistou budoucnost. Má sice rodinu, ale práce ho vytěžuje natolik, že mu na ženu a dcerku zbývá jen málo času. Kryštůfek docela zapomněl na své idylické dětství strávené s prostomyslným a mlsným plyšovým medvídkem a jeho kamarády. Když se však s nyní potrhaným a ošuntělým Medvídkem Púem opět setká, jejich přátelství opět vzplane a připomene Kryštůfkovi nekonečné dny dětských radovánek a hrátek, které jako malý chlapec zažíval. Po nešťastné příhodě s Kryštůfkovým kufříkem se Pú se zbytkem party včetně Prasátka, Ijáčka a Tygra vydají ze Stokorcového lesa do Londýna, aby pomohli Kryštůfkovi jeho věci najít… protože nejlepší přátelé si vždycky pomáhají. (Falcon)
(více)Recenze (188)
Oscar 1 nominace: Vizuální efekty ()
Není to tak dávno, co jsem viděl film Sbohem Kryštůfku Robine, tak jsem měl trošku strach, že tento film bude v podobném duchu. V dnešní době je v Hollywoodu moderní točit filmy na stejná témata v jednom nebo v rozmezí několika let. Moc to nechápu, ale budiž. Nicméně Kryštůfek Robin se povedl. Dá se říct, že je i hravější jak jeho předchůdce. K tomu volba Evana McGregora byla poměrně dobrá. Hřejivý rodinný film, který si našel místo v mém srdci. Stejně tak, jako Medvídek Pů. ()
║Rozpočet $75miliónov║Tržby USA $99,215,042║Tržby Celosvetovo $197,593,066▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Neviem, neviem, po tých Paddingtonoch, Králičkovi Petrovi, mi to príde dosť nevýrazné, až pochmúrne, komorné, bez lepšej šťavy, až anglicky chladné, skutočná zábavnosť len na krajíčku. /50%/ ()
Konečně plnohodnotná adaptace Medvídka Pú, která zachovává hlubokou reflexi dětství a dospívání předlohy, ale také její životní moudrost, hravý humor a odzbrojující filosofičnost obsaženou v dialozích s povahou koanů. A nad to taky dojemný film ze života plyšáků, který trochu ruší ty pasáže s lidmi zaslepenými jejich zbytečně komplikovanými problémy. ()
Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli. ()
Hodně jiná Disneyovka, která stěží zaujme ty nejmenší a cílí především na dospělé publikum, které si potřebuje připomenout své ztracené dětsví. Překvapí depresivní atmosféra i televizní charakter, ale možná právě proto má cenu dát tomu šanci. Kryštůfek je hodně věcí, ale není předvídatelný. Což se cení... ()
Vždy mě bude bavit konfrontace dětského a dospělého pohledu na věc, kdy se čas jakoby zpomalí a dospělí vytáhnou hlavu z prdele, protože všechny jejich hodnoty a cíle jsou najednou k smíchu a vlastně ani nedávají moc smysl. Vůbec není potřeba hledat svoje vnitřní dítě a další ezo hovadiny. Člověk si buď nechá vytrhnout zábavu a pohodu ze života, nebo nenechá. Moje generace má navíc to štěstí, že přátelé ze Stokorcového lesa tam na nás budou čekat. ()
Uuuf, tady se muselo hojně přepisovat. Jen horko těžko fungující mišmaš psychologie a magického realismu, kde se každou druhou scénou popírají pravidla nastavená tou první, přičemž příběh je v podstatě kraťounkou morální historkou roztaženou nekonečnem atmosférických akčních vsuvek, které jsou na pokraji čisté haluze. Creepy as f*ck a moc se těším až někdo scény s balónkem nakombinuje se scénami z To. ()
Výborná pohádka pro malé i dospělé. Film, který skvěle pobaví celou rodinu. Je to nápadité a řekl bych, že neobsahuje žádná klišé a trapné scény. Tedy s vyjímkou konce, kdy Christopher prezentuje svůj nápad radě, ale jinak v celku hodnotím film velice kladně a to plným počtem hvězd. Nejlepší fráze: ,,it´s over Christopher Robin, I have the high ground!" ()
