C. a k. polní maršálek

Příjemná komedie s prostinkým dějem, kde hlavním tahounem je především Vlasta Burian. S tímto očekáváním jsem se do filmu pustil a dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Burianovy exhibiční výstupy, byť proti jeho dalším filmům kratší, nicméně neméně zábavné. Líbila se mi i vděčná linie s manželskou tématikou - manželka hlava rodiny a manžel - excelentní Theodor Pištěk - pod pantoflem. Zkrátka a dobře film na oddech. Jen škoda, že zde nebylo více dialogů a komediálně vypjatých výstupů. Nesmíme zapomenout na titulní skladbu, která se stala pro tento film charakteristickou hymnou a pro milovníky starých písní a Vlasty Buriana klasikou. (05.09.2010)

C. a. K polní maršalek, vyzkoušená a osvědčená to role už na prknech Burianova divadla, to muselo tedy vyjít. Teď stačilo jen otřepat smysl pro situační komiku, mimické nadání a improvizaci..To všechno dávno už uměl, ale film dosud ještě nepromluvil, až to jednou muselo přijít. Vlasta Burian ve svém prvním zvukovém filmu a třetím filmu téhož roku, zcela oslnil, náhle se z téměř neznámého pražského komika-kabaretiéra, stala filmová hvězda takřka přes noc, jeho sláva s ním šla až za naše hranice, konkrétně do Rakouska a Německa. Za jeho úspěchem stál hlavně Karel Lamač, který ho pro zvukový film objevil. Film vypráví o jednom vysloužilém setníkovi který využije té správné příležitosti kdy si nasadí maršálskou uniformu. Posléze ale sám zjistí že mu natolik sluší a padne že je v ní náhle považován za vrchního velitele C. a. K rakouské armády:-) On sám měl uniformy tolik rád a měl doma i pořádnou sbírku a sám kolikrát veřejně přiznal že kdyby se nestal hercem tak by byl určitě mužem v uniformě. Film splnil veškerá očekávání a kritéria a celkové výnosy z filmu přesvědčily tehdejší producenty že se vyplatí investovat nemalé peníze dále do českých filmů! A to hlavně pokud v nich bude hrát V. Burian. V kinech se tenkrát hrál po rekordních 22. týdnů a stal se tak komerčně nejúspěšnějším snímkem předválečné československé kinematografie. (21.05.2006)

První česká zvuková veselohra ve své době zaznamenala velký úspěch a Vlastu Buriana vymrštila na hvězdou dráhu. Dneska už ale dost zestárla. Dá se přežít ale nic moc dnešnímu divákovi nedá a vidět to po stále příjemném Eva tropí hlouposti nabízí trochu tristní srovnání.  V první  polovině má Burian dost málo prostoru, řeší se spíš debilní milostní zápletka. Ve druhé polovině se konečně Burian převleče za C. a k. polního maršálka a dojde k očekávané záměně, ze které ale tvůrci tehdy ještě moc nevymáčkli. Humoru je málo a je velmi prostoduchý. I sám Burian mě víc zaujal v pozdějších filmech. No a ostatní herci jsou většinou přímo strašní. Prostě zestárlý film významný hlavně svým prvenstvím. (28.10.2019)

Film využívá již "klasické" zápletky z Gogolova Revizora. Vlasta Burian představuje penzionovaného vojáka, který přijede navštívit svého synovce a je tam mylně pokládán za polního maršálka provádějícího vizitu. Jedná se o jeden z prvních československých zvukových filmů, zvuk včetně hudby byl natáčen kontaktně. Zároveň vznikaly dvě další jazykové verze - francouzská a německá. Z filmu mám dojem hrozného amatérismu, je vidět, že se zvukovým natáčením neměl štáb žádné zkušenosti. Film je zásadní dílo naší filmové historie, ale jinak se mi nelíbil, Vlasta Burian mi svým projevem nikdy moc nesedl. (20.06.2010)

Kategoricky nesouhlasím s tím, že je zde Máňa s Hronem navíc. Nejen jako pár měli své fandy. Dále je tu pěkná Olga Augustová jako pikantní Pavla Garbo. K Burianovi se vyjadřovat nemusím, ale Karel Lamač to tímhle filmem vyhrál na všech frontách. Kdyby ne, tak český film by měl mnohem větší problémy se zvukem a v Berlíně by musel opustit Anny Ondrákovou pro údajnou neschopnost mnohem dříve. Tehdy se ovšem ještě nevědělo, že na to bude potřebovat Magdu Schneider a Pepu Goebbelse. (15.02.2009)