White Paradise
Obsahy(1)
Jakub Rezek a jeho schovanka Nina pracují v zájezdní hospodě. Rezek se dozví o útěku vězně Ivana Holara, proti kterému svědčil u soudu, a obává se Holarovy msty. Holar chce navštívit umírající matku a nese jí lék. Je však pronásledován policií a ukryje se ve sklepě hospody. Tam potká Ninu a požádá ji, aby lék matce donesla. Jde za ní do matčiny chalupy, kde ho policie dostihne. Všichni jsou dojati shledáním nemocné matky a syna. Matka v rozrušení umírá, aniž se dozví, že je Ivan znovu zatčen. Nina se vrací ke zlému Rezkovi... (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Jednoduché, naivní a přesto precizně zrežírované melodrama natočil Karel Lamač a zahrál si v něm zároveň hlavní úlohu. Na něj a Anny Ondrákovou je radost se dívat a jsem moc rád, že se mi dostalo příležitosti vidět tento snímek na velkém plátně v rámci karlovarského festivalu (nutno říci s velmi pochybným hudebním doprovodem bohužel). Banální děj kompenzují naprosto báječné herecké výkony hlavních představitelů a režie Karla Lamače s mnoha nápady a vychytávkami. Nemálo scén je pastvou pro oči (u mě vyhrál zámek ze sklenic a jeho motiv v rámci příběhu). Taková mírně naivní pohádka jednou za čas člověku neuškodí. [KVIFF 2018] ()
Národní filmový archiv odvedl skvělou práci. Děkuji za to, že jsem si Bílý ráj mohl vychutnat v nejlepší možné kvalitě, navíc s výborným hudebním doprovodem, který celému snímku přidává na přístupnosti. Bílý ráj herce a režiséra Karla Lamače se mi jeví jako jedno z nejvýraznějších děl němé éry českého filmu a české kinematografie vůbec. Lamač nejenže využívá na svou dobu mnoha tiše fascinujících postupů (např. při práci s herci, objektivy, střihovou montáží), ale Bílý ráj se zdá být svou poetikou a jazykem natolik specifický, že přirozeně zapadá mezi jedinečná díla světového filmu dané doby. Nádhera českého němého filmu tkví nejvíce právě v inovativním přístupu jeho tvůrců k naraci a především v přebírání formativních vlivů od nejvýznačnějších světových filmařů; v Bílém ráji je patrný vliv Griffitha i Sjöströma, zejména co se týče čistoty stylu, vystavění příběhu a rovněž i technologické zdatnosti. Lamač si však utváří i vlastní režijní styl a přístup k filmové řeči, vycházející z české divadelní tradice a národní mentality. Nejedná se o komedii, nýbrž o "horské drama" spojující v sobě prvky romantismu i napínavé detektivky. Zajímavým úkazem může být i způsob pojetí vyprávění coby spletité mozaiky postav, která se v české kinematografii dostala na výsluní s nástupem zvukového filmu a zůstala aktivní ještě dlouho poté (viz. díla Menzela, Svěráka). Z herců zaujmou sám režisér v roli nevinného vězně, Anny Ondráková a především ikonický Josef Rovenský. Těžko najít jednu jedinou vadu na kráse. Pro mě je tedy Bílý ráj dokonalou ukázkou význačné narativní práce, která zaručeně vede k úžasnému diváckému zážitku, jenž se nijak nesnížil ani sto let od prvního uvedení. ()
Jeden z nejvýraznějších tvůrčích týmů v počátcích československé kinematografie tvořil režisér a herec Karel Lamač s kameramanem Ottou Hellerem a herečkou Anny Ondrákovovou (později je doplnil scenárista Václav Wasserman a začalo se mluvit o „silné čtyřce“). V roce 1924 zaznamenali velký divácký úspěch se společenským dramatem Bílý ráj, jehož klasicky vystavěný příběh a řemeslo vysoké technické úrovně prozrazovaly Lamačovu poučenost zahraniční, zejména americkou kinematografií.___ Stylistickou čistotou a přehledností vyprávění s hladkým kauzálním propojením jednotlivých událostí jde o film, který může být klidně poměřován s Griffithovými melodramaty ze stejné doby (která byla komplexnější zejména díky vyšším rozpočtům, většímu množství postav a akčních scén). ___ Sledujeme několik současně rozvíjených dějových linií s řadou paralel, které „na dálku“ posilují pouto mezi postavami (Ivan utíká před četníky, Nina utíká před Rezkem). Splněním hlavního cíle jedné dějové linie (donést lék matce) je v určitém momentu pověřena aktérka z jiné linie. Její akt dobré vůle (právě dobrosrdečnost představuje ústřední motiv vyprávění) vede ke vzniku citového pouta mezi ústředním párem a stanovení nového, společného cíle. Po tomto dílčím vyvrcholení příběhu je zároveň uvedena nová postava (loutkář), vyvolávající otázku, jakou roli sehraje ve vyprávění a zda nějak hrdinům pomůže s překonáním komplikací, které jim znemožňují společné soužití. Ukáže se přitom, že původcem všech