Pokot
Die Spur
Villebråd
Cez kosti mŕtvych
Spoor
Obsahy(1)
Skrze energickou a značně excentrickou postavu Janiny Dušejkové, učitelky angličtiny v důchodovém věku, sledujeme vzrůstající hrůzu malé osady na polsko-českém pohraničí, ve kterém se v rychlém sledu stane několik záhadných vražd bez jasně vysvětlitelné logiky nebo motivu. Hrůza a zděšení z vražd kontrastují s obecným nezájmem, který doprovází masové vybíjení divoké zvěře v právě probíhající lovecké sezóně. Dušejková je nejen milovnicí zvířat, ale také ochránkyní všech divných a 'jiných' obyvatel Kłodzké kotliny, kde se příběh odehrává. Skrze Dušejkovou začínáme v příběhu postupně odhalovat, kdo stojí za prapodivnými vraždami a jak souvisí s vyvražďováním zvěře. (CinemArt)
(více)Recenze (140)
Ani thriller, ani komedie, ani moralita, ani politická metafora. Fantaskní svět Holandové, v kterém se střetává ekologie, esoterika a terorismus na naší hranici s Polskem. Ústřední důchodkyně je vášnivě přírodou posedlá. V závěru trochu feminismu a anarchie. ()
Nekonzistentní, leč obrazově zajímavé a napínavé vyprávění, které zkrátka drží diváka v napětí, jak to dopadne. A snový závěr trochu zahřál. I mě, jemuž je vegetariánství na hony vzdálené, některé myšlenky o absurdním chování lidí ke zvířatům utkvěly. Aspoň něco. ()
Tady Agnieszka ujela. Nikoli na poli režie, ale na poli scénáře a zpracování. Postavy nemaj absloutně co společného s logikou lovci udělali z "oběti" superlovkyni a Agnieszka svůj první nudnej film. ()
Nedokážu posoudit, jak moc jsem se na tento film těšil. Agnieszka Holland je pro mě zárukou kvality a tak jsem tušil, že Pokot nebude vůbec špatný. K tomu jsem se těšil i na Miroslava Krobota, který se dle plakátu tvářil, že bude jednou z hlavních rolí. Během filmu jsem ale hodně rychle zjistil, že tomu tak nebude. Hlavní roli tu má krajina Kladska a Agnieszka Mandat. Ta sice není vůbec špatná, ale hraje v těžce definovatelném filmu. Agnieszka Holland sama vlastně po projekci potvrdila, že se jedná o mix několika žánrů. A ono to na tenhle film vlastně opravdu sedí. Od všeho trochu, ale dohromady nic. Kriminálka to není, protože tam nic nevyšetřují. Horor to taky není, protože se není u čeho bát. Psychologické to také úplně není, protože se do emocí postav vlastně kromě poslední čtvrt hodině ani nedostanete. Takže zbývá hodně atmosféry, která je v tomto případě vysloveně na rozdávání a černý humor, který je v první polovině filmu takřka nulový a ve druhé polovině filmu zase neobvykle častý. Suma sumárum se jednu o zajímavý film, u kterého bylo krásné sledovat záběry Kladska a divokých zvířat, ale bylo těžké se zaměřit na příběh samotný, který celou dobu tak nějak nezávisle na okolí plyne a v posledních patnácti minutách nám to časovými přesmyčkami rozkryje. Mimochodem narážky na církev hodně solidní a podle toho, co Agnieszka vyprávěla, i hodně oprávněné. Bylo mi z faráře vysloveně na blití! ()
Lesní ezoterická verze Johna Wicka, která se pokouší organicky bujet, podvratně nahlodávat civilizační kořeny, ale místo toho chaoticky plete křivýma nožkama. Hollandové vznikl pod rukama ze zjevně inspirativní předlohy jen absurdní jelení guláš plný doslovnosti, tupě užité filmové řeči a grotesknosti, která je místy cílená, ale infikuje skoro celý film bez ohledu na to, v jaké žánrové poloze se zrovna nachází. Nekoncepční rytmizování mysliveckým kalendářem, Krobotův vpád, který evokuje filmy Tomáše Vorla, hystriónská hlavní postava, u které je celkem jedno, zda svoje přesvědčení úmyslně přehrává, protože příběh nedává valný smysl (což je při vší didaktičnosti fakt na cenu za umělecký přínos, zdravím Berlín). Slušel by tomu doslovný překlad polského názvu. Tohle je totální Výřad soudnosti. ()
