Než přišla bouře

Pro zasnene zeny, ktere jednou udelaly osudovou chybu a vlece se to s nima cely zivot, asi srdcervouci podivana. Pri pohledu na svuj obtloustly protejsek, svirajici lahvace a lovici na telefonu sportovni vysledky, zustanou jen oci pro plac, zmar a zoufalstvi. Pro me, jako pro toho s tim lahvacem, nesnesitelna kycovita curakovina s vysostne nesympatickou hlavni hrdinkou. Bod za kameru. (20.01.2019)

Začínám mít pocit, že Baltasar Kormákur opravdu není dobrý režisér. Podobně jako v Everestu se snaží vyprávět film z prostředí, v jehož reálných lokacích by se obtížně natáčelo. Volí proto cestu nekončících greenscreenů, jež jsou na první pohled patrné a ničí tak pocit realistického nebezpečí, který se za pomoci jiných výrazových prostředků snaží divákovi předat. Druhým zásadním problémem filmu je pak podle mě jeho zvolená narativní struktura. Adrift od samého počátku střídá 2 časové linie. Linie A začíná na samém počátku příběhu a během filmu doputuje do jeho středu. Linie B ve zmíněném středu začíná a během filmu doputuje do konce příběhu. Koncept, který se možná zdá zajímavý na papíře, Kormákur vůbec nezvládá a střídá obě linie tak rychle, jako kdyby se bál, že divák na jednu z nich zapomene. Logickým vyústěním je tím pádem absence diváckých emocí, kdy divák prostě nemá čas na to, začít se emočně jedné z linií příběhu věnovat. Vrcholem scenáristické neschopnosti a tvůrčí rezignace je pak závěr filmu a jeho doslovné vysvětlení "překvapivého twistu". Adrift je tak více než průměrný survival film, jehož nejsilnější stránkou je romantika, která by ale při zpětném pohledu měla být spíše podporujícím motivem, než jediným funkčním apsektem snímku. 4/10 (14.07.2018)

Film střída dvě roviny: pár co je v háji na rozbité plachetnici a flashbacky z minulosti, jak se pár dává dohromady. Zajímavé pro mě teda nebylo ani jedno, a tím méně to fungovalo dohromady. V minulosti pár totiž neřeší žádný vztahový problém: potkají se, od první chvíle se zamilují a všechno je v cajku a sluníčkové. Flashbacky do minulosti tak zobrazují vzrušující momenty jejich vztahu, jako ten večer, kdy šli po ulici a nic se nestalo, nebo osudnou párty, kdy jí dal při tanci pusu a bylo jim spolu hezky. Jako jasně, má to fungovat jako kontra depresi na lodi, ale po třetím už jsem sebou šil v křesle: jasně, jasně, máte se rádi, chápu, ale co dál?! Deprese na lodi je o něco lepší, ale ne tak dobrá jako ten film s Redfordem na plachetnici, kde s hrdinou prožíváme jedno každé vítězství i prohru. Že to tak není tady, je podle mě hlavně tím, že se k těm hrdinům těžko hledá cesta. Nijak si svoji lásku nevybojovali, tak se moc nebojím o to, že o ni přijdou když možná umřou na lodi. Nejsilnější okamžik filmu je tak pro mě úplný konec, kdy ukážou fotky toho skutečného páru, a najednou to jsou normální lidi, ne roboti na bezpodmínečnou lásku. (26.07.2018)

Čekal jsem taky trochu víc. Žádný velký dobrodružství na moři, žádná extra romance mezi těma dvěma. I ta Shailene, jak se mi dřív líbila, tak tady to prostě nebyla ona. A nebýt toho zvratu, tak by to byl propadák jak blázen. Přepínání scén před a po bouři mi až tak nevadilo, tomu se dá rychle přizpůsobit. (10.02.2020)

Snímky s touto tématikou mám obecně velmi rád. Nelze říct, že by zde bylo něco inovativního. Naopak. Všechno jede podle poměrně jasné linie. Mohu ocenit rychlí vtahující začátek. Co však rozhodně nemohu ocenit je identický plot twist s celou řadou filmů podobného žánru. Takže pokud jste tento zvrat neviděli již mnohokrát, tak to asi můžete shledat velmi slušnou podívanou. (22.02.2023)