Music by Zdeněk Liška
Režie:
Pavel KlusákScénář:
Pavel KlusákKamera:
Jakub HalousekHrají:
Zdeněk Liška (a.z.), Stephen Quay, Timothy Quay, Jan Švankmajer, Juraj Herz, Jaromíra Hüttlová (a.z.)Obsahy(1)
Jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů bývá často označován za génia filmové hudby. Nebál se žádných experimentů a nadčasovost jeho tvorby potvrzuje, že jeho hudbu užasle objevuje svět i generace, která ho nezažila. Hudební skladatel Zdeněk Liška je podepsán pod desítkami titulů československé kinematografie. Jeho nezaměnitelný rukopis ocenili i režiséři filmů a respektovali ho jako komplexního spoluautora díla. Při komponování jak pro symfonický orchestr, tak pro dechovku, smyčce či klavír používal všemožné kombinace nejen nástrojů, ale i elektroniky nebo zvuků. Jeho hudba provází takové filmy jako jsou Markéta Lazarová, Údolí včel, Vyšší princip, Hříšní lidé města pražského, Spalovač mrtvol, Baron Prášil a samozřejmě mnoho dalších. Dokument ukazuje Lišku geniálně různorodého a reaguje tak na současný stoupající mezinárodní zájem o jeho osobnost. To potvrzují ve svých výpovědích také londýnští filmoví tvůrci bratři Quayovi. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Bohužel tohle láskyplné vyznání nemá s dokumentaristickou prací mnoho společného. Z filmu jsem se dozvěděla, že Klusák má rád Liškovu hudbu, že ji mají rádi i jiní. Dobrá, já ji mám také ráda, proto bych se ráda dozvěděla něco nového o Liškovi, ne o těch, kteří ho mají rádi. Škoda, přeškoda, Liška by si zasloužil něco kvalitního. ()
Spíše popularizační krátký film než dokument. To, že Liškovo dílo je nadčasové, že je těžce dostupné, že mu oficiální vydavatelské prameny v době vzniku věnovaly pramalou pozornost, a narozdíl od ostatních světových kapacit jeho hudba nevycházela na deskách, víme. Ale co dál? Liškově osobě se film prakticky nevěnuje, spíš po česku hraje na nejsnažší notu - v zahraničí je Liškova hudba obdivovaná a žádaná a u nás o ní nevíme nic a ani nás to nezajíma. ()
Těšila jsem se, že se dovím něco nového. Těšila jsem se, že dostanu možná udelený iškův životopis, který mě zajímá. Těšila jsem se, že se třeba ke slovu dostanouhudební kritici a skladatelé a poví nám k Liškově tvorbě něco ze svého pohledu. Bohužel zůstalo jen u těšení. Tak jsem potěšena, že si někdo na mistra české filmové hudby vzpomněl a rozmrzelá, že odvedl povrchní práci.Zřejmě nám slušný dokument o Zdeňku Liškovi musí natočit někde v cizině, protože jak se zdá, váží si ho tam víc než u nás doma. ()
Pri sledovaní tohto podivného dokumentu máte pocit, že pán Liška je Yetti. Každý ho pozná, no nikto ho nikdy nevidel... Dokument ospevuje jeho kvalitnú hudbu, veľmi plodnú produkciu, jeho prístup...no za celý čas sa neobjaví ani sekundový záber na osobu. o ktorej tu celý čas rozprávame, žiadne video, žiadne fotografie. V samom závere, tesne pred titulkami sa objaví jedna jeho fotografia..., áno presne tá známa aj z csfd. S jeho hudbou sa musel stretnúť každý, kto aspoň trochu pričuchol k filmom, no po tomto dokumente si začínam myslieť, že pán Liška bol veľmi záhadný muž...60%. ()
Také jsem čekal víc, možná ani nedokážu popsat, co jsem se vlastně chtěl dozvědět, nicméně velké očekávání něčeho zásadního, tedy prvního, českého dokumentu o geniálním hudebním dramaturgovi, zcela naplněno nebylo. Prostá rekapitulace a rozhovory plné informací, které již zazněly jinde, píši tedy jen o česko-slovenských vodách, info o silném obdivu v zahraničí byla pro mne novinka, rozdíl je jen ve stáří a tedy i vizáži mistrů Herze a Švankmajera. Nicméně jak my, nadšenci a doživotní otroci Liškotónů, říkáme, nemusí pršet, jen když kape. Rozhodně žádný průšvih, lze v tom cítit i důstojnost a ty desky u těch zápaďáků? Nádhera a těžká závist. ()