Hodně těžké hodnotit, po formální stránce skvost, po obsahové - pokud nejste esotericko-astrologická fanatička a nesoudná ochránkyně zvířat - jen těžko akceptovatelné. Knihu Olgy Tokarczukové jsem nečetl, takže nemohu posoudit, jak větně se Agnieszka Hollandová při její adaptaci držela původní linie a jestli ten výsledný filmový tvar, někde na půl cesty mezi Cestou z města Tomáše Vorla a vegetariánským Antikristem Larse von Triera, odpovídá literární předloze, každopádně jde to opravdu hodně proti běžné konvenci. Bizarní antimyslivecká agitka anebo do extrému dovedená etika Alberta Schweitzera? Jako divák jsem měl silný problém ztotožnit se s hlavní postavou a přestože je její počínání a hodnotový rámec zpočátku v něčem sympatické, brzy jde za hranu, ten soubor hrdinů je tak obskurní, že ve výsledku mi přišla většina filmu silně komická, což asi nebyl záměr tvůrců (pošahaná esoterička, nerd epileptik pracující u policie, groteskní postavy mysliveckých kmotrů jak z Kusturicových filmů...). Po formální stránce ovšem Pokot nabízí mnohé - opravdu nádhernou kameru, plnou jak poetických záběrů přírody, tak i akčněji laděné jízdy a švenky, skvělou hudební složku (kostelní sbor při mši k svátku sv. Huberta opravdu strhující, stejně jako je originální slyšet ve velkém evropském koprodukčním filmu Francovku od Plastiků...), skvěle vymyšlené a formálně provedené flashbacky, přesný střih a opravdu nádherně provedenou mizanscénu, stejně jako originální herecké výkony (Miroslav Krobot rulez), i když pohříchu být racionálnější scénář, bylo by i víc co hrát... PS: Je vtipné vidět, jak na konci filmu programátorský nerd vypne při blackoutu nejen elektřinu v celém městě, ale i všechna auta... :-) ()
,,BYDLÍTE NA VESNICI. TAK CO ČEKÁTE!...“ /// Nevím proč (vlastně vím moc dobře!), ale v poslední době (letech) začínám mít rád víc zvířata než lidi. Tady se mi dostává zvířátek, běhajících za zvuku loveckejch zbraní požehnaně. Škoda, že víc nemrazí z charakterů, páč mě bavěj tyhle hrátky o lidský povaze a čím menší je místo, tím to je zajímavější a víc to vypovídá o nás, lidech. Tahle prdel světa není úplně malá, ale vybranej vzorek je dostačující. Dá vyniknout filmařině i hercům. Veškerá vážnost občas vezme „za svý“, když mám jako pobrat, že i zvíře toho může mít dost a uchopí spravedlnost do svých tlapek (pařátů…). Netradiční mstitelský drama, jehož útok na morálku by mohlo vocenit nejedno zvířátko. My, lidi, asi chceme trochu víc… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých“, kterou v roce 2010 napsala Olga Tokarczuk, neznám. 2.) Mám radši lidi než zvířata. 3.) Chcu slyšet tu „O hmyzím holokaustu“. 4.) Thx za titule „dankeroni“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Musím říci, že ty polské filmy z vesnic jsou fakt divné. Člověk má až strach jet do Polska na vesnici. Tam se naprosto zastavil čas. Mají své zákony a vše řeší po svém... Např. film LINCZ (2010) (https://www.csfd.cz/film/300112-lync/ ), který byl natočen podle skutečných událostí. Asi už budu do Polska jezdit jen do velkých měst a budu se pohybovat jen na náměstí :-) Ještě k filmu: MIROSLAV KROBOT - otřesný přízvuk a šišlání a zneuctění polského jazyka. Nerozuměl jsem mu ani slovo! ()
Nečekal bych, že jeden z nejvíc WTF filmů natočí zrovna Agnieszka Holland. Tento zvláštní mix Pustiny a Wicker Mana není dobrý film, na to je tam příliš hluchých míst, ale kvůli působivé atmosféře, originálním motivům, které v amerických filmech nenajdete, a Krobotovi v roli Konvičky za vidění stojí. http://i.nahraj.to/f/1gsW.jpg ()
Sčasti morálny a sčasti čiernohumorný triler z krásneho lesného prostredia pohraničnej osadky Stolových hôr. Postoj hlavnej hrdinky k zabíjaniu zvierat pre mäso a pre kožušiny rozhodne stojí na zamyslenie, hoci pani bola trošku bláznivá; no bol to jej „hendikep“, alebo dar vidieť veci inak než ostatní? Na rozdiel od knihy tento aspekt nebol dostatočne vykreslený a preto po psychologickej stránke film trochu pokrivkáva. Film sa nesie v zvláštnej atmosfére, ktorá sa mi páči, že vraždy akoby ani neboli hlavnou témou, ale iba takou kulisou, nie sú zobrazované nejako dramaticky. Viac ma trápili zábery z lovov, v ktorých vidno reálne strieľanie zvierat, ale kvôli vysokému hodnoteniu si naivne nahováram, že išlo o nejaké archívne zábery z poľovačiek, že tie zvieratá nezomreli kvôli efektu záberu. No určite je to po obsahovej a myšlienkovej stránke kontroverzný film, ktorý sa poľovníkom páčiť nebude. A asi ani farárom. ()
