poster

Hovory s TGM

  • angličtina

    Talks with TGM

  • Slovensko

    Hovory s TGM

Drama / Historický

Česko, 2018, 80 min

Režie:

Jakub Červenka

Předloha:

Karel Čapek (kniha)

Scénář:

Pavel Kosatík

Kamera:

Jan Malíř
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (146)

  • Tosim
    ****

    VŽDYCKY SE DÁ UDĚLAT VÍC. Je jasné, že snímek je stylizovaný, komorní, má minimalistický až divadelní styl, ale přes to všechno je zábavný, napínavý, historicky cenný, herecky bravurní a důležitý. Díky Červenkově cílevědomosti a Kosatíkově erudici se dají odpustit případné chyby a otřesné české filmy letošního roku (Revizoři) mají svoji protiváhu. A zbytek taky nevypadá špatně! 90%.(23.10.2018)

  • Matty
    ****

    Hovory s TGM vás vycházkovým tempem, bez vyloženě rušivých momentů a snahy o velké drama provedou myšlenkovým světem prvního československého prezidenta. Vyprávění směřuje hlavně do minulosti obou postav, ne směrem vpřed. Zápletku podobně jako ve filmech Richarda Linklatera (nebo Erica Rohmera) nesou především dialogy, v nichž dojde na národnostní otázku, náboženství, sebevraždu i ženy. Díky poměrně přirozeným hercům (zejména Martin Huba) a kameře Jana Malíře (akademický formát + barvy připomínající staré kolorované fotografie) je povídání dost živé i bez vytváření napětí pomocí otázek, na něž bychom čekali odpovědi. Můžeme se akorát ptát, komu jsou určena srdíčka, která Masaryk během úvodních titulků kreslí; otázka, zda Masaryk dá Čapkovi svolení k vydání Hovorů, kterou je celý film rámován, plní spíš funkci MacGuffinu a film se nesnaží postupným vršením argumentů dojít k jejímu zodpovězení - to přichází jaksi mimoděk a slouží hlavně k uzavření vyprávění. ___ Všem nemusí sednou knižně znějící dialogy, které odpovídají spíše tomu, jak by se dva myslitelé Čapkova a Masarykova formátu bavili na stránkách knihy (po pečlivé editaci), nikoli při neformálním přátelském setkání, ale když přijmete, že jde o mediální konstrukty obou mužů (což je také jedno z témat, k němuž se film opakovaně vrací a které mu přidávají na formální sevřenosti), o jejich lehce idealizované verze, o nositele nadčasových (což bylo pro Kosatíka zřejmě klíčové slovo) idejí, nemusí jít o zásadní překážku v přijetí filmu. Hovory s TGM jsou navíc založené na určitém napětí mezi symbolem a skutečností, mezi dokumentární bezprostředností a mediálním zkreslením. Projevuje se jak v Masarykově odmítání rolí, které mu přisuzuje Čapek (i národ, spatřující v něm „tatíčka“), tak v rozporu mezi zaměřením na přítomný okamžik a výtvarnou stylizací, která nám brání přijmout příběh jako něco autentického a plně se do něj ponořit. ___ Očekávám, že pro mnohé půjde jen o další díl Českého století, navíc bez Sedláčkových „šrapnelů“ (jejich absence mi ovšem vzhledem k vlídnému tónu, zaměření na prosté okamžiky namísto velkých dramat vyhovovala), případně o zfilmovanou rozhlasovou hru (obrazová složka ve skutečnosti hraje podstatnou roli), pro mne šlo o vzácně vyrovnaný, inscenačně velmi dobře zvládnutý film pro kina s jasným a přesvědčivě naplněným záměrem. 75%(19.10.2018)

  • Enšpígl
    ***

    Musím říct, že převládá spíše mírné zklámání. Já čekal především vybroušené dialogy v podobě názorových střetů, argumentačních rozborů, ale Pavel Kosatík chtěl jít zjevně jinou cestou. Vytvářet témata k zamyšlení směrem k denšnímu publiku, které vkládal do úst dvou našich historických velikánů. Ještě mě trošku trápila zkratkovitost dialogů a dokonce jsem měl občas i rozporuplný pocit, třeba ton a slova, který volil TGM v podání Martina Huby na Aloise Rašina zněji vysloveně pohrdavě a ač TGM netrpěl láskou směrem k Rašínovi, měl k němu velký respekt, takže dost pochybuji o takových výrocích. Uznávám však, že mnoho vět znějících ve filmu má svou váhu a sdělnost. K Martinu Hubovi nemám nějak zasádnějších výhrad, ale Jan Budař, nevím mezi kolika a jakými herci se v castingu vybíralo, ale působil na mě spíš jako výplň do dua a ne jako spolutahoun. Jako divadelní představení by to mohlo být docela zajímavý.(20.4.2019)