Co se dalo čekat za necelou hodinu od dokumentu natočeného hudebním publicistou? Kromě série víceméně chronologicky řazených ukázek z filmů a pár rozhovorů s režiséry-pamětníky, či obdivovateli-současníky jsem se nedočkal skoro ničeho. Kdo byl Zdeněk Liška, hledejte jinde. Tady je pouze jeho hudba, a nejsem si jistý, zda mi to stačí. Nicméně palec nahoru za závěrečný slovní vtípek. ()
První český dokument o světoznámém velikánu filmové hudby splnil základní úkol: udělat stručné, nenáročné seznámení s osobností Zdeňka Lišky a jeho přínosem pro filmové umění v našich končinách. Pěkné sestřihy z filmových plakátů, titulků a samotných snímků s fascinujícími ukázkami "Liškotónů", analyza hudby k vybraným filmům, překvapivý zájem zahraničních nadšenců, historky a vyprávění odborníků a dvou režisérů, průvodní komentář. Super...... Bohužel musím souhlasit s JohnnymV, opomenout rozsáhlou práci pro televizní i filmový seriál Hříšní lidé města pražského je divné, stejně jako říkat, že Liška nepsal nic než filmovou hudbu (když je známo, že složil na objednávku symfonii pro perzského šaha) nebo že nikdy nesložil pro film žádnou hudební šlágr (co "Bláznivej den" Aleše Ulma ze zemanovských Třetích houslí nebo velký hit "Dejte mu zahrát, pane inšpektóre"... z Pěničky a Paraplíčka, který Josef Zíma zpívá na vystoupeních dodnes!)... nebo v tak krátkém dokumentu ponechat dvě výpovědě s nesrovnalostí, kde bratři Quayové říkají, že jako první udělali, že vymýšleli obraz na hotovou Liškovu hudbu ze Švankmajerových filmů, kdežto Liška psal Švankmajerovi vždycky už na hotovou vizuální tému, zatímco asi 10 minut před tím Švankmajer říká, že u filmu Historia naturae, suita si dal udělat hudbu taky již napřed... Nevadí, jde o detaily, prostě 52 minut obsáhnout vše nemohou, přesto díky. Potěšil mě například názor Američanů, že po Pražském jaru umělecky kvalitní filmy v ČSSR zcela nevymizly, jen se tvorba omezila na to co, bylo přijatelné – a právě tyhle světlé výjimky v těžkých dobách taky ukazují výjimečnost našich tvůrců. Tvorba Zdeňka Lišky by si už dávno zasloužila celý dokumentární cyklus (proč nevznikl ještě v dobách, kdy žilo více tvůrců, kteří mohli zavzpomínat jako zde Herz a Švankmajer ?) stejně jako rozsáhlou edici soundtracků jeho pestré hudby z filmů a seriálů. ()
Film je převážně složen z ukázek českých filmů, kde byla Liškova hudba. Přitom říkají postřehy lidé od filmu. Liška šel po rytmické stránce filmu a ne té náladové. ()
Velice mě potěšilo slyšet jméno pana Lišky v jednom souvětí spolu se světovými hudebními mágy, pány Barrym a Morriconem. To byl pro mě velmi dobrý start. Chytla jsem se. A ráda bych poděkovala tvůrcům tohoto zajímavého dokumentu za přiblížení Zdeňka Lišky tak, jak jsem ho doposud neznala a ani si neuvědomovala, jak veliký a rozmanitý ten jeho hudební vesmír byl a vlastně stále je. Na druhou stranu otevřeně přiznávám, že můj sluchový párový orgán není vždy správně naladěn a experimentům příliš neholduje, tzn. občas se rozcházíme. To mi ovšem v ničem nebrání, přidávám si ZL do skladatelské rodiny svých oblíbených. I "zlobivé dítko" lze mít prostě a jednoduše ráda. ()
20th Century Fox - Liška! ()
Shlédnuto v rámci předpremiéry. Protože Liška je mé letité téma a zájem, píšu hned. Z tohoto od začátku do konce čouhá produkt prošlý řadou pitchingů a programových rad. Nákladný musel být už pro relativně slušné použití archivů a zahraniční lokace (ach ta dnešní doba, kdy si sami nemůžeme dovolit národní kulturu, protože nemáme peníze, abychom si zaplatili vlastním archivům dostatečné tantiémy!). A: úplně jsem viděl úvahy televizních kreativců: „najděte mi tvář toho dokumentu!“ - známé anebo alespoň zahraniční, dostatečně atraktivní osobnosti, které budou ta „mluvící hlava“ dokumentu. „Musíme mít světový přesah.