Buğday
Grain - Weizen
La Particule humaine
Grain
Zrno
Režie:
Semih KaplanoğluScénář:
Semih KaplanoğluKamera:
Giles NuttgensHudba:
Mustafa BiberHrají:
Jean-Marc Barr, Ermin Bravo, Grigorij Dobrygin, Cristina Flutur, Lubna Azabal, Mila Böhning, Hal Yamanouchi, Jarreth J. Merz, Hoji Fortuna (více)Obsahy(1)
Ve snímku, který se odehrává v nepříliš vzdálené postapokalyptické budoucnosti, ohrožují pustošivé změny klimatu veškerý život na Zemi. Tu nyní ovládají globální korporace, které dohlížejí na pěstování plodin. Bezpečná elitní města jsou chráněna před útoky migrantů neproniknutelnými bariérami. Bez zjevného důvodu vypukne genetická krize, která zasáhne všechny plantáže. Profesor genetiky Erol Erin (Jean-Marc Barr) má za úkol vyšetřit příčiny epidemie a snaží se vypátrat dalšího genetika Cemila Akmana (Ermin Bravo), který dříve pracoval ve stejné společnosti, a který je autorem teorie genetického chaosu a M částice. Aby ho profesor Erin našel, musí utéct z města a vydat se do zapovězených oblastí, kterým se říká mrtvé země. Jeho skutečná cesta ale započne až po jejich setkání. (Cinemax)
(více)Recenze (15)
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 30: TURECKO: Magický zážitek, zásah do černého! Svět budoucnosti s netradiční úvodní zápletkou kolem pěstování plodin a vzrůstající zemědělské krize mě od začátku upoutal vizuálním zpracováním, se kterým si režisér s černobílou kamerou náramně vyhrál. Stejně tak si mě film získal úžasnou atmosférou snad každého záběru, charismatickým Jeanem-Marcem Barrem v hlavní roli a od jisté doby i osobitým překlopením nasledujícího děje do existenciálního putování krajinou. Jedna z point této svérázné futuristické vize, spočívající v alternativním vyžití člověka bez klasického přijímání potravy, pouze s čerpáním síly ze základních plodin, mě zvláštním způsobem děsila i fascinovala současně a stoupající vnitřní hlad hlavní postavy postupně přidával na napětí a zneklidnění. K největším zážitkovým scénám určitě patří akce na dřevěné loďce se snahou vyhnout se kontrole radaru uprostřed jezera plného lidských mrtvol. Tajuplně podmanivá atmosféra dlouhého putování krajinou po apokalypse stylově evokuje Tarkovského Stalkera, akorát Zrno je pro mě ve vztahu k Stalkerovi až taková jeho „vylepšená verze“, která (přestože postrádá barevné scény) nepřetahuje spřízněný námět v pomalém tempu do příliš nekonečných tří hodin a na jejímž konci jsem se tolik neztrácel. S viditelnou inspirací nemám problém, když si snímek zachovává svůj odlišnou vlastní poetiku, přicházím s jiným světem a ústředním tématem a také směřuje ke svému magicky podtrženému konci vlastní cestou. [90%] ()
[vzpomínky na LFŠ] Z těch dvou tří tureckých filmů, co obvykle vidím za rok, získám vždycky dojem, že tahle země trpí vzácnou kombinací umělecké nepůvodnosti a zároveň izolovanosti. Tadydlencto Zrno například působí jako projekt někoho, kdo v osmdesátých letech viděl kompletního Tarkovskýho a pak čtyřicet let žádný film. Výsledek je pak pochopitelně dosebezahleděná zaprdlost s občasnými zájezdy až někam k Jaroslavu Duškovi. ()