  • Malarkey
    ****

    Počínaje tímto filmem můžu říct, že už i u nás dokáží vzniknout divadelní, až komorně laděné filmy, jejichž hlavní devizou jsou dvě postavy a skvěle napsané dialogy. Díky! Tohle jsem si prostě musel užít!(25.4.2019)

  • Radek99
    ****

    Výborný komorně laděný konverzační film, v podstatě takové kontextové rozšíření legendární knihy...jelikož filmovou adaptací Čapkovy knihy Červenkův film rozhodně není, jen si vypůjčil kultovní literární název, když náplní snímku je konverzace mezi TGM a Karlem Čapkem...zajímavý i jako pokus o polidštění Masarykovského kultu...(16.11.2019)

  • Bart
    **

    Čapek si s Masarykem během svých nesčetných setkání řekli jistě mnoho. A třeba i to nejintimnější, to, že se Masarykovi na starý kolena zapalovala lejtka, nebo to, jak destruktivní byl vztah Čapka a Scheinpflugové. Určitě probrali i spoluzakladatele republiky a členy první vlády nebo německou menšinu. Co je jisté, že si to neřekli během jedné polední procházky v okolí zámku Topoľčianky. Byl by to skvělý materiál např. pro pražskou Violu, ale pro film je to nevěrohodné a vyumělkované.(30.3.2019)

  • Djoker
    ***

    Komorní látka, kterou nabízí Hovory s TGM, se hodí spíše pro televizní minisérii. Setkávání Masaryka a Čapka v rámci několika dnů by působilo věrohodněji a nebylo by potřeba rychle přeskakovat mezi tématy. Během půlhodiny by se navíc divák nestačil přejíst údernými dialogy.(26.5.2019)

  • xxmartinxx
    ***

    Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno.(17.10.2018)

  • Sarkastic
    ****

    „Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“(17.3.2019)

  • liborek_
    ***

    Když měl včera pan prezident ten svůj svátek (28. říjen à la ing. Zeman), tak jsem si při té příležitosti chtěl pustit nějaký vhodný vlastenecký film... Mno dobře, chtěl jsem si vyřešit jeden filmový rest... __ Z Hovorů s TGM jsem trochu na rozpacích, ale nemůžu říct, že bych byl úplně zklamaný. Režijní pojetí a stylizace tohoto velmi komorního filmu mě mile překvapily; tempo bylo dobře vypočítáno s ohledem na stopáž & formu filmu a ještě umocnilo jeho poměrně působivou atmosféru, která (poněkud falešně) evokuje idylu prvorepublikového Československa a přenáší nás do jakéhosi poetického bezčasí. Bohužel se ale zopakovala slabina, která je už zřejmě charakteristická pro snímky dělané dle Kosatíkových scénářů: Topornost dialogů, přehnaná edukativnost a příšerná doslovnost (červenými srdíčky počínaje a českým překladem anglické věty - oboje z Masarykových úst - , které by skutečný Čapek musel bez problémů rozumět, konče). Základem filmu, který má stát na neformálním rozhovoru dvou intelektuálů (knižní "Hovory" byly již dopsány a Čapek spěchal na vlak do Prahy za Olgou), byl bohužel Kosatíkův zavedený mechanistický princip: 'narvat do psaného scénáře co nejvíc historiografických informací a/nebo myšlenek posbíraných z různých psaných zdrojů bez ohledu na přirozenost mluveného slova (však oni si s tím herci nějak poradí)...' Tuto slabinu navíc umocňuje Budař v roli Čapka, kterému toho intelektuála (narozdíl od Huby) moc nevěřím... Ve výsledku tak filmové Hovory s TGM představují především jakýsi Kosatíkův osobní statement v krásných kulisách nebo vzkaz dnešním Čechům: Masaryk byl člověk z masa a kostí, odvážný politik, který byl poháněn zdravým lidstvím, ale současně to byl pragmatik a rváč, který se na mnoho lidí díval spatra včetně pěti "mužů 28. řijna" - a také právě na Čapka, jehož servilita je Masarykem napadnuta v jednom z mála dramatických okamžiků filmu. Víc si z tohoto filmu asi vzít nejde. Tož.... Hovory s TGM jsou typickým filmem pro školní projekce za účelem přiblížení osobnosti TGM. Ale těm studentům/žákům by měl(a) pan(í) učitel(ka) zdůraznit, že kniha (!) Hovory s TGM, je úplně o něčem jiném.(29.10.2019)