Ve skutečnosti by se finální pointa o dovolených točila okolo vybudování výletního letoviska ze Stokorcového lesa, kam by zbohatlíci jezdili uniknout ruchu velkoměsta a fotit si mluvící plyšáky. Bizár, který mi srdce nedovolí odstřelit. Méďa Pú je prostě strašný sympaťák a tomu McGregorovi ty palce držíte, aby se vybodl na korporát a začal dceři číst pohádky. Plyšáci jsou sice trochu děsivě vypelichaní, místy to nedává úplně smysl a je to na pohádku dost depresivní, ale najít se v tom musí každý. Jak už jsem tu kdesi četl, film s malým mozkem, ale velkým srdcem. ()
Disneymu loni propadly všechny tři jeho žánrovky (Louskáček, v Pasti času) a ačkoliv mi to nejdříve bylo líto, zvláště kvůli McGregorovi, tak teď už jen doufám, že příští filmy podle známých pohádek (Aladin, Dumbo) budou přecejen vypiplanější pro širší cílovku (kterou u Kryštůfka Robina a Púa rozhodně nejsem) a nebudu se tak příšerně nudit. Vlastně nemám co chválit, čekal jsem feel good lahůdku podle příběhů, které jsem v dětství četl a za kterou je to i mimo čsfd vydáváno, ale eufemisticky musím konstatovat, že nedošlo k naplnění. Už od prvního traileru jsem nechápal formu, jakou jsou zvířátka přivedena k životu, což se posléze samozřejmě rozmělnilo, jelikož co po technické stránce samozřejmě nikdy není Disneymu co vytýkat. Ewan se snaží, ale má hrát pro mě tak strašně nesympatickou postavu, že to sráží veškerá snažení. Hayley Atwell je ve filmu málo, den předtím jsem si pustil díl Black Mirror s ní a ten doporučuji mnohem více, pokud je člověk vyloženě její fanoušek. Pro mě veliké utrpení, ten zajíc vypadá jak z Králíčka Petra, kterého doporučuji mnohem více. ()
Nejsmutnější dětský film ever. Všechno je na svém místě, i ta Hayley Atwell v kostýmku ze 40. let... připravte si kapesníky. Pokud vás ale zajímá skutečný příběh A. A. Milneho, zkuste konkurenční životopis Sbohem Kryštůfku Robine. ()
Vnímavá a dospělá Disneyovka s Medvídkem Pú, který je dětsky naivní přesně tak, jak si ho pamatujeme ze svého dětství. Atmosféra z poměrně specifického traileru se tady nevytratila (v což jsem doufal, a proč jsem taky šel do kina), a celý příběh i postavy vás nepřestávají dojímat prakticky přes celou stopáž filmu. Zásadní je navíc i to, že kromě krátké pasáže, kdy už Kryštůfek pracuje pro Winslowa a Pú ještě není na scéně, prakticky ani na chvíli nenudí. Po emoční stránce film celkem pravidelně střídá upřímný smutek veselý smích, což tady není vůbec na škodu. Ke všemu je casting McGregora a Hayley Atwell naprosto úžasný. Důležité je ale podotknout to, že tohle všechno nenudí převážně starší diváky - pro děti tento snímek primárně natočen není, čemuž napovídá i fakt, že v kinech neexistuje dabovaná verze (to bude zřejmě i důvod, proč nebudou tržby moc vysoké, a proč jsme měli s přítelkyní sál jen pro sebe). Celkem často se tady totiž "filozofuje" a přemýšlí nad životem a jeho vnímáním. Vzhledem k tomu, že nosná myšlenka stojí na dobře podaném střetu dětského světa, přátel a rodiny s prací a kariérou, děti asi nepochopí, co některými scénami chtěl "básník říct", a místy se možná budou i nudit. Nevyjímaje scény, kdy budou dost zkoprnělé hrůzou, protože depresivní mlha nad Stokorcovým lesem vytváří perfektní ponurou atmosféru. Nezbývá než doufat, že jednou dorostou a podívají se na film se stejnou radostí, jako jsem ho sledoval já. Navíc Pú a jeho přátelé (jen chudák Tygr vypadá trochu staře) jsou vytvořeni s krásným detailem a medvídkovy výrazy si musíte zamilovat. Snímek si mě prostě po všech stránkách získal, a já se za to nestydím. ()
