Zázračná léčba Dra. Jenkinse
The Lumberjack
Režie:
Karel LamačKamera:
Otto HellerHrají:
Karel Lamač, Theodor Pištěk, Anny Ondráková, Josef Rovenský, Vladimír Majer, Jan W. Speerger, Joe Jenčík, Ferry Seidl, Karel Fiala, Josef Šváb-Malostranský (více)Obsahy(1)
Šéf banky Karel Svansen se na doporučení svého strýce - lékaře rozhodne pro pobyt na zdravém vzduchu. Ve svém klubu se vsadí, že celý měsíc bude manuálně pracovat. Nastoupí jako drvoštěp u statkáře Mosovského. Seznámí se s jeho dcerou Annií, kterou chce otec provdat za bohatého souseda Gorona. Annie však svatbu odkládá. Karel se spřátelí s drvoštěpem Josefem a jeho synem Jiříkem. Annie ztratí medailonek s obrázkem matky a Karel ho jde s Jiříkem hledat. Přitom narazí na penězokazeckou dílnu. Její šéf Goron se obává prozrazení a hodlá proto dílnu zatopit... (ČSFD)
(více)Recenze (8)
Český dobrodružný film inspirovaný americkými kasaštyky. Téma později v českém filmu modifikované například ve variacích Grandhotel Nevada (1934) nebo Divoch (1936). Karel Lamač nevšedně mladistvého zjevu sehrává českého Mirka Dušína/Jarku Metelku Karla Svansena. Je totiž přepracován a v kruhu lepší společnosti se stejně jako Phileas Fogg vsadí - má prožít měsíc jako drvoštěp a to tedy také učiní. Na venkově se setkává s jadrným mužským (Josef Rovenský), sličnou dívčí (tradičně rozkošná Anny Ondráková, v té době již hvězda vídeňského Sascha filmu), lživého soka a další typické figurky venkova - bystrého hocha a prospěchářského statkáře. Je to sice k nevíře, božský Kája nakonec prokázal mnoho odvahy, také odhalil svá mužná prsa, ale nakonec jsem fandila svazku manželství z rozumu, na které si dělal zálusk penězokaz Vladimír Majer se sladkou Anie. Fascinující byly též autentičtí četníci a závěrečné rozuzlení s liftboyem. Zkrátka a dobře, Drvoštěp je dalším českým němým filmem, o kterém se prakticky neví, a pokud, tak jsou známy jen mylné představy. Skutečnost je milým překvapením. Stejně jako faktum, že se může jít bodnout i celý Disney se svou Sněhurkou, protože roztomilost Anie s oslíkem zkrátka nedostahuje ani z poloviny. Plus mě dostalo do kolen, že původní mezititulky z Cimrmanova filmu "Ctěla bych ženicha mladého s kučeravými vlasy" pocházejí právě z Drvoštěpa. Včetně obligátního "Chaloupka v lese zesmutněla". ()
Dvacátá léta v československé kinematografii zaznamenávají stále výraznější orientaci na americký typ filmové veselohry, rozvětvující se na dva samostatně fungující okruhy. Tím prvním byla zcela přirozená groteskní snaha o záměrnou karikaci ve stylu bláznivé klauniády, tím druhým libovolné přenesení děje do amerického prostředí, většinou doplněné o určitý akční náboj. Do této kategorie náleží Drvoštěp, silně vzrušivá rančerská story, jež je zároveň teprve pátým režijním experimentem Karla Lamače, pohybujícího se tehdy stále ještě v učednických letech (v době natáčení procházel mezi pětadvacátým a šestadvacátým rokem). Narativní linie, chování i jednání titulních postav a výběr kostýmů nabízí vcelku reálnou představu o americkém venkově, symbolizovaného takovými půvabnými rekvizitami jako je srub v lese anebo statkářova kovbojská vizáž. Pozadu nezůstávají ani herecké výkony, především Lamačův neohrožený dřevorubec je výborným prototypem hrdiny bez bázně a hany, ostře kontrastující s jeho skutečnou městskou identitou. Anny Ondráková