  • Aky
    ***

    Tak trošku laciný film. Kdo četl knihu, zjišťuje, že jde o velmi stručný, ba dietní výtah z její bohatosti. Všemu velmi pomáhá Martin Huba, ale i tak je to v podstatě předčítání v pěkných přírodních kulisách.(9.3.2019)

  • Cappuccino
    ****

    Neviem síce, či boli Hovory s TGM z historického hľadiska hodnoverné, ale herecké výkony Martina Hubu a Jana Budaře hodnotím na jednotku (i keď Huba bol jednoznačne dominantný) a ich konverzácia bola na 80-minútovú stopáž dostatočne zaujímavá na to, aby som sa nestihol ani v najmenšom nudiť.(23.5.2019)

  • Snorlax
    *****

    Trestuhodně krátký filmový vltavín, já chci přidat ještě alespoň jednou tolik. Budař je hodně dobrý, ale Huba je absolutně dokonalý, není to vlastně Huba, Masaryk pro potřeby tohoto snímku obživnul a přišel si povídat s Budařem za přítomnosti filmového štábu. Čeština Martina Huby musí zahanbit kdekterého rodilého mluvčího, krásná, bez špetky přízvuku, dokonalost lahodící sluchu. Vydržela bych ho poslouchat dlouhé hodiny. Děkuji pánům Kosatíkovi a Červenkovi za důkaz, že český film nechcípnul.(20.11.2019)

  • Dzeyna
    ****

    Hodně příjemné, milé, klidné a intelektuální. A přitom lidské.(25.2.2019)

  • Slarque
    ***

    Na jednu stranu před tvůrci filmu smekám, ale na druhou mi přijde málo, že se tu jen dva muži baví prakticky o všech tématech, na které během hodiny a čtvrt stihlo dojít. I když jde o významné historické osobnosti.(22.11.2019)

  • Flego
    ***

    Minimalistický príbeh, vhodnejší azda na divadelné dosky ako do kina, nás prevádza myšlienkovými pochodmi dvoch velikánov, na čom by nebolo nič zlého, len tomu chýba dramatický oblúk, niečo, čo by diváka dokázalo viacej zaujať ako len vydať - nevydať knihu. Herecky v poriadku.(25.2.2019)

  • Chrustyn
    ***

    Neškodná konverzačka, která se snaží zobrazit Karla Čapka a prezidenta Masaryka jako dva normální chlapíky s normálními problémy a vlastně úplně běžným životem. A tak se mluví o politice, běžných starostech i ženách. Film nikam nespěchá, ani nijak negraduje, ale ústřední duo je natolik přesvědčivé, že ani moc nevadí, že se nic zajímavého nedozvíme.(17.9.2019)

  • borsalino
    **

    Nevěrohodný, nezajímavý a nudný Budař táhne film ke dnu. Nejde o vyrovnanou partii, ale role TGM určuje a KČ běhá v dialogu jako psík, který se touží zavděčit.(22.3.2020)

  • Oktavianus
    ***

    Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi.(17.10.2018)

  • Marthos
    ****

    Malý velký film, který se nenásilným způsobem dokázal obejít bez postranních myšlenek a předvídání. Je to "jen" jedna (ne)obyčejná procházka, při které se poodkrývají soukromé životy dvou mužů, literáta Čapka a politika Masaryka. Masaryk přesvědčuje Čapka, že jejich společná kniha nesmí vyjít, protože jej ukazuje v příliš intimním světle, a Čapek zase přemlouvá Masaryka, že není jen politik, ale také člověk z masa a kostí. A mezi tím poletují nehynoucí myšlenky o životě, o lásce, o politice a o tom, co to znamená být sám uprostřed davu.(23.10.2018)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8