Hodnoceno zpětně, tak asi nejdůležitější film roku 2018 natočil Marc Forster. Škoda, že si je mnohem jistější v kramflecích jen v první polovině, a v té druhé nelogicky nabízí infantilní zábavu i pro malé děti, které ale zas úvodní část prostě nemohou pochopit. Film s malým mozkem, ale obrovským srdcem, chce se bohužel napsat... ()
Christopher Robin nie je klasickým rodinným filmom. Je pomalý, z veľkej časti smutný a pojednáva o veciach vzdialených pre detské publikum. Celý film však pôsobí ako keby sa o kormidlo preťahovali Forster-autor a Forster-najatý remeselník. V oboch prípadoch to funguje na výbornú, no pohromade sa to bohužiaľ bije. Na rozdiel od projektov s podobnými problémami má však tento obrovskú výhodu. Emočne veľmi dobre funguje (áno, aj slzička ukvapla) a v jednotlivostiach je parádny. Dokonca takým spôsobom, že sa mu takmer úplne darí zahnať pachuť nad nešťastnou dramaturgiou. 7/10 ()
Potřebuju (a snažím se opečovávát) svůj Stokorcový les. Někde tam vzadu v hlavě, aby byl vždy k dispozici, abych se do něj pravidelně mohl vracet. A věřím, že nejde jen o nostalgické - a idealizující - utápění se ve věcech minulých. Jde o memento: nezapomeň, hraj si. Dřív jsi věděl, že je to důležité. Dřív jsi byl moudrý. __ A přesto zapomínám, a přesto si přestávám hrát. A dny se stávají zítřky místo dnešků, a člověk pak všechno poplete. Zejména to, co je a co není důležité. Přitom je to snadné: důležitý je Pú! ()
Nikdy nesmíme zapomenout na své dětství, protože dospělost za nic nestojí!!! ()
"People say nothing is impossible, but I do nothing everyday." aneb vizuálně podmanivej a poeticky krásnej nostalgickej reunion Obi-wana a chábrů ze Stokorcového lesa, který ale překvapivě funguje jako drama o krizi středního věku. Neobyčejně půvabná oslava dětské fantazie a nicnedělání. Asi nejlepší hraná disneyovka so far...... kdo nevyrůstal na dobrodružství Medvídka Pú a jeho přátel, nepochopí. ()
Každý má to první osudové setkání se světem kinematografie. U mně to první setkání bylo právě s příběhy Medvídka Pú. Animáky s ním sice nepatří k žádným vrcholům, jsou to ale všechno milé příběhy za které se Myšák nemá stydět. Když jsem pak před 2 roky zjistil, že se chystá nový hraný film se známými hrdiny ze stokorcového lesa byl jsem zvědavý. Ano, opatrně jsem se těšil, především jsem ale byl zvědavý jak se vlastně pokusí ty známé a oblíbené hrdiny oživit. A jsem překvapen co jsem vlastně ve výsledku dostal. Disney jako by od začátku vědělo, že snímek není obyčejný a režisérem se stal Marc Forster, který je znám tím, že i z velkých ačkových produkcích dělá arty. Dokázal udělal artový film z Bondovky Quantum of Solace a dokonce se mu povedlo udělat i art ze Světové války Z. Klíčový je tedy ten fakt, že Disney pro outsiderový projekt najal outsidera. A dopadlo to jak je u Forstera zvykem. Mám pocit, že většina režisérů by jednoduše chtěla Medvídka Pú pojmout jako barevnou zábavu pro celou rodinu se spoustu barviček a infantilních odkazů. Forster ale na toto vše kašle a místo toho servíruje míry depresivní a smutně atmosférou pojatý film. Nedivil bych se kdyby se na Forstera opět plivalo, že zvládl zkazit barevnou podstatu Medvídka Púa a natočil něco co jejím dětem akorát přivodí noční