sehrála další ze svých něžných dívek, náhle se zamilovavších do vysněných princů z "jiného světa", tady navíc ve skvělém aranžmá s věrným oslíkem a dospívajícím chlapcem. Není možné pominout vynikající Rovenského part, méně typickou Pištěkovu otcovskou variantu i přesvědčivě ztvárněnou zápornou roli arogantního hejska Vladimírem Majerem, jež podobnému typu postav odpovídal nejen svým fyzickým předurčením. Zasadíme-li Drvoštěpa do širšího kontextu, pochopíme, kudy se ubíral vývoj hrané tvorby v následujících letech, vrcholící v tak mimořádnou událost jakou je o dva roky mladší fantastický Bílý ráj. Zásadní informací by měl být také fakt, že Karel Lamač prostřednictvím tohoto filmu vlastně otevřel brány české scenáristice (scénář byl podkladem pro vznik jedné z prvních odborných publikací s názvem Jak se píše filmové libreto), která se o něco později stane nedílnou součástí FAMU. Vidíte, takový důležitý film to nakonec je. [Shlédnuto v rámci soukromé projekce v NFA, 2. 8. 2012] ()
Solidní raná kombinace akčního, komediálního a melodramatického žánru. Vzniklý mix je nejen poživatelný, ale i prudce zábavný. Po skončení projekce na LFŠ mi ale stále běží v hlavě otázka "a co se stalo s oslem?" :) ()
Drvoštěp je dalším pozoruhodným dílem němé éry českého filmu, jež dokazuje, že Karel Lamač a jeho tým (neodolatelná Anny Ondráková, Mac Frič, Pištěk, Otto Heller, Rovenský) byli prostě jinde. Z celku je patrná inspirace světovou kinematografií, zejména pak vlivem "otce filmové režie" D. W. Griffithem (cross-cuting). Lamač je ale nejen skvělý filmař, ale předně vynikající herec a milovník; v kombinaci s Anny Ondrákovou dvojice snů. Geniální film, který si rád dám někdy znovu. Leč Bílý ráj nosím v srdéčku ještě o něco hlouběji. ()
Za mě ještě o kousek lepší, než Otrávené světlo. Filmařinu měl Lamač v malíku už od samého začátku, takže mě tentokrát ani nepřekvapilo, jak úžasnou a promyšlenou to má filmařskou stránku, ale geniální výstavba příběh už mě teda krapet překvapila. Ne, že bych čekal něco otřeseného, ale spíš předčila má očekávání. A to mám vždycky rád, když se to teda stane v dobrém slova smyslu. Dají se tam sice najít vady ohledně určité naivity chování postav nebo zápletky, ale do němých filmů prostě patří a naopak Drvoštěp je v tomhle až přelomový, jelikož veškeré postavy v něm mají životnost i propracovanější charakter. Plný počet unikl jen o vlásek, kvůli tomu, že to spojení různorodých žánrů (podle mě) do sebe tolik nezapadlo, ale je možné, že časem to na něj klidně navýším. Krásný film to je určitě :-) Silné 4* ()
Výborný snímek, který by se neztratil ani ve světové konkurenci. Je zde vtip, láska i napětí. ()
Film Drvoštěp z roku 1922 je prvním samostatným režijním projektem Karla Lamače, který se dochoval v úplné podobě. Hlavní roli si vedle samotného režiséra, scenáristy a pravděpodobně i střihače filmu zahrála v té době už čím dál slavnější Anny Ondráková. Její postava se stejně jako sama hvězda jmenuje Anny – a ačkoli křehká dívka Anny ráda čte pohádky hodnému chlapci Jirkovi, něžně se stará o svého oslíka Othella a čelí milostným útokům slizkého nápadníka, nemá problém se odvážně vrhnout do nebezpečí. To však zjistí až ve chvíli, kdy do poklidného života na lesní samotě vstoupí sympatický neznámý muž Karel Svenson (který má rovněž křestní jméno stejné jako jeho