Filmu sa nedajú uprieť kvality. Kaplanoglu sa vracia s novým filmom a je iný ako jeho predchádzajúce. Postapokalyptický príbeh, ktorý je divákovi prezentovaný ako hranica medzi realitou a snom funguje len do určitej miery. Hoci po formálnej stránke sa filmu nedá veľmi čo vytknúť - je to funkčné turecké sci-fi, po tej významovej stránke to už trochu kolíše. Stalker od Tarkovského mal hútnejšiu atmosféru a silnejší význam. Hoci sa v tomto prípade nejedná o hlúpy film a je plný významov, nedá sa mi vnímať film ako do značnej miery nedivácky. A pritom mám rád vyššie spomínaného Tarkovského a nemám problém ani s Lynchom, ktorý si ide väčšinou svoje - divák/nedivák. Akosi sa mi len nedarilo ponoriť do toho sveta. Do jeho naliehavosti. Scény s kyselinovým dažďom, vrecami pôdy a putovanie dezolátnou krajinou sú spravené perfektne. Dokonca aj Barr ako hlavný predstaviteľ je v rámci príbehu funkčný. Len taký ten wow efekt zo začiatku sa začne vytrácať veľmi rýchlo. Stále si ale myslím, že sa to oplatí vidieť. ()
Naléhavost sdělení černobílé ekologické postapokalyptické vize zničené Země, kde nic neroste, je silně tlumena skutečností, že při sledování jsem se dost nudil. 1) Po snímcích Vejce, Mléko, Med přichází 54letý turecký scenárista, režisér a producent Semih Kaplanoğlu (zde i podíl na střihu) s filmem Zrno._____ 2) Alegorické pojetí 18. súry koránu (Jeskyně) o 110 verších je vpravdě mezinárodním dílem._____Natáčeli ho na třech kontinentech (Anatolie, detroitské opuštěné automobilky a ocelárny a dále záběry z Bonnu, Bochumu, Kolína (německého), Wuppertalu a Düsseldorfu) v angličtině._____Herci jsou opravdová směska: Němec s americkým otcem a francouzskou matkou, Rus, Bosňan, Rumunka, Belgičanka, Japonec, Švýcar či Angolan._____ 3) Film působí (a má působit) "divně". Černobílý negativ považuje režisér za nejlepší cestu k propojení různorodých prostředí, počasí a nálad. Toporná angličtina spolu s nejasnou činností na plátně působí, jak má. Inspirace Tarkovským je zřejmá._____ 4) Kdybych se tak nenudil, ocenil bych snímek lépe. ()
Ze zajímavého a atmosférického postapa se postupem času stane poněkud utahaná podivnost a z ní se pak stane turecká sci-fi verze Čtyř dohod, která jednoduché myšlenky, které bere jako skálopevná fakta, nad kterými by bylo rouhání si hlouběji zamýšlet, interpretuje jako strašně složité a symboly nabité podobenství, které ale nakonec je přesně tak jednoduché jako veškeré myšlenky které zde zazní. A taky je to typicky turecky pomalé, ale to už je u jejich kinematografie zvykem, nebo aspoň u té současné. Zvědavý jsem na to byl opravdu hodně, ale nakonec se u mě spíš dostavilo zklamání, jelikož z těch dvou hodin moc nevypadlo a závěrečná scéna je wtf, u kterého doteď nevím, jestli ho dokážu akceptovat a nebo se mu spíš chci smát. Obojí bohužel nejde. Ale i přes to zklamání tomu tři hvězdy dám, protože natočené je to skvěle, něco do sebe to stejně má a nějak osobité to taktéž je, takže v tom pro mě na takové hodnocení je dostatek kladů. Popravdě se ale divím, že za tím stojí zrovna režisér "obrácené trilogie" Vejce-Mléko-Med, tu mám v hledáčku už dlouho a asi mě nikdy nenapadlo režisérovu filmografii projít pořádně, jelikož Zrno jsem v ní vždycky minul a přitom ho mám v plánu stejně dlouhou dobu... Slabé 3* ()
Forma převyšuje obsah - i tady se nabízí obvyklá fráze, na kterou už začínám být alergický, byť jsem ji dříve také rád používal. Ano, je to sci-fi (a nejen to) kde je normální, že forma ční hodně vysoko a podle toho by k tomu měl člověk i přistoupit. Ale v tomto případě neční forma nad obsahem nýbrž je jeho rovnocenným dvojvrcholem. Co se formy týče, já naopak velmi oceňuji, že drtivá většina filmu byla natočena prakticky bez jakýchkoliv speciálních efektů (až na pár pomyslných dotyků digitálním štětcem) a člověk i přesto snadno uvěřil, že se jedná o jakousi nepříliš vzdálenou budoucnost. Klobouk dolů hlavně před architektem a scénografem. Nápad postavit zápletku filmu kolem peripetií s genetickou modifikací potravin je opět poměrně hodně blízko realitě. Stejně tak, jako motiv budoucí hrozby nedostatku úrodné půdy. Je tedy otázka, do jaké míry Kaplanoglu točil sci-fi nebo spíš jakési mysteriózní poselství o naší budoucnosti. Pravda v poslední třetině film ujede ze žánrově škatulky poměrně fest, ale díky tomu se zase chytře vyhýbá americkému konci ala "lidstvo je zachráněno/lidstvo je v prdeli". Místo toho nabízí konec typu "wtf, domyslí si sám", což možná také neuspokojí každého. LFŠ 2022 ()