můry. Já jsem ale spokojen. Forster se totiž rozhodl pojat Kryštůfka Robina jinak a odvážnějším způsobem na který bych děti vůbec netahal. U nás v Čechách třeba překvapivě film vůbec nejde do kin s dabingem, protože mám prostě pocit jako by Disneymu samotnému došlo, že natočili film orientovaný především pro starší diváky. Děcka prostě radši nechte doma a běžte si to užít sami. Kryštůfek Robin je film pro ty, kteří si bohužel uvědomují, že jsou nyní dospělí a dětství jim proteklo mezi prsty. Hlavní hrdina je zničený rodinou ztrátou z dětství a bývalou vojenskou kariérou ve 2. světové válce. Jeho jedinou snahou je nyní při tom uživit rodinu a udělat jí zajištěnou i přesto, že to znamená, že na ní kvůli tomu nemá tolik času. Kryštůfek Robin do jisté míry funguje jako psychologický film o sebepoznání a nálezu sebe sama. Akci byste hledali těžce a divák, který chodí do kina jenom na CGI bitvy pravděpodobně odejde zklamaný a velice naštvaný. Místo CGI akce jsou tu pouhé dialogy dospělého muže a plyšového medvěda,které ale fungují a stojí sami na sobě. Kdyby mi někdo před projekci řekl, že budu dojatý ze vztahu Kryštůfka a Púa nevysmál bych se mu ale řekl bych mu, že si nejsem jistý. A stalo se. Rozpočet je rozumných 70 milionů dolarů což znamená, že obrovsky drahé kulisy byste hledali marně. Menší zpracování ale Kryštůfku Robinovi sedí a myslím, že bylo rozumným řešením. První půlka si přitom vystačí pouze s Púem a Kryštůfkem Robinem řádícím v Londýně, aby se v druhé polovině přidal zbytek stokorcové party a vše směřovalo ke komornímu finále v Londýně. Jedná se vlastně o zdařilé rodinné drama, s nadprůměrným rozpočtem a pár CGI postavičkami navíc ale nikdy to nepůsobí uměle. Přitom teprve v té druhé půlce mi přišlo, že Forster ukázal to co filmem chtěl říct. Kryštůfek Robin si opět musí hrát aby stokorcové partě dokázal, že je Kryštůfek Robin a probudí v sobě dávno ztraceného chlapce. Člověk na hranici plnoletosti-člověk kolem 35 let si tak film podle mně užije daleko víc než kdokoliv jiný a celé to poselství je vlastně hrozně milé. Překvapivě i CGI zasazení postav je velice fajn a všichni až na Králíčka (který je najednou hnědý aby byl asi film rasově korektní) připomínají své staré animované podoby a jak jsem se bál jak budou postavy zpracovány, jsem potěšen. A Ewan McGregor je castingová trefa a opět ukázal, že na to má. Jeho sólovka Star Wars by měla být povinností. Výrazně menší, levnější a civilnější film, za to však má originální, temnější a nápaditější. Nejedná se o žádnou další pohádku, spíše o náhled do duše stárnoucího muže. Vše přitom může být jak pravé, tak falešná iluze šíleného Kryštůfka Robina. Film toto vlastně nikdy přímo nevysvětlí a já jsem za to rád. Jakékoliv vysvětlení- stalo se, nestalo se- by totiž jenom zničilo kouzlo Kryštůfka Robina. Forster prostě nabídl trochu jiný film a já jsem za to rád. O novou klasiku se nejedná, je ale velice dobrá. Děkuju moc Forstere, zvládl si nezničit Púovo kouzlo. () (méně) (více)
Související novinky
Vánocům kraluje Aquaman
Aquaman Jamese Wana (V zajetí démonů) konečně doplaval do amerických kin a za první víkend z toho bylo včetně předpremiér 72 milionů dolarů. To je sice v aktuální sérii DC filmů nejméně, pro co si… (více)
Šestá mise Toma Cruise vládne kinům
Mission: Impossible – Fallout si o svém druhém víkendu připsala z amerických kin 35 milionů z celkem 4,395 lokací, a s přehledem si tak udržela pozici kasovní jedničky, překonat se ji nepovedlo ani… (více)