problémů je tentýž člověk a mají tudíž jedno řešení. ___ Film je vyprávěn lineárně, vyjma dvojího a velmi funkčního využití krátkých flashbacků. První má vysvětlující funkci, druhý, s rozbitým křišťálovým zámkem, vyjadřuje emocionální stav hrdinky a zároveň nám připomíná její nedospělost (projevující se neodolatelně rozpustilým hereckým projevem Anny Ondrákové) - aby mohla dospět a vstoupit do světa symbolična, bude dle melodramatických konvencí potřebovat partnera. ___ K neobyčejné kompaktnosti vyprávění přispívá práce s různým rozsahem vědění postav a diváka (na rozdíl od Niny víme, že Ivetta má snoubence, sarkastického intelektuála v podání Gustava Machatého) nebo kompoziční motivace prakticky všech objektů, k nimž je nasměrována naše pozornost (vč. těžkých dřeváků, v nichž Nina nejdříve tančí a následně jedním z nich na chvíli vyřadí z provozu svého pronásledovatele). Do služeb vyprávění jsou zapojené i zimní šumavské exteriéry, kde se natáčelo (Ivanův lék pro matku zmrzl, matka synovi upletla nátepníky). K bezproblémové orientaci v příběhu (a během mnohých akčních scén i v prostoru) přispívají středové kompozice, hlediskové záběry nebo využívání detailů tváří a předmětů. ___ Možná to jsou z dnešního pohledu banality, ale díky stylistické a vypravěčské suverenitě film nemá hluchých míst, je dojemný, napínavý i vtipný (s tím souvisí i pozoruhodný sebereflexivní rozměr, zastoupený postavou loutkáře s jeho „němou hereckou družinou“ - konec jeho představení je zároveň koncem filmu), baví vás jej sledovat a záleží vám na postavách. Pro většinu současných českých filmů nic z toho neplatí. ___ Kromě Karla Lamače coby režiséra, scenáristy a představitele hlavní mužské role se na filmu podíleli další dva průkopníci českého filmu. Gustav Machatý sehrál menší roli člena dobročinného spolku a v epizodní roli se ve filmu objevil také Martin Frič, jenž zároveň spolupracoval na scénáři. Film natočený se skromným rozpočtem 90 000 Kčs v zasněžených šumavských exteriérech a vinohradských ateliérech se dočkal příznivého přijet nejen u českých, ale také u zahraničních diváků. Kapitál na jeho výrobu zajistila půjčovna a výrobna filmů Kalosfilm (Karel-Anny-Lamač-Ondra-spol), kterou v roce 1921 se svými společníky založil zubní lékař a filmový nadšenec Alfréd Baštýř. Kalosfilm sice ukončil svou činnost v prosinci 1926, ale pro Lamače i českou filmovou výrobu představoval úspěch Bílého ráje významné povzbuzení k další práci. 80% () (méně) (více)
Jsem velmi mile překvapený poměrně civilním herectvím (na období němého filmu vskutku ojedinělý jev), zajímavou dějovou linkou, skvělou Anny Ondrákovou a Karlem Lamačem a zejména pak opravdu luxusní kamerou Otty Hellera, který některé scény snímá na svou dobu až experimentálně (zdvojené expozice, pohledy z okna interiéru na děj v exteriéru). Velmi mě rovněž nadchla myšlenka zfilmovaných metafor (např. Stavění vzdušných zámků). Navíc zasněžená krajina filmu velmi sluší.... Dlouho jsem už v českých luzích a hájích neobjevil takovýto skvost. ()
Teprve film Bílý ráj, natočený s minimálními prostředky v zimních šumavských exteriérech, přinesl Lamačovi dlouho očekávaný finanční úspěch. Úspěch tím významnější, že přišel v době kulminující krize a znamenal nejen pro Lamače, ale i pro celé české filmovnictví povzbuzení k další práci. Lamač se jím rázem stal populární a náušnice jeho maminky již nikdy nemusely zachraňovat synovo filmové podnikání před bankrotem. (Luboš Bartošek: Náš film. Kapitoly z dějin 1896 - 1945, s. 112) // Skutečnost, že Lamačův film se krátce po svém nečekaně příznivém přijetí nejen u českých, ale také zahraničních distributorů stal rozhodujícím krokem směrem do budoucnosti, je v kontextu dějin české kinematografie jednou ze zásadních a rozhodně by neměla být zapomenuta, ani bagatelizována. Lamač, Ondráková, Rovenský, Majer, Speerger i Machatý ve svých hereckých úkolech naznačují, že dnes vysmívané "němé" herectví nestálo pouze na nonverbálních základech, ale že, vyžadoval-li to kvalitní scénář, odhalovalo také cosi jako hnutí mysli v krizových okamžicích lidského života. V případě Bílého ráje máme co do činění s filmem mimořádného tvůrčího zaujetí, s dílem vskutku ojedinělým. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (3)
- Třetí projekt produkce KALOS (Karel-Anny-Lamač-Ondráková-Společnost). Předcházelo Jak byla Anny Ondráková získána pro film a Otrávené světlo (oba 1921). (NinadeL)
Reklama