Hovado lovec podnikatel, hovado pytlák, ultra hovado kněz, hovado předseda, liknavé policejní hovada. Muž je tu zkrátka jen za legislativou kryté šovinistické hovado, dokud se postupně neobjeví pár podivínů, co se postaví na stranu fauny a občas hysterčící divoženky Janiny. Způsob, jakým jsou profilovány postavy a styl, kterým jsou žánry lepeny do nějaké soudržného celku, kulhají za vizuální stránkou a morálními stanovisky mimo překračování Rubikonu. Takhle se to přejde jak genocida lesáka rumělkového.. Apropo, co tam zkouřený olomócký entomolog pěje House of the Rising Sun, když tam patřilo žuchty čvachty piškumpré od Kukury z Trháku! ()
Vysloveně zklamání. Kdyby to alespoň nebyl takový žánrový guláš :( #finaleplzen ()
3/4 filmu sa nesie v duchu kritiky týrania zvierat. Teraz už rozumiem tomu, prečo užívateľ "whack", bez mihnutia oka, ako milovník dokumentárnych filmov (nie len) o prírode, udelil 5 hviezd. Obsah zavádza, a tak i moje hodnotenie treba vnímať s rezervou, keďže som očakával úplne odlišnú story. Každopádne, snímok prezentujúcu takúto myšlienku, doslova atypickým spôsobom, stojí za pozornosť už len zo zvedavosti. Akurát ten úplný záver (nie rozuzlenie) sa mi vstrebával pomerne ťažko. Ale tak, každému podľa chuti .. ()
Raději se na to vyspím .... ()
Přes kosti mrtvých byla pro mě rozhodně jedna z nejrozpačitějších projekcí letošního Berlinale. Hlavní problém vidím především v neustálém vršení nových motivů a příběhových linek, aniž by se adekvátně dořešily ty předchozí. Snaha o žánrově ambiciózní film je chvályhodná, ale ve výsledku se tu nevyrovnaně skáče mezi poměrně brutální kriminálkou, ekologickou agitkou, rázovitou vesnickou komedií a romancí třetího věku, která svou křečovitostí téměř připomene poslední filmy Marie Poledňákové. Obdobně nevyvážené je i režijní vedení herců. Zvláště Agnieszka Mandat je v titulní roli snad až příliš agilní a její postava je asi tak sympatická, jako Jessica Fletcherová z To je vražda, napsala. Pokud Agnieszka Holland zaujala ve své kariéře nejednoznačnými charaktery a psychologickou drobnokresbou postav, zde jsou její hrdinové až pohříchu jednostranní (záporné postavy se chovají pouze záporně a naopak). I tentokrát měla režisérka šťastnou ruku na výběr kameramana. Oceňovaná polská kameramanka Jolanta Dylewska snímá atmosférické obrazy přírody všech čtyř ročních období a vizuálně zanechává film velmi silný dojem. Škoda, že působivé kulisy nemohly posloužit kvalitnějšímu příběhu. Více než starší filmy Agnieszky Holland jako bylo Úplné zatmění nebo Julie na cestě domů, připomene její novinka stylisticky standardního, ale dramaturgicky totálně rozpadlého Jánošíka. ()
Zvláštní film, na jednu dobře napsanou a dobře zahranou postavu je tu další, která je naopak hrozně zkratkovitá a šablonovitá, což by možná nebyl až tak kruciální problém, kdyby Přes kosti mrtvých nemělo dvě hodiny, které jsou zčásti naplněny scénami, kde nefungují potřebné emoce a výsledek je prostě někde na půli cesty, něco fajn, něco ne, pár slušnejch záběrů s ježkama a jiným zvířectvem.. Naštěstí je tu funkční závěr, který dokáže napravit pocit z hluchých a nudných míst a výsledkem je tak nakonec totálně krystalickej průměr se zábavně magořivým a broukočmuchných Krobotem. ()
Ekothriller s ekovrahem.. Až mě ta ochrana přírody přestala bavit! ()
Nechápu, proč se Hollandová s někým neporadila, jak vypointovat velmi dobré krimi drama, když to sama neumí. Zazdila si skvělý film totální plácáním do vody v jeho závěru. ()