Přestože Ijáček byl můj nejoblíbenější nihilista před Bernardem Blackem, členem fanklubu Medvídka Pú jsem se nikdy nestal. Na Kryštůfka Robina, jakýsi sequel k předchozím animákům, jsem byl proto zvědav hlavně kvůli režisérovi a jednomu ze scenáristů (z mumblecore vycházející Alex Ross Perry, jehož vliv je zřetelný zejména v Ijáčkových tíhou existence prostoupených replikách). ___ Scenáristů se u projektu během jeho vývoje vystřídalo celkem pět, což může být důvodem, proč výsledek působí tak těžkopádně a rozháraně, proč se ten film nikdy neusadí a nefunguje jako rodinná podívaná, jak Disney nejspíš zamýšlel. Příběh pracovně vytíženého na zisk a výkon orientovaného muže, který v důsledku války navíc zřejmě trpí PTSD a zanedbává svou manželku a dceru, dokud díky mluvícímu plyšovému medvědovi (a prasátku a tygrovi a oslíkovi) znovu neobjeví své vnitřní dítě (resp. dokud nepřizná jeho existenci a nepřestane mluvící plyšáky před ostatními skrývat), je především nekonzistentní. Chvílemi vcelku vážné drama o vyprázdněném bezbarvém bytí, chvílemi přehnaný slapstick (zejména scény s Gatissem, který připomíná padoušské kapitalisty z filmů klasického Hollywoodu). Styl je převážně velmi naturalistický, s desaturovanými barvami, ruční kamerou zaléhající po bok vojáků v zákopech druhé světové války a s animovanými postavičkami, které vypadají jako skuteční ušmudlaní plyšáci z hrdinova dětství. Jindy má ovšem svou rozverností blízko osvobozujícímu magickému realismu á la Paddington (nahánění medvídka po nádraží, závěrečná honička). Stejně nevyrovnaný je rytmus vyprávění, kterému chybí spád a jasnější zacílení. Film se nedokáže rozhodnout, zda by měl být jeho prioritou Kryštůfkův rodinný život, jeho kariéra nebo jeho vztah s medvídkem a tak jako kdyby co chvíli na jeden z těchto motivů úplně zapomněl a slepě následoval nějaký jiný, namísto toho, aby všechny tři nějak šikovně propojil. Některým scénám příliš dlouho trvá, než se doberou své pointy (souboj se sloniskem), zatímco jindy se zdá, že kus příběhu vysvětlující, jak se postava dozvěděla o určité informaci, schází (jaktože např. Madeline ví o hře na šlofíka?). ___ Pro děti je film z velké části příliš vážný a pochmurný, během scén ze Stoakrového lesa zahaleného v mlze až strašidelný (zvlášť v kombinaci s červeným balonkem, který má zřejmě odkazovat k filmu Alberta Lamorisse, ale nelze si nevzpomenout na psychoklauna z To). Pro dospělé zas ledabylý v nakládání s pravidly fikčního světa, nepřesvědčivý nuceným optimismem závěru a banální v přístupu k psychologii (zázračná proměna Robinova uvažování), partnerským vztahům a korporátnímu kapitalismu. ___ Ústřední myšlenka, že nicnedělání a nostalgické obrácení se do minulosti může zlepšit naši přítomnost a že se po nás našemu dětství stýská stejně jako nám po něm, je v časech, kdy je naopak třeba ostražitěji sledovat, kam se ubírá současný svět, a případně podle toho jednat, trochu mimo (ovšem plně v souladu s neustálým natáčením remaků starých filmů a fetišizací minulých desetiletí, nemluvě o tom, že výzva k tomu, abychom žili v přítomném okamžiku, bude mezi dnešními vyznavači konceptů jako mindfulness jistě silně rezonovat). V jiných filmech (jako Toy Story 3) byla podobná idea nadto uchopena citlivěji. Nakonec ale hlavně díky ní Kryštůfek Robin jednak vznikl, jednak jakž takž drží pohromadě. 60% () (méně) (více)