představitel Lamač) a začne pomáhat s kácením stromů. Karel ovšem není žádný dřevorubec, nýbrž úspěšný šéf pražské banky, jemuž hrozilo přepracování a lékař mu doporučil ozdravný pobyt na samotě. Vsadí se s přáteli, že se bude měsíc živit jako dřevorubec – což ovšem nikomu na samotě neřekne. Zatímco ale před svými bankovními povinnostmi na venkově unikne, před řáděním penězokazů nikoli… stejně jako před láskou. ___ Po Otráveném světle (1921), které Lamač natočil ve spolupráci s Janem Stanislavem Kolárem, ukazuje Drvoštěp ještě mnohem výrazněji Lamačovo směřování k hollywoodsky vystavěnému vyprávění a hollywoodskému filmovému stylu. A to v míře systematičnosti, citlivosti a přesnosti, již najdeme jen u minima českých tvůrců nejen němé éry. Každý dějový prvek Drvoštěpa je za prvé nějak příčinně využit a za druhé v drtivé míře propojen s dějovými prvky dalšími, takže Drvoštěp tvoří dramaticky sevřené vyprávění o dvou úrovních: městské a venkovské. Prolog a epilog filmu se odehrávají ve městě, přičemž prolog vytváří logické podmínky pro milostný a kriminální příběh na venkově s vlastním úvodem i vyvrcholením, zatímco epilog podobně logicky dopovídá venkovský příběh. Sám Karel Lamač koneckonců o dva roky později právě na základě svého scénáře k Drvoštěpovi napsal vůbec první český scenáristický manuál „Jak se píše filmové libreto“. ___ Navzdory tomu, že Lamačovi bylo v době natáčení Drvoštěpa pouhých pětadvacet let, představuje tento film ukázku jeho suverénního zvládnutí pravidel hollywoodského stylu: pravidla jednotného utváření filmového prostoru pomocí tzv. linie akce, analytického rozkládání prostoru pomocí pravidelného střídání vzdáleností rámování, rytmického střídání délek záběrů a zejména křížového střihu. V Drvoštěpovi se totiž můžete těšit na rozsáhlou záchranu na poslední chvíli v duchu montáží Davida W. Griffithe. V ní se přitom střídají ne dvě, ale hned tři a v jednu chvíli dokonce čtyři linie souběžně probíhající akce (z nichž každá má navíc vlastní vzorec střihového pojetí). Nevídané je pak i zapojení podvodních záběrů v jednom z vrcholných momentů filmu či přestřelka mezi spravedlností a padouchy. Lamač dynamicky střídá milostnou linii s tou pracovní, napínavé či akční momenty s lyrickými záběry krajiny a vážné prvky s komickými (Jirkovy neumělé pokusy pochopit starosti dospělých, oslík Othello a nečekaná odhalení identit). ___ Zatímco Lamač v roli Karla Svensona využívá podobných postupů jako v Otráveném světle, u Anny Ondrákové lze vidět výrazný posun – a to jak v jejím herectví, tak v pozici její postavy. Po Otráveném světle a Příchozím z temnot (kde si opět zahrála s Lamačem) se nejenže stala skutečnou hvězdou, ale zároveň značně rozšířila svůj výrazový repertoár. V Drvoštěpovi už se objevuje ve čtvrtině záběrů a pobývá na plátně celou čtvrtinu času trvání filmu, jakkoli v městském prologu vůbec nefiguruje a ve venkovské části se objevuje jen v jedné dějové linii. Její postava Anny tu však představuje jedno z center vyprávění, během něhož projde značně různorodými typy situací. Zejména v jemném, ale zcela výmluvném herectví během závěrečné scény se pak ukazuje, kolik byla schopná Ondráková i na malém prostoru uhrát jen pomocí pohledu, sporých gest a kouzla osobnosti, s nimiž vzápětí uspěla i v mnohem větší konkurenci německé kinematografie. () (méně) (více)