poster

Hovory s TGM

  • anglický

    Talks with TGM

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Hovory s TGM

Drama / Historický

Česko, 2018, 80 min

Režie:

Jakub Červenka

Scénář:

Pavel Kosatík

Kamera:

Jan Malíř
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (33)

  • Tosim
    ****

    VŽDYCKY SE DÁ UDĚLAT VÍC. Je jasné, že snímek je stylizovaný, komorní, má minimalistický až divadelní styl, ale přes to všechno je zábavný, napínavý, historicky cenný, herecky bravurní a důležitý. Díky Červenkově cílevědomosti a Kosatíkově erudici se dají odpustit případné chyby a otřesné české filmy letošního roku (Revizoři) mají svoji protiváhu. A zbytek taky nevypadá špatně! 90%.(23.10.2018)

  • Matty
    ****

    Hovory s TGM vás vycházkovým tempem, bez vyloženě rušivých momentů a snahy o velké drama provedou myšlenkovým světem prvního československého prezidenta. Vyprávění směřuje hlavně do minulosti obou postav, ne směrem vpřed. Zápletku podobně jako ve filmech Richarda Linklatera (nebo Erica Rohmera) nesou především dialogy, v nichž dojde na národnostní otázku, náboženství, sebevraždu i ženy. Díky poměrně přirozeným hercům (zejména Martin Huba) a kameře Jana Malíře (akademický formát + barvy připomínající staré kolorované fotografie) je povídání dost živé i bez vytváření napětí pomocí otázek, na něž bychom čekali odpovědi. Můžeme se akorát ptát, komu jsou určena srdíčka, která Masaryk během úvodních titulků kreslí; otázka, zda Masaryk dá Čapkovi svolení k vydání Hovorů, kterou je celý film rámován, plní spíš funkci MacGuffinu a film se nesnaží postupným vršením argumentů dojít k jejímu zodpovězení - to přichází jaksi mimoděk a slouží hlavně k uzavření vyprávění. ___ Všem nemusí sednou knižně znějící dialogy, které odpovídají spíše tomu, jak by se dva myslitelé Čapkova a Masarykova formátu bavili na stránkách knihy (po pečlivé editaci), nikoli při neformálním přátelském setkání, ale když přijmete, že jde o mediální konstrukty obou mužů (což je také jedno z témat, k němuž se film opakovaně vrací a které mu přidávají na formální sevřenosti), o jejich lehce idealizované verze, o nositele nadčasových (což bylo pro Kosatíka zřejmě klíčové slovo) idejí, nemusí jít o zásadní překážku v přijetí filmu. Hovory s TGM jsou navíc založené na určitém napětí mezi symbolem a skutečností, mezi dokumentární bezprostředností a mediálním zkreslením. Projevuje se jak v Masarykově odmítání rolí, které mu přisuzuje Čapek (i národ, spatřující v něm „tatíčka“), tak v rozporu mezi zaměřením na přítomný okamžik a výtvarnou stylizací, která nám brání přijmout příběh jako něco autentického a plně se do něj ponořit. ___ Očekávám, že pro mnohé půjde jen o další díl Českého století, navíc bez Sedláčkových „šrapnelů“ (jejich absence mi ovšem vzhledem k vlídnému tónu, zaměření na prosté okamžiky namísto velkých dramat vyhovovala), případně o zfilmovanou rozhlasovou hru (obrazová složka ve skutečnosti hraje podstatnou roli), pro mne šlo o vzácně vyrovnaný, inscenačně velmi dobře zvládnutý film pro kina s jasným a přesvědčivě naplněným záměrem. 75%(19.10.2018)

  • xxmartinxx
    ***

    Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno.(17.10.2018)

  • Oktavianus
    ***

    Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi.(17.10.2018)

  • Marthos
    ****

    Malý velký film, který se nenásilným způsobem dokázal obejít bez postranních myšlenek a předvídání. Je to "jen" jedna (ne)obyčejná procházka, při které se poodkrývají soukromé životy dvou mužů, literáta Čapka a politika Masaryka. Masaryk přesvědčuje Čapka, že jejich společná kniha nesmí vyjít, protože jej ukazuje v příliš intimním světle, a Čapek zase přemlouvá Masaryka, že není jen politik, ale také člověk z masa a kostí. A mezi tím poletují nehynoucí myšlenky o životě, o lásce, o politice a o tom, co to znamená být sám uprostřed davu.(23.10.2018)

  • Stanislaus
    ****

    Hovory s TGM je rozhodně jeden z nejkomornějších filmů z tuzemské produkce posledních let, který stojí zejména na hereckých výkonech dvou hlavních aktérů. Hodinu a čtvrt se divák prochází s Masarykem a Čapkem na pozemcích okolo topolčianského zámku a naslouchá jejich hovorům, které se ubírají různými směry - od témat zcela povrchních až po niterně osobní - přičemž se ve vzduchu stále vznáší otázka ohledně vydání či nevydání knihy, na které se oba muži podílí. Zkrátka vskutku minimalistický filmařský kousek, který nabízí divákům pohled do soukromého života dvou velikánů našich dějin.(4.11.2018)

