Režie:
Jan Valášek st.Kamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Miloš VacekHrají:
Štěpánka Haničincová (vypravěč), Zuzana Martínková, Alfred Strejček, Nina Popelíková, Felix le BreuxObsahy(1)
V den svých patnáctých narozenin, kdy mořské víly smí poprvé vyplout nad hladinu moře, zachrání malá mořská víla život krásnému princi. Zamiluje se do něho natolik, že je pro svou lásku ochotna obětovat cokoliv – i svou nesmrtelnost či hlas. Nezalekne se ani bolesti a za pomoci mořské čarodějnice se promění v lidskou bytost. Na břehu moře se pak setká se svým princem... Do dnešního cyklu Pohádka pro pamětníky jsme pro vás připravili dramatizaci pohádky H. Ch. Andersena, kterou převedl na televizní obrazovku podle scénáře Š. Haničincové v roce 1966 režisér J. Valášek (sám byl spoluautorem této dramatizace). Do hlavních rolí obsadil Z. Martínkovou (malá mořská víla), A. Strejčka (princ), N. Popelíkovou (čarodějnice), L. Hadašovou (princezna) či Felixe Le Breux (starý námořník). Pohádku vypráví Š. Haničincová. Výraznou složkou této adaptace je tanec, kde se představili členové Studia Balet Praha (později jen Balet Praha, dnes Pražský komorní balet) pod vedením choreografa Pavla Šmoka. (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Poetické, jak už staré černobílé pohádky z 60. a začátku 70. let byly, s krásnou Zuzanou Martínkovou, která je mořskou vílou vzhledem i pohybem (a ona tehdy i ta Štěpánka Haničincová byla kus ženský). Taky je zajímavé vidět, že i Alfred Strejček byl někdy mladý tak, že mohl hrát prince. Až na ty mužské lidové tance, na nichž by ujížděl Arnold J. Rimmer, je to bez výhrad. ()
Divadelně stylizovaná Malá mořská víla, kde velkou roli má slovo průvodkyně a vypravěčky, Štěpánky Haničincové. Její přítomnost hraje na nostalgickou strunu těch, kdo ji pamatují s Čertíkem Bertíkem v Klubíčku pohádek. Krásná, křehká, éterická víla dojímá, pohledný princ budí sympatie, princezna tady sehraje svou roli, jako ve většině verzí, aniž by budila nějaké výraznější pocity. Zde nechali tvůrci příběh doznít až do závěru tak, jak ho autor napsal. Nevím, zda představa, že na nás prší kousky malé Mořské víly, která si tak získává nesmrtelnou duši, je spíš strašidelná nebo romantická. Stejně si myslím, že radši měla zapíchnout prince. ()
"Ale nic není zadarmo.. Dáš mi svůj hlas !!" Tak nevím, jak se čarodějnice nakonec v hlasování umístila, ovšem tahle další Valáškova svojská záležitost rozhodně nepropadla.. Formální hrátky na jedničku, nicméně ty prorežimní cancy neodpustím.. ()
Málo vysílaná černobílá televizní studiová pohádka, se smutným koncem. Jedná se o známý příběh, který v tomto případě ozvláštňuje umělecké taneční vystoupení baletu v choreografii Pavla Šmoka, příjemná hudba a průvodní slovo Štěpánky Haničincové. Slušná výprava a kostýmy, škoda že ne v barvě, ale i tak si myslím, že dnešní děti by svou zvláštní poetikou asi neoslovila. Já jsem se s potěšením podívala. ()
Patrně nejdoslovnější přepis Andersenovy pohádky. ()
Už jsem viděl tři verze této pohádky. Jednu Československou od Kachyni, jednu Německou a tuto. A je jasné, že z pohádek Hanse Christiana Andersena je zrovna tato jedna z mých nejméně oblíbených. Tato pohádka se navíc opírá především o baletní tanec, takže ambice zaujmout děti rozhodně nemá. A já jako nefanoušek baletu tím pádem také nemám šanci. Celá pohádka se odehrává spíše v temnotě, záběry mořské vody vytáhli soudruzi asi někde z archivu a tak jedna z mála věcí, která se povedla jsou kostýmy. Ninu Popelíkovou jsem nepoznal. Možná by pohádce také prospělo, kdyby se vypravěčka nepohybovala v ději. ()
Divadelně contemplativní baletní pohádka, kde má výraznou roli vyprávěné slovo a scéna je takovým doprovodným vizuálem. Škoda, že to není lépe technicky zpracováno (kamera, střih, zvuk). Potěší hudba i verše z ust Felixe de Breux. Jinak asi nejdoslovnejší přepis této pohádky. ()