Zóna ()
Film Zrno je piaty film od režiséra S. Kaplanoğlu , ktory som videla . Je trosku iný, ako ostatne jeho filmy , odbočuje od režiséroveho obľúbene zameranie na Tureckého vidieku, ale zachováva všetky prvky , typické pre jeho filmy- perfektná kamera , krásne dlhé zábery, spojenie nádhernej hudby /Mustafa Biber/ a charizmatického Jeana Marca Barra. Trilógia Vajce, Mlieko a Med ma očarila , ale dostal ma jeho film Angel's Fall ()
Jak už píše Baldrick, co dělat, když forma výrazně převyšuje obsah? Nezbývá než smutně konstatovat, že i když tvůrci točit umí, téma na hranici slátaniny to nezachrání. Mystika se snaží schovat za sci-fi prvky, kamufláž ale kulhá přes zasadní nedomyšlenosti. Uznávám, že linie inspirující se Koránem, mi unikla, ale něco mi říká, že by celkovému dojmu stejně moc nepomohla. ()
Film v počiatkoch budí záujem, predstavuje zaujímavú postavu v zosobnení Barra, vydávame sa na púť do neznáma... tu to začína ísť z kopca pri frázach, ktoré omieľa Cemil, a ktoré už dnešného diváka nevedia až tak zaujať. Pri dlhých záberoch, čiernobielom obraze určite nejedného diváka napadne, že sa rejža inšpiroval Tarkovským a hlavne jeho Stalkerom. Záver som až tak nepochopil, ale dojem sa ustálil kdesi v strede. ()
Chmurná vize budoucnosti, duchovní film s odkazy na Tarkovského. Bohužel ne zcela zvládnuto. Komentáře: http://www.hollywoodreporter.com/review/grain-review-1033555 http://variety.com/2017/film/festivals/sarajevo-film-festival-grain-semih-kaplanoglu-dystopian-human-condition-1202525776/ ()
Čiernobiele fluidum blbosti. Vízia apokalypsy zeme takpovediac v chaotickom čiernobielom projekte psychoanalytického režiséra na tak chaotický pohľad zániku zeme je až bolestivé dopozerať. Ak je niečo horor, tak toto monštrum je horor umenia. Vypnúť obraz a počúvať len hudbu je tu to najzhovievavejšie. To je tá jedna hviezdička. ()
New age mystika, zabalená do precizně komponovaného a skvostně černobíle nasnímaného obalu, který se svou výtvarnou stránkou a (v podstatě jednoduchou, na zajímavých lokacích postavenou) výpravou citlivého srdéčka dotýká. Ale rozum trpí. Tak prostoduchá moudra typu "vzdej se svého ega, ty trubko", a hlavně zarámovaná jakýmsi postapo á la bubu GMO (a tím nemyslím, že by na dané téma nešlo vytvořit přesvědčivé dílko), navíc doplňovaná občasnými inscenačními zoufalostmi, ty by poučený divák od pana režiséra (také vzhledem k jeho předchozím filmům) zrovna nečekal. Konec to trochu posouvá do jiných dimenzí, které milosrdně zahalí některé rozpaky, nicméně i tak působí ve výsledku klíčová volba "pšenice, nebo dech" víc rozpaků než usebrání. A ta epizodka s Andrejem v mokřadech, mno, ještě by z toho mohl někdo vyvozovat, že se dokonce vypravil do nějaké jakože turecké zóny, kde se ovšem hovoří v angličtině, páč je to koprodukce a zřejmě to pak pude na nějaký ten Netflix, že ano, tak aby se to taky rentovalo, vono zas tak levný to taky zrovna nebylo, že ano... ()
Film je slátanina. Jednotlivé scény na sebe nijak nenavazují. V těch činostech je zmar. O čem to vlastně mělo být? Nedávalo to smysl. Dvě hvězdy za hudbu a atmosféru. Jinak zbytečně strávené 2 hodiny. ()