  • Gwaihir
    ***

    Abych pravdu řekl, příliš nevím, co si tomhle díle mám myslet. Tedy ne, že by to snad bylo úplně nezajímavé, je jen otázka, kam celá ta směs vyřčených slov, nastolených témat a představených myšlenek vlastně směřuje a jaký náčrtek našeho prvního prezidenta vytváří.(26.10.2018)

  • fannah
    *****

    Dokonalé. Životní role obou. Budaře jsem vždy neměl rád ale toto jeho hraní bylo skvělé. Ve filmu opravdu není převratný děj, ale v podstatě i na ten dojde. Je to pozoruhodné dílo které by měli vidět všichni, kdo Masaryka chtějí opravdu znát.(28.10.2018)

  • Padme_Anakin
    *****

    Přála bych si tam být, vidět je, naslouchat jim... Krásný zážitek z velkého plátna, moc pěkně natočené, herci velmi dobří a obsahově mně blízké a rezonující, moje české srdíčko je potěšeno a tvůrcům patří za tento snímek veliké poděkování.(19.12.2018)

  • noriaki
    ****

    Filmů o důležitých nebo zajímavých osobnostech českých dějin bylo v posledních pár letech natočeno vícero. A prakticky bez výjimky jsem měl na konci ambivalentní pocit. Na všech byl znát potenciál, každý měl něco výjimečného a vždycky jsem si byl jistý, že zážitku něco chybí, případně mohl být výsledek mnohem lepší. To neplatí o Lídě Baarové, ta je špatná celkově. Hovory mají perfektní námět, skvělou strukturu vyprávění a jakkoliv překvapivě se mi původně Budař do role nepozdával, i výborné herce. Tentokrát nemůžu zkritizovat ani scénář. Ano, konverzace občas působí podivně šroubovaně a na řadě míst je znát, že herci jen recitují naučený text a s řečeným se neztotožňují. Huba se s tím popral mnohem lépe, ale bohužel ani z něj jsem necítil prožitek. Na druhou stranu dialogy nepůsobí banálně a v jejich slovech je toho hodně k přemýšlení. Možná jsem od filmu čekal ostřejší konflikt, možná větší emoce, nebo větší přirozenost. Za shlédnutí film určitě stojí. Minimálně pro toho úplně jiného Masaryka. I když, kdo zná ho zná víc, než z názvu náměstí, pár soch, záběrů z Hledání ztraceného času či několika donekonečna opakovaných citátů a tradovaných historek?(29.10.2018)

  • HonzaBez
    *****

    "My Masarykové jsme strašní..." Tenhle film teda strašný rozhodně není. Především je postaven na velmi záhodné koncepci Pavla Kosatíka, scénáristy Českého století, ukázat Masaryka jako člověka z masa a kostí. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy Masaryk prozrazuje Čapkovi svoje tajemství o vztahu s Oldrou Sedlmayerovou,a diskutuje s ním poměrně otevřeně o půvabech fyzické lásky. Ale jsou zde i některé další momenty, které Masaryka svým způsobem demytologizují. Jde hlavně o Masarykův vztah s Čapkem, který zde rozhodně není tak harmonický a vřelý, jak jej člověk může třeba vnímat při čtení knihy Hovory s T.G.M nebo i z filmu Člověk proti zkáze. Četl jsem rozhovor s Pavlem Kosatíkem, v němž tvrdí, že Masaryk Čapkem ve skutečnosti pohrdal za to, že se tak absolutně přizpůsobil jeho vizi a že jej považoval vlastně za slabocha. Budařův Čapek rozhodně jako slaboch nepůsobí, ale stejně mě napadlo, zda si jej režisér Červenka coby představitele Čapka nezvolil i proto , že jej lidé tolik nevnímají v poloze dramatického herce a spíše jako někoho, kdo častěji ztvárňuje různé "směšné figurky". Budaře rozhodně nelze srovnávat s Josefem Abrhámem v jeho z mého pohledu legendárním ztvárnění Čapka v již zmiňovaném Člověku proti zkáze. Ale směšně rozhodně nepůsobí. Spíš s ním má člověk tendenci ve chvíli, kdy se mu dlouho nedaří Masaryka přesvědčit, aby souhlasil s vydáním jejich společné knihy, soucítit. Onen (patrně jen fiktivní) konflikt obou protagonistů ohledně vydání Hovorů s T.G.M přitom dává filmu přeci jej jakýsi dramatický rámec. Jinak je to totiž veskrze novodobá konverzačka plná moudrých Masarykových i Čapkových výroků na rozličná témata. Tu spolu dotyční řeší náboženství, tu historii vzniku Československa a jindy zabrousí do Masarykova dětství, když se Čapek (marně) snaží od Masaryka dozvědět jeho pocity z toho, že o něm někteří šíří zvěsti, že je nemanželské dítě. V některých hlubokomyslných dialozích se člověku vybaví obdobné scény z prvního dílu seriálu České století (Velké bourání), kde Masaryka rovněž vynikajícně ztvárnil Martin Huba. Přesto si nemyslím, že by tomuto filmu spíše slušel formát televizního filmu. Hlavní zásluhu na tom, že má tento film podle mě šanci uspět i na filmovém plátně, má vynikající kamera Jana Malíře. Ta se jednak snaží oba protagonisty snímat ze všech možných úhlů pohledu, ale dokáže rovněž poeticky zabrousit i na okolí, ve kterém se celý film odehrává, ať už jde o park Topolčanského zámku či romantická zřícenina hradu. A někdy se daří toto zajímavě vzájemně propojit jako třeba ve scéně, kdy oba muži kráčejí na boso po louce. Celkově tak za mě velká spokojenost. Těžko asi zatím říct, jak na tento film zareagují svou návštěvností čeští diváci. Dnes jsem ale v kině rozhodně neseděl sám, což ve mě vyvolává dojem, že by to i z diváckého hlediska nemusel být úplný propadák. A to mě coby vlastence rozhodně těší...(21.10.2018)