Jessica Fletcherová na divokom východe a pod vplyvom agresívnych omamných látok sa snaží naviesť políciu na tú správnu stopu a pritom zasvecuje celú dedinu do svojich síce celkom pravdivých, ale neprimeranou formou prezentovaných ochranárskych ideí. Až mi bolo záhadou, ako mohla táto postava prežiť až do konca. Okrem jedného mladého potenciálneho páriku sú tu všetci husto nesympatickí, takže aj po odhalení súvislostí a šajmalanovskom zvrate pri konci vám tu nikoho nebude ľúto. Holland je tak skúsená režisérka, že aj táto nesúrodá eu-koprodukcia vyzerá pomerne draho a profesionálne, proste západne. Moje druhé stretnutie s poľskou dzedzinou za posledný týždeň po Tvári a človek je hneď rád, že býva tam kde býva. ()
Související novinky
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)
Knihu, mimochodem dost popiči, mi Olinka osobně věnovala k narozeninám. Fuckt nekecám. Film, mimochodem dost napiču, mi jen tak bez speciální příležitosti věnoval populární filmový distributor. Tady trochu kecám, normálně jsem to nakoupil na internetách, s velkou radostí tak připravil zmrdský Synestár alespoň o část jeho amorálních výdělků, nemusel jsem půl hodiny úplně zadarmo dělat cílového konzumenta násilně vnucených vyjebaných reklam a marginálně tím přikrmovat už tak nenažrané prasátko hrabivé holandské monopolní velekundy. Taxem si zase trochu kultivovaně zadštil a zpět k tématu. Typický příklad toho, jak může zajímavý, zábavný a čtivý, v ichformě psaný psychologický výlet do hlavy jeblé důchodkyně z prdele světa jeho vizualizace totálně zprasit. Každý alespoň náznak Olinčiny originality, myšlenek i humoru, které se holka urputně snažila procpat do scénáře, utopila pomalu senilněnjící a vždy krutě přeceňovaná bába Holandová v ukájení svých uměleckých ambicí. Výsledkem je pak místy až trapná, násilně sestříhaná a dost otravná pičoidní menzlovina, která si kulantní knižní předlohou akorát tak vytírá prdel, a již po dvaceti minutách maglajzovitého zmaru máte toho Pokotu akorát tak pokokot. Je velká škoda, že materiál nedostal do ruky nějaký soudný, rozumný a neegoistický režisér bez neúprosně postupující stařecké demence, protože s poselstvím knihy se jinak plně ztotožňuji, jeblá kráva, nejeblá kráva. To zní, že zelení buzeranti (myslivecké svazy kdekoliv) jsou jen nedůsledným zákonem zakokotvenou bandou surových vyrachtaných psychicky narušených animálních hovad bez jakékoliv úcty k životu a zkázou lesa i přírodní rovnováhy v něm. Hajný už dávno není lesa pán, nýbrž prachsprostý vypočítavý zmrd, co si do revíru komerčně vysadí výhradně gulášovou a stejkovou zvěř, aby si párkrát za rok s ostatními zmrdy mohli výhradně pro zábavu a pořádné vystříkání se při vzájemné honitbě sahat vlhkou rukou na ztvrdlá přirození u toho tolik vzrušujícího masového zabíjení živých tvorů, přičemž celoročně nemilosrdně likvidují lišky a jiné přirozené predátory, co jim užírají z talíře, ať jsou ohroženi či ne, přinejhorším ty pasti s jedem svedou na pytláky. A taky vám třeba bez váhání a se sadistickým úsměvem kdykoliv odbachnou psa, který vám čirou náhodou při procházce odběhne ke kraji revíru, jen proto, že jim je potom děsně teplo u šulínka. Když jim pak za to vrazíte tu jejich bambitku do prdele, jdete sedět za útok na veřejného činitele. Nejvyšší čas ukončit jim hájení, dát jim okusit vlastní medicínu a pohonit je po lese s brokárnou, načež se vyfotit nad krb v lovecké póze s nohou na pomalu dodělávajícím myslivci. PS: LIVINGDEADKU, ty krutohustý lingvisto, fuckt mile ses rozčílil nad Krobotovým polským přízvukem. Možná bys ale měl vynechávat filmy, přesahující tvé jazykové (lízání solných homolí) schopnosti, a neprstit u nich ségru. Tudíž ti asi uniklo, když Mirek říkal, že je „entomolog z Olomouce“. To první fuj fuj slovo, které snad ani neexistuje, raději vynecháme, ale to druhé je O-L-O-M-O-U-C! Nějaký záškub v listech? Ne? Tak to by ti možná někdo měl přihnojit květináč. ;-) () (méně) (více)