“ Hezký nápad je začátek s titulky Liškova jména v různých filmech s různými druhy hudby. Zbytek je bohužel významově bezradný – udělat chronologický střihák s více ukázkami by mělo větší smysl. Oproti 15 let starému dokumentu o Liškovi se zde nedozvíme nic o něm samém (byl ve straně?). Dozvíme se něco o tom jak pracoval – že měl lepší instinkt pro střih obrazu na hudbu než většina režisérů jeho doby. Co mi zejména chybělo byl podrobnější vhled do toho PROČ je jeho hudba tak zvláštní, jak toho dociloval – ale KONKRÉTNĚ, na příkladech (a zas ten imaginární kreaticec: „hlavně nic příliš odborného, to bývá hrozná nuda!“). Nedozvíme se od nikoho chytrého ani proč s námi Liškova hudba dodnes dělá to co dělá. Byl k tomu nákrok v asi minutové sekvenci s borcem co to dnes remixuje. Bohužel neproměněný. Co by mi naopak naprosto nechybělo a co jsem se dozvědět nepotřeboval jsou ony zahraniční „slavné tváře“ - nikterak pozoruhodní současní producenti na západě vydaných nahrávek a ti jednovaječní opracovávači Lišky, kteří víceméně opakují ono „wonderfull“ – a na nich je to založené. Úlitba, klamnost, snadná vějička. Nejhlubší moment celku: Jan Švankmajer: „Nepoužívám už ve filmech hudbu, hudby je moc. Současná civilizace jakoby se rozhodla zemřít s písní na rtech.“ ()
Liškova hudba je úžasná a jako připomentutí tohoto faktu ten film nějaký úkol splnil. Ale jinak je to přehlídka české malosti. Malosti jednak v tom, že jeho hudbu nevydávají domácí hudební vydavatelství, ale nadšenci v Anglii (ale dík jim za to patří), jednak, že v tomto filmu musí být Liškova velikost potvrzována koryfeji ze zahraničí, jako by Liškova hudba neobstála sama o sobě. ()
Takže nejdůležitější věc je, že se tento dokument jmenuje HUDBA ZDENĚK LIŠKA. A tak je k tomu potřeba i přistupovat. Já jsem také postrádal informace přímo o mistrovi, ale pak jsem si uvědomil, že tento dokument má hlavní účel přiblížit Liškovu hudbu jako takovou. A to se povedlo stoprocentně, už úvodní titulky sestavené z různých filmů Zdeňka Lišky jsou geniální! Hodně mě potěšily i rozhovory s Jurajem Herzem nebo Janem Švankmajerem, které ovšem nepřináší pro zasvěcené, kteří mají načteno z knih nic nového. Nejlépe samotného mistra vystihl mistr Švankmajer, který měl Lišku za velkého vzora a po jeho smrti už s nikým jiným nespolupracoval, poněvadž žádnou adekvátní náhradu za Lišáka už nenašel, čemuž se vůbec nedivím. Jen posledních deset minut s anglickými bratry Quaovými, kteří opěvují Liškovu tvorbu mě přišlo trošku zbytečných. Dozvídat se, jak jsou nadšení z toho, že mohou Liškovu hudbu samplovat a používat k vlastní tvorbě pro mě tak moc nezajímavé nebylo, i když jako tvůrci animovaných filmů podobných stylu Janu Švankmajerovi jsou výborní. Mnohem zajímavější bylo povídání s majitelem anglického labelu Finders Keepers Records, který už nějaké Liškovy soundtracky vydal (Malá mořská víla, Spalovač mrtvol) a v budoucnu chystá i další. Aspoň někdo, když u nás je to na mrtvém bodě a to je nehorázná ostuda!! Hudební skladatel takového světového kalibru a v rodné zemi mu nevyjde jediné dílo! A přitom by si Liška zasloužil desítky soundtracků nebo aspoň nějaké kompilace. Je to hanba! Ještě mě v dokumentu vadily chybné informace, že Liška dělal pouze filmovou hudbu, ale byl jsem i na promítání dokumentu v Brně, kde byl i tvůrce Pavel Klusák a dost informací doplnil a osvětlil, takže jsem byl spokojen. Jako pocta maestrovi je to nádherná práce. Takže ještě jednou - tento dokument se jmenuje HUDBA ZDENĚK LIŠKA a na informace o životě pana Lišky si budeme muset počkat v nějakém jiném dokumentu (já vím, to je utopie). Nebo by konečně někdo mohl o tomto géniovi napsat knihu, jinak se do toho pustím sám s kolegou Aldem :) Zdeněk Liška by si to zasloužil nejvíc, vzhledem k tomu, když se podívám, jaké knihy se píšou o lidech, kteří Liškovi nesahají ani po kotníky. ()
Zdeněk Liška je génius filmové hudby. To zde jistě nepíšu poprvé. Tahle krátká stopáž jen nastiňuje, jak velice obohatil naše sluchová ústrojí ba dokonce jak povznesl celý prožitek filmového diváka. Zasloužil by si mnohem MNOHEM víc. Klusákovi patří aspoň za ten nástin dík, proto nadprůměrné hodnocení. Ale stále doufám, že se dožiju mnohem ucelenějšího portrétu... ()
V roce 2000 vznikl již dokument o skladateli který se ovšem nedá vidět v češtině proč vznikl další? ()
Zdeněk Liška je můj hodně oblíbený filmový hudební skladatel, tak jsem od tohoto dokumentárního filmu možná očekával přeci jen trošku víc. Něco, co by mi dotyčného představilo i jako člověka. A taky jsem čekal více reprezentativní výčet Liškovy tvorby pro československý film. V tomto směru mě hlavně hodně chyběly ukázky z jeho hudby k filmům Karla Kachyni a to konkrétně alespoň z filmu Vlak do stanice nebe s geniální ústřední valčíkovou melodií. Ale našlo by se toho zde toho více, co tu podle mě chybělo. Určitě seriál Hříšní lidé města pražského. Tohle opomenout a věnovat ze seriálové tvorby širší prostor jen Majoru Zemanovi a ve zkratce pak ještě dalším dvěma "propagandistickým" seriálům (Muž na Radnici nebo Nejmladší z rodu Hamrů), rozhodně nepovažuj za moc šťastné. Naopak mi v dokumentu dost nesedl velký důraz na Liškovu tvorbu pro filmy Jana Švankmajera, byť to možná souvisí i s tím, že snímky dotyčného nejsou "mým šálkem kávy" (což se mi zde i znovu potvrdilo). Chápu že byla snaha ukázat, že je Liška dnes možná známější v zahraničí než u nás. Možná je to trochu i právě díky tomu, že ho řada lidí má spojeného právě s Majorem Zemanem. Tento milný obraz se ale autorům zcela vyvrátit nepodařilo... ()
nelze než souhlasit s garmonem. Proč si pro sebe snad celých 10 minut ukousli ti angličtí bratři, to jsem opravdu nepochopila. Brát to jako oslavu toho, že si Lišky všímají ve světě mi přijde spíš silně ironické, vzhledem k tomu, jak je ignorován ve vlastní domovině - žádné desky, žádná monografie, žádný pořádný filmový dokument - ten z roku 2000 se dá vidět pouze na youtube, a to v dost šílené kvalitě a s nesedícím zvukem, případně s anlickým dabingem. ()
Mazaný jako liška. Vnikne dovnitř filmu, překryje ho svou krásnou hudební přikrývkou - a pak si přivlastní hlavní motiv filmu, jako kuře z kurníku. Dostane se dovnitř, ovládne to tam a změní tak polaritu filmu. Takto vidí jedného z najvýznamnejších skladateľov jeho anglický obdivovateľ. Nie je čo namietať, jeho hudba dáva filmom jedinečnú atmosféru, či už je to komédia, dráma alebo horor. Zimomriavky nabiehajú aj pri samotných ukážkach z filmov. Nie som liškofil, takže som sa dozvedel veľa nového, najpútavejšie dokázal rozprávať Juraj Herz. Do druhej polovice dokumentu okrem ukážok z filmov akoby nevedeli čo dať, a až na konci ma prebral celkom vydarený vtip. ()
Nemohu dát více, než tři hvězdy, protože jsem se chtěl z dokumentu dozvědět více o jeho tvorbě, o instrumentaci, o jeho povaze, charakteru a zvyklostech. Je to vzácný a chválihodný dokument, ale měl přinést něco více, než výčet jeho děl a střihů z filmů, které vesměs známe. Vidíme, že Liška pracoval hodně... Ale jak pracoval a jak žil? Tohle by v podstatě jen "novinový článek" s dobrým střihem a zvukem, ale mizernou dramaturgií a scénářem. ()
Když jsem na csfd.cz začínal a mezi své oblíbené hudební skladatele zařadil Ennia Morriconeho, připsal jsem k jeho jménu poznámku „Nejlepší žijící skladatel filmové hudby“. Ale mám tam od samého začátku taky Zdeňka Lišku, a to s poznámkou „Nejlepší skladatel filmové hudby všech dob“. Kdyby po mně někdo chtěl, abych tenhle svůj názor zdůvodnil, odkážu ho na Klusákův film, kde to všechno najde. A k tomu ještě spoustu dalšího. ()