  • matolas
    *****

    Na to, že film pozostáva len z dialógov ubehol neskutočne rýchlo. Po vizuálnej stránke čosi naozaj nevšedné, už dlho som v kine nevidel film v rozlíšení 4:3 a ešte tak umne zafarbený v štýle vtedajších kolorovaných fotografií (len v dvoch scénach to pôsobí vyslovene umelo). Film odporúčam však najmä tým, čo už majú načítané základné informácie o Masarykovi, vzniku 1. ČSR (možno Peroutku), keďže sa skôr zameriava na menej zobrazované odtienky Masaryka, zo samotnej knihy sa cituje len veľmi málo. Obaja herci výborní, veľký zážitok.(10.1.2019)

  • patrikus
    *****

    Není třeba tu psát nějaké rozbory a komentáře. Tenhle film je prostě funkční, jemný, inteligentní a důležitý.(25.10.2018)

  • Majkak
    ***

    Martin Huba a Jan Budař jsou výborní, oldschoolový vizuál ladí s celkovým pojetím filmu. Jinak se tam neděje vůbec nic, kromě jejich vzájemného dialogu, tedy spíš Masarykovy dominance a Čapkova uctivého naslouchání. Čapek je až moc submisivní, čímž pádem nejprve mdle reaguje na Masarykův zákaz vydat knihu, aby ho pak tak nějak neslaně nemastně přiměl změnit názor. Masaryk se naštěstí dobře poslouchá a má jiskru, chybí tomu ale emoční napětí.(18.10.2018)

  • Yahey
    *****

    Nadprůměrný film s divadelně / dramatickou hloubkou. TGM a Čapek se procházejí přírodou a jsou evidentně každý z jiného těsta, snad ani nemohou být rozdílnější. Porozumí si? Kdo z nich je osamělejší? Kdo koho potřebuje? Mladý literát Masaryka, aby se proslavil? Snad. Prezident servilniho spisovatele? To sotva, něčím takovým právě přímočarý Masaryk pohrdal. Stvořil Čapek fiktivního knižního hrdinu, morální vzor, který vlast potřebovala? A pokud ano, jaký byl Masaryk z masa a kostí? V tomto filmu se toho v letmých okamžicích dotkneme. Oba herci hrají skvostně; v mnoha chvílích "jsou to oni." Třeba když si TGM zatančí do své oblíbené melodie linoucí se z gramofonu.(21.10.2018)

  • eromar
    ****

    70%(28.10.2018)

  • xmatysekx
    **

    Nic moc, ale záleží na úhlu pohledu.(7.12.2018)

  • BUBO26
    ***

    Pred pol hodinou sa skončil film, vrátil som sa domov z kina a keď rekapitulujem, o čom film bol... tak tápem. Už od chvíle, keď som prvý krát zazrel plagát, bolo mi jasné, čo bude problémom tohto filmu. Ono, postaviť film na rozhovore dvoch postáv, nech sú zahrané akokoľvek dobre, je veľmi málo. Ak si z tohto filmu odmyslíte Maraykovu filozofiu, tak nezostane nič, čo by z filmu človek mal. A aj tej filozofie je tam ukrutne málo, rozhovor sa točí okolo histórie, žien, rekapitulovanie života.... Čapek hrá druhé, veľmi tiché husle, a hlavný tón udáva Masaryk. A tento mi príde málo podobný tomu, ktorého poznám z kníh. Hovory s TGM sú vynikajúce, o tom žiadna - ale ako kniha, nie film.(18.10.2018)

  • akvidzerp
    ****

    Masaryk a Capek jako lide z masa a kosti.(28.10.2018)

  • AloisNeuman
    ****

    V kině Aero to mělo dobovou atmosféru. Navíc okolo mě lidé starší 70+. Moc pěkné a povedené.